Musím připustit, že, ač mám mnohem raději léto než zimu, nejsem nijak významně nadšena z panujících veder. Nevím jak ve městě, ale u nás na vsi totálně chcípnul pes. Moudří domorodci usoudili, že nejlépe je doma v sednici, a tak jsem už skoro týden neviděla ani paní Chytrou, aby mě poinformovala o posledních novinkách.
Kačenka se plouží po dvoře s jazykem u kolen a z huňatého kožichu se jí kouří. Má k dispozici svůj soukromý bazén v podobě necek napuštěných až po okraj vodou. Podezírám ji, že mezi jejími předky se musel vyskytovat lachtan, protože se v neckách dokáže ráchat celé hodiny.
Podařilo se mi ji při neckohrátkách natočit, bohužel můj filmový štáb poněkud stávkuje a hlavní střihač Medvěd místo tvůrčí práce jezdí na čtyřkolce, aby se ochladil. Alespoň s tímto vysvětlením včera na celé odpoledne zmizel. Vrátil se obalený prachem, zpocený, trochu odřený, ale šťastný. Sestříhání slíbil, tak zatím vyčkávám.
Ptačí drama z našeho průjezdu mělo docela pozitivní pokračování. Vlaštovky, kterým vetřelci drze obsadili hnízdo, moudře usoudily, že nemá cenu se hádat a postavily si nové. Šikovně si vybraly opět průjezd a tentokrát začaly hnízdo lepit na horní straně vrat. Tím totálně otrávily Medvěda, protože byl zase málo ostražitý a stavitelky zaregistroval, až když byly s hnízdem skoro hotové. Bylo jasné, že se u nás delší dobu vrata otvírat nebudou.
Vlaštovky si z Medvědovy nepřízně vůbec nic nedělaly a v klidu zasedly na vejce. Kačence šlo trochu na nervy neustálé vlaštovčí poletování při krmení mladých a projevila snahu jim to překazit. Svých třicet kilo naštěstí nedokázala dopravit do dostatečné výšky a redbull, který by jí dal křídla, doma nemáme.
Vlaštovkám se povedlo odchovat pět miminek a včera mi je slavnostně předvedly. Pro jistotu mimo dosah Kačenčiných chtivých zoubků.
Telefonem prý fotí jen barbaři, ale nebyl čas hledat foťák. Možná někdy příště.