úterý 25. února 2014

Návrat do ráje

Během mého strastiplného pobytu v nemocnici mě Medvěd pilně navštěvoval každý den. Mám podezření, že k návštěvám ho nevedl stesk po milované ženě. Mnohem pravděpodobnější je varianta, že ho hryzalo špatné svědomí z toho, jak kolosálně pitomého má psa.



S každou další návštěvou ve mně vzrůstal vnitřní neklid a začínala jsem propadat lehké panice. Z útržků informací, které mi poskytoval, jsem nabyla dojmu, že domácnost se nachází v totálním chaosu. Sice toto podezření rezolutně odmítal, ale příliš přesvědčivě se při tom netvářil. Nezbylo mi než doufat, že alespoň jorkšíří Terorista a rybičky Medvědovu péči přežijí. O Kačenku jsem se nebála, té zcela jistě nebude zkřiven jediný chloupek na její rozkošné moudré hlavičce.

Návrat domů předčil veškeré mé očekávání. Tolik fantazie nemám, abych si dokázala představit drsnou realitu, která mne čekala. Hysterický Terorista mi skákal až na hlavu a Medvědovi se vyhýbal velkým obloukem. Choť musel pod nátlakem přiznat, že mu dal na zadek. A to jenom proto, že psík sežral podkolenku a zahrabal si piškot do květináče. Ožraná podkolenka i vyhrabaná zemina zůstaly na místě činu, pravděpodobně proto, abych se mohla o pravdivosti obvinění přesvědčit na vlastní oči.

Vím úplně přesně, kolik Medvěd za ty dva týdny mé nepřítomnosti vypil čajů. Všechny sáčky byly pečlivě nashromážděny ve dřezu pod hromadou špinavého nádobí. Několik talířů už lehce rozkvétalo roztomilou plísní. Na můj dotaz, proč nádobí neumyl, mě Medvěd informoval, že vůbec netuší, jak se pouští myčka. Do debaty na téma možnosti umytí nádobí ručně jsem se raději nepouštěla.

Mám ráda kytky, mám jich hodně a bedlivě se o ně starám. Při pohledu na výsledek Medvědovy péče jsem neměla daleko ke spáchání násilí. Povadlé, oschlé chudinky se svěšenými lístky. Odolal pouze kaktus, který shodou okolností zrovna vykvetl. Medvěd se dokonce odvážil vydávat květ za výsledek svého pěstitelského umu a důkaz řádné péče. Pochcípaný zbytek zeleně vůbec nebral v úvahu. Až po důkladném výslechu se mi dostalo vysvětlení - kytek bylo prostě moc a tak jeden týden zalil půlku, druhý týden ten zbytek.

Medvěd žil zdravě, což dosvědčovaly kelímky od jogurtů vkusně rozmístěné po bytě. Občas si ovšem trochu zahřešil, jak prozradily rozdrobené slané brambůrky v posteli.

Cestu k umyvadlu v koupelně jsem si musela proházet. Medvěd doposud neobjevil tajemství koše na špinavé prádlo a odkládal svršky kdekoliv ho napadlo. Vůbec jsem netušila, že je tak převelice čistotný. Za dva týdny vytahal sedm osušek a devět ručníků. Všechny vypadaly, že prošly zažívacím traktem hodně hladové krávy.

Zoufalým okem jsem obhlédla celou tu spoušť pokrytou souvislou vrstvou prachu a rozhodla se konat. Medvěd byl vykázán z bytu i se vzpouzejícím se Teroristou a já jsem se jala hledat koště. Nikoliv abych na něm zlostně odlétla, ale dala jsem se do generálního úklidu. Zlatý špitál.

středa 19. února 2014

Záhořovo lože

Již téměř čtrnáct dnů je mi dopřáno užívat si dobrodiní našeho vyspělého zdravotnictví. Hlava s otřeseným mozkem přestává bolet, vybarvení modřin ztratilo na extravaganci a už jsem se i odvážila na dobrodružnou výpravu k automatu na kávu. Zkrátka a dobře, dost mi otrnulo a začínám mít roupy.


