Neschopný Všemocný?

Už je to více než měsíc, kdy v našem blogoprostoru vybuchla bomba jménem Velká Změna Titulky. Nemile překvapení blogeři byli ve velké většině naštvaní, znechucení a převelice rozčilení. Došlo na stávkování a někteří blogeři přesunuli své blogy na jiné domény.

---

Spousta naivních lidí doufala, že Mistr podlehne množství namíchnutých komentářů a emailů a svým nespokojeným kuřátkům alespoň v něčem vyhoví. Nestalo se však vůbec nic a dnes je i těm největším optimistům jasné, že s titulkou už nikdo nehne.

Za ten měsíc si většina z nás už nějak poradila s chybějícím výpisem nových článků oblíbených blogerů. Dokonce to nebyl takový problém, jak se zpočátku zdálo.

Já jsem se nakonec (i když se mi nejdřív moc nechtělo) zaregistrovala na bloglovin.com. Zjistila jsem, že je to šikovná služba a na titulku bych tedy vůbec chodit nemusela. Výpis článků AK mě moc nezajímá a na celý týden stejné fotky a blogy dne nejsem zvědavá.

Jenže se chodím dívat na články na téma týdne. A tady nastává problém. Z šesti článků na výpise je pět stupidních reklamních spamů. Nevím, jestli je to dáno neschopností, lemplovitostí nebo pouhým nezájmem Mistra. Nejsem ajťák, tak neumím posoudit, jak moc technicky náročné by bylo takovým věcem zabránit. Ale určitě to možné je. Jen trochu chtít.

Pokud skutečně není v lidských silách tomu zabránit, tak mi to někdo napište. Přestanu Mistra podezírat z toho, že je mu to jedno.

Al Kajda v domácím provedení

Pokud si o sobě myslíte, že jste klidný, vyrovnaný člověk a hned tak vás něco nevyvede z míry, pořiďte si štěně. Během pár dnů zjistíte, že jste se krutě mýlili. Pokud si navíc pořídite úplně pitomé štěně, máte velkou šanci, že skončíte v blázinci.

---

Naše rozkošné štěńátko Kačenka u nás pobývá teprve krátce, přivezli jsme si ji začátkem prosince. Malá, huňatá kulička, která vypadala, že neumí do pěti napočítat. Papala, spinkala a pokud náhodou byla vzhůru, tak se tvářila nejen roztomile, ale zdálo se, že jeví i určité známky inteligence.

Brzy jsme zjistili, že Kačenka se pouze tváří jako miloučké štěňátko, ve skutečnosti je to další zloduch v naší rodině. Doposud veškeré zlo páchal mrňavý Terorista. Ten je ovšem celkem předvídatelný. Víme, že s oblibou hryže boty, rozhrabává kytky, ve volných chvílích deptá sousedovy slepice... Kačenka nás se svým bohatým rejstříkem zlovolných nápadů teprve seznamuje.

Káča v tandemu s Teroristou tvoří poměrně třaskavou směs, což nám názorně předvedli na Silvestra. Doma nám tedy pomaloučku vzniká malá teroristická buňka, které zpočátku šéfoval jorkšírek. Káča se ale velice brzy rozkoukala a rozhodla se, že podřízená role se jí vůbec nelíbí. Jako velitelka se velmi osvědčila. Společnými silami dokázali zlikvidovat záhon s pivoňkami a střapatkami. Podle vyhrabaných děr se zdálo, že Kačenka hloubí metro. Terorista vyhrabané kořeny pilně roznášel po zahradě. Dost jsem litovala, že nemrzne, protože to by jim práci významně ztížilo.

Kačenka se projevila i jako sólistka. Její poslední kousek dohnal Medvěda téměř k slzám. Holčička je převelice všímavá a brzy zjistila, že u vrat s automatickým otevíráním jsou zajímavé kabely. Zamilovala se do nich na první pohled. Její první pokus o podrobné prozkoumání Medvěd odhalil hned v zárodku. Obšírně jí vysvětlil, že kabely se opravdu nemůžou kousat, obalil je molitanovými krytkami a pro jistotu vše hojně zasypal pepřem. Pár dní byl ostražitý a vrata hlídal.

