sobota 28. února 2015

Přerod v superženu

Jestliže máte, moji mílí zbylí čtenáři, pocit, že mne odnesl čert někam do horoucích pekel, nejste příliš vzdáleni od pravdy. Všichni čerti mě berou už několik týdnů. Ale zároveň jsem v sobě objevila tolik tolerance, že se nestačím sama divit. Pokud bych byla poněkud méně zocelena dlouholetým soužitím se svým předrahým chotěm, asi bych se dala na dráhu alkoholika samotáře. Ale jelikož zocelena jsem, tak jsem Medvěda ani nezabila, ani jsem neutekla s pláčem k mamince, pouze jsem prodělala metamorfózu v superženu, která zvládne (= nic jiného jí nezbývá) s písní na rtech i zdánlivě nemožné.


Když se v naší rodině vyskytne nějaký malér, má ho na svědomí většinou Kačenka, ta bezedná studánka neotřelých nápadů. Tentokrát je v tom holčička nevinně. Zbláznil se Medvěd.

Již delší dobu vykazoval příznaky lehkého pomatení mysli, kterým jsem, bohužel, nevěnovala přílišnou pozornost. Moje chyba, měla jsem být ostražitější. Moudrá žena by měla neustále počítat s tím, že choť je lehce infikovatelný nějakým blbým nápadem. Obzvláště v momentě, kdy je v dohledu poněkud dementní kamarád.

Ve chvíli, kdy se Medvěd rozhodl, že nastala ta pravá chvíle, aby mne seznámil se svým třeskutě inteligentním záměrem, jsem stála před zásadní volbou. Buď chotě zabiju velmi krutým způsobem a nebo se projevím jako bytost chápavá, tolerantní a vstřícná. Se zatnutým chrupem jsem zvolila druhou variantu.

A tak se stalo, že mne Medvěd opustil. Nikoliv navěky, pouze na většinu dnů v týdnu. Jistě, manželek, jejichž drahouškové pobývají doma pouze pár hodin o víkendu, je celá řada. Pravděpodobně kvůli tomu nepropadají nějaké zvláštní panice. Také bych nepropadala, pokud bych si v takto získaném volném čase mohla brousit drápky, natírat si je na červeno a dumat, se kterou kamarádkou vyrazím na kafe.

Tohle mi opravdu dopřáno není. Do sytosti si ovšem mohu užívat postavení stoprocentně emancipované ženy, která musí stihnout vše, o co se prozatím mohla podělit s manželem. Provozovnu se zaměstnanci, kteří občas nedorazí do práce, domácnost, předdaňové období s klienty, jejichž inteligence se limitně blíží nule, a samozřejmě Kačenku, která velmi oceňuje totální bezvládí. Srší nápady a pilně se snaží připravit mě o poslední zbytky zdravého rozumu.

Nebylo vyhnutí a musela jsem s ní dojít na veterinu na očkování. Očekávala jsem bezproblémový průběh, stejně jako v předchozích letech. Kačenka byla jiného názoru a uvedla se tím, že doktora bez varování kousla. Ani se nenamáhala zavrčet. Tím to skončilo a zase z ní byla hodná holčička, která by nikomu nezkřivila ani vlásek na hlavě. Doktor byl tak konsternován, že moc nechybělo a naočkoval i mne.

Před pár dny jsem šla už potmě na zadní zahradu, kde Kačenka neomezeně kraluje. Zahradu znám jako svoje botky, nevzala jsem si tedy baterku. To se ukázalo jako hrubá chyba. V místě, kde byl včera pouhý mírně rozmáčený trávník, na mne číhala díra o velikosti kráteru po dopadu meteoritu. Kačenka velmi ocenila, když jsem do jámy vlítla. Ještě se malinko přičinila a ve výsledku jsem byla uválená, potlučená a špinavá jako prase. Při ohledání místa činu za denního světla jsem objevila celou promyšlenou soustavu vyhrabaných děr. Pokud bych se rozhodla zahradu osázet vzrostlými dubisky, mám přípravu hotovou.

Ajťák se Snaškou šli do kina a mně bylo dopřáno ohlídat Pakouška, který rozhodně nemíní být doma sám. Pokud se to náhodou stane, ječí, až se barák otřásá v základech. Pakoušek je poněkud zpovykaný a rozmazlený zloduch, který se nerad o cokoliv dělí. Dle jeho úsudku vše patří pouze jemu, i všichni plyšáci, na kterých si velmi zakládá Terorista. Stačila chvilka mé snížené pozornosti a ti dva minišašci se servali o růžovou chobotničku, se kterou chodí Teror spát. Výhoda domácího hřiště přinesla jorkšírkovi vítězství v podobě Pakouškova trošinku natrženého ouška. Přesně podle očekávání jsem byla pokárána, že jsem nezabránila krveprolití.

Medvěd je o všechny tyto drobné radosti všedních dnů ochuzen. Přijede, nahází na hromadu špinavé prádlo, očmuchá hrnce a poinformuje mne, že je servaný jako borůvka. A já, dle jeho mínění naprosto svěží a odpočinutá, mu začnu vyprávět, jak báječně jsem se celý týden měla. Uprostřed druhé věty usíná.

Může se někdo divit, že mne už několikrát napadlo, jak dobře by mi bylo v útulném klecovém lůžku na uzavřeném oddělení nejbližšího blázince?








Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...