Domů odejdu obohacena o několik důležitých poznatků. Pro blaho pacientů je zcela zásadní začít den nejpozději v pět hodin ráno. U postele se jako duch zjeví sestřička a namíří na čelo "pistolku", kterou změří teplotu. Kdyby měřila tlak, museli by mě okamžitě přemístit na koronární jednotku, protože se pokaždé parádně leknu.

Sotva se trochu uklidním a rozhodnu se ještě malinko si pospat, přiskotačí druhá sestřička a propláchne mi studenou vodou kanylu zapíchnutou v žíle. Je po spaní. Co na tom, že ještě není ani šest hodin. Raní ptáče dál doskáče. Ale víc toho sežere, jak říkala moje babička.

Úderem šesté strčí do dveří hlavu rozdováděná uklizečka s otázkou, jestli spíme. Na odpověď nečeká a s písní na rtech začne smýčit. Za chvíli odchází a s námi zůstává velmi výrazný odér desinfekčního přípravku. Mise byla úspěšně splněna, nepřežil ani jeden bacil. Našemu uzdravení už nestojí nic v cestě.

Další zátěžovou zkouškou je nemocniční strava. Až donedávna jsem byla přesvědčená, že jím všechno. Také jsem si myslela, že znám českou kuchyni. Velký omyl. Během posledních dvou týdnů jsem na talíři několikrát našla pokrm, který se mi vůbec nepodařilo identifikovat. Ztroskotal i pokus to "cosi" sníst. Ale možná to místní kuchař myslí s pacienty dobře. Jen si to představte. Celý den se povalujeme v posteli, pohyb žádný, a pak bychom se s chutí nacpali dobrým obědem. Kam by to vedlo. Za chvíli by byla nemocnice plná vypasených hrošíků. To by opravdu nešlo.

Pobyt v nemocnici má i své kladné stránky. Ušetřím na kosmetických prostředcích. Konkrétně vůbec nemusím používat peelingový krém. Dámy vědí, o čem je řeč. Pro pány malé vysvětlení - peelingový krém funguje na principu smirkového papíru. S jeho pomocí udržujeme své ksichtíky a tělíčka bez otravných odumřelých kožních buněk. Tedy hlaďoučké a k zulíbání.

Peelingový krém je plně nahrazen špitální vodou. Už po třetím umytí se nepotřebná svrchní vrstva kůže dává na zběsilý úprk a nastává metamorfóza ve svlékajícího se hada. Bohužel si musím přiznat, že po použití klasického peelingu vypadám rozhodně lépe. Kombinace modřin a náznaků prašiviny mi na kráse příliš nepřidává.

Medvěd mě sice chodí pilně navštěvovat každý den, ale z jeho poněkud podivných pohledů je mi jasné, že už mě zažil v přitažlivějším provedení. To je mi ovšem srdečně ukradené. Případné stížnosti si může projednat s Kačenkou.



Až dnes mi došlo, že mám vlastně dost případnou noční košili.

středa 12. února 2014

Polámal se mraveneček

Mám poměrně dost bujnou fantazii. Dokážu si ledacos představit. Někdy ovšem nastane situace, kdy si nejsem zcela jistá, zda bdím či spím jako dudek a všechno se mi jenom zdá.


Nedávno jsem si tady zaskuhrala nad drobnými katastrofami, které se prohánějí naší medvědí domácností. To byla zřejmě hrubá chyba. Osud si škodolibě zamnul tlapky a rozhodl se, že mi předvede, jak hluboce jsem se mýlila, když jsem za katastrofu neuváženě považovala neškodné Kačenčino okusování kůlny.

Jako nástroj pomsty si osud zvolil - jak jinak - drahouška Káču. Pečlivě nachystal rekvizity a představení mohlo začít. Ač jsem se veselohry osobně účastnila, tu nejlepší část mám pouze z doslechu. Nemohu tedy posloužit detaily ze své cesty po schodech, na kterou jsem se vydala v momentě, kdy se k témuž rozhodla hodně rozběhnutá Kačenka. Zcela jistě mě neshodila schválně. Když mě Medvěd probral, dokonce ji pochválil, že u mne způsobně seděla a zřejmě dohlížela, abych se z místa činu někam záludně neodplížila.

