Život na vesnici je docela nudný. Nemáme tu divadlo, kino či výstavní síň, nemáme ani nóbl kavárnu, kde by se daly vést moudré řeči. Místní hospoda rozhodně není místem, kde by se scházeli filosofové. Máme ovšem něco, co rodilý pražák možná nikdy neviděl "in natura". Máme slimáky.
Letos se nám obzvlášť vydařili. Jsou všude, kam se člověk podívá. Nemilosrdně sežerou všechno zelené, co jim přijde do cesty a to mne opravdu nebaví. Už jich má plné zuby i Kačenka, jelikož ty mrchy slizké jí nestydatě chodí na granule. Ano, zvířátkům se nemá ubližovat, jenže slimák není zvířátko. Sluníčkoví milovníci všeho tvorstva si pro tentokrát mohou trhnout nohou. Válka je v plném proudu a s válečnými zajatci nejednám podle Ženevských konvencí.
Pro Medvěda jsem se stala významným zdrojem obveselení. Obzvlášť po dešti se moc pěkně baví. Nazutá v jeho holínkách, které jsou velmi slušivé, ale bohužel v nich nemohu ohýbat kolena, se sexy krokem Golema vydávám na trestnou výpravu. Vyzbrojena kyblíčkem a rukavicí se plouhám zahradou a sbírám. U sbírání si pročvičuji slovní zásobu. Sama jsem netušila, kolik rozličných nadávek znám.
Svou činností jsem upoutala pozornost i paní Chytré, která si marně láme hlavu tím, proč hned zrána lezu po zahradě po čtyřech a kleju u toho jako pohan. Raději se s ní nepouštím do obsáhlejší diskuze, neboť bych pravděpodobně neodolala a vyložila jí, že v té její neposekané džungli se slimáci radostně a hlavně nerušeně množí. Rovněž bych zřejmě vznesla požadavek, aby svého Huga konečně vykopala z bílých kalhot a zahnala ho k nějaké práci. Možná by přestal denně tři hodiny mlátit do bubnů.
Své úlovky jsem nejdříve nepočítala. Pak mne dostihla profesionální deformace, protože je přece naprosto zásadní vědět, kolik bestií bylo polapeno. Včera jsem se dostala k poměrně zajímavému číslu 999.
Kačenka, Terorista i Pakoušek mi v mém úsilí velmi zdatně pomáhají. Pakoušek sice svoji pozornost dělí mezi slimáky a žížaly, kterými je zcela fascinován, ale přesto dokáže přiložit tlapku k dílu. Naposledy se jim podařil excelentní kousek. Kačenka samou radostí, že může malinko potýrat ty dva malé otrapy, povyskočila a kyblík plný slimáků mi vyrazila z ruky. V marné snaze jej zachytit jsem přestala být ostražitá, zakopla jsem o Pakouška s Teroristou a pěkně z výšky jsem kecla do vysypaných slimáků. Nevěřili byste, jak dokáží být slimáci přítulní.
Celou akci v přímém přenosu viděl Ajťák a rozhodně neprojevil ani kapku porozumění. Naopak, když jsem důstojně kráčela domů, zadek olepený padesátkou slimáků, téměř slzel smíchy. Někde jsem ve výchově udělala chybu.
Vím, že můj spravedlivý boj je marný. Ale pokud polevím, mohlo by se stát, že slimáci jednoho krásného dne sežerou i nás.
Následující fotka je opravdu nechutná a pro jemnocitné jedince nevhodná.
Odsouzenci těsně před popravou.
(Ač je slimák tvor poměrně pomalý, z krabice prchali celkem svižně. Navíc, při své poněkud alternativní inteligenci, jsem použila krabičku děravou, takže únikových cest bylo poměrně dost. Hrst soli jim zatrhla tipec)