úterý 30. dubna 2013

Dámy, už jste připravené?

Dostala jsem od Medvěda
prima nové košťátko

dneska mi to vážně nedá
sednu na ně zakrátko

Na svátek jsem připravená
všichni budou závidět
večer jako správná žena
vyrazím si na výlet

Proletím se na koštěti
se mnou baby z vesnice
čarodějnic je jak smetí
to je zkrátka tradice

sobota 27. dubna 2013

Co jsem komu provedla?

Už jste někdy zkoušeli obléct si pracovní rukavici pouze jednou rukou? Pokud ne, tak to zkuste. Čekají vás napínavé chvilky a úspěch se stejně nedostaví. Úplně stejně dopadnete i při jiných činnostech, které jste doposud prováděli naprosto samozřejmě a bez většího přemýšlení o potřebě obou rukou.


Za těch pár dnů, co pobíhám po světě s tlapkou ozdobenou vkusnou sádrou, jsem zjistila několik zásadních věcí.

Před krájením cibule se mi osvědčilo pečlivě si vytřít kuchyni. Cibuli nekrájím 5 minut jako obyčejně, ale minimálně půl hodiny a většina je na zemi. Je tedy důležité pracovat v hygienickém prostředí. Po několika méně vydařených pokusech už si bravurně přidržuju cibuli loktem pochroumané ruky.

Jednou rukou si samostatně nesvléknu nic než plandavé tepláky. Vyvlnit se z poněkud těsnějších džínů vypadá jako tanec šíleného derviše. Dámy, už jste si zkoušely jednou rukou zapnout (rozepnout) podprsenku? Doporučuji jako zábavu na dlouhé nudné odpoledne. Užijete se spoustu legrace.

Pokud plánujete úraz ruky v jarních či letních měsících, nechte si narůst dlouhé vlasy. Tato rada platí i pro pány. Je horko, packa se v sádře potí a svědí. Musíte se občas podrbat. Výborným drbátkem je pletací jehlice. Jenže kam s ní? Do kapsy u kalhot se nevejde a celý den nemůžete pobíhat s pletacím drátem v puse. Umřeli byste hlady a ani byste si nemohli pošvitořit se sousedkou. Právě v tomto okamžiku se ukáže výhodnost dlouhých vlasů. V drdolu zapíchnutá jehlice drží naprosto perfektně a můžete se drbat dle své libosti.

Samostatnou kapitolu tvoří zavazování tkaniček. Vyloučená věc. Pokud nechcete chodit v holinkách nebo bosi, musíte mít osobního zavazovače a nejlépe i obouvače. Pokud máte velkou rodinu, jste ve výhodě, zavazovači a obouvači se mohou pravidelně střídat a nebudou hned otrávení jako Medvěd, kterého tato činnost přestala bavit za 2 dny.

Medvědova spolupráce má poměrně výrazné mezery i v ostatních činnostech. Když byl nucen umýt mi vlasy, využil mé snížené ostražitosti a místo šamponu použil kondicionér. Přece lahvička jako lahvička. Po akci jsem vypadala jako hodně opelichaná vydra. Reklamaci neuznal a prohlásil, že to do příště vydržím, stejně se nikam mezi lidi nechystám.

Na světě ovšem existuje spravedlnost. V noci mě vzbudilo zavytí stepního vlka a vzápětí jsem se dozvěděla, že jsem Medvěda zákeřně napadla a udeřila ho zasádrovanou ručkou. Malinko jsem se urazila, že to rozhodně není pravda. Ráno jsem musela uznat, že Medvěd kupodivu nelhal. Jsme teď vydařená dvojka. Já se sádrou a Medvěd se slušivým monoklem. Teď už jen čekám, kdy se po vsi začnou šířit zaručené zvěsti, že se doma rveme jako koně.

středa 24. dubna 2013

Kdo za to může?

Co jsem komu udělala
že jsem se tak blbě vdala?

