čtvrtek 24. července 2014

Slizouni mezi námi

Život na vesnici je docela nudný. Nemáme tu divadlo, kino či výstavní síň, nemáme ani nóbl kavárnu, kde by se daly vést moudré řeči. Místní hospoda rozhodně není místem, kde by se scházeli filosofové. Máme ovšem něco, co rodilý pražák možná nikdy neviděl "in natura". Máme slimáky.


Letos se nám obzvlášť vydařili. Jsou všude, kam se člověk podívá. Nemilosrdně sežerou všechno zelené, co jim přijde do cesty a to mne opravdu nebaví. Už jich má plné zuby i Kačenka, jelikož ty mrchy slizké jí nestydatě chodí na granule. Ano, zvířátkům se nemá ubližovat, jenže slimák není zvířátko. Sluníčkoví milovníci všeho tvorstva si pro tentokrát mohou trhnout nohou. Válka je v plném proudu a s válečnými zajatci nejednám podle Ženevských konvencí.

Pro Medvěda jsem se stala významným zdrojem obveselení. Obzvlášť po dešti se moc pěkně baví. Nazutá v jeho holínkách, které jsou velmi slušivé, ale bohužel v nich nemohu ohýbat kolena, se sexy krokem Golema vydávám na trestnou výpravu. Vyzbrojena kyblíčkem a rukavicí se plouhám zahradou a sbírám. U sbírání si pročvičuji slovní zásobu. Sama jsem netušila, kolik rozličných nadávek znám.

Svou činností jsem upoutala pozornost i paní Chytré, která si marně láme hlavu tím, proč hned zrána lezu po zahradě po čtyřech a kleju u toho jako pohan. Raději se s ní nepouštím do obsáhlejší diskuze, neboť bych pravděpodobně neodolala a vyložila jí, že v té její neposekané džungli se slimáci radostně a hlavně nerušeně množí. Rovněž bych zřejmě vznesla požadavek, aby svého Huga konečně vykopala z bílých kalhot a zahnala ho k nějaké práci. Možná by přestal denně tři hodiny mlátit do bubnů.

Své úlovky jsem nejdříve nepočítala. Pak mne dostihla profesionální deformace, protože je přece naprosto zásadní vědět, kolik bestií bylo polapeno. Včera jsem se dostala k poměrně zajímavému číslu 999.

Kačenka, Terorista i Pakoušek mi v mém úsilí velmi zdatně pomáhají. Pakoušek sice svoji pozornost dělí mezi slimáky a žížaly, kterými je zcela fascinován, ale přesto dokáže přiložit tlapku k dílu. Naposledy se jim podařil excelentní kousek. Kačenka samou radostí, že může malinko potýrat ty dva malé otrapy, povyskočila a kyblík plný slimáků mi vyrazila z ruky. V marné snaze jej zachytit jsem přestala být ostražitá, zakopla jsem o Pakouška s Teroristou a pěkně z výšky jsem kecla do vysypaných slimáků. Nevěřili byste, jak dokáží být slimáci přítulní.

Celou akci v přímém přenosu viděl Ajťák a rozhodně neprojevil ani kapku porozumění. Naopak, když jsem důstojně kráčela domů, zadek olepený padesátkou slimáků, téměř slzel smíchy. Někde jsem ve výchově udělala chybu.

Vím, že můj spravedlivý boj je marný. Ale pokud polevím, mohlo by se stát, že slimáci jednoho krásného dne sežerou i nás.

Následující fotka je opravdu nechutná a pro jemnocitné jedince nevhodná.


Odsouzenci těsně před popravou.

(Ač je slimák tvor poměrně pomalý, z krabice prchali celkem svižně. Navíc, při své poněkud alternativní inteligenci, jsem použila krabičku děravou, takže únikových cest bylo poměrně dost. Hrst soli jim zatrhla tipec)


sobota 12. července 2014

Zmatky mladé matky

Naše Cibule už je velká holka. Právě absolvovala první třídu. Poslední školní den domů nakráčela jako královna ze Sáby a všichni jsme museli projevit náležité nadšení nad samými jedničkami. Důrazně nás upozornila, že má jedničku i z chování, což se mi zdálo zhola nemožné. S výrazem "babi, spadla jsi z višně" mě poučila, že za kecání při hodině se dvojky rozhodně nedávají.


