středa 30. ledna 2013

Vyměním ho za plyšového

Od drahouška Medvídka
přišla extra nabídka

když s ním půjdu lyžovat
můžu si pak něco přát

Na špek jsem mu skočila
a hubu si rozbila
teď si přeju jediné
na lyže už nikdy NE

úterý 29. ledna 2013

Sněženka a Machr

Medvěd mívá sklony k sadismu. Jak už jsem několikrát zmínila, zima mě otravuje, nemám ji ráda a jsem ochotná celou ji přečkat v teple domova. Medvěd to moc dobře ví a proto mě s oblibou tahá ven. Do zasněžené, odporně vymrzlé přírody.


V soboru si počkal, až na teploměru bude opravdu 10 pod nulou a začal mě vydírat. Kačenka potřebuje vycházku, protože štěnátka nutně musí mít pohyb. Já potřebuju taky vycházku, protože bez pohybu bych se sice jistě obešla, ale přece ho nenchám jít, chudáčka, samotného. Moje námitky, že chodí s Káčou skoro každý den sám a nijak mu to nepřekáží, s lehkostí sobě vlastní vůbec nebral v potaz.

Aby naštval komplet celou rodinu, usoudil, že venčit se půjde i Terorista. Ten už při navlékání kšírků a hledání vodítka měl nefalšovaný děs v očích, protože mu bylo jasné, že venku je fakt ZIMA. Jen před malou chvilkou se totiž vrátil z třicetivteřinové exkurze na terase, která ho vůbec nenadchla.

Jen Kačenka, která má zřejmě mezi předky nějakého ledního medvěda nebo tuleně, šílela radostí. Chvíli jsem se snažila tvrdit, že nemůžu najít rukavice a že fakt nemám vůbec žádné boty, v naději, že to Medvěda přestane bavit a nechá mě být. Bohužel jsem se hluboce mýlila. Byl pevně rozhodnutý, že mě ven dostane, i kdyby mi měl někam dojet koupit nové pohorky.

Naši pejsci si procházku velmi užili. Ovšem každý po svém. Terorista po padesáti metrech usoudil, že už ho chození nebaví, zebou ho tlapičky a sníh na holém bříšku není přesně to, po čem touží. Sednul si tedy na zadek a jeho pohled znamenal jediné - buď mě někdo ponese nebo tady klidně zmrznu. Nadále se tedy celkem spokojeně venčil v mé náruči.

Kačenka způsobila menší diplomatický incident, když vnikla na cizí dvorek a přepadla domácího jezevčíka. Rozhodně mu nechtěla ublížit, jen měla v úmyslu si trochu pohrát. Jezevčík byl trochu nechápavý, takže jeho zběsilé ječení se rozléhalo po celé vsi.

Medvěd musel uchlácholit poněkud rozčileného páníčka a alespoň naoko Kačence vyhubovat. To ovšem Kačenku nijak netrápilo a než jsme se dostali na liduprázdou a tudíž zcela bezpečnou louku, stačila ještě pobláznit jednoho kohouta s pár slepicemi a přivést k šílenství kočku, která vyjela jako blesk na nejbližší strom a odtud na Káču výhružně syčela.

Nakonec se mi povedlo neumrznout, jen mě trochu bolely ruce od toho, jak jsem musela hodinu chovat naštvaného Teroristu. Doma jsem mu pak tajně slíbila, že na procházku bude muset opravdu až na jaře.


otrávený Terorista


spokojená Kačenka


Sněženka

sobota 26. ledna 2013

Shrnutí víkendové hitparády

Dokonáno jest. Konečně. Nevím jak ostatní, ale já jsem ráda, že už to máme za sebou a přestaneme se mezi sebou rvát jako koně.


Nebudu výsledky voleb vůbec komentovat, pouze se podělím o email, který mi poslal před chvílí synek. Nevím, jestli je to z jeho hlavy a nebo se jedná novou perlu internetu, nicméně Ajťák mi napsal:

"Mami, nic si z toho nedělej, půlka národa bude dneska slavit a druhá půlka bude zapíjet žal. Blejt budeme ovšem všichni."

Takže, milí přátelé, jdu si dát panáka.

Velebnosti, jdu blejt

Včera se mi po dlouhé době opravdu chtělo zvracet. Prezidentská volební kampaň v posledních dvou týdnech byla chvílemi hodně nechutná, ale páteční vydání deníku Blesk nasadilo laťku zhovadilosti hodně vysoko.


