Za co, Pane Bože, za co?

Tahle otázka z písničky Tomáše Kluse mě napadá, kdykoliv v poslední době zabloudím na titulku. Možná jenom já jsem nespokojený králík a všem ostatním nic nevadí, ale nechce se mi tomu moc věřit.

---

Nemíním tady frflat nad grafikou titulky, to mě fakt ani nenapadne. Tahle záležitost je vyřízená a uzavřená. Svorně jsme si zanadávali v lednu, trochu se i stávkovalo a výsledek známe všichni. Prostě jsme si zvykli a šmytec.

Poněkud mě popuzuje jiná věc. Když se na titulce objevil nový box Blog dne, docela mě to potěšilo. Viděla jsem v tom možnost, jak celkem jednoduše "objevit" nové, dosud pro mne skryté blogy. Někdo si dá práci, do které se mi moc nechce, a vybere blogy, které stojí za čtení. Nemusím bloumat v blogosféře a hledat.

Moje nadšení vydrželo přesně do momentu, kdy mi došlo, jak moc se v této rubrice objevují blogy z Autorského klubu. Nevím, možná jsem natvrlá, ale smysl počínání autora tohoto počinu mi zůstává utajen. Blogy AK si umím najít sama poměrně velice dobře a také jsem si je už dávno našla. Navíc box AK je hned pod Blogem dne, takže jen opravdový tupec by autory z AK dokázal přehlédnout.

Ale i to by se nakonec dalo pochopit. Jenže se postupem času ukázalo, že může být i hůř. Začalo to vařením. Tři dny za sebou blogy o vaření. Trochu dost, ne? Ovšem minulý týden vybíral blogy zřejmě nějaký sadista, protože jsme pět dnů bez oddechu zvířátkovali. Králíčci, pejsci, koníčci. Zvířata mám ráda, ale čeho je moc, toho je opravdu nad hlavu.

Tento týden jsme si zacvičili, namalovali si očka a zacestovali si. Nic proti tomu, každý má holt jiný vkus. Opravdu se mi líbil čtvrteční blog. Ten kluk má vtip, umí česky (což mě ve zdejší záplavě negramotů vždy opravdu potěší) a píše poměrně hodně čtivě. Trochu mě to uklidnilo a zadoufala jsem, že třeba snad už bude líp. Chyba lávky, milé děti.

Dnešek se asi zapíše do historie. Blogem dne se stal blog, který obsahuje jeden, slovy jeden, článek. Nevěříte? Věřte a nebo se jděte sami přesvědčit. Zkoušela jsem na onom blogu hledat, ale nepovedlo se mi v archivu najít vůbec nic. Pokud je tam někde něco důmyslně schováno, tak se autorovi hluboce omlouvám. Uznávám, že gay tématika je zřejmě chytlavá, ale propagovat de facto prázdný blog? To je vážně trochu přes čáru.

Nechci nikomu křivdit, ale mám takový nepěkný dojem, že si z nás tvůrce (skoro se mi chce napsat pachatel) výběru dělá škodolibou legraci, protože ví, že nic nezmůžeme. Nedá se říct, že by se mi to zrovna líbilo.

Změním svůj život

Přiznám se raději hned a bez mučení. I když je mi jasné, že se zcela společensky znemožním. Sama nevím, jak je to možné. Jak se mi něco takového mohlo stát. Ale je čas podívat se kruté pravdě do očí.

---

Nikdy jsem nejedla chřest. Pochopím, když teď zcela šokováni přestanete číst a svou pozornost obrátíte jinam. Nemohu vám totiž nabídnout 100+1 recept na chřest pokaždé jinak. Nemohu předložit ani zasvěcené pojednání o nejlepším způsobu pěstování této trochu podivně vypadající zeleniny. Nemohu vás omráčit svými nekonečnými znalostmi.

Dělám zřejmě velkou chybu. Asparagus je prý zdravý, dietní a zvládne ho připravit i trochu chytřejší šimpanz. To vypadá velmi povzbudivě. Dokonce, a to stojí za úvahu, působí prý jako afrodiziakum. Doktor Uzel se svým ArginMaxem je totálně vedle. Stačí pravidelně chroupat chřest a úspěch je zaručen. To věděli už staří Římané a Řekové. Nevěděla jsem to snad jenom já.