Za hezké vysvědčení dostala Cibulka několik knížek a velikou škatuli temperových barev, po kterých už pár týdnů toužila. Zpočátku to nesla poněkud útrpně, jelikož Sabinka obdržela za tři dvojky nový telefon. Ovšem Cibulčina matka zastává velmi rozumný názor, který neúnavně vtlouká do hlavy i své ratolesti, totiž že se neučí proto, aby za to dostávala drahé dary, nýbrž proto, aby něco uměla.

Poměrně mě svým výchovným postojem překvapila, jelikož mám ještě v živé paměti, jak mě vždy po vysvědčení oblažovala přednáškami na téma "to se na to můžu vykašlat, zase jen ten blbej nanukáč".

Ostatně soudím, že s temperami od babičky si Cibulka užije mnohem víc než s chytrým telefonem. Už za dva dny mi volala poněkud hysterická Jezinka, aby mi oznámila, že Cibuli urve hlavu a ještě si hodně rozmyslí, jestli svůj akt pomsty nerozšíří i na mne. Naprosto jsem nechápala důvod její nelibosti, což ji rozrušilo o poznání víc. Jak může mít tak tupou matku, která nepochopí, že temperové malůvky prasátka a dvou sluníček na zdi v předsíni jsou zcela nepřijatelné?

Musela jsem své dceři připomenout, že já jsem se cítila také poměrně výrazně rozladěně, když ona vyvedla fixou v obýváku převelice umělecky pojatý indiánský totem, a přesto jsem z ní kůži nesedřela. Zmínila jsem i nožíkem vyrobené zářezy v konferenčním stolku, když si se stejně třeskutě inteligentním Ajťákem zaznamenávali skóre ve stolním fotbálku. I tuto záležitost se jim podařilo přežít ve zdraví. Nezapomněla jsem ani na malý požár v dětském pokoji, když s Ajťákem vyráběli (pod čerstvými dojmy ze čtení Foglarovek) opálené březové svitky. Plameny byly uhašeny, řvoucí Ajťák s puchýřem jako lívanec byl uklidněn a ošetřen a na zadek nedostal kupodivu nikdo. Jedinou větší újmu jsem utrpěla jen já, protože se o mne pokoušela mrtvice

Jezinka hudrala jako rozčílený krocan, ale nakonec postupně ztrácela počáteční elán Zorra mstitele. Ještě chvíli moje bystrá dcerka pronášela naprosto neodolatelné a přísně logické úvahy o tom, jak ona nemůže za to, že já jsem měla dva nevycválané spratky. Mám se ovšem spolehnout, že Cibule taková rozhodně nebude. Neodporovala jsem. Jezinka má zajisté pravdu. Podle všech dosavadních poznatků bude Cibulka zloduch mnohem větší. Fantazie má na to dost. A navíc platí mé oblíbené - sova nemůže mít kanárky.


Následující telefonní momentka je určena pouze pro silné jedince. Cibulce řádila v pusince Zoubková víla se sbíječkou. Vypadá to hůř než ve skutečnosti, ale Cibule se cítí velmi významně a tuto nádheru na nás cení při každé příležitosti.


čtvrtek 3. července 2014

Pod jednou střechou

Možná jsem ne zcela dokonalá matka, protože od doby, kdy s mými roztomilými dětmi začala cloumat puberta a téměř přes noc se změnily v naprosté příšery, jsem toužebně vyhlížela den, kdy konečně vypadnou z rodného hnízda. Mé přání bylo vyslyšeno, zloduchové si postupně balili svých pět švestek a odcházeli studovat. V domě se rozhostil klid a mír.



Od té doby už uplynulo hodně let a mně silně otrnulo. Proto mě nijak nevyděsila myšlenka, že Ajťák se Snaškou budou bydlet s námi. Dva na sobě zcela nezávislé byty v rozlehlém domě jsou snad zárukou, že si vzájemně neukousneme hlavy. Alespoň v to všichni doufáme.

