neděle 15. června 2014

Stokrát nic umořilo osla

Můj milý, právě píšu ti
dej večer pozor na děti
Jdu s kamarádkou na vínko
tak můžeš vytřít malinko


A nezapomeň vyžehllit
i okna chtějí přeleštit
Až budeš vařit večeři
zkus spravit kliku u dveří

Naházej prádlo do pračky
v koupelně skliď mé natáčky
už nemám čas se zdržovat
musím si taxík zavolat

Má milá, právě píšu ti
ty nemáš ani ponětí
jak plné zuby už tě mám
vždyť doma trčím pořád sám

Vařím, peru, vytírám
pomalu se nasírám
tak klíče nechám na lince
odcházíme k mamince

(fiktivní manželská korespondence)

středa 4. června 2014

Je to marné

Žena vstupuje do manželství s naprosto naivní představou, že ten kus neotesaného dřeva, který právě pojala za zákonitého chotě, přetvoří v okouzlující a dokonalou bytost. Úspěch manželství pak závisí na tom, jak moc žena na této své zcestné představě lpí. Pokud je odhodlána ve své snaze nepolevit, většinou po čase s úžasem zjistí, že ten nevděčník má sbalené kuférky a zbaběle opouští hnízdečko lásky.


Přiznám se, že jsem na krátkou dobu podlehla svůdné myšlence, že bych mohla Medvěda poněkud přizpůsobit svým představám o dokonalém muži. Plná mladistvého elánu a tvůrčího odhodlání jsem se pustila do díla. Uspořádala jsem několik velmi fundovaných seminářů na téma zvednuté záchodové prkénko, drobky v posteli a špinavé boty na čistém koberci. Přednášku o problematice mokrých ručníků na zemi v koupelně jsem doplnila názornými ukázkami správného postupu.

Probrali jsme i citlivé téma ponožek zásadně naruby a pokusila jsem se Medvědovi ozřejmit fakt, že použité nádobí nemá křidélka a ani není nadáno schopností levitovat, tudíž se do dřezu rozhodně nedopraví samo.

Medvěd je tvor nekonfliktní, takže se osvětě nevzpouzel. Poměrně ochotně mne vždy vyslechl, prohlásil, že mám pravdu a při nejbližší příležitosti pohodil v koupelně mokrý ručník, omatlal umyvadlo zubní pastou a talíře od oběda pohodil v obýváku.

Netrvalo dlouho a zmocnil se mne pocit zoufalství a naprostého zmaru. Mám doma neandrtálce a do smrti je mi souzeno mýt zrcadlo zacákané pěnou na holení, obracet blbě pověšenou ruličku toaletního papíru a zavírat věčně otevřenou pastu na zuby.

Naštěstí Bůh stvořil matky. Máti, vidouc mou stále vzrůstající depresi, mi poskytla rychlokurs v přežití a dala mi pár moudrých rad. Odcházela jsem velmi poučena.

Pravda, trvalo ještě nějakou dobu, než jsem si definitivně přestala rvát drdol nad zvednutým prkénkem a skleničkou od jogurtu umně schovanou za květináčem. Ale nakonec jsem zvítězila. Sama nad sebou. Co je takové prkénko nebo drobky v posteli proti nekonečnosti vesmíru, že.

Jediné, co mi drásá nervy naprosto spolehlivě, je Medvědova umanutost, se kterou se týden co týden odebere vyválet v bahně. Celkem mi nevadí, že se pokaždé vrátí jako Jožin z bažin. Bláto není lepra a poměrně dobře je lze zlikvidovat. Jen mám obavy, že se mi jednoho krásného dne choť přerazí.


Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...