Kačenka moudře usoudila, že nemá cenu se o něco pokoušet, když je pod dohledem. Vyčkala, až Medvědova pozornost poleví a pustila se do díla. Podařilo se jí zdánlivě nemožné. Kabely přehryzala na několika místech a Medvěd zjistil, že vrata se neotvírají, až v momentě, kdy chtěl vyjet ven autem.

Když se na dvoře ozval řev raněného lva, vyklidila Káča okamžitě místo činu a schovaná za hranicí dřeva se snažila být neviditelná. Medvěd několik následujících hodin strávil válením v blátě a likvidací napáchaných škod. Už dávno jsem ho neslyšela říct tolik sprostých slov.

Naštěstí během spravování postupně vychladnul, takže Káča svůj první větší teroristický počin přežila ve zdraví.

pohled neviňátka

Kačenka odpočívá

Nuda v zimě

Už mě tuny sněhu nudí

nebaví mě závěje

---

čekám, až se slunce vzbudí

a roztát je přiměje

Zima nemá fantazii

barvy léta schovala

a tak nám teď, moji milí

jenom bílá zůstala

Moji drazí drahouškové

Pokud nevíte, co s penězi, pořiďte si pár domácích mazlíků. Rozhodně nestačí rybičky a skromná kočka. Nejlépe se vám bude utrácet, pokud si opatříte alespoň dva rozkošné pejsky.

---

Náš mrňavý Terorista má finančně poměrně náročné stravovací návyky. Je pravda, že granulky a různé pamlsky jsou sice drahé, ale tříkilový pejsek jich spotřebuje docela málo. Malé porce granulek vyvažuje přikusováním bot. Tahle jeho roztomilá kratochvíle leze celkem dost do peněz. Naposledy mi velmi vkusně ohryzal zcela zánovní adidasky.

Miminko Kačenka roste jako z vody, jsou jí tři měsíce a váží skoro dvanáct kilo. Kyne jako buchta. Dvanáctikilový pytel velmi drahého krmení holčičce vydržel přesně čtyřicet dnů. Pokud by záleželo jen na Kačence, tak by s ním byla hotová mnohem dřív.. Za plnou misku by zaprodala vlastní duši. S vidinou pamlsku jako odměny je ochotná i poslouchat. Takhle hluboko Terorista nikdy neklesl.

Naplno popustit uzdu své vášni utrácet můžete při návštěvě veterináře. Včera jsme s Medvědem popadli kažý jednoho psa a vyrazili jsme. Kačenčino očkování proběhlo bez větších problémů, pokud nepočítám, že Kačenka měla poněkud jiný názor než paní doktorka. Ta si přála, aby Kačenka alespoň chviličku vydržela v klidu. Kačenka si přála hopsat, lehat si na záda a ječet. Nakonec paní doktorku napadlo Káču zkorumpovat psími bonbonky a konečně jí mohla píchnout injekci. Kačenku ovšem očkovací látka štípala (prý je to normální), takže následující koukání do oušek vypadalo spíš jako boj s aligátorem.

Terorista to měl o poznání složitější. Přišel si vyčistit zoubky. Je úplně pitomý, zásadně nic (kromě bot) nekouše, granulky rovnou polyká a odmítá i hryzací kostičky. Dělá se mu tedy zubní kámen. Pokud si představujete, že čištění zubů u psa je nějaká velká idylka, tak na to rovnou zapomeňte. Kartáček a pasta to rozhodně nespraví.

Náš jorkšírek má navíc poměrně vyhraněnou představu o tom, kdo se mu smí dívat do pusinky. Nikdo. Své zuby drží v naprostém utajení, takže čištění se odehrává v narkóze. Za hodinu měl sice zoubky jako perličky, ale domů jsem si odnášela ještě ne zcela probuzeného a poměrně naštvaného vláčného plyšáka. Až do večera mi dával významnými pohledy najevo svou nelibost.