říkala si ráno Madla
při pohledu do zrcadla

Kde se asi stala chyba?
Fanda je jak leklá ryba
večer místo romantiky
prchne honem do putyky

Co jsem komu udělal
že mě bůh tak potrestal?
dumá Fanda na kanapi
nad tím, co ho trochu trápí

Na rukou bych rád ji nosil
jenže by mě infartk skosil
Kdysi dávno holka hezká
ale co z ní zbylo dneska?

Denně sní dvě čokolády
pak si s kily neví rady
Bývala to krasavice
a teď je z ní... jitrnice

sobota 20. dubna 2013

Mužská logika

V celkem pravidelných intervalech se mi daří vyrábět si různá zranění. O téhle své schopnosti dobře vím a tak jsem ostražitá. Jenže kam čert nemůže, nastraží Medvěda.


Pod jeho pečlivým vedením si rozbíjím hubu na kole, padám na inlajnech, válím se ve sněhu na lyžích. Většinou ale neskončím na lékařské pohotovosti. Tam mě spolehlivě dostala tak jednoduchá činnost, jako je zavírání dveří.

Medvěd poměrně razantně zabouchl vrata a jaksi při tom přehlédl moji ruku. Zavyla jsem jako postřelená hyena a pak už jen nevěřícně zírala, jak se mi něžná ručka před očima mění v modrý amaroun. Drahoušek se mi tentokrát kupodivu nesnažil namluvit, že to bude "jenom trošku naražené", jak je jeho dobrým zvykem a bez dlouhých řečí jsme sypali na pohotovost.

Vzhledem k tomu, že jsem nekrvácela a viditelně mi nešlo o život, jsem v čekárně strávila více než hodinu. Vždy se našel někdo, kdo ošetření potřeboval zřejmě mnohem urgentněji. Jednu chvíli už mě napadlo, že by nebylo marné podříznout si žíly, věci by se pak možná daly trochu do pohybu.

Na naší pohotovosti je doktorka, které se bojím jako čert kříže. Mluví s podivným přízvukem a soudě podle příjmení ji sem zavál jakýsi škodolibý východní vítr. Zřejmě nedůvěřuje anestetikům a tak je raději moc nepoužívá. Při čekání jsem se tiše modlila, aby tentokrát neměla službu. Modlení jsem si mohla klidně odpustit, protože v ordinaci na mě pochopitelně číhala Mengelka.

Než ve finále ruka skončila ve slušivé sádře, několikrát jsem bojovala se silným pokušením doktorku pokousat. Jí to bylo evidentně naprosto jedno. Na cestu domů mě vybavila receptem na analgetika a ujištěním, že to bude ještě dost bolet. Věřila jsem jí bez nejmenších pochybností.

Večer to opravdu bolelo hodně. Medvěda asi malinko hlodaly výčitky svědomí, protože se nepídil po tom, co bude k večeři a dokonce sám vyrobil poměrně jedlé palačinky.

Když mi přinesl talířek s palačinkou a slyšel, jak si pro sebe potichu skučím, zadíval se na mne soucitným pohledem a pravil: "Já ti fakt věřím, že to bolí, ale už tě někdy někdo kopnul do koulí? "

středa 17. dubna 2013

Myška na kyselo

Člověk je ve své podstatě všežravec. Někteří výrobci a prodejci potravin bystře usoudili, že všežravec sežere opravdu všechno. A tak se na trhu objevují první vlaštovky z nového sortimentu.


Konzervativní zákazníci, kteří neholdují přílišným extrémům, si mohou koupit huspeninu s několika prasečími zoubky a nebo drůbeží tlačenku se slepičím drápkem. Při troše štěstí seženou rohlík se zapečeným provázkem nebo mouku inovativně vylepšenou moučnými červy. Výrobce velmi dobře ví, že proteinu není nikdy dost a rád ho svým zákazníkům dopřeje. Dokonce bez navýšení ceny.

