Rozhodla jsem se, že budu krásná. Přiznám se bez mučení, že to dá čím dál víc práce. Vyrobit z dámy středního věku alespoň trochu koukatelný objekt, je časově poměrně náročná záležitost. A nejen časově.
Když mi bylo třicet a objevila jsem první šedivý vlásek, bez milosti jsem ho vyrvala. Pocit vítězství mi ovšem dlouho nevydržel. Šedivé vlásky postupem času nemilosrdně přibývaly. Kdybych dnes vyškubala všechny, je ze mne inspektor Kojak. Naštěstí Bůh vymyslel barvy na vlasy.
Moje dvorní kadeřnice je úplně pitomá. Kdyby nebyla, nejela by na víkend na lyže a nezlomila by si ruku. Moje hlava ovšem potřebuje zkrášlovací zásah hned a ne až za měsíc. Nemám čas čekat, chci být krásná hned.
Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla. Nemůže být přece nic těžkého obarvit si vlasy sama. Napatlat na hlavu trochu barvy zvládne snad i cvičený šimpanz. Ó, jak hluboce se může člověk mýlit.
První problémy nastaly už v drogerii. Zírám na krabičky s nápisy světle plavá, tmavě plavá, ta nejsvětlejší hnědá, nugát, oříšková... Připadají mi všechny stejné. Po dlouhém bádání vybírám odstín, který se mi zdá nejvíc podobný tomu, co mám na hlavě. Zvolím si barvu pěnovou, protože výrobce mě ujišťuje, že se jedná o "jednoduchou a inovativní formu aplikace". Odcházím domů s přesvědčením, že vše bude prostinké a bez zádrhelů.
Večer jsem se pustila do díla. Sice si chvílemi připadám jako malý chemik, ale podařilo se mi úspěšně namíchat ingredience a připravit si aplikační lahvičku s pumpičkou. Dle pečlivě prostudovaného návodu si vzniklou pěnu nanáším na nebohou kštici. Pěna je k mému úžasu jenom lehounce béžová. Naštěstí. Za chvíli byla nejen na mých vlasech, ale i na čele, ramenou, umyvadle a zrcadle. Docela by mě zajímalo, kde je ta "jednoduchá a inovativní forma aplikace"?
Čekání si krátím pročítáním informací od výrobce. Jsou mi slibovány hebké vlasy se zářivou barvou díky výtažkům z orchidejí a sojovým proteinům. To bude nádhera. Mevěd takový příval krásy možná ani nevydrží.
Po dvaceti minutách už mě čekání nebaví. Pěna mezitím trochu ztmavla. Pečlivě vymyju barvu z vlasů, zabalím si hlavu do ručníku a jdu se k zrcadlu pokochat výsledkem svého snažení. Chvilka napětí, sundavám ručník a ... ze zrcadla na mne kouká něco velmi podobného mrkvi. Zalapám po dechu, protřu si oči, podívám se znovu. Není to nic platné.
Doprostřed téhle katastrofy přiskotačí Medvěd. Nevěřícně na mne zírá a pak se rozesměje. Nemůžu se rozhodnout, jestli mám začít brečet a nebo ho zabít. Neudělám ani jedno. Odolám i pokušení popadnout strojek na vlasy a mrkvový záhon zlikvidovat. Rozumnější bude zavolat Jezince.
V očekávání veselého povyražení se dcerunka dostavila za pár minut. Když se dost pobavila obhlížením mé karotkové kštice, objasnila mi několik zásadních věcí:
nápis "tmavě plavá" na krabičce vůbec nic neznamená (jak ostatně vidím sama na sobě)
na každé vlasy chytá barva jinak (z různých důvodů, které bych stejně nepochopila)
než příště začnu experimentovat, mám se poradit (nejlépe s ní, to bych už mohla vědět)
něco s tím udělá (raději, jinak by mě mohli zastřelit v rámci akce "za vesnici krásnější")
Medvěd si přiložil mokrý hadr na hlavu a odkráčel s tím, že ho máme zavolat, až bude doma bezpečněji. Zřejmě jsem vypadala, že co nevidět skočím a prokousnu mu krk, pokud nepřestane trousit vtipné poznámky.
Jezinka se pustila do práce. Naštěstí ve svých zásobách vyhrabala několik barev různých odstínů a tak jsem se za půl hodiny opět mohla postavit před zrcadlo. Chvilka napětí a ... Bože, díky! Už zase můžu mezi lidi, aniž bych budila zcela nežádoucí pozornost.Takhle by asi měla vypadat ta vytoužená "tmavě plavá".
Příště, až zase bude kadeřnice mimo provoz, zavolám raději Jezinku rovnou a nebo si počkám. Přínejhorším si narazím zatím čepici. Klidně i v červenci.