Několik moudrých rad

Po nedávných zkušenostech se cítím být velmi povolaná rozdávat moudré rady. Považovala bych za sobecké nechat si pouze pro sebe několik zásadních poznatků, které jiným lidem v podobné situaci významně ulehčí život. Tentokrát, bohužel, zřejmě trochu zklamu pány, jelikož následující text je primárně určen pro dámy v nesnázích.

---

Milé dámy. Pokud se rozhodnete, že svůj život obohatíte o adrenalinový zážitek v podobě naštípnutého žebra a tento zážitek si odvážně vylepšíte o několik stehů na hlavě, mějte na paměti několik důležitých zásad.

Pečlivě si vyberte termín. Jako nejvhodnější lze doporučit období, kdy manžel je na služební cestě, děti na skautském táboře a babička v lázních. Jen tak budete mít zaručeno, že si svou bolest budete moci nerušeně užívat. V opačném případě vám pro samé uklízení, praní, vaření a žehlení tento jedinečný zážitek zcela proklouzne mezi prsty.

Pořiďte si psa. Netroškařte a sáhněte po větším plemenu. Jorkšíra na vodítku si vaše žebra téměř nepovšimnou. Německý ovčák jim ovšem spolehlivě vyrazí dech a dlouho budou na společnou procházku vzpomínat.

Nechte se rozvést. Pokud to nestihnete, rozhodně doporučuji pořádně se pohádat s manželem a získat tak důvod pro oddělené ložnice. Uchráníte tak sebe i svá žebra před vzrušujícími nočními etudami, kdy si spící metrákový choť na vás odloží ručku či nožku nebo se případně rovnou pokusí vás zalehnout. Jindy příjemná manželská pozornost se změní v setrvalou noční můru, ale chrápající pařez neoplývá ochotou k diskuzi.

Hrudník vyfešákovaný pevně staženým obinadlem si příliš nerozumí s podprsenkou. Vzhledem k tomu, že od určitého věku nelze bez podprsenky opustit domácí prostředí, aniž byste byly středem nežádoucí pozornosti, je nutné přestat škudlit.

Rozbijte prasátko a rodinné úspory původně určené na novou střechu odvážně rozfofrujte na klinice estetické chirurgie. Až se váš manžel probere z bezvědomí, jistě vkusné prsní implantáty ocení. Pokud máte doma nerudného skrblíka, vysvětlete mu, že investovaná částka se vám za třicet let vrátí v podobně ušetřených peněz za nákup nechutně drahých podprsenek.

Před úrazem hlavy si zajděte ke kadeřníkovi. Nebojte se experimentovat a nechte se ostříhat dohola. Uchráníte tak své okolí od pohledu na deset dnů nemyté vlasy a nebudete si připadat jako chleba se sádlem.

Nepodceňujte přípravu a v dostatečném časovém předstihu si vypěstujte jeden alespoň třícentimetrový nehet. Tím si můžete svědící stehy elegantně drbat i ve společnosti. Pokud totiž ke stejnému účelu používáte ořezanou tužku či pletací jehlici, má vaše okolí podezření, že nejste psychicky zcela v pořádku. Někteří jedinci dokonce mohou být přesvědčeni, že jste úplně blbá.

Na závěr poslední doporučení. Milé dámy, pakliže se vám nechce si moje dobře míněné rady vrývat do paměti pro budoucí využití, pořiďte si manžela, který vás bude na rukou nosit a uchrání vás ode všeho zlého. Nebo si zkrátka dávejte pozor, ať se vám nic nestane.

Po čaji se tloustne

Poněkud se mi v poslední době zvýšila spotřeba tužek, protože stehy na hlavě urputně svědí. Nebudu se přece drbat rukou jako šimpanzí samička, takže se ve vlasech decentně šťourám pečlivě ořezanou tužkou. Namlouvám si, že u toho vypadám přemýšlivě.

---

Naštíplé žebro v kombinaci s kašlem dokáže významně oživit den. Pokaždé, když zakašlu, stávám se dítětem a přemýšlím, jestli bych se neměla vrátit k plenkám. Doufám, že než tuto myšlenku detailně rozpracuji, přejde mě buď kašel a nebo žebro konečně sroste.

Zdevastovaná tělesná schránka mi ovšem umožňuje oddávat se pilnému nicnedělání. Cpu se banány, které prý mají antidepresivní účinky a snažím se znovu nabýt duševní rovnováhy. Vzhledem k blížícímu se termínu DPH si nejsem zcela jistá, že se mi to podaří. Klienti se začínají opět pomalu zlověstně houfovat.

V mém utrpení mě přišla na chvíli potěšit Jaruška. Během chvíle mi bylo přehledně jasné, že morální podporu potřebuje mnohem víc ona než já. S pohledem štvané laně mi svěřila, že její veškeré dietní snahy se naprosto míjejí účinkem. Právě se jí podařilo překonat magickou hranici osmdesáti kilo. Jaruška je dáma poněkud mrňavá, když stojí na stoličce, vidí slepici do očí, a tak jsem jí musela dát za pravdu. Osmdesát kilo je opravdu dost.