Odvážnější zákazníci si mohou koupit banány, z kterých na ně doma vykoukne tropický pavouk. Nebo sekanou, v níž objeví nehet či při troše štěstí i kousek prstu. Jahody obohacené vkusnou plísní lze sehnat v každém lepším marketu.

Včera se ovšem na trhu objevila opravdová bomba pro labužníky. Sterilovaná myška se zelenými fazolkami. Je určena pouze pro úzký okruh opravdových gurmánů, kteří dokáží ocenit netradiční spojení chlupatého kožíšku a křehoučkých fazolových lusků.

Bohužel, ne všichni zákazníci mají pochopení pro snahy výrobců o rozšíření sortimentu. Někteří dokonce neváhají a stěžují si naší nejsledovanější televizi, zřejmě jenom proto, aby se večer mohli mihnout v hlavních zprávách a užili si svých pět minut slávy.

Už se těším, čím nás trh překvapí příští týden. Fantazii výrobců se meze nekladou. Jsme přece všežravci.

pondělí 15. dubna 2013

Modelka Kačenka

Trpělivost rodí růže
nedočkavost někdy může

změnit hezkou modelku
v dokonalou příšerku




Čekalo ji překvapení:
foťák k jídlu vážně není

sobota 13. dubna 2013

Jak se stát mrkví

Rozhodla jsem se, že budu krásná. Přiznám se bez mučení, že to dá čím dál víc práce. Vyrobit z dámy středního věku alespoň trochu koukatelný objekt, je časově poměrně náročná záležitost. A nejen časově.


Když mi bylo třicet a objevila jsem první šedivý vlásek, bez milosti jsem ho vyrvala. Pocit vítězství mi ovšem dlouho nevydržel. Šedivé vlásky postupem času nemilosrdně přibývaly. Kdybych dnes vyškubala všechny, je ze mne inspektor Kojak. Naštěstí Bůh vymyslel barvy na vlasy.

Moje dvorní kadeřnice je úplně pitomá. Kdyby nebyla, nejela by na víkend na lyže a nezlomila by si ruku. Moje hlava ovšem potřebuje zkrášlovací zásah hned a ne až za měsíc. Nemám čas čekat, chci být krásná hned.

Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla. Nemůže být přece nic těžkého obarvit si vlasy sama. Napatlat na hlavu trochu barvy zvládne snad i cvičený šimpanz. Ó, jak hluboce se může člověk mýlit.

První problémy nastaly už v drogerii. Zírám na krabičky s nápisy světle plavá, tmavě plavá, ta nejsvětlejší hnědá, nugát, oříšková... Připadají mi všechny stejné. Po dlouhém bádání vybírám odstín, který se mi zdá nejvíc podobný tomu, co mám na hlavě. Zvolím si barvu pěnovou, protože výrobce mě ujišťuje, že se jedná o "jednoduchou a inovativní formu aplikace". Odcházím domů s přesvědčením, že vše bude prostinké a bez zádrhelů.

Večer jsem se pustila do díla. Sice si chvílemi připadám jako malý chemik, ale podařilo se mi úspěšně namíchat ingredience a připravit si aplikační lahvičku s pumpičkou. Dle pečlivě prostudovaného návodu si vzniklou pěnu nanáším na nebohou kštici. Pěna je k mému úžasu jenom lehounce béžová. Naštěstí. Za chvíli byla nejen na mých vlasech, ale i na čele, ramenou, umyvadle a zrcadle. Docela by mě zajímalo, kde je ta "jednoduchá a inovativní forma aplikace"?

Čekání si krátím pročítáním informací od výrobce. Jsou mi slibovány hebké vlasy se zářivou barvou díky výtažkům z orchidejí a sojovým proteinům. To bude nádhera. Mevěd takový příval krásy možná ani nevydrží.