Malé třecí plošky ovšem vznikají. Ajťák je detailista a puntičkář, já jsem poněkud chaotického založení a rozhodně mne nijak nevzrušují hrabičky pohozené u skalky nebo lopatka zapíchnutá v záhonu. On mi vše pečlivě uklidí na přesně určené místo, které mi bohužel zapomene prozradit a já pak zběsile hledám. Pravda, určité výhody tato Ajťákova uklízecí mánie přináší. Po dvoře se přestalo válet Medvědovo nářadí, zmizely všechny kleště, šroubováky, kladívka, špachtle, štětky... Medvěd sice tvrdí, že nemůže nic najít, ale my ostatní víme naprosto přesně, kde co hledat. Dokonce byly nalezeny i dlouho postrádané sikovky, o kterých Medvěd drze tvrdil, že jsem je někam založila, přestože já jen mlhavě tuším, jak taková věc vypadá a už vůbec nevím, co se s nimi dá provádět. Hověly si u kompostu. Proč, to netuším.

Ajťák rád seká trávu. Jakmile nastartuje sekačku, zpozorním a propadnu lehké panice. Ani po celkem podrobném školení nerozlišuje kytky od travního porostu. Už dvakrát mi posekal sotva vzrostlé jiřiny, které považoval za zvlášť zarputilý bodlák. Mé rozladění komentoval slovy, že já taky nerozeznám základní desku od zvukové karty a svět se proto nezboří. Nenápadně jsem se rozhlížela po klacku, kterým bych svého dvoumetrového synka praštila.

Naprosto bez výhrad je nadšena novými obyvateli domu Kačenka. K našemu zvířecímu osazenstvu totiž přibyli další dva psi, což Káča správně vyhodnotila, jako rozšíření svého pole působnosti. Poněkud obstarožní Dáma nemá pro Kačenčiny pitomé nápady sice moc pochopení, ale roční Pakoušek je Kačenkou zcela uchvácen. Mám podezření, že nastává zcela nová etapa v Kačenčině životě. Spolu s Pakouškem dokážou nevídané věci. Vzájemnou spolupráci zahájili svorným podhrabáním dvojitého plotu a výpravou na zahradu paní Chytré. Tam prokousli nalezený dětský gumový míč, jenž navíc ukradli a přitáhli domů. Nebylo možné jednoznačně určit, který z nich to byl, tak spravedlivě dostali vyčiněno oba. Společně pak trucovali za rybízem.

Pakoušek je pětikilový kříženec s roztomilým čumáčkem, ale skrývá se v něm půl tuny dynamitu. Snaška si ho přinesla z útulku, kam se dostal po blíže neurčené době pobývání venku. Podezřívám ho, že se při svém tuláckém životě pásl jako králík. Ze záhadných důvodů totiž neustále požírá cokoliv zeleného. Poněkud mě rozčiluje fakt, že se nespokojí s pěknou travičkou, ale zarputile mi chodí oškubávat kvetoucí skalničky a před pár dny jen tak mimochodem orval z koryta verbeny.

Terorista si výrazně oddechl, protože Káča svou pozornost momentálně soustředila na Pakouška. Svou přízeň mu projevuje neustálým muchláním, převalováním a oslintáváním, takže Pakoušek bývá večer poněkud zmožen a pocuchán. Ze sněhobílého psíka dokáže Kačenka během dne vyrobit smrdutou špinavou onuci. To výrazně zneklidňuje Snašku, která si na čistotě svých psů poměrně dost zakládá.

Ajťák tvrdí, že Kačenka má na Pakouška špatný vliv. Prý pod jejím pečlivým vedením vlčí a projevuje sklony k dříve nevídanému vandalismu. To je možná pravda, ale ani Pakoušek nemá čisté svědomí. Nevím, co nakukal Teroristovi, neboť ten se malinko zbláznil. Dříve mu ke štěstí stačily dva pelíšky a polštář pod mým pracovním stolkem. Po rozhovoru s Pakouškem se rozhodl, že jediné místo, kde hodlá spát, je naše postel. Marně mu vysvětluji, že Pakoušek a Dáma jsou mazánci, kteří po důkladné očistě do postele můžou. On je vepřík, kterého voda děsí, takže bude i nadále spát ve svém pelíšku. Terorista ovšem trvá na svém a využije každou příležitost, aby se nám do postele nacpal. Medvědovi začíná docházet trpělivost a zrovna včera mu slíbil, že pokud ho ještě jednou objeví pod peřinou, tak z něj udělá dva opravdu mrńavé jorkšírky.

Myslím, že nás čeká vzrušující léto a nevím, jestli se mám těšit nebo bát.




Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...