Pokud si shrneme včerejší den, tak výsledek jsou dva namíchnutí psi a útrata jako za týdenní nákup v supermarketu.

Tak jsme jim to naházeli

Dnes toho už asi moc neudělám. Místo nějaké smysluplné práce sedím u notbůčku a sleduji průběžné výsledky voleb. Baví mě to.

---

Volili jsme už včera. Medvěd přerušil na nezbytně nutnou dobu pozvolné rýmové umírání a šli jme. Definitivní rozhodutí, koho budeme volit, padlo až ve čtvrtek. V ledasčem se s Medvědem dost výrazně neshodneme, ale politické preference máme zcela totožené.

Ten, kdo u mne na blogu něco četl, ví, že jsem fandila Avatarovi. Pro jeho jinakost, protože ho znám, protože se mi líbilo, jak skoro každý, komu jsem to prozradila, upadal do kómatu a považoval mě za magora.

Když došlo na lámání chleba a musela jsem se definitivně rozhodnout, učinila jsem racionální rozhodnutí a zvolila mezi modrou tváří a modrou krví (copyright TlusŤjoch). Zvolila jsem knížete Schwarzenberga. Věřím, že jsem zvolila dobře.

Koukám na průběžné výsledky a vypadá to, že druhé kolo bude dost napínavé. Doufám, že Zeman prohraje.

Odcházím žehlit rubáš

Nastala doba, které se každý rok upřímně děsím. Naše medvědí manželství opět projde krutou zatěžkávaci zkouškou. Doufám, že i letos obstojím se ctí.

---

Medvěd dostal rýmu. A nejen to, přidaly se závažné komplikace v podobě děsivé, život ohrožující horečky. Na teploměru se ukázalo těžko uvěřitelných 37 stupňů. V domácnosti máme od včerejška vyhlášen nejvyšší stav pohotovosti.

Včera ráno Medvěd poprvé lehce kýchnul. Zatím jsem zůstala klidná, kýchnout může přece každý, ne? Před polednem už mi bylo jasné, že jde do tuhého. Kýchání bylo častější, přidalo se smrkání a k obědu místo běžných deseti knedlíků zdlábnul drahoušek jen šest kousků. Několikrát si významně sáhl na čelo a bolestně vzdychnul.

Odpoledne přišla kritická fáze. Změřili jsme teplotu. Medvěd, v očích děs ze zjištěných hodnot, se odpotácel do postele. Každých dvacet minut musím vyběhnout po schodech a poptat se, jak se mu daří. Nepotřebuje něco? Není mu zima? Není mu horko? Chce čaj? Mám vyvětrat? Nemá hlad? Nechce podat ponožky? Nechce si sundat ponožky? Chce podat ovladač? Ne, nevím, kde má Svět motorů. Ano, určitě mu ho hned najdu.

Jen jednou jsem se trochu zpozdila. Ne že bych někde lelkovala, ale zdržel mě dost důležitý pracovní telefon. Po příchodu na mě z postele hleděly dvě vyčítavé oči a Medvěd mě slabým, bolestným a velmi uraženým hlasem informoval, že bych ho klidně nechala umřít, aniž bych si toho všimla.

Noc byla těžká. Medvěd sice spal jako dudek, ale mně se honily hlavou neveselé myšlenky, jak si zorganizovat den, abych svou pečovatelskou roli zvládla bez ztráty květinky. Čeká mě perný týden.

Nemám čas blogovat, musím Medvědovi přežehlit rubáš a najít propisku. Bude psát novou závěť.

Vždy připraveni souhlasit

Proč někteří blogeři

ještě pořád nevěří

---

že o dobrém vychování

nemá Mistr ani zdání?

Proč mu paty lízají

a obdivně vzdychají

nad každičkou blbinou

kterou mu vždy prominou?

Co je tohle za lidi

copak vážně nevidí

že v životě nestačí

být jen hloupí kývači?

*Podobnost s některými žijícím osobami je zcela záměrná.