Celostránkový inzerát plný špíny a lží, u kterého v rozporu s volebním zákonem nebyl uveden zadavatel. Inzerát cílící na nejnižší pudy a primitivní nacionalismus vyvolaný v posledních dnech výroky nejen samotného Zemana, ale pilně přiživovaný i Klausem.

Během dne vyplulo na povrch, že zadavatelem inzerátu je pražský advokát Vladimír Zavadil, bývalý důstojník StB. Mladí lidé už možná nevědí, co StB byla, my starší si to velmi dobře pamatujeme. Komunistická tajná policie, která má na svědomí spoustu zničených lidských životů.

Včera se bývalý člen zločinecké organizace pokusil bezprecedentním způsobem zasáhnout do voleb. Na poslední chvíli nasypal na jednoho z kandidátů hromadu svinstva a pomluv s vědomím, že už je vyloučena jakákoliv obrana. Ostatně proti lži je veškerá obrana marná.

Chce se Zeman tak moc stát prezidentem, že mu nevadí odporné metody lži a podněcování xenofobní nenávisti mezi lidmi? Ano, Zeman inzerát osobně nepodal, ale způsob, jakým v posledních dnech vystupoval, byl živnou půdou zla a zášti.

Než na mne někdo vyjede, že fandím Schwarzenbergovi, tak upozorňuji na to, že je zcela lhostejné, koho jsem včera volila. Pokud by podobné svinstvo udělal někdo z okolí knížete, pokud by se v jeho zájmu tak podle angažoval bývalý příslušník StB, ozvala bych se úplně stejně.

V tomto případě nejde o osoby a obsazení, jde o princip slušnosti a fér hry.

čtvrtek 24. ledna 2013

Neschopný Všemocný?

Už je to více než měsíc, kdy v našem blogoprostoru vybuchla bomba jménem Velká Změna Titulky. Nemile překvapení blogeři byli ve velké většině naštvaní, znechucení a převelice rozčilení. Došlo na stávkování a někteří blogeři přesunuli své blogy na jiné domény.


Spousta naivních lidí doufala, že Mistr podlehne množství namíchnutých komentářů a emailů a svým nespokojeným kuřátkům alespoň v něčem vyhoví. Nestalo se však vůbec nic a dnes je i těm největším optimistům jasné, že s titulkou už nikdo nehne.

Za ten měsíc si většina z nás už nějak poradila s chybějícím výpisem nových článků oblíbených blogerů. Dokonce to nebyl takový problém, jak se zpočátku zdálo.

Já jsem se nakonec (i když se mi nejdřív moc nechtělo) zaregistrovala na bloglovin.com. Zjistila jsem, že je to šikovná služba a na titulku bych tedy vůbec chodit nemusela. Výpis článků AK mě moc nezajímá a na celý týden stejné fotky a blogy dne nejsem zvědavá.

Jenže se chodím dívat na články na téma týdne. A tady nastává problém. Z šesti článků na výpise je pět stupidních reklamních spamů. Nevím, jestli je to dáno neschopností, lemplovitostí nebo pouhým nezájmem Mistra. Nejsem ajťák, tak neumím posoudit, jak moc technicky náročné by bylo takovým věcem zabránit. Ale určitě to možné je. Jen trochu chtít.

Pokud skutečně není v lidských silách tomu zabránit, tak mi to někdo napište. Přestanu Mistra podezírat z toho, že je mu to jedno.

úterý 22. ledna 2013

Al Kajda v domácím provedení

Pokud si o sobě myslíte, že jste klidný, vyrovnaný člověk a hned tak vás něco nevyvede z míry, pořiďte si štěně. Během pár dnů zjistíte, že jste se krutě mýlili. Pokud si navíc pořídite úplně pitomé štěně, máte velkou šanci, že skončíte v blázinci.


Naše rozkošné štěńátko Kačenka u nás pobývá teprve krátce, přivezli jsme si ji začátkem prosince. Malá, huňatá kulička, která vypadala, že neumí do pěti napočítat. Papala, spinkala a pokud náhodou byla vzhůru, tak se tvářila nejen roztomile, ale zdálo se, že jeví i určité známky inteligence.

