pondělí 21. října 2013

Infarkt snadno a rychle

Někdy se osud rozhodne, že bude trochu škodolibý, a tak poměrně inteligentní matku obdaří úplně blbou dcerou. Osud se dobře baví, matka přežívá se zbytky zdravého rozumu jen s vypětím všech sil.


Všechny malé děti touží mít doma zvířátko. Naší domácností proto postupem času prošlo několik křečků, kteří ve mně zanechali hluboký dojem. Se slzou v oku vzpomínám na chvíle, kdy ty malé biologické zbraně opakovaně prchaly ze své klece a mně bylo dopřáno přestavovat nábytek a dlouhé hodiny číhat u skříně v marném čekání, že se křečci uráčí vylézt.

Po období křečků se z děťátek stali milovníci psů. Mnoho let jsme tedy sdíleli domov s dvěma pudlíky. Jeden byl vášnivý čtenář a každou knihu, na kterou dosáhl, si velmi pečlivě přečetl. Četl zásadně svými rozkošnými zoubky a tak ještě dnes mám v knihovně řadu knížek s poněkud pocuchanou fasádou. Druhý pudlík byl zřejmě v minulém životě popelářem. Jeho velkým koníčkem bylo každodenní prohrabávání odpadkového koše a schraňování vytahaných odpadků v pelíšku. Oba pudlíci jsou už dávno ve psím ráji, ale milé vzpomínky v podobě ohryzaných nohou od židlí s námi zůstávají dál.

Zvířata mám ráda. Přesto se musím přiznat, že k jenomu jsem si vztah nikdy nedokázala najít. Když naši domácnost Jezinka kdysi obohatila o sklípkana Boženu, pokoušela se o mne mrtvice. Velmi se mi ulevilo, když jsem po pár letech mohla opustit život ohrožující panelákový byt a odstěhovat se na klidnou vesnici. Božena zůstala u Jezinky a kdykoli přijdu na návštěvu, úspěšně předstírám, že jsem raněna slepotou a sklípkana tudíž nevidím. Božka můj nepříliš přátelský postoj akceptovala a jsme si vzájemně naprosto ukradené.

Nedávno jsme s Jezinkou seděly u kafe, moudře rozprávěly a sledovaly Cibulku, která (coby čerstvý prvńáček) s vyplazeným jazýčkem mastila do sešitu domácí úkol. Mezi řečí mě Jezinka požádala, zda bych mohla vyndat z chlebovky koláč, který upekla. Proč nevyhovět, že?

Po otevření chlebovky nabraly události prudký spád. Místo koláče na mne zírala Božena. Můj hysterický řev zcela jistě vyburcoval z nedělní selanky celý panelák pěkně spravedlivě ve všech patrech. Moje dementní dcera, místo aby poskytla své matce první pomoc a pokusila se ji zachránit ze spárů zdivočelého pavouka, slzela smíchy. Jediná Cibulka projevila soucit s převelice rozrušenou babičkou a tak mi vyložila, že "Božka se už zase svlíkla z kůže a mamka na tebe tu svlečku narafičila".

Vědomí, že z chlebovky na mne nevykoukla živá Božena, mě sice trochu uklidnilo, ale tlak se mi do normálního stavu rovnal ještě poměrně dlouho. Teď už jen vymyslet, jak Jezince tohle adrenalinové odpoledne oplatit.



Boženčin kabátek

úterý 15. října 2013

Vysvětlení je zcela prosté

Jsem pilná, zodpovědná a dokážu stoprocentně využít každou minutu drahocenného času. Zbytečně nelelkuji a vždy vše stihnu v termínu, bez zbytečného stresu a narušené psýchy. Pokud mám pracovat, nečučím z okna a nepotloukám se po domě při hledání zástupných činností.


Tolik teorie a zbožné přání. Praxe je přesně opačná. V době vrcholící daňové sezóny mám do poslední chvíle spoustu času. Pečlivě umyju všechna okna, vyžehlím prádlo za několik posledních týdnů a ve volných chvilkách vymýšlím perpetuum mobile. Teprve v momentě, kdy mi v hlavě začnou blikat všechny kontrolky a pohled na kalendář způsobí zástavu srdce, dostaví se záblesk zdravého rozumu a stane se ze mne rázem jiný člověk.

Velice soustředěně pracuji šestnáct hodin denně, aniž by mne cokoliv dokázalo vyrušit nebo zabrzdit. V noci padám do postele téměř v bezvědomí a ráno se probouzím s myšlenkou na práci. V domácnosti se kupí nevyprané prádlo, postupně začínají docházet základní potraviny a Medvědova trpělivost.

Po několika hektických týdnech je konečně vše hotovo a v termínu odevzdáno netrpělivě vyčkávajícím úřadům. Nastane ten správný moment pro přijetí zásadního rozhodnutí - už nikdy více! Příště začnu včas a tohle se už nesmí opakovat.

Opět pouhá teorie. Praxe posledních dvaceti let mě naučila, že se na své bohulibé předsevzetí při nejbližší vhodné příležitosti zase s přehledem vybodnu a oblíbené dostihy si zopakuji. Určitě jsem byla v minulém životě kůň.



úterý 8. října 2013

Kalamity Káča

Rok utekl jako voda a z malého, pitomého štěňátka vyrostla velká, neméně pitomá mladá dáma. Kačenka má dnes narozeniny a svůj slavnostní den pojala vskutku velkolepě. Pečlivě připravený program se jí povedl a svůj cíl - zlikvidovat mi poslední zbytky duševního zdraví - si splnila na výbornou.


