Někdy se osud rozhodne, že bude trochu škodolibý, a tak poměrně inteligentní matku obdaří úplně blbou dcerou. Osud se dobře baví, matka přežívá se zbytky zdravého rozumu jen s vypětím všech sil.
Všechny malé děti touží mít doma zvířátko. Naší domácností proto postupem času prošlo několik křečků, kteří ve mně zanechali hluboký dojem. Se slzou v oku vzpomínám na chvíle, kdy ty malé biologické zbraně opakovaně prchaly ze své klece a mně bylo dopřáno přestavovat nábytek a dlouhé hodiny číhat u skříně v marném čekání, že se křečci uráčí vylézt.
Po období křečků se z děťátek stali milovníci psů. Mnoho let jsme tedy sdíleli domov s dvěma pudlíky. Jeden byl vášnivý čtenář a každou knihu, na kterou dosáhl, si velmi pečlivě přečetl. Četl zásadně svými rozkošnými zoubky a tak ještě dnes mám v knihovně řadu knížek s poněkud pocuchanou fasádou. Druhý pudlík byl zřejmě v minulém životě popelářem. Jeho velkým koníčkem bylo každodenní prohrabávání odpadkového koše a schraňování vytahaných odpadků v pelíšku. Oba pudlíci jsou už dávno ve psím ráji, ale milé vzpomínky v podobě ohryzaných nohou od židlí s námi zůstávají dál.
Zvířata mám ráda. Přesto se musím přiznat, že k jenomu jsem si vztah nikdy nedokázala najít. Když naši domácnost Jezinka kdysi obohatila o sklípkana Boženu, pokoušela se o mne mrtvice. Velmi se mi ulevilo, když jsem po pár letech mohla opustit život ohrožující panelákový byt a odstěhovat se na klidnou vesnici. Božena zůstala u Jezinky a kdykoli přijdu na návštěvu, úspěšně předstírám, že jsem raněna slepotou a sklípkana tudíž nevidím. Božka můj nepříliš přátelský postoj akceptovala a jsme si vzájemně naprosto ukradené.
Nedávno jsme s Jezinkou seděly u kafe, moudře rozprávěly a sledovaly Cibulku, která (coby čerstvý prvńáček) s vyplazeným jazýčkem mastila do sešitu domácí úkol. Mezi řečí mě Jezinka požádala, zda bych mohla vyndat z chlebovky koláč, který upekla. Proč nevyhovět, že?
Po otevření chlebovky nabraly události prudký spád. Místo koláče na mne zírala Božena. Můj hysterický řev zcela jistě vyburcoval z nedělní selanky celý panelák pěkně spravedlivě ve všech patrech. Moje dementní dcera, místo aby poskytla své matce první pomoc a pokusila se ji zachránit ze spárů zdivočelého pavouka, slzela smíchy. Jediná Cibulka projevila soucit s převelice rozrušenou babičkou a tak mi vyložila, že "Božka se už zase svlíkla z kůže a mamka na tebe tu svlečku narafičila".
Vědomí, že z chlebovky na mne nevykoukla živá Božena, mě sice trochu uklidnilo, ale tlak se mi do normálního stavu rovnal ještě poměrně dlouho. Teď už jen vymyslet, jak Jezince tohle adrenalinové odpoledne oplatit.
Boženčin kabátek