Ale s mojí zaostalostí je teď konec. Ponořím se do studia a do roka a do dne ze mne bude odborník přes špargl. Na slunném místě si založím vlastní chřestový záhon. Budu pilně zalévat a hnojit chlévskou mrvou. K tomu účelu navážu blízké přátelství s panem Kudláčkem, protože jsem si všimla, že má za barákem moc pěkné hnojiště. Nejsem sice tak zdatná jako Mičurin, ale úspěch se jistě dostaví. Můj chřest vstoupí do dějin naší vesnice a sousedky puknou závistí.

Zbývá jen maličkost. Přesvědčit Medvěda, že guláš se šesti nebo svíčková s brusinkami jsou prudce jedovaté.

Takhle raději ne

Docela ráda jsem psávala na téma týdne. Je pravda, že občas se vyrojily nápady, ze kterých se jen poměrně těžko dalo vylovit něco rozumného. Ale byly to nápady blogerů, tedy naše.

---

Minulý týden došlo ke změně a téma týdne je (zatím?) bez možnosti volby "přidělováno shora". Přiznám se, že se mi myšlenka, že TT bude i na aktuální dění, původně poměrně líbila. Viděla jsem v tom určitou naději, že se tu nebude jednou hromadně propadat depresi, podruhé vzdychat nad Londýnem a New Yorkem nebo dumat, jestli si na pustý ostrov vzít nejlepší kámošku či raději soupravu laků na nehty a oblíbené zvířátko.

Ani v nejčernějším snu by mě ovšem nenapadlo, co se může stát. Miloš Zeman jako téma týdne je pro mne zcela mimo realitu. Možná jsem tupá, ale nechápu, co autor výběru čeká. Hlubokomyslné úvahy nad tím, jaký je Zeman člověk a státník? Tak to má smůlu, zatím se neobjevily. Snůšku nadávek a vulgarit? Tady už je to mnohem lepší, leckterý bloger se nechal unést. Chvalozpěv na moudrého a vlídného pana prezidenta? Když se prstíčkem zahrabe, i něco takového lze objevit.

Pokud "vážné" téma mělo zamezit zaplevelení titulky dvouvětými moudry, ani zde to nevyšlo. Perel typu "Ach jo, Miloš Zeman. No co nato říct. To je fakt hrůůůůůůůůůůza." se našlo víc než dost.

Možná má pravdu moje oblíbená Valin a jediné, oč tu kráčí, je sledovanost blog.cz. Vyhledavače si tento týden asi opravdu pochutnaly. Pokud je to tak, můžeme se příští týden těšit na nějakou pecku. Co třeba nesmrtelná Ivetka Bartošová a nebo národem milovaná Ornella Štiková? To by se počítadlo protáčelo jedna radost.

Jen nevím, jestli budou psát i ti, kteří mají v hlavě mozek.

Sežer brouka

Opět jsem se přesvědčila, že je třeba dobře vážit svá slova. Netvrdit něco, o čem se ukáže, že je to vlastně bohapustá lež. A to se mi zrovna stalo.

---

Nedávno jsem se vám snažila namluvit, že jsem všežravec. Nyní si musím posypat hlavu tunou popela a potupně přiznat, že jsem lhářka. A nejen to, ještě ke všemu asi budu zabedněná konzervativní osoba, která se neumí přizpůsobit moderním stravovacím trendům. Kdybych totiž byla kůlbaba s myslí otevřenou všemu novému a báječnému, neudělalo by se mi včera večer poněkud blbě u sledování pořadu 168 hodin na ČT1.

Je vlastně pravda, že ne zrovna volno mi mohlo být ze všech reportáží, protože například kauza "Zeman versus Putna" je tak trochu na zvracení. Tuhle část pořadu jsem ale kupodivu přežila celkem ve zdraví.

