pátek 23. května 2014

Sportovec ze mne nikdy nebude

Nemám ráda reklamy. Nejen proto, že jsou ve většině případů poměrně slabomyslné a jejich autoři předpokládají, že mám inteligenci prvoka. Reklamy nesnáším i proto, že kvůli nim málokterý film v televizi vidím až do konce. Nejpozději při druhém bloku reklam pravidelně usínám.


Musím ovšem spravedlivě přiznat, že usínám i u filmů, které nejsou reklamami přerušovány. Kupříkladu film Sedm jsem si musela pustit celkem šestkrát, než se mi ho podařilo shlédnout až do konce. V bdělém stavu mě neudržel ani sexy Brad Pitt. Neusnu pouze v tom případě, že zrovna žehlím. A protože mnohem raději spím než žehlím, je moje volba jasná. Jsem tudíž nekulturní barbar s nevyžehleným prádlem.

Mám ráda jen jednu reklamu. Tu, ve které silně otráveného kocoura nutí páníček ke sportování na běžeckém pásu. Jednak je kocour opravdu překrásný, ale hlavně zcela chápu kocouří pocity. Při představě, že začnou zprávy a Medvěd zavelí k nástupu na běh, se mě zmocňuje bahenní zimnice.

Nejsem líná. Jen mám poněkud méně přátelský vztah ke sportu. Jsem zcela mimo dosah veškerých moderních trendů, kdy všichni běhají, hopsají, cvičí a formují si krásná těla ve fitku. A usínají s povznášejícím pocitem, že budou nejen báječně zdraví, ale navíc i bez špetičky společensky nepřijatelného sádla.

Své zdraví a fyzickou kondici si promyšleně pěstuji drobnými výlety s Kačenkou. Pokud v rámci spravedlnosti přiberu na cestu i jorkšířího Teroristu, mám zaručeno, že se opravdu poměju. Většinou se vrátím uštvaná jako ohař, obalená blátem a listím, v náruči zdecimovaného jorkšíra a v patách Káču, i po třech hodinách sršící nezdolnou energií.

Padnu v kómatu na nejbližší gauč a po intenzivní regeneraci zbytků sil se mi v hlavě začne rodit hříšná myšlenka. Nebylo by rozumnější pořídit si slušivý sportovní obleček, vrazit si do uší sluchátka a s půvabem ladné gazely se proběhnout po návsi?

Zatím jsem se k realizaci tohoto odvážného plánu nedostala. A obávám se, že ani nedostanu. Vždycky mi včas otrne, zapomenu na drobná výletní psí příkoří a po pár dnech se už skoro začínám těšit, že mě zase Káča vyválí v potoce.


středa 14. května 2014

Když muž řekne NE

Tráva je prevít. Roste jako divá a má zcela nechutnou vlastnost - musí se sekat. Pokud v sekání polevíme, změní se úhledný trávníček v nepřehlednou džungli, kde mezi přerostlými pampeliška ztrácí jorkšíří Terorista orientaci a bloudí.



Už před lety jsem se pevně rozhodla, že se sekačkou na trávu se rozhodně přátelit nebudu. Je velká, dělá kravál, smrdí a jezdí si, kam ji napadne. Na to nemám nervy. Trávu tedy likviduje lehce otrávený Medvěd. Někdy jsme svědky malého zázraku, kdy se ze své počítačové svatyně vynoří Ajťák a v rámci regenerace přesezeného zadku se udatně pustí do boje s travnatým porostem.

Před časem jsem dostala jeden ze svých jiskřivě inteligentních nápadů. Pořídím si králíka. V mobilní ohrádce bude putovat po zahradě a alespoň nějakou trávu spase. Kamarádce se tenhle model travní sekačky poměrně dobře osvědčil. Jala jsem se tedy pilně loudit.

Medvěd při slově "králík" dostal menší nervový záchvat a začal se zajímat, kdy projevím přání, že bych chtěla velblouda či pávy. Naprosto jsem nechápala jeho rozrušení. Velblouda nechci, protože plive, a s ptáky mám přece dávno utrum. Nápad, že chci papouška, mi nekompromisně vyhnal z hlavy už před několika lety. Teď řešíme malého, tichého a nekonfliktního králíka a choť vyvádí, jako kdybych domů mínila propašovat krokodýla.

Medvědí NE bylo zcela nekompromisní a (jak neopomněl zdůraznit) naprosto konečné. Trvalo tedy ještě celý týden, než se k nám nastěhovala Bohunka. Medvěd nakonec kapituloval s tím, že je to stejně jedno, protože do týdne Kačenka Bohunu rozhodně sežere.

Kačenka ovšem nejevila nejmenší snahu Medvědovo ošklivé přání splnit. Chvíli Bohunku zvědavě okukovala (Medvěd se radostně tetelil v naději, že se blíží králičí soudný den) a posléze usoudila, že jsme jí pořídili nové štěňátko, o které se hodlá velmi pečlivě starat.