Medvěd nekompromisně rozhodl, že domácí léčba není úplně nejvhodnější řešení, přestože jsem se mu velmi usilovně snažila vsugerovat, že mi ještě nikdy nebylo lépe. Páteční večer si rozhodně umím představit jinak, než pobytem na chirurgické pohotovosti. Pravděpodobně dalšího půl roku budu lehce světélkovat, protože mě zrentgenovali od hlavy k patě a jako bonus mi bylo dopřáno CT vyšetření mozku.

Kromě otřesu mozku a množství různých zhmožděnin mohu Kačence poděkovat za poněkud načechrané krční obratle. Své dny teď tedy trávím pilným ležením na nemocničním lůžku, ověšená velmi vkusnými hadičkami a kapačkami. Modřiny se začínají opravdu hezky vybarvovat, připadám si jako duhová víla. Pravda, boule na čele se transformovala do parádního monoklu, ale tím si hlavu nelámu. Nejsem na soutěži o královnu krásy.

Jen si tak říkám, že tohle už by opravdu mohla být poslední "zvláštní událost" v letošním roce.


středa 5. února 2014

Někdy se prostě nedaří

Naše domácí nebe zahalily černé mraky. Sled drobných katastrof, bohužel v množství větším než malém, poněkud narušil naše běžné láskyplné medvědí souznění. Naštěstí se o výrobu průšvihů spravedlivě dělíme. Rukou i tlapkou společnou a nerozdílnou.



Kačence přestalo vyhovovat architektonické uspořádání zahrady a rozhodla se realizovat své svěží inovativní nápady. Vzhledem k mírné zimě má ideální tvůrčí podmínky. Zřejmě ji už omrzel pohled na stoletou kůlnu a usoudila, že je nejvyšší čas, aby byla odstaněna.

Zcela jistě jsem udělala hrubou chybu, když jsem jí jako malému štěňátku četla pohádku O perníkové chaloupce. Káča se na týden převtělila v Jeníčka i Mařenku a jala se pilně loupat perníček. Lépe řečeno prkna. Pěkně systematicky rvala jedno prkno za druhým, bez ohledu na trčící hřebíky, a svému demoličnímu nadšení přinášela i oběti v podobě čumáku plného třísek.

V rozletu jí nedokázaly zabránit ani moje výčitky, ani Medvědovy pečlivě volené povely. Tvrdohlavě trvala na tom, že se na tu hnusnou kůlnu už dál dívat nebude. Při poněkud vzrušené výměně názorů jsme se s Medvědem nedokázali shodnout, kdo toho zatraceného čokla rozmazlil víc.

Z kůlny nakonec zůstaly jen podpěrné trámy a střecha, čímž bylo Kačenčino estetické cítění plně uspokojeno a nadále se už mohla věnovat pouze klasickému rozhrabávání trávníku a ohryzávání tújí.

Medvěd mi udělal podrobnou přednášku na téma, jak v zimě přizpůsobit jízdu stavu vozovky. Poněkud ho rozladilo, že neposlouchám náležitě pěčlivě a odmítám odpovídat na záludné kontrolní otázky. Načež za dva dny velice hezky rozstřelil auto. Pravda, větší podíl viny měl sebevražedný kanec, který se mu zákeřně vrhnul pod kola. Medvěd zřejmě není tak bravurní vrah zvířátek jako já a tak se škoda na autě vyšplhala na šesticifernou číslici. Pro naši pojišťovnu nejme příliš lukrativní klienti.

Mužský organismus oslabený stresem nevydržel nápor a Medvěd závažně onemocněl. Moje každoroční noční můra se stala realitou, Medvěda sklátila rýma. To v naší domácnosti znamená stav nejvyššího ohrožení a zvýšené bojové pohotovosti. Bylo mi dopřáno strávit pár dnů v zajetí čajíčků, kapesníků a bolestných vzdechů. V panické hrůze ze smrti Medvěd zcela přehlížel fakt, že mu horký čaj servíruji téměř v předklonu. Nejednalo se o náhlý projev úcty k pánovi domu, pouze se mi zablokovaly ploténky. Kdo tohle zažil, ví, že se jedná o velmi radostnou událost.

Když mi včera rupla hadice u pračky a domem se místo pohody rozlila voda, brala jsem to už jenom jako třešinku na dortu a drobný zádrhel. Co je pár desítek litrů vody na nové podlaze proti konečně volným Medvědím dýchacím cestám, že.





Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...