Den zahájila vystěhováním své boudy. Nikoliv obsahu boudy, tedy pěkné měkoučké matrace a svých žvýkacích propriet, ale boudy celé. Proměně ve stěhováka věnovala zřejmě velkou část noci, takže ráno měla domeček vytažený uprostřed zahrady a zálibně si své dílo prohlížela. Poněkud méně nadšení jsme byli my, protože trávník vypadal, jako kdyby tudy projel buldozer.

Kačenka moc dobře ví, že není slušné strašit lidi. Na toto téma jsme spolu měly několik důrazných rozhovorů. Opět zvolila svůj osvědčený a do detailů vypilovaný scénář. Zalezla si do tújí u plotu a trpělivě vyčkávala, až přijde její chvíle. Nemusela se v roští povalovat moc dlouho. Na zahradu se dostavil Hugo, kterého zřejmě paní Chytrá po delší době přinutila vyvinout alespoň nějaké pracovní úsilí. Oblečen ve svém tradičním bílém modýlku se jal opatrně do košíku sbírat popadaná jablka. Káčin hvězdný moment přišel, když se Hugo plně ponořil do své namáhavé práce a přiblížil se těsně k plotu.

S řevem bengálského tygra vyrazila z úkrytu a skočila na pletivo. Zdivočelý Hugo upustil košík a jak se snažil spasit útěkem, poněkud podcenil terén a rozsypaná jablka. V celé své sněhobílé kráse se vyválel po mokré zemi. Doufám, že Kačenka neslyšela všechna sprostá slova, která Hugo vykřikoval, protože by to mohlo navěky poznamenat její něžnou psí dušičku.

Nevím, co kdy Hugo Kačence provedl, ale velice upřímně ho nemá ráda a podobný vtípek mu provedla už několikrát. Mladý muž je ovšem nepoučitelný a pokaždé jí skočí na špek.

Několik následujících hodin byla Kačenka moc hodná. Způsobně se potloukala po dvoře nebo spala na sluníčku. Zřejmě sbírala síly na zdrcující finále. Opravdu jsem nijak zvlášť neocenila, že mi chtěla ušetřit práci a sebrala mi ze šňůry vyprané prostěradlo a dva ručníky. Moje očividná nevděčnost ji urazila a tak se odebrala trucovat. Pravděpodobně usoudila, že nebude už nadále plýtvat silami na mou osobu, a protože je spravedlivá, rozhodla se potěšit i Medvěda. Vyhryzla mu ze zdi zásuvku v garáži a ve zbylé chvilce překousla šňůru od vrtačky.

Kačenka je zkrátka náš drahoušek. A to doslova. I při pouhém letmém sečtení škod, které za první rok svého života napáchala, se o mne pokouší mrtvice. Nezbývá než doufat, že přijde den a Káče se v té její psí makovici konečně rozsvítí. A to nejen v tomto případě.

Trochu starosti mi totiž dělá i Kačenčin milostný život. Holčička se nám zamilovala. Svého vyvoleného chodí okukovat při pravidelných procházkách. A nejen okukovat. Přes plot mu něžně olizuje čumák a Ferda jí projevovanou pozornost ochotně oplácí. Pokaždé Kačenku už z dálky vyhlíží a ona se nemůže dočkat, až k němu dojdeme. Jen nevím, jestli bych jí neměla známost rozmluvit a taktně jí naznačit, že si zvolila nepříliš perspektivního partnera. Ferda je sice velice pohledný a dobře vychovaný, ale má jednu zásadní vadu. Je to beran.

středa 2. října 2013

Plavky pro každou postavu

S přicházejícím létem devět z deseti žen propadne solidní panice. Nejsme všechny obdařeny ideálními proporcemi modelek a tak v nás představa veřejné promenády v plavkách vyvolává záchvaty deprese. Nastává velká inventura zimních faldíků.


Jednou z možností, jak se zbavit nežádoucích špíčků, je přepnout se do modu "králík" a několik týdnů se živit salátem a mrkví. Nadbytečná kila sice zmizí, ale zároveň zmizí pravděpodobně i manžel, kterého naše dietní orgie záhy přestanou bavit.

Druhou možností, jak dosáhnout těla bohyně, je začít sportovat. Výsledky se zcela jistě dostaví, ale má to jeden háček. Bude nutné opustit vyhřátý pelíšek gauče a reálně hrozí, že nám uteče některý díl oblíbeného seriálu. Ne každá žena je ochotna podstoupit takovou oběť.

Dámy, mám pro vás ideální řešení. Zabijete několik nepohodlných much jednou dobře mířenou ranou. Nemusíte se týrat nesmyslnými dietami. Vaše faldíky mohou zachovat klid, nikdo je nebude očumovat. A zároveň se nemusíte trápit ochranným faktorem opalovacího krému. Nebudete ho potřebovat.

Stačí málo. Konvertujte k islámu a pořiďte si burkiny.


Výhoda růžového modelu burkin je zcela zřejmá.


Dodatek na vysvětlenou:

Foceno o letošní dovolené. Na pláž dorazily dvě kamarádky, evidentně každá poněkud jiného založení. Pán vlevo se přichomýtl po malé chvilce a snažil se trochu pošvitořit s méně zahalenou dámou. Nejevila patřičný zájem, takže posléze odešel věnovat se své činnosti pobřežního hlídače.
Zelenou hadici růžovka nepustila ani na chvíli z ruky, třímala ji po celou dobu pobytu na pláži.

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...