Brzy jsme zjistili, že Kačenka se pouze tváří jako miloučké štěňátko, ve skutečnosti je to další zloduch v naší rodině. Doposud veškeré zlo páchal mrňavý Terorista. Ten je ovšem celkem předvídatelný. Víme, že s oblibou hryže boty, rozhrabává kytky, ve volných chvílích deptá sousedovy slepice... Kačenka nás se svým bohatým rejstříkem zlovolných nápadů teprve seznamuje.

Káča v tandemu s Teroristou tvoří poměrně třaskavou směs, což nám názorně předvedli na Silvestra. Doma nám tedy pomaloučku vzniká malá teroristická buňka, které zpočátku šéfoval jorkšírek. Káča se ale velice brzy rozkoukala a rozhodla se, že podřízená role se jí vůbec nelíbí. Jako velitelka se velmi osvědčila. Společnými silami dokázali zlikvidovat záhon s pivoňkami a střapatkami. Podle vyhrabaných děr se zdálo, že Kačenka hloubí metro. Terorista vyhrabané kořeny pilně roznášel po zahradě. Dost jsem litovala, že nemrzne, protože to by jim práci významně ztížilo.

Kačenka se projevila i jako sólistka. Její poslední kousek dohnal Medvěda téměř k slzám. Holčička je převelice všímavá a brzy zjistila, že u vrat s automatickým otevíráním jsou zajímavé kabely. Zamilovala se do nich na první pohled. Její první pokus o podrobné prozkoumání Medvěd odhalil hned v zárodku. Obšírně jí vysvětlil, že kabely se opravdu nemůžou kousat, obalil je molitanovými krytkami a pro jistotu vše hojně zasypal pepřem. Pár dní byl ostražitý a vrata hlídal.

Kačenka moudře usoudila, že nemá cenu se o něco pokoušet, když je pod dohledem. Vyčkala, až Medvědova pozornost poleví a pustila se do díla. Podařilo se jí zdánlivě nemožné. Kabely přehryzala na několika místech a Medvěd zjistil, že vrata se neotvírají, až v momentě, kdy chtěl vyjet ven autem.

Když se na dvoře ozval řev raněného lva, vyklidila Káča okamžitě místo činu a schovaná za hranicí dřeva se snažila být neviditelná. Medvěd několik následujících hodin strávil válením v blátě a likvidací napáchaných škod. Už dávno jsem ho neslyšela říct tolik sprostých slov.

Naštěstí během spravování postupně vychladnul, takže Káča svůj první větší teroristický počin přežila ve zdraví.


pohled neviňátka



Kačenka odpočívá

neděle 20. ledna 2013

Nuda v zimě

Už mě tuny sněhu nudí
nebaví mě závěje


čekám, až se slunce vzbudí
a roztát je přiměje




Zima nemá fantazii
barvy léta schovala

a tak nám teď, moji milí
jenom bílá zůstala

čtvrtek 17. ledna 2013

Moji drazí drahouškové

Pokud nevíte, co s penězi, pořiďte si pár domácích mazlíků. Rozhodně nestačí rybičky a skromná kočka. Nejlépe se vám bude utrácet, pokud si opatříte alespoň dva rozkošné pejsky.


Náš mrňavý Terorista má finančně poměrně náročné stravovací návyky. Je pravda, že granulky a různé pamlsky jsou sice drahé, ale tříkilový pejsek jich spotřebuje docela málo. Malé porce granulek vyvažuje přikusováním bot. Tahle jeho roztomilá kratochvíle leze celkem dost do peněz. Naposledy mi velmi vkusně ohryzal zcela zánovní adidasky.

Miminko Kačenka roste jako z vody, jsou jí tři měsíce a váží skoro dvanáct kilo. Kyne jako buchta. Dvanáctikilový pytel velmi drahého krmení holčičce vydržel přesně čtyřicet dnů. Pokud by záleželo jen na Kačence, tak by s ním byla hotová mnohem dřív.. Za plnou misku by zaprodala vlastní duši. S vidinou pamlsku jako odměny je ochotná i poslouchat. Takhle hluboko Terorista nikdy neklesl.

Naplno popustit uzdu své vášni utrácet můžete při návštěvě veterináře. Včera jsme s Medvědem popadli kažý jednoho psa a vyrazili jsme. Kačenčino očkování proběhlo bez větších problémů, pokud nepočítám, že Kačenka měla poněkud jiný názor než paní doktorka. Ta si přála, aby Kačenka alespoň chviličku vydržela v klidu. Kačenka si přála hopsat, lehat si na záda a ječet. Nakonec paní doktorku napadlo Káču zkorumpovat psími bonbonky a konečně jí mohla píchnout injekci. Kačenku ovšem očkovací látka štípala (prý je to normální), takže následující koukání do oušek vypadalo spíš jako boj s aligátorem.

