Cesta, která může skončit obviněním z vraždy, pobytem v klecovém lůžku či pouhým čučením do zdi v hluboké depresi, začíná sluníčkově krásně. Náš vyvolený je ideální muž, pohledný, pozorný, zábavný, nabitý testosteronem a, když se zadaří, mnohdy i jiskřivě inteligentní. Tajíme dech, kdykoliv promluví a omráčí nás svým intelektem, jeho svaly a mužná tvář s nedbalým strništěm v nás vyvolává chvějivou touhu.
Náš vyvolený je na tom podobně. Jsme pro něj krásné i ráno, když vylézáme z postele s výrazem poněkud slaboduchého netopýra. Většinu i sebepitomějších přání nám splní ještě dříve, než je stačíme vyslovit. Nediskutuje, nehádá se, prostě nás miluje.
V tomto vrcholně nebezpečném období, kdy všude kolem létají motýlci a za rohem zevluje růžový jednorožec, se zblázníme a v hlavince se nám vylíhne zhoubná myšlenka. Rozhodneme se, že s tímto dokonalým mužem strávíme zbytek života. Nezáleží na tom, jestli vyvoleného svým soustředěným úsilím dokopeme k oltáři a nebo zda jsme k oltáři dovlečeny rozdychtěným samečkem my. Na průšvih máme zaděláno zcela spolehlivě.
Roky běží. Přivedeme na svět pár mláďat, ranní pohled do zrcadla nás nechává v klidu jenom do momentu, než si nasadíme brýle. Některé z nás slovansky nakynou do rozměrů telefonní budky, jiné sice zůstanou štíhlé jako proutek, ale ve výsledku jsme na tom většinou všechny stejně. Najednou zjistíme, že chlap, s kterým už spoustu let celkem spokojeně žijeme, prodělává jakousi prapodivnou metamorfózu.
Některým z nás se tudíž doma zčistajasna vylíhne pařez křížený s nespokojeným hrochem. Většinu našeho počínání podrobuje zcela zásadní kritice, aniž by ovšem nabízel přijatelná řešení. Pouze naprosto přesně ví, že se nemožně oblékáme, domácnost se nám hroutí pod rukama, překvapivě po letech zjistí, že vůbec neumíme řídit auto, místo dětí máme doma vinou naší výchovy vlčáky, a s tím vařením to taky není nijak extra slavné. A to i v případě, že za ty roky, kdy díky našemu kulinářskému neumětelství strádal hlady, svižně přibral dvacet kilo.
Sám se doma potuluje ve vytahaných teplácích, na pokusy o konverzaci reaguje podrážděným vrčením a za vrcholný kulturní zážitek považuje večer u televize s lahváčem v tlapce.
Jiné z nás překvapeně civí na to, jak se jejich doposud relativně normální choť, zřejmě po požití jakéhosi zázračného elixíru mládí, mění v mladistvého supermana. Začíná řešit módní trendy, bez oholení nevyleze ani na balkon, bez odmlouvání se i několikrát denně sprchuje a požaduje nejen sexy trencle, ale i lehké večeře bez zbytečných uhlohydrátů. Ve druhé fázi své honby za utíkajícím mládím si pořídí permanentku do fitka, předplatí si Esquire a, kdyby na to měl, šoupne do garáže nějaký pořádný kočkolap.
Není pro nás jednoduché obě tyto vývojové úchylky u svých mužů přežít se zachováním alespoň zbytků zdravého rozumu. Majitelky modelu "hroch" jsou na tom poněkud hůře, jelikož se jedná povětšinou o stav již setrvalý a jen velmi těžko změnitelný. Naproti tomu exemplář ve vývojové fázi "druhá míza" má jakousi naději, že mu časem dojde, že se chová jako úplný pitomec.
Pro zachování objektivity je potřeba říci, že existuje malé procento můžů, kteří nepatří do žádné výše zmíněné kategorie. Ale to jsou spíše výjimky, jež potvrzují pravidlo.
P.S.
Ano, úplně stejný článek, jen v obráceném gardu, by se dal napsat o ženách. Také dokážeme být úplně nesnesitelné a jeden aby byl úplný světec, aby nás nezabil.
