Medvěd diblík

Zaspali jsme. Mevěd sice pilně nastavil budík v telefonu, ovšem s benevolencí sobě vlastní neřešil rozdíl mezi 8:00 a 8:30.

Takže menší průšvih hned poránu.

---

Vyletěl z postele jako raketa, naházel na sebe oblečení a vyrazil z domova eliminovat škody. Usoudila jsem, že teď už se fakt nezblázním a nebudu zbytečně jančit.

Vypustila jsem psíka, totálně zblblého předchozím Medvědím uragánem, uvařila jsem si kafe a zavřela se v koupelně, abych si mohla v klidu vyrobit alespoň trochu přijatelný obličej. Nebudu se přece nervovat kvůli něčemu, co už stejně nezměním.

Zrovna jsem se začala oblékat, když se rozhicovaný Medvěd vrátil. Měla jsem poněkud obavy, že mě postaví do latě za moje evidentně želví tempo, ale měl kupodivu jiné starosti.

Začal se svlékat. Trochu jsem znejistěla. Nepřipadalo mi, že je zrovna nejvhodnější doba na ranní sexychvilku. Navíc Medvěd mi celkem výhružným tónem oznámil, že takhle by to fakt nešlo. Nechápala jsem a zřejmě na něj civěla s výrazem retardovaného králíka, protože jeho nenálada nabírala grády.

Vyložil mi, že , jak jsem si snad už mohla všimnout, není žádná nedokrmená žoužel. Když má metrák, tak má prostě metrák a nevidí jediný důvod, proč s tím mám problém. S jeho metrákem nemám sebemenší problém, takže jsem nechápala dál. Vzápětí mě informoval, že za ty společné roky už bych mohla vědět, jakou má velikost prádla. Nemůže opravdu uvěřit, že takhle jednoduchou věc nevím. S velikostí a preferovanými barvami jeho prádla jsem seznámena opravdu dobře, takže pořád tápu.

Na závěr vydal zásadní prohlášení. Naprosto odmítá pobíhat po světě ve slipech, které ho škrtí, jsou mu evidentně malé a celkově jsou úplně blbé. Navíc škrábou.

V téhle chvíli už byly džíny dole a já jsem nejdřív nevěřícně a vzápětí polomrtvá smíchy zírala na Medvěda nacpaného v mých krásných bílých kalhotkách s kraječkou. V ranním fofru náhodou zalovil ve špatném šuplíku.