Terorista to měl o poznání složitější. Přišel si vyčistit zoubky. Je úplně pitomý, zásadně nic (kromě bot) nekouše, granulky rovnou polyká a odmítá i hryzací kostičky. Dělá se mu tedy zubní kámen. Pokud si představujete, že čištění zubů u psa je nějaká velká idylka, tak na to rovnou zapomeňte. Kartáček a pasta to rozhodně nespraví.

Náš jorkšírek má navíc poměrně vyhraněnou představu o tom, kdo se mu smí dívat do pusinky. Nikdo. Své zuby drží v naprostém utajení, takže čištění se odehrává v narkóze. Za hodinu měl sice zoubky jako perličky, ale domů jsem si odnášela ještě ne zcela probuzeného a poměrně naštvaného vláčného plyšáka. Až do večera mi dával významnými pohledy najevo svou nelibost.

Pokud si shrneme včerejší den, tak výsledek jsou dva namíchnutí psi a útrata jako za týdenní nákup v supermarketu.

sobota 12. ledna 2013

Tak jsme jim to naházeli

Dnes toho už asi moc neudělám. Místo nějaké smysluplné práce sedím u notbůčku a sleduji průběžné výsledky voleb. Baví mě to.


Volili jsme už včera. Medvěd přerušil na nezbytně nutnou dobu pozvolné rýmové umírání a šli jme. Definitivní rozhodutí, koho budeme volit, padlo až ve čtvrtek. V ledasčem se s Medvědem dost výrazně neshodneme, ale politické preference máme zcela totožené.

Ten, kdo u mne na blogu něco četl, ví, že jsem fandila Avatarovi. Pro jeho jinakost, protože ho znám, protože se mi líbilo, jak skoro každý, komu jsem to prozradila, upadal do kómatu a považoval mě za magora.

Když došlo na lámání chleba a musela jsem se definitivně rozhodnout, učinila jsem racionální rozhodnutí a zvolila mezi modrou tváří a modrou krví (copyright TlusŤjoch). Zvolila jsem knížete Schwarzenberga. Věřím, že jsem zvolila dobře.

Koukám na průběžné výsledky a vypadá to, že druhé kolo bude dost napínavé. Doufám, že Zeman prohraje.

středa 9. ledna 2013

Odcházím žehlit rubáš

Nastala doba, které se každý rok upřímně děsím. Naše medvědí manželství opět projde krutou zatěžkávaci zkouškou. Doufám, že i letos obstojím se ctí.


Medvěd dostal rýmu. A nejen to, přidaly se závažné komplikace v podobě děsivé, život ohrožující horečky. Na teploměru se ukázalo těžko uvěřitelných 37 stupňů. V domácnosti máme od včerejška vyhlášen nejvyšší stav pohotovosti.

Včera ráno Medvěd poprvé lehce kýchnul. Zatím jsem zůstala klidná, kýchnout může přece každý, ne? Před polednem už mi bylo jasné, že jde do tuhého. Kýchání bylo častější, přidalo se smrkání a k obědu místo běžných deseti knedlíků zdlábnul drahoušek jen šest kousků. Několikrát si významně sáhl na čelo a bolestně vzdychnul.

Odpoledne přišla kritická fáze. Změřili jsme teplotu. Medvěd, v očích děs ze zjištěných hodnot, se odpotácel do postele. Každých dvacet minut musím vyběhnout po schodech a poptat se, jak se mu daří. Nepotřebuje něco? Není mu zima? Není mu horko? Chce čaj? Mám vyvětrat? Nemá hlad? Nechce podat ponožky? Nechce si sundat ponožky? Chce podat ovladač? Ne, nevím, kde má Svět motorů. Ano, určitě mu ho hned najdu.

Jen jednou jsem se trochu zpozdila. Ne že bych někde lelkovala, ale zdržel mě dost důležitý pracovní telefon. Po příchodu na mě z postele hleděly dvě vyčítavé oči a Medvěd mě slabým, bolestným a velmi uraženým hlasem informoval, že bych ho klidně nechala umřít, aniž bych si toho všimla.