Osypala jsem se, když redaktorka představila stravu budoucnosti. Červi, cvrčci, pavouci, brouci, larvy motýlů... máte chuť? Já tedy opravdu ne. Ani když se budu hodně snažit, neumím si představit, že poobědvám cvrčka opečeného na másle a nebo proteinem nabité pražené moučné červy.

V Asii je tahle havěť normální součást jídelníčku. Proč ne, patří to k jejich kultuře a brouky jedí odjakživa. Jak bylo ale vidět v reportáži, existují i u nás restaurace, které nabízejí tyhle dobrůtky. Tak nějak mi vůbec nevadí, že pražáci zase mají něco, o co jsme my vesničani ochuzeni. Nejsem závistivá a nemusím mít všechno.

Možná je pravda, že tyhle potvory jsou stravou budoucnosti. Možná je opravdu budou muset běžně jíst naši vnuci, jak na konci reportáže pohrozili. V tom případě doufám, že se toho nedožiju a nebo už v té době budu natolik senilní, že mi bude zcela jedno, čím mě krmí.

Teď mě omluvte, jdu si na zahradu chytit žížalu a prodiskutovat s Medvědem dnešní oběd.

Zcela určitě ano

Naše vesnička je jen taková trochu větší díra po granátu. Pár stovek obyvatel, včetně kojenců a vetchých babiček. I přes tento určitý handicap máme své místo na české drogové scéně.

---

Nevím, nakolik ispirující pro místní omladinu je fakt, že za kopcem máme feťáckou léčebnu, ale je pravda, že trávu tady hulí už smráďata na základní škole. Všeobecně se to ví a všeobecně se s tím vůbec nic nedělá. Pokud při procházce se psem narazíte na partičku náctiletých kluků a holek, kteří slastně čmoudí za vsí, a poreferujete o zážitku jejich rodičům, tak v lepším případě se nestane zhola nic, v horším případě dostanete vynadáno, protože jejich Fanoušek a Andulka přece něco takového rozhodně nedělají.

Mičurin by měl z naší mládeže nefalšovanou radost. Všichni trochu šikovnější huliči mají v blízkých lesích poschovávaná svoje políčka s ganjou. V létě chodí pilně zalévat a trnou, aby jim úrodu nesklidil závistivý kamarád. I to se děje a většinou se pak nelítostně mezi sebou servou. Rozhodně se ale nebojí, že by přispěchala chrabrá Policie a trávu jim zabavila. A rozhodně to není tím, že by Policie byla neinformovaná.

Na podzim, když čmoudci sklidí plody své celoletní práce, nastává období hojnosti. Kolektivně se smějou až do Vánoc. Máme tady vlastně takovou radostnou, veselou omladinu.

Současnou podobu debaty o legalizaci marihuany považuji za poněkud nesmyslnou. Mám neodbytný pocit, že se připravuje tunýlek ne nepodobný solárním elektrárnám. Jak jinak si vysvětlit, že nemocní, kteří potřebují trávu k léčebným účelům, budou v lékárnách platit desetitisíce a přitom obyčejného jointa pořídíte v současné době za pár korun. Páni poslanci už mají zřejmě dobře vymyšleno, komu tentokrát přihrají malou domů.

Všichni nemocní by měli mít právo si trávu buď sami legálně pěstovat a nebo si ji koupit v lékárně za cenu, která je obvyklá mezi huliči. Je na tom něco nepochopitelného?

Párátko

V období puberty svých drahých potomků jsem občas mívala nutkání skočit z okna a nebo se zoufalým křikem prchnout do hlubokého lesa, kde bych obklopena milými zvířátky počkala, až ti spratci konečně dospějí. Nakonec se mi podařilo bez větší újmy na mém duševním zdraví děti zdárně vychovat.

---

Co se nepovedlo Ajťákovi s Jezinkou, tedy dostat mě do blázince, to se zcela jistě velmi brzy povede Kačence. Tentokrát má k pobytu na psychiatrii velice pěkně našlápnuto i Medvěd, který kdysi býval ve vypjatých výchovných situacích většinou významně tolerantnější než já.