Jaruška mi zdrceně povyprávěla, jak trpí. Nejí knedlíky, z jídelníčku škrtla rohlíky, o čokládě už ani neví, jak vypadá. Rýži zobe po zrníčkách a za chvíli se rozvede, protože přestala péct manželem tolik milované buchty, aby se vyvarovala pokušení.

Nešlo mi to do hlavy. Kdybych já najela na Jaruščin stravovací režim, do dvou dnů bych bídně zdechla hladem. A Jaruška vesele kynula. Po hodině moudrého rozprávění dospěla Jaruška k přesvědčení, že je všechno marné. Vždyť ona tloustne i po tom blbém čaji! Poněkud jsem zbystřila. Po jakém čaji?

Rozhořčeně mi objasnila, že nevečeří a aby neměla prázdný žaludek, dává si večer čaj. Dva, tři hrnečky. Jarušku znám jako svoje botky a tak jsem měla v tu chvíli velikou chuť ji zabít. Malinko se urazila, když jsem jí nazvala blbkou, ale pak musela uznat, že dvě lžičky cukru v každém čajovém hrnečku nejsou z dietního hlediska příliš ideální.

Domů odcházela s tím, že upeče bábovku a přestane sladit čaj. A já jsem si šla ořezat novou drbací tužku.

Chci se někde reklamovat

Mám za sebou intelektuálně velmi náročné období. Období, kdy ze všeho nejvíc toužím být husopaskou, dělníkem v kamenolomu a nebo luxusní společnicí. Obzvlášť lákavá se mi jeví třetí možnost. Luxusní společnice je a) krásná, b) k obživě primárně nepotřebuje mozek, c) a to především - opravdu nikoho nenapadne po ní chtít optimalizaci svých daní.

---

Ještě nemám úplně vyhráno. Pár zoufalců svůj úprk před Babišovým komandem odsunulo na červen, snad v bláhové naději, že se jim doma podaří vysedět chybějící doklady. Nevysedí nic, mnohem pravděpodobnější je varianta, že se jim ještě mnohé podaří poztrácet.

Jeden klient mi týden před termínem podání daňového přiznání upejpavě sdělil, že "tu blbou bednu s papírama" ne a ne najít. Možná je na chatě, ale jako reálnější možnost vidí, že mu ji sprovodila ze světa krvelačná manželka. Jsou v rozvodovém řízení a právě u nich probíhá Válka Roseových v českém provedení. Nebyl nijak nadšený představou obíhání dodavatelů a shánění kopií dokladů, ale tohle příkoří si bohatě vykompenzoval "představou ksichtu tý mrchy až zjistí, že jsem jí zánovní kožich odnesl na Červený kříž".

Paní podnikatelka, oficiálně provozující penzion, mě po hodině hovoru dostala do argumentačního vakua, když odmítala pochopit, že gelové nehty a 150 kondomů do daňových výdajů nenacpe, i kdyby se na svoje pěstěná ouška postavila. Když se už asi pošesté zeptala "a proč to tedy nejde", měla jsem chuť jí ty její rudé drápky okousat.

Jako kdyby si klienti letos uspořádali valnou hromadu a tam si pečlivě naplánovali závody, kdo mě připraví o nejvíc zdravého rozumu. Vítěze jsem zatím neurčila, ale výsledky jejich kolektivního snažení se už dostavily. Mé šedé buňky mozkové se daly na zbabělý úprk a v hlavě mi zbylo seno. A podle toho to se mnou teď vypadá.

Ze samé euforie, že to nejhorší mám za sebou, jsem ztratila poslední zbytky ostražitosti. Jen tak se mohlo stát, že během tří dnů jsem byla nucena dvakrát navšívit pohotovost. Labutí jezero v koupelně, dvojitý rittberger a naštíplé žebro. Vyfutrováno podceněním vlastní výšky a bližším seznámením s jakýmsi úplně pitomým plechem na terase. Rozbitá hlava a 3 stehy.

Naneštěstí tentokrát nemůžu nic svést na Kačenku nebo na Medvěda. Nezbývá, než pohlédnout kruté pravdě do očí. Jsem nebezpečná sama sobě. Možná by mi prospěl pobyt v polstrované kleci, kde by mne pár týdnů přes šprušle krmili mrkví a pouštěli mi k tomu jemnou relaxační hudbu.

Za vše hovoří email od Ajťáka (přesná citace):

Boha jeho, mami, vylejzej fakt raději jen v chráničích a na hlavě s tou stavební helmou... to není možný toto!

Borůvkové vúdú

Máti mě vyštvala na borůvky. Bylo mi sedmnáct a představa, že budu nucena půl dne se plížit po lese a trhat ty pitomé bobulky, mě rozhodně nijak zvlášť nenadchla. Sedmnáct mi ovšem bylo v době, kdy, když rodič zavelel, potomek sklapl kufry a poslechl. Pro dnešní mládež zcela úsměvná představa, pro nás starší prostá realita.