Hroší kůže

Na Srdci blogu se před chvílí probudili z vánočního spánku a nastala chvíle, kterou jistě netrpělivě vyhlíželi blogeří od Šumavy k Tatrám. Vyšel první článek v novém roce, první článek od chvíle, kdy na titulní stránce vybuchla malá atomová bomba.

---

Pokud se někdo zcela naivně domníval, že admin svižně pohovoří o minulém článku, vysvětlí důvod brutálních změn ve funkčnosti a možná se omluví za smazané komentáře, musel být hluboce zklamán.

Autor dvoutýdenní blogovou rebélii shrnul do jedné věty, kde si pochválil, že článek oznamující nový design titulky měl zdaleka největší návštěvnost v uplynulém roce. Jinak ani slovo, ticho po pěšině.

Přemýšlím nad tím, proč to tak je. Je autor článku hlupák, kterému nedochází, jak jsou blogeři našvaní? To zřejmě ne. Je mu to jedno? Pravděpodobně ano. Zvolil taktiku "necháme to vyhnít" a čeká, až blogery přestane bavit marné rozčilování.

Jak vidno, stávka některých blogerů byla zbytečná, protože nikoho ze zodpovědných vůbec nenapadlo se nad ní zamyslet. Nezajímaly je ani tisíce nespokojených komentářů. Ty jednoduše smazali a tím zřejmě pro ně přestaly existovat.

Slíbíla jsem sama sobě, že už se nebudu rozčilovat. Jenže dnešní počin pana Rulce a spol. mě zase spolehlivě vytočil

Jasná volba

Pokud se mi někdy podaří ztroskotat na opuštěném ostrově a tudíž vypadnout z momentálního českého blázince, budu zcela nadšená. Představa existence bez televizního zpravodajství, bez leckdy blbých zákonů, bez nutnosti podávat daňové přiznání a bez kopice složenek se mi opravdu líbí.

---

Mám i naprosto jasno v tom, co při ztroskotání musím zachránit, aby pobyt na ostrově byl více než přijatelný. Doufám tedy, že se mnou pěkně spořádaně ztroskotá i Medvěd. A začne ráj na zemi.

Na pustém ostrově nepočítám s výskytem splachovacích záchodů. Odpadne tedy denní boj o zvednuté prkénko. Nebudou záchody, nebude tudíž ani toaletní papír, který Medvěd zásadně dává do držáčku obráceně.

Pochybuju, že budeme mít pastu na zuby. Když není pasta, nejsou dohady, kdo ji zase nezavřel a navíc ještě úplně blbě mačkal odshora. Nikde se určitě nebudou válet mokré ručníky a Medvěd jen těžko široko daleko najde nějaké zrcadlo, které by mohl zmatlat pěnou na holení.

Medvěd ztratí možnost tvrdohlavě dávat do špinavého prádla fusekle poruby a nechávat v kapsách papírové kapesníčky spolu s hřebíky a drátky. Na pustém ostrově určitě nenajde jediný ovladač, kterým desetkrát za minutu prorejdi všechny televizní programy.

Nebudeme muset obden pořádat pátrací akce a hledat jeho zapomenuté klíče a odložený mobil. Neohřeje si mléko ve varné konvici a nenechá psa vyválet se ve fasádní barvě tak, že je následující tři týdny celý hráškově zelený.

Tohle všechno na pustém ostrově nebude, bude jen on a já. A s Medvědem určitě všechno přežiju. Klidně i bez sirek a nože. V tom mu věřím.

Silvestr v blázinci

Silvestrovské rachejtle a ohňostroje jsou hezká věc, ale pouze za předpokladu, že nevlastníte žádné domácí mazlíky. Pravda, rybičky v akváriu půlnoční kanonádu níjak zvlášť neřešily, ale zbytek našeho domácího zvěřince nám to bohatě vynahradil.

---

Terorista je kapesní vydání psa, mezi jeho oblíbené činnosti patří povalování na gauči a courání venku v tomhle počasí považuje za útok na svoji osobu. Psychickou rovnováhu mu dokáže narušit i puštěný vysavač.