Kačenka za svůj krátký život už provedla poměrně dost záškodnických akcí. Roztomilými drobnůstkami ze svého nevyčerpatelného reperotáru nás oblažuje skoro každý den. Už se vůbec nezabývám rozhrabanou skalkou, stejně jako Medvěd jen s těžkým povzdychnutím přejde opravdu vkusně ohryzané nárazníky na téměř novém autě. Rozkousané kabely na elektrickém pohonu vrat, vykousnutá zásuvka ze zdi, čerstvě zasázené jiřiny, které do rána zmizely bez sebemenší stopy. To všechno patří ke strastem štěněcího dospívání, se kterými jsme se už nedobrovolně smířili.

Teď se Kačenka rozhodla postoupit do vyššího levelu. V rámci zachování dobrých sousedských vztahů jsme byli nuceni vybudovat plot. Medvěd usoudil, že s ohledem na Káčinu fyzickou kondici, musí být plot opravdu festovní, s pořádnými základy, aby ho ta blbka (jeho slova) nemohla ani náhodou podhrabat. Týden kopal, nosil kameny a betonoval. Mně přidělil zodpovědnou funkci nosiče vodováhy.

Paní Chytrá se několikrát v průběhu akce dostavila, aby přispěla trochou svých mouder a aby poradila Medvědovi, jak pracovat ještě lépe a usilovněji. Nezabil ji, jen potichu vrčel.

V neděli jsme konečně natáhli pletivo s pocitem dobře vykonané práce. Podle našeho názoru by takový plot zastavil ruské tanky, natož naši Kačenku. Ta mohla konečně zůstat na zahradě bez zvýšeného dozoru.

Dva dny se nedělo vůbec nic. Káča pobíhala po zahradě, slepice paní Chytré neprojevovaly sebemenší snahu plot přelétnout a nastal tedy klid a mír.

Včera za svítání se rozlehl naší poklidnou vískou řev divokého slona. Přestože se mi ve vzniklém chaosu nepodařilo rychle najít brýle, při pohledu z okna jsem uviděla Kačenku, jak lítá po sousedním dvoře a nahání ječící paní Chytrou oděnou v noční košili. Zvukové projevy paní Chytré podbarvovalo zběsilé kdákání rozčílených slepic a štěkot jejího podvraťáka. Jediný, kdo byl naprosto potichu, byla Kačenka.

Na zahradu jsme se s Medvědem přesunuli rychlostí světla. Tam nás čekalo něco zcela neuvěřitelného. Kdo by předpokládal, že Kačenka úplně obyčejně podhrabala plot, hluboce se mýlí. Kačenka plot naprosto neobyčejně rozpárala. Svůj rozkošný čumáček strčila do oka pletiva, popadla drát a silou svých něžných zoubků ho po celé výšce plotu vytáhla ven, jako když se párá blbě upletený svetr. Úniková cesta byla hotova v cukuletu. Káča pohodlně pronikla na sousední zahradu, proběhla nezavřenou stodolou a mohla začít úřadovat u paní Chytré na dvoře.

Tyto poznatky jsme neměli hned. Došli jsme k nim podrobným zkoumáním místa činu a především z velmi emotivního popisu událostí v podání paní Chytré. Ta byla z ranního zážitku tak hluboce konsternována, že si vůbec nevšimla, že ještě v poledne pobíhá venku pořád v noční košili.

Medvěd rozpáraný plot šikovně znovu vypletl a protože jsme se opět přesvědčili, že místo pejska chováme živý buldozer, natáhl ještě jedno pletivo. Máme tedy plot dvojitý a doufáme, že Káče tentokrát už došly rozumy. Jinak budeme muset pořídit ocelové mříže.

Jen by mě zajímalo, kde se u nás na zahradě vzal ten králík. Neodvažuju se paní Chytrou požádat, aby si svoje ušáky přepočítala.

Kozel zahradníkem

Nechci klacíkem šťourat ve vosím hnízdě. Nechci vyvolat nějaké vášně. Ale opravdu mi to dnes nedá.

---

Včerejší večerní zprávy mi způsobily středně těžký kulturní šok. Pohled na velmi indisponovaného pana prezidenta, který se motal tak, až se musel zády opřít o stěnu, mi vyrazil dech. Když potom pan Zeman stylem běžkaře na lyžích došel ke stolu s korunovačními klenoty a zde se znovu opřel o stůl, tak jsem jen nevěřícně zírala. Závěrečné ležérní zadloubání se v nose už bylo jen takovou třešinkou na dortu.