---

To léto jsem byla naprosto totálně zamilovaná do hocha, který oplýval samými dobrými vlastnostmi a v mých očích byl zcela nedostižný. Chodil v orvaných džínách, vlasy měl až na záda, kouřil jako komín a naléval se pivem. Občas se někde serval a z učení byl pro nedostatek píle vyhozen. Pro sedmnáctiletou gymnazistku dokonalá partie.

Moji rodiče - pedagogové byli z hocha nadšeni výrazně méně než já. Máti si občas rvala vlasy v poněkud hlučném zoufalství a pořádala mi pravidelné semináře na téma, jak neskutečně jsem blbá. Tím mě ovšem utužovala v přesvědčení, že jsem si vybrala správně. Táta volil poněkud sofistikovanější metody. Nehysterčil, netlačil na mě, jen občas utrousil poznámku, že je fajn, že jsem si našla kluka, který se sice bez hrubky ani nepodepíše, ale určitě má hodně jiných předností a on si rád poslechne, jak mu o nich něco povím. To mi moc nešlo a tak bylo semínko pochybností zaseto.

Za pár týdnů bylo po lásce. Ovšem ve chvíli, kdy mne máti honila po lese, jsem byla ještě velmi zamilovaná a velmi naštvaná. V představách jsem se viděla někde úplně jinde než v borůvčí. Neodvážila jsem se špačkovat nahlas, tak jsem si alespoň v duchu představovala, co všechno by mohlo máti postihnout za to, jak mi demoluje milostný život. Mohlo by ji hryznout klíště, mohla by si sednout do mraveniště, při troše štěstí by ji mohl napadnout zdivočelý vyhládlý vlk. V červenci obzvlášť reálná možnost. Ano, popuzené dcery dokáží být kruté.

Nic z toho se samozřejmě nestalo a tak jsme domů dorazily s metrákem borůvek. Byl jich sice jen takový větší košíček, ale to pro mne byl pouhý detail. Rezolutně jsem odmítla možnost, že bych se nadále účastnila nějaké práce kolem borůvek. Máti kupodivu netravala na mojí další přítomnosti v kuchyni, pouze mi doporučila, ať si tedy laskavě trhnu nohou, a pustila se do zavařování. Hrdě jsem odkráčela do koupelny, abych si vyklepala z oblečení případný hmyz a dál si lebedila ve své zlosti na máti.

Zrovna ve chvíli, kdy mé zoufalství z nepouštějící modré barvy na rukou dosahovalo vrcholu a nadcházející rande s mým vyvoleným se mi jevilo jako zcela nemožné, se z kuchyně ozvala parádní rána a vzápětí nedostižný ječák naší máti. Vypálilala jsem z koupelny jako raketa a v předsíni se srazila s tátou, Až mnohem později mi došlo, že se v naší domácnosti odehrál nevídaný přírodní úkaz. Jen málokdy se přihodilo něco tak zásadního, aby to tátu přinutilo odložit knihu a zvednout se z oblíbeného křesla.

V kuchyni se nám naskytla naprosto fantastická podívaná. Nevím, co máti prováděla, dodnes si toto privátní tajemství přísně střeží, ale dokázala nemožné. Borůvky byly úplně všude. Na stropě, na podlaze, na záclonách, na kuchyňské lince, na máti. Vzhledem k tomu, že opustily zavařovací sklenice až ve fázi mírné rozblemtanosti, výsledek byl zničující.

Táta se zachoval zcela podle svého naturelu. Poinformoval máti, že netušil, jak moc je zavařování borůvek nebezpečné a že mu mohla svou touhu po novém vymalování kuchyně dát najevo poněkud méně hlučným způsobem. Načež jí doporučil, ať příště borůvkový kompot raději koupí, bude u toho zcela jistě mnohem méně kraválu. Poté se odebral ke svému čtení.

Na rande jsem tenkrát nešla. Zdivočelé borůvky jsme s mátí odstraňovaly pár hodin, výsledek našeho snažení ovšem nebyl plně uspokojující.(Fialové fleky, i když několikrát přebílené, připomínaly borůvkový nálet ještě několik let.) Trochu mě hlodalo svědomí a dumala jsem nad tím, jestli tahle lepkavá pohroma není výsledkem mých pomstychtivých lesních úvah. Nakonec jsem usoudila, že určitě ne. Kdyby mé temné plány vyšly, kousl by máti mravenec a já bych z toho vyklouzla bez úhony.

Kupodivu v dnešní době na borůvky chodím ráda. K velké nelibosti Medvěda, který považuje nadšení ze sběru borůvek za přiznak choré mysli. Nenutím ho sbírat, jen jsem ráda, když se vyskytuje někde poblíž. Nemůžu přece vědět, jestli někde nečíhá vyhladovělý vlk, že.

Borůvky ovšem nikdy, opravdu nikdy, nezavařuju. Pro jistotu.