Po dvaceti minutách už mě čekání nebaví. Pěna mezitím trochu ztmavla. Pečlivě vymyju barvu z vlasů, zabalím si hlavu do ručníku a jdu se k zrcadlu pokochat výsledkem svého snažení. Chvilka napětí, sundavám ručník a ... ze zrcadla na mne kouká něco velmi podobného mrkvi. Zalapám po dechu, protřu si oči, podívám se znovu. Není to nic platné.

Doprostřed téhle katastrofy přiskotačí Medvěd. Nevěřícně na mne zírá a pak se rozesměje. Nemůžu se rozhodnout, jestli mám začít brečet a nebo ho zabít. Neudělám ani jedno. Odolám i pokušení popadnout strojek na vlasy a mrkvový záhon zlikvidovat. Rozumnější bude zavolat Jezince.

V očekávání veselého povyražení se dcerunka dostavila za pár minut. Když se dost pobavila obhlížením mé karotkové kštice, objasnila mi několik zásadních věcí:

nápis "tmavě plavá" na krabičce vůbec nic neznamená (jak ostatně vidím sama na sobě)
na každé vlasy chytá barva jinak (z různých důvodů, které bych stejně nepochopila)
než příště začnu experimentovat, mám se poradit (nejlépe s ní, to bych už mohla vědět)
něco s tím udělá (raději, jinak by mě mohli zastřelit v rámci akce "za vesnici krásnější")

Medvěd si přiložil mokrý hadr na hlavu a odkráčel s tím, že ho máme zavolat, až bude doma bezpečněji. Zřejmě jsem vypadala, že co nevidět skočím a prokousnu mu krk, pokud nepřestane trousit vtipné poznámky.

Jezinka se pustila do práce. Naštěstí ve svých zásobách vyhrabala několik barev různých odstínů a tak jsem se za půl hodiny opět mohla postavit před zrcadlo. Chvilka napětí a ... Bože, díky! Už zase můžu mezi lidi, aniž bych budila zcela nežádoucí pozornost.Takhle by asi měla vypadat ta vytoužená "tmavě plavá".

Příště, až zase bude kadeřnice mimo provoz, zavolám raději Jezinku rovnou a nebo si počkám. Přínejhorším si narazím zatím čepici. Klidně i v červenci.

čtvrtek 11. dubna 2013

Policie nerozumí kabelkám

Většina žen projevuje snahu pravidelně uklízet a udržovat hnízdo v pořádku a čistotě. Muži tyto snahy většinou velmi úspěšně bojkotují, trousí drobky a z čistě vydrhnutého umyvadla v minutě vyrobí odpadní jímku. Najdou se i výjimky. Tedy ženy totální šmudly a muži lapači bakterií.


Netvrdím, že u nás doma se dá poobědvat z podlahy. K mým největším zálibám rozhodně nepatří mytí oken a bez žehlení bych si dokázala život představit, ale přesto se řadím k ženám uklízivým. Pořádek v domácnosti zvládnu udržet bez větší námahy i přes Medvědovy setrvalé záškodnické akce.

Jediné místo, kde totálně selhávám, je moje kabelka. Zřejmě se proti mně spikli všichni trpaslíci a maří moji snahu mít v kabelce pouze potřebné věci. Nenosím žádné titěrné psaníčko. Mám praktickou kabelku, do které se pohodlně vejde mobil, peněženka, diář, doklady, trocha kosmetiky, kapesníčky a občas i Xindlík a malý nákup. To je ovšem pouze teorie, praxe vypadá úplně jinak.

S prvním sluníčkem vylézají nejen první kytičky, ale i první jarní policajti. Zastavili mě při mojí cestě na jednání s klientem. Trochu jsem spěchala a tak jsem dopravní mužíky skoro přehlédla. Četník si toho asi všiml, protože když mě žádal o doklady, byl malinko nevrlý.

Doklady k autu byly uložené spořádaně v přihrádce. Problém nastal až s hledáním občanky. Zalovila jsem v kabelce. Kupodivu hned na první pokus jsem vytáhla mobil, který jindy hledám, dokud nepřestane vyzvánět. Na druhý pokus spatřila světlo světa manikura, pouzdro s občankou a pasem nikde.