Noc byla těžká. Medvěd sice spal jako dudek, ale mně se honily hlavou neveselé myšlenky, jak si zorganizovat den, abych svou pečovatelskou roli zvládla bez ztráty květinky. Čeká mě perný týden.

Nemám čas blogovat, musím Medvědovi přežehlit rubáš a najít propisku. Bude psát novou závěť.

pondělí 7. ledna 2013

Vždy připraveni souhlasit

Proč někteří blogeři
ještě pořád nevěří

že o dobrém vychování
nemá Mistr ani zdání?

Proč mu paty lízají
a obdivně vzdychají
nad každičkou blbinou
kterou mu vždy prominou?

Co je tohle za lidi
copak vážně nevidí
že v životě nestačí
být jen hloupí kývači?



*Podobnost s některými žijícím osobami je zcela záměrná.

pátek 4. ledna 2013

Hroší kůže

Na Srdci blogu se před chvílí probudili z vánočního spánku a nastala chvíle, kterou jistě netrpělivě vyhlíželi blogeří od Šumavy k Tatrám. Vyšel první článek v novém roce, první článek od chvíle, kdy na titulní stránce vybuchla malá atomová bomba.


Pokud se někdo zcela naivně domníval, že admin svižně pohovoří o minulém článku, vysvětlí důvod brutálních změn ve funkčnosti a možná se omluví za smazané komentáře, musel být hluboce zklamán.

Autor dvoutýdenní blogovou rebélii shrnul do jedné věty, kde si pochválil, že článek oznamující nový design titulky měl zdaleka největší návštěvnost v uplynulém roce. Jinak ani slovo, ticho po pěšině.

Přemýšlím nad tím, proč to tak je. Je autor článku hlupák, kterému nedochází, jak jsou blogeři našvaní? To zřejmě ne. Je mu to jedno? Pravděpodobně ano. Zvolil taktiku "necháme to vyhnít" a čeká, až blogery přestane bavit marné rozčilování.

Jak vidno, stávka některých blogerů byla zbytečná, protože nikoho ze zodpovědných vůbec nenapadlo se nad ní zamyslet. Nezajímaly je ani tisíce nespokojených komentářů. Ty jednoduše smazali a tím zřejmě pro ně přestaly existovat.

Slíbíla jsem sama sobě, že už se nebudu rozčilovat. Jenže dnešní počin pana Rulce a spol. mě zase spolehlivě vytočil

Jasná volba

Pokud se mi někdy podaří ztroskotat na opuštěném ostrově a tudíž vypadnout z momentálního českého blázince, budu zcela nadšená. Představa existence bez televizního zpravodajství, bez leckdy blbých zákonů, bez nutnosti podávat daňové přiznání a bez kopice složenek se mi opravdu líbí.


Mám i naprosto jasno v tom, co při ztroskotání musím zachránit, aby pobyt na ostrově byl více než přijatelný. Doufám tedy, že se mnou pěkně spořádaně ztroskotá i Medvěd. A začne ráj na zemi.

Na pustém ostrově nepočítám s výskytem splachovacích záchodů. Odpadne tedy denní boj o zvednuté prkénko. Nebudou záchody, nebude tudíž ani toaletní papír, který Medvěd zásadně dává do držáčku obráceně.

Pochybuju, že budeme mít pastu na zuby. Když není pasta, nejsou dohady, kdo ji zase nezavřel a navíc ještě úplně blbě mačkal odshora. Nikde se určitě nebudou válet mokré ručníky a Medvěd jen těžko široko daleko najde nějaké zrcadlo, které by mohl zmatlat pěnou na holení.

Medvěd ztratí možnost tvrdohlavě dávat do špinavého prádla fusekle poruby a nechávat v kapsách papírové kapesníčky spolu s hřebíky a drátky. Na pustém ostrově určitě nenajde jediný ovladač, kterým desetkrát za minutu prorejdi všechny televizní programy.

Nebudeme muset obden pořádat pátrací akce a hledat jeho zapomenuté klíče a odložený mobil. Neohřeje si mléko ve varné konvici a nenechá psa vyválet se ve fasádní barvě tak, že je následující tři týdny celý hráškově zelený.

Tohle všechno na pustém ostrově nebude, bude jen on a já. A s Medvědem určitě všechno přežiju. Klidně i bez sirek a nože. V tom mu věřím.