Hrad přispěchal s vysvětlením, že se jedná o virózu, kterou pan prezident přes víkend poctivě vyleží. Nechtěla bych být hradní mluvčí, protože lhát se nemá. A ona lhala, ani očkem nemrkla.

Sám Zeman nepopírá, že se rád napije. Mně osobně to nijak zvlášť nevadí. Ať si klidně huntuje játra dle své ctěné libosti. Ale pouze soukromě, bez účasti televizních kamer a veřejnosti.

Opilého doktora vyvedou z ordinace policisté, opilého prezidenta máme chápat?

Zemana jsem si za svého prezidenta nepřála, chtěla jsem někoho trochu méně lhavého a trochu více vychovaného. Byl mi však zvolen a je to tedy i můj prezident. Po jeho včerejším tragikomickém vystoupení mě to štve ještě víc.

Slepičí ráj

Sousedy si člověk nevybírá, bohužel. V paneláku je to celkem jedno. Zabouchnete za sebou dveře a může vám být úplně ukradené, co děje v ostatních bytech.

---

Na vsi je poněkud jiná situace. Soused blb může představovat potenciální nebezpečí, že se z vás časem stane buď chovanec psychiatrického zařízení a nebo sadistický vrah. Je fakt, že v takovém případě budete mít alespoň možnost být ústředním tématem hlavních zpráv televize Nova.

Naše sousedka je dáma celkem úctyhodného věku, disponující nepřehlédnutelným nadáním jít lidem na nervy. Všechno ví úplně nejlíp a ráda se o své znalosti nezištně podělí. Když Medvěd opravoval zeď na dvoře, vydržela celé odpoledne postávat na druhé straně a sdělovat mu své poznatky, jak všechno dělá úplně blbě. Medvěd je poměrně mírný člověk. Choleričtější jedinec by babu po dvou hodinách pravděpodobně zabetonoval do základů.

Paní Chytrá chová hejno slepic. Pominu, že ty bestie celkem obstojně smrdí, ale navíc mají až maniakální touhu pobývat na naší zahradě. Je pravda, že jim to umožňoval ne zrovna kvalitní plot. Ovšem podle staletých pravidel, platících pro stavbu vesnických plotů (horní plot je můj, spodní je sousedův), to byl plot paní Chytré.

Jak šel čas, z našeho roztomilého miminka Kačenky vyrostla třicetikilová sedmiměsíční slečna. Velice záhy jsme zjistili, že se Kačenka hodlá věnovat studiu zoologie, především podrobnému zkoumání života slepic. Medvěd se několikrát pokusil vyložit paní Chytré, že chatrnost jejího plotu, touha jejích slepic popelit se na naší zahradě a Kačenčina zvídavost opravdu nejdou dohromady. Paní Chytrá, jak jinak, měla diametrálně odlišný názor. Plot je ve výborné kondici, slepice k nám nelezou a my si hlavně máme trochu vychovat psa, aby si laskavě přestal těch chudinek nevinných všímat. V jejím podání to nakonec vypadalo tak, že ty opeřence k nám vábíme a přemlouváme je, aby rozhrabali trávník a všude nas... nakakali.

Kačence jsem několikrát důrazně vysvětlila, že slepičky jsou fuj a že rozhodně musí zapomenout na nějaké bližší seznámení. Podle toho, jak se tvářila, se celkem nedalo předpokládat, že si ponaučení vezme k srdci. Čas trávila pobíháním kolem plotu a vyhlížením možné oběti. Slepice se nejdřív trochu bály jejího poštěkávání, ale postupem času se otrkaly a vrátily se ke svým starým dobrým zvykům.

Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Kačenka se dočkala. Několik odvážných slepičích soudružek se vydalo na hrabací výpravu. Kačena vychytrale počkala, až se zaberou do rozvrtávání trávy a pak mezi ně vlítla. Protože je ještě nezkušené štěňátko, skok jí poněkud nevyšel a oběť se jí vysmekla. Kačenka se nenechala zmást a řvoucí slepici si zahnala do kouta, kde ji během chviličky celkem solidně odpeřila.