Dopravák začal být trochu netrpělivý a prstíkem ťukal do střechy auta. To mě lehce znervózňovalo a rozhodla jsem se hledání urychlit. Obsah kabelky jsem vysypala na sedadlo spolujezdce. Příslušník byl zřejmě ještě mladý a nezkušený, protože zcela konsternován zíral na hromádku kolíčků na prádlo, mezi kterými byl nakousnutý rohlík, několik propisovaček a zapalovačů, obojek na psa, spousta papírků v různé fázi zmuchlání, kapky do nosu, balíček semínek okurek a malý šroubováček.

Když jsem mu podávala konečně nalezenou občanku, koukal na mne, jako kdybych měla čtyři hlavy. Pravděpodobně úplně zapomněl, proč mě vlastně zastavil. Znovu se zadíval na hromádku na sedadle, vzdychl si a pak pouze pronesl: "Prosím vás, jeďte".

Nemusel mi to říkat dvakrát. Cestou jsem chvíli přemýšlela, kde se mi v kabelce vzaly ty zapalovače, když nekouřím. Taky mě napadlo, že vlastně bylo štěstí, že jsem s sebou tentokrát neměla Teroristu. Ten do kabelky leze hrozně rád. Kdyby mezi kolíčky na prádlo byl ještě pes, tak se policajt asi rovnou zastřelil.

pátek 5. dubna 2013

Padesát odstínů blbosti

Seznam mé četby je v poslední době poněkud fádní. Zákony, vyhlášky, soudní rozsudky, korespondence s finančními úřady. Mozek si už trochu zoufá a škemrá o kapičku něčeho alespoń trochu normálního. Dost bylo strohého úředního jazyka, dopřejeme si literárno.


Knížku Padesát odstínů šedi od autorky E.L. James četli (vlastně spíše četly) snad už úplně všichni. Všichni kromě mne. Odborné recenze se téměř vzácně shodovaly - kravina. Někteří čtenáři naopak mínili, že kniha je úžasná, další se domnívali, že je na ni škoda času a zbytek se neuměl rozhodnout.

Vrozená lakota mi nedovolila si knihu koupit a tak jsem si ji půjčila od kamarádky Jarušky. Předávala mi ji téměř se slzou v oku a musela jsem ji ujistit, že nebudu číst ve vaně, nebudu při čtení jíst brambůrky, a zcela určitě tu krásu nevídanou nikde nazašantročím. Trochu mě to znepokojilo. Rozhodně nepoužívám jako záložku do knihy uzenou makrelu a Jaruška to moc dobře ví. Proč tedy tak blbne? Že by se vážně jednalo o literární skvost a s Jaruškou cloumají obavy hrdé majitelky? Uvidíme.

Ráda bych tu teď napsala podrobnou a objektivní recenzi. Ráda bych rozebrala děj, zhodnotila jazyk a zamyslela se nad poselstvím knihy, které nám chtěla autorka předat. Opravdu bych to ráda udělala. Jenže bohužel nemůžu.

Se značným úsilím jsem se pročetla až kamsi na stranu 140. Tam mi došel elán. Další osudy plaché studentky Any a zvrhlíka pana Greye mi zůstanou až do nejdelší smrti utajeny. Nějak se s tím budu muset smířit, ale mám fakt jen jedny nervy a tahle porce erotična a pitomosti se opravdu nedala strávit.

Pokud tedy chcete vědět, o co v knize jde, přečtěte si ji. Jen si pak nestěžujte, že jste místo čtení mohli dělat něco rozhodně užitečnějšího. Třeba vyluxovat předsíń.

Jaruška je na mne teď trochu naštvaná. Knihu jsem jí sice po dvou dnech vrátila neporušenou, ale se slovy, že větší blbinu jsem už dlouho neviděla.

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...