sobota 30. ledna 2016

Čekám, až rozkvetou hrábě

Do nového roku jsem vykročila rázně, plna optimismu, elánu a s radostnou písní na rtech. Moje úvaha, že vše už půjde bez větších zádrhelů, se velice záhy ukázala jako zcela chybná. Do odvážných plánů mi zlomyslní bozi hodili vidle. Nepěkné vidle v podobě zlomené ruky.


Moji věrní čtenáři vědí, že různé průšvihy přitahuji jako ježek blechy. Celý loňský rok jsem ovšem prožila bez zásadnější zdravotní újmy, což velmi polichotilo mému sebevědomí. Bohužel to zároveň poněkud utlumilo pud sebezáchovy, který mne před sebedestrukcí v poslední době chránil.

Zlomená ruka neznamená konec světa, je ovšem převelice otravná. Snad i otravnější než můj ctihodný choť, jenž prodělal podivuhodnou meziroční metamorfózu. Narostly mu dvě hlavy s tykadélky, několik párů ručiček a v šeru zeleně světélkuje. Stal se z něj mimozemšťan. Zatím jsem nepronikla do tajů jeho podivného marťanského jazyka, takže komunikačně nám to poněkud skřípe

Jelikož jsem žena nedisciplovaná a zcela mi chybí základní smysl pro povinnost, zlomila jsem si ruku záludně ve čtvrtek, tedy před pravidelným pátečnám návratem Medvěda znaveného z toulek po Evropě. Nepřekvapilo mne, že moje zasádrovaná končetina je hluboce pod jeho rozlišovací schopností. Poněkud znejistěl až ve chvíli, kdy mu došlo, že doma nefunguje vše splavně v očekávaném zaběhnutém módu "navařeno, napečeno, uklizeno". Studená večeře a lehce zašmudlaná domácnost se přehlédnout nedaly.

V momentě, kdy bystře pochopil, že jednou rukou cibuli fakt nenakrájím a maso na guláš tvrdohlavě odmítám stříhat nůžkami, chopil se osobně výroby víkendového menu. Prozíravě jsem vyklidila bitevní pole a odebrala se s Kačenkou a Kájínkem na dlouhou osvěžující procházku. Nahánění Kájínka v šípkovém roští a přemlouvání Kačenky, aby laskavě vylezla z potoka, do kterého vzápětí rozjásaně spadl i Kájínek, se mi jevilo mnohem bezpečnější než pobyt v kuchyni. Medvěd vypadal velmi nenaloženě.

Domů jsem dorazila s promočeným Kájínkem nacpaným pod bundou, kde se mu nelíbilo a své rozčilení si kompenzoval tím, že mi cestou vyhryzal na břiše úhlednou díru do svetru. Kačenka byla rovněž pěkně otrávená, protože jí nebylo dovoleno dotáhnout si na zahradu obrovskou větev z břízy. Pomstila se hned za tři dny, když objevila zapomenuté hrábě a proměnila je na roztomilou kopičku třísek.

Kuchyně, ze které se Medvěd prozíravě odsunul neznámo kam, vypadala jako po kobercovém náletu. Kam oko dohlédlo, tam bylo nějaké nádobí v různém stupni špinavosti. Kde nebyly hnrnce, mističky, lžíce a měchačky, tam byly slupky z cibule, česneku i brambor. Nůž vkusně zapíchnutý do prkénka na maso ještě zvýraznil naprostou jedinečnost tohoto surrealistického zátiší.

Tiše jsem zaslzela, posléze zapudila vábivou představu, jak chotě nemilosrdně umlátím sádrou, a pak už mi nezbylo nic jiného, než jednoruč zlikvidovat tu spoušť. Lehce mne znervoznilo, když jsem v už vycíděné kuchyni neobjevila nic, co by vypadalo jako čerstvě uvařené jídlo. Podezření, že Medvěd využil situaci a všechno zrádně sežral sám, mě opět vrátilo k myšlenkám na hrubé násilí.

Naštěstí se Kájínek, který mezitím uschnul a zapomněl na bundové příkoří, začal věnovat své oblíbené činnosti. S nadšeným štěkáním honil po celém baráku kočku a při té příležitosti objevil na pavlači zaparkovaný hrnec s gulášem. (Důvod pobytu guláše právě zde mi Medvěd odmítl blíže objasnit). Přilákal mě randál, který udělala shozená poklička, a tak jsem stačila zasáhnout ještě před tím, než drahoušek stihnul do hrnce vrazit makovici. Myslím, že jinak by nás Medvěd stáhnul z kůže oba dva.

Večer jsem se pokoušela nic nechápajícímu choti vysvětlit, že opravdu nedisponuji početným služebnictvem, které by mi pomáhalo udržet domácnost v obyvatelném stavu. Nechci po něm, aby uklízel, stačilo by, kdyby kolem sebe neustále nevytvářel větší než malé množství nepořádku. Tvařil se, jako kdybych ho nabádala ke skoku z osmého patra.

Je mi přehledně jasné, že je vše marné. Medvěd pořádníček je nesplnitelný sen. To se opravdu dřív dočkám, že mi rozkvetou poslední zbylé hrábě.





Ano, jsem vážně šmudla. A přitom se tak moc snažím.

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...