Medvěd sice bleskově zásáhl, ale přesto pipina vypadala jako čínský naháč. Naštěstí Kačenka není krvelačná, takže slípka kromě ztráty peří nepřišla k žádné větší úhoně. Medvěd ji vyexpedoval přes plot na její domovskou základnu a já jsem se dala do sbírání vyrvaného peří. Nikdy bych nevěřila, že z jedné napůl odrbané slepice ho může být takové množství.

Paní Chytrou zřejmě vylákal ven nepříčetný řev jejích chovanek. Ještě než se stačila nadechnout a sdělit nám nějaké nepříjemné moudro, Medvěd jí oznámil, že příště nechá Kačenku, aby z těch jejích blbek udělala sekanou. Něco v jeho hlase ji přimělo, aby popadla tu svou krásku bez závoje a bez jediného slova odkráčela.

Bez ohledu na vesnické zvyklosti jsme se rozhodli, že plot opravíme sami. Sice tím Kačence zkazíme zábavu, ale ona si určitě časem najde jiného koníčka.

Čas letí jako splašený a Kačenka je už velká holka.

Končím

Nudíte se? Nekupujte medvídka mývala, pořiďte si dům. Nemůže to ovšem být dům ledajaký. Z nudy vás rozhodně nevytrhne krásná novostavba, kde už je všechno hotové. Nutně potřebujete dům alespoň dvěstě let starý, u kterého máte jistotu, že potřebné opravy a úpravy vás spolehlivě zaměstnají do konce života.

---

Nic život manželský neosvěží víc, než společné aktivity. Medvěd, vědom si téhle skutečnosti, bystře usoudil, že je načase pustit se s příchodem jara opět do práce. Jeho budovatelské oko tentokrát zálibně spočinulo na kamenné zdi na dvoře, kterou zub času už opravdu pořádně ohlodal.

S ohledem na mou momentální lehkou zdravotní idnispozici sice výslovně netrval na mé přímé pomoci, ale projevil přání, abych se akce zúčastnila alespoň jako divák. Sedět na převráceném květináči a moudře radit mě ale dlouho nebavilo. Chvíli jsem tedy třídila kameny, které Medvěd postupně vsazoval do horní části zídky. Ale ani to mého tvůrčího ducha příliš neuspokojovalo.

Dostala jsem výborný nápad. Už usazené kameny ve zdi přece můžu spárovat maltou. Na to mi jedna ruka bohatě stačí. Všechno by bylo úplně v pořádku, kdyby Medvěd nepoužíval poněkud netradiční pracovní postupy. Tam, kde by si každý jiný postavil lešení, použije můj milý kovové stojany, přes které si položí dubové fošny. Pobíhá po nich sem a tam a vůbec mu nevadí, že se docela dost houpou. Já mám závrať i když si stoupnu na židli, takže jsem se po prknech pohybovala silně obezřetně.

Medvěd mě několikrát výslovně ujistil, že se fošna se mnou nemůže převrátit, protože a) na druhém konci stojí dva kýble s maltou a b) stojí tam i on. Všechno nám šlo výborně přesně do toho momentu, kdy Medvěd zapomněl, že na druhém konci prkna si já tiše spáruju, a bez varování seskočil dolů.

Žuchla jsem na zem jako dost přezrálá hruška a hned vzápětí za mnou přifrčel naštěstí už poloprázdný kýbl s maltou. Oba jsme dopadli těsně vedle doposud sladce spící Kačenky. Ta vyletěla jako raketa a zmizela kdesi na zahradě. Medvěd nejdřív nevěřícně zíral a pak - klasika - se zřejmě velmi dobře bavil.

Pokud nepočítám vyjeveného psa s kožichem plným malty, obešlo se to tentokrát bez větších škod. Naražený zadek není žádná tragédie.

Jen ve mně uzrálo pevné rozhodnutí - končí má bezmezná důvěra v Medvěda a jeho ujišťování, že se nic nemůže stát.