Miminko Kačenka za měsíc, co je u nás, přibralo víc než 4 kila, bydlí na zahradě a vlastní rozvernou duši šťastného štěněte. Mezi Kačenčiny nejoblíbenější radovánky patří ničení všeho, na co zrovna očkem pohlédne.

Kačenka Teroristu upřímně miluje. On ji srdečně nesnáší. Pokaždé, když holčička projeví touhu si s ním pohrát, vypadá, jako bychom ho zrovna vytáhli z kafemlejnku. Na zahradě řeší její projevy přízně úprkem a schováním se v co nejmenší skulině, kam za ním to slůně nemůže.

Na Silvestra o půlnoci bylo nutné Kačenku ochránit před kraválem z rachejtlí, takže Medvěd měl výborný nápad a náš malý mamut přistál v obýváku. Terorista nejdřív nevěřil vlastním očím a zůstal zcela konsternován nad tou neuvěřitelnou drzostí, že v jeho království se objevil vetřelec. Moment překvapení a klid zbraní vydržel ovšem jen malou chvíli.

Během okamžiku Kačenka šílela radostí, že vidí Teroristu, Terorista šílel vzteky, že si Kačena dovolila vstoupit na jeho území a já jsem šílela tak nějak globálně. Ve vypuknuvším kraválu si psíci vůbec nevšimli, že se venku za okny něco děje.

Kačka lítala po bytě, za ní rozzuřený štěkající Terorista, kterého vůbec nenapadlo se někam schovat a měl jedinou touhu - co nejdřív Káču zakousnout. Ta se mu mstila tím, že ihned spořádala všechny jeho granulky, vypila vodu a ukradla milovaný pískací hamburger. Pak v zápalu boje převrhla květináč s dracénou a vyškubla mi šňůru z notbůčku.

Když při jednom obíhacím kolečku jen tak mimochodem v letu uhryzla kus mé krásné africké kopřivy, začala jsem s Teroristou sdílet jeho vražedné choutky. Medvěd se výborně bavil a neustále mě upozorňoval, jak je Kačenka šikovná. Toho bych si všimla i bez něho, obzvlášť ve chvíli, kdy se vynořila z koupelny, v hubě moji noční košili, na které vlekla pevně zakousnutého Teroristu, jenž jí košilku nemínil přepustit bez boje.

Nakonec Kačenku uklidnila až hruška, kterou si vybrala v misce na stolku. Sice se rozhodla, že ji spapá na gauči, což Terorista chvíli odmítal připustit, ale omámila jsem ho pantoflem, který si směl půjčit a trochu požvýkat.

Do nového roku jsem vplula uřícená, oslintaná od psů a v bytě to vypadalo, jako by tudy právě prolétl boeing 747. Vzledem k tomu, že se říká "jak na Nový rok, tak po celý rok", mám se na co těšit.

Fakt mě nepotěšil

Novoroční projev pana prezidenta jsem, bohužel, neslyšela celý. Může za to čočka, která vyžadovala moji pozornost. Připálenou čočku by mi Medvěd nejspíš hodil na hlavu.

---

Proto teprve večer ve zprávách jsem se dozvěděla o tom, že prezident vyhlásil poměrně rozsáhlou amnestii. Nepotěšil mě.

Nejen proto, že trochu zapomněl, co vždy prohlašoval. Tedy, že amnestie vyhlášená Havlem byla tragický omyl.

Docela chápu, že věznice jsou přeplněné. Peněz na provoz je málo. Ale nevím, jestli zrovna tyto důvody vedly Klause k jeho celkem překvapivému rozhodnutí. Proč to udělal? To se určitě nedozvíme.

Docela mi vadí, že někdo, byť je to prezident, supluje spravedlnost. Ať už se jedná o udělování leckdy prapodivných milostí a nebo o dnešní amnestii. Různí darebáci budou mít dnes v base krásné spaní. Pan prezident to zařídil.