Pastevečtí psi dokáží ohlídat celé stádo ovcí. Kačenka není megaloman a tak si vystačí s jedním králíkem. Bohunka se zpočátku jevila jako králík úplně blbý a velmi zpovykaný. Byla rozhodnutá, že si bude dělat co chce a rozhodně nemínila pobývat v ohrádce, kterou jí Medvěd velmi nerad vyrobil. Trucovala a nebyla ochotná se dohodnout.

Naštěstí se projevily Kačenčiny nepřehlédnutelné pedagogické schopnosti. Bohunka byla vypuštěna do volného zahradního prostoru a Káča se s vervou ujala své role družinářky a vězeňského dozorce v jednom. Nevím, čím Bohunce pohrozila (nebo co jí naopak slíbila), ale Bohunka se chová velice způsobně. Kačenka pečlivě dohlíží, aby se Bohunka nikam dál nevydala a Bohunka jí na oplátku obsadila boudu. Teď je ovšem poněkud rozladěná, protože nepopiratelnopu útulnost boudy objevily i kočky.

Nedávno nás navštívila máti a když viděla psa spícího na boudě a v boudě tři kočky a králíka, byla poněkud vyvedená z míry. A to si ani nevšimla čtvrté kočky a Teroristy, kteří svorně chrněli za rybízem.

Tráva roste vesele dál. Došla jsem k poznání, že na její likvidaci bych Bohunek potřebovala tak třicet. Ale nechci Kačenku zbytečně přetěžovat. A také nechi být vdova, jelikož Medvěda by zcela jistě trefil šlak.


Jak mi Medvěd nechtěl dovolit rybičky:

úterý 6. května 2014

Kočkoland

Jsem na válečné stezce. Ve volné chvilce si vyrobím očouzený špunt, abych si po vzoru Ramba mohla na svůj roztomilý obličejík namalovat několik svěřepých černých šmouh. Také si najdu svou oblíbenou propisovačku a vrhnu se na sepisování žádosti o rozvod.



Příkoří, kterým jsem v posledních dnech vystavována, je víc, než může moje něžná duše snést. Můj choť, místo aby mě v měsíci máji zahrnoval láskou a něžnými polibky, jak velí tradice, mi oznámil, že jsem nebezpečný magor. A že by nebylo vůbec od věci mě nechat zbavit svéprávnosti.

To vše kvůli kočce. Přesněji řečeno kvůli čtyřem kočkám. Tolik se jich k nám v průběhu minulého týdne postupně dostavilo na dvůr a následně odmítlo kamkoliv odejít. Vyhozeny za vrata se opět vrátily. Seděly, koukaly, mňoukaly a měly hlad. Nakrmila jsem je a jala se je přemlouvat k odchodu. Pravděpodobně se jedná o zcela hluché kočky, protože mému naléhání nevěnovaly sebemenší pozornost.

Medvěd se tvářil, jako kdybych kočky ukradla u sousedů a na dvoře je držela násilím. V průběhu naší poněkud vzrušené diskuze kočky usoudily, že je naše hádka nudí a malebně se rozložily na sluníčku, pevně odhodlané už nikdy nás neopustit.

Rozčilený choť se rozhodl použít zbraň hromadného ničení a do boje povolal Kačenku. Káča se přihnala jako letní bouřka a poněkud narušila sluníčkovou idylku. V prvním záchvatu paniky se kočky efektně navěsily na pavlač, ale během chvilky jim došlo, že od naší dobromyslné blbky jim žádné nebezpečí nehrozí. Nemýlily se.

Kačenka způsobně hačala, obhlížela kočičí netopýry na pavlači a čekala, jak se situace vyvine. Kočky po krátké poradě vyhodnotily riziko jako zcela minimální a utábořily se na schodech. To Káču poněkud otrávilo, protože na schody nesmí, a lomcovala s ní očividná touha prozkoumat kočky hodně zblízka.

Kočky na schodech zanedlouho poklidně usnuly. Kačenku očumování spících koček přestalo bavit a odkráčela trošičku prohrabat skalku. Jediný, kdo byl evidentně rozčilený, byl nakonec jen Medvěd. Odmítal pochopit, že v tak krizové situaci si klidně jdu věšet prádlo. Vyložila jsem mu, že rozhodně nemíním vyexpedovat kočky přes plot. MNĚ nevadí. Objasnil mi, že JEMU vadí velmi. Sice jsem poněkud postrádala vysvětlení PROČ, ale to už byl jen takový drobný detail.

Momentálně tedy u nás zuří tichá kočičí válka. Mezitím se Kačenka s kočkami domluvila a uzavřely spolu pevné přátelství. Chodí za ní jako kuřata za kvočnou a nevypadají, že by to v dohledné době mělo být jinak.

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...