čtvrtek 3. ledna 2013

Silvestr v blázinci

Silvestrovské rachejtle a ohňostroje jsou hezká věc, ale pouze za předpokladu, že nevlastníte žádné domácí mazlíky. Pravda, rybičky v akváriu půlnoční kanonádu níjak zvlášť neřešily, ale zbytek našeho domácího zvěřince nám to bohatě vynahradil.


Terorista je kapesní vydání psa, mezi jeho oblíbené činnosti patří povalování na gauči a courání venku v tomhle počasí považuje za útok na svoji osobu. Psychickou rovnováhu mu dokáže narušit i puštěný vysavač.

Miminko Kačenka za měsíc, co je u nás, přibralo víc než 4 kila, bydlí na zahradě a vlastní rozvernou duši šťastného štěněte. Mezi Kačenčiny nejoblíbenější radovánky patří ničení všeho, na co zrovna očkem pohlédne.

Kačenka Teroristu upřímně miluje. On ji srdečně nesnáší. Pokaždé, když holčička projeví touhu si s ním pohrát, vypadá, jako bychom ho zrovna vytáhli z kafemlejnku. Na zahradě řeší její projevy přízně úprkem a schováním se v co nejmenší skulině, kam za ním to slůně nemůže.

Na Silvestra o půlnoci bylo nutné Kačenku ochránit před kraválem z rachejtlí, takže Medvěd měl výborný nápad a náš malý mamut přistál v obýváku. Terorista nejdřív nevěřil vlastním očím a zůstal zcela konsternován nad tou neuvěřitelnou drzostí, že v jeho království se objevil vetřelec. Moment překvapení a klid zbraní vydržel ovšem jen malou chvíli.

Během okamžiku Kačenka šílela radostí, že vidí Teroristu, Terorista šílel vzteky, že si Kačena dovolila vstoupit na jeho území a já jsem šílela tak nějak globálně. Ve vypuknuvším kraválu si psíci vůbec nevšimli, že se venku za okny něco děje.
Kačka lítala po bytě, za ní rozzuřený štěkající Terorista, kterého vůbec nenapadlo se někam schovat a měl jedinou touhu - co nejdřív Káču zakousnout. Ta se mu mstila tím, že ihned spořádala všechny jeho granulky, vypila vodu a ukradla milovaný pískací hamburger. Pak v zápalu boje převrhla květináč s dracénou a vyškubla mi šňůru z notbůčku.

Když při jednom obíhacím kolečku jen tak mimochodem v letu uhryzla kus mé krásné africké kopřivy, začala jsem s Teroristou sdílet jeho vražedné choutky. Medvěd se výborně bavil a neustále mě upozorňoval, jak je Kačenka šikovná. Toho bych si všimla i bez něho, obzvlášť ve chvíli, kdy se vynořila z koupelny, v hubě moji noční košili, na které vlekla pevně zakousnutého Teroristu, jenž jí košilku nemínil přepustit bez boje.

Nakonec Kačenku uklidnila až hruška, kterou si vybrala v misce na stolku. Sice se rozhodla, že ji spapá na gauči, což Terorista chvíli odmítal připustit, ale omámila jsem ho pantoflem, který si směl půjčit a trochu požvýkat.

Do nového roku jsem vplula uřícená, oslintaná od psů a v bytě to vypadalo, jako by tudy právě prolétl boeing 747. Vzledem k tomu, že se říká "jak na Nový rok, tak po celý rok", mám se na co těšit.

úterý 1. ledna 2013

Fakt mě nepotěšil

Novoroční projev pana prezidenta jsem, bohužel, neslyšela celý. Může za to čočka, která vyžadovala moji pozornost. Připálenou čočku by mi Medvěd nejspíš hodil na hlavu.


Proto teprve večer ve zprávách jsem se dozvěděla o tom, že prezident vyhlásil poměrně rozsáhlou amnestii. Nepotěšil mě.
Nejen proto, že trochu zapomněl, co vždy prohlašoval. Tedy, že amnestie vyhlášená Havlem byla tragický omyl.

Docela chápu, že věznice jsou přeplněné. Peněz na provoz je málo. Ale nevím, jestli zrovna tyto důvody vedly Klause k jeho celkem překvapivému rozhodnutí. Proč to udělal? To se určitě nedozvíme.

Docela mi vadí, že někdo, byť je to prezident, supluje spravedlnost. Ať už se jedná o udělování leckdy prapodivných milostí a nebo o dnešní amnestii. Různí darebáci budou mít dnes v base krásné spaní. Pan prezident to zařídil.

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...