Ač jsem tvor velice mírumilovný a nezašlápla bych broučka, i kdyby to byl šváb, jsou v mém životě chvíle, kdy se ze mne stává chladnokrevný vrah. S fanatismem muslimského džihádisty se pouštím do Svaté války s jediným cílem. Zničit protivníka i s celou jeho rodinou. S babičkami, dětmi, vnoučaty a sestřenicemi. Netoužím po ničem jiném, než aby ti zmetci chcípli.
Většinu loňského léta jsem tedy věnovala vymýšlení a realizaci zabijáckých plánů, které se ovšem poněkud míjely účinkem. Mrtvoly zdecimovaných nepřátel sice utěšeně narůstaly, noví bojovníci bohužel nekontrolovatelně přiibývali. Přes moji neutuchající píli se mi slimáci proháněli po zahradě jako diví.
Byla bych jistě mnohem tolerantnější a možná i ochotná se s nimi podělit o společný prostor, kdyby byli alespoň trochu ohleuplní a měli kousek vychování. Ale chtějte po úplně pitomém slimákovi, aby pochopil, že je zcela společensky nepřijatelné, aby mi do rána ožral půlku mých vypiplaných skalniček. Přitom krásně šťavnaté kopřivy, které bych klidně oželela, ho vůbec nezajímají.
Medvěd vždy se zájmem přihlížel, když jsem vyzbrojená lopatkou a kyblíčkem vyrazila do útoku. Trochu mě rozčilovala jeho neochota zapojit se do akce, ale tvrdil, že mlácení slimáků lopatkou mi klidně přenechá, jelikož by v sobě nedokázal najít tolik zaníceného odhodlání.
Chvíli jsem uvažovala o tom, že si pořídím indické kachničky, které jsou na boj se slimáky specializované. Po krátké konzultaci s Kačenkou mi ovšem bylo jasné, že to není nejlepší nápad. Kachničky by možná stačily sezobnout pár plžů, ale pak by je bleskurychle sezobla Kačenka. Po zkušenosti se slepicemi paní Chytré nemá opeřence v lásce.
Koncem léta se zdálo, že mé velké osobní nasazení, třískání lopatkou a jedovaté granulky začínají nést ovoce. Znechucení slimáci, kterým zřejmě už poněkud lezlo na nervy neustálé otravování, začali zahradu pomalu opouštět. Pravděpodobně se rozhodli, že odpeláší někam, kde budou mít klid a nikdo jim nebude hystericky vyčítat ohlodané jiřiny.
Na podzim jsem zákeřně prohledala všechny skrýše pod kameny a pečlivě zlikvidovala odvážné jedince, kteří si bláhově mysleli, že si v klidu počkají na jaro. Nic jsem neponechala náhodě. Svoje bohyšky už si sežrat nenechám.
Před pár dny jsem si koupila i zbrusu novou lopatku. Pro jistotu, kdyby náhodou slimáci přes zimu zapomněli , co se sluší a patří. Paní Chytrá ovšem zvolila poněkud jinou strategii. Včera jsem ji načapala, jak k nám přes plot hodila vypaseného slimáka. Nevím, jestli jí překážel a nebo se rozhodla, že u nás založí novou kolinii. V každém případě mám teď velké dilema.
Buď babu příště praštím lopatkou a nebo požádám Kačenku, aby přeskočila plot a paní Chytré udělala ze zahrady jedno velké oraniště. To Kačenka umí moc pěkně. Kam její tlapička hrábne, tam deset let tráva neroste. Tudíž se tam nedrží ani slimáci.