Kašpárci

Tak nám paní Müllerová

málem picli Klause

---

ochranka se zatím chová

jak v polední pauze

Místo akce tupě civí

neví co se děje

pak se všichni jenom diví

že se nám svět směje

Depka

Máš depku jak stodolu

čím to asi bude?

---

Posedáváš u stolu

práce číhá všude

Podlaha je špinavá

prádlo nevyprané

Miláček jen nadává

sotva ráno vstane

Nemá čistou košili

v ponožce je díra

Do práce jde za chvíli

jako bubák zírá

Říká, že jsi líná kůže

nic ti nepochválí

Přitom s ničím nepomůže

na gauči se válí

Ty se nenech vynervovat

nejsi přece robot

když se bude takhle chovat

klidně práskni do bot

Modlitba

Kalous dal se na modlení

i když dávno zbožný není:

---

Pane Bože, nikdy více

nesmí přijít prohibice

Dej, ať lidi chlastají

pak se na nic neptají

Dej, ať já i celá vláda

co mi pěkně kryje záda

můžeme ty pitomce

obírat až do konce

Amen

Tvrdá realita

Chtěla bych být víla

krásná, křehká, milá

---

při pohledu do zrcadla

moje touha rychle zvadla

Je to jako rána pěstí

nejsem víla, nemám štěstí

nejsem krásná, ani milá

tak snad pouze - ježivíla

Love story

Jezinka se zbláznila
do vodníka

---

když mu dítě povila
tak on říká:

Proč je naše dcera černá?
Tvrdila jsi, že jsi věrná!

Slzy smáčí její líce -

to je chyba v genetice

já miluju jenom tebe

snesla bych ti modré z nebe

Jak si rozbít hubu

Jsem poměrně seriozní dáma středního věku. Určitě si to o mně myslí většina našich známých.. Naštěstí s námi neodcestovali na letošní dovolenou. Zcela jistě by změnili názor.

---

Medvěd je téměř dokonalý manžel. Alespoň podle Egopedovy studie by se to mohlo zdát. Je dostatečně mužný a zároveň přiměřeně citlivý, prostě prima směs de luxe.

Má ovšem jednu malinkatou vadu. Je nebezpečný šílenec. Jen nebezpečný, manipulativní šílenec může totiž přesvědčit svou velmi rozumnou manželku, že jediné, co jí chybí k úplnému štěstí, jsou kolečkové brusle.

Naposledy jsem bruslila (ovšem pouze na zamrzlém rybníce) v dobách, kdy se po lesích možná ještě proháněli mamuti. Nijak zvlášť mne neuklidnilo Medvědovo ujišťování, že bruslení se nezapomíná, stejně jako jízda na kole. Mám ještě v poměrně živé paměti rozbitou hubu z předloňského cyklistického výletu. Tenkrát taky tvrdil, že se mi nemůže nic stát.

Medvěd je, na rozdíl ode mne, sportovně zdatný. Já jsem totální dřevo, přivodím si otřes mozku i při pouhém sledování olympiády v televizi. Když tedy můj milý před dvěma měsíci začal nenápadně mluvit o inlajnech, dostala jsem horečku.

Zřejmě usoudil, že hořím nadšením, protože najednou ty, z mého pohledu, vražedné zbraně byly doma.

Zahajovací ténink jsem odsouvala, jak jen to bylo v mých chabých silách. Medvěd byl ovšem neústupný, takže - nechtěla jsem, musela jsem. Nastal předpokládaný masakr. Po hodině padání jsem byla jedna velká modřina. Za stejnou dobu Medvěd na bruslích svištěl, jako kdyby se na nich narodil. Mizera.

Když mi slezlo decentní modré vybarvení, nechala jsem se ještě několikrát zlákat, omámená Medvědovým ujišťováním, že se úspěch co nevidět dostaví. Bohužel, nedostavil se. Padala jsem možná trochu míň, ale celkem pravidelně.

Cibule má inlajny už rok a protože rozhodně není poleno po babičce, nemá s ježděním sebemenší problém. Medvěd usoudil, že dovolená je idální k tomu, jak si na bruslích parádně užít. Cibulka zářila nadšením, já jsem se rázem propadla do hluboké deprese. Tohle vypadá na přímo mezinárodní ostudu.

Zatím jsem sebou mlátila o zem v soukromí, bez kritických pohledů náhodných diváků. Teď budu muset se svými propracovanými figurami na veřejnost. Moc mě neuklidňuje ani vědomí, že pravděpodobnost setkání s někým známým se limitně blíží nule.

Zjistila jsem, že jsme letos nezapomněli doma celkem nic důležitého. Pokud ovšem mezi důležité věci nepočítáme chrániče na kolena a lokty. Medvěd je nepotřebuje, já bez nich zahynu. Naštěstí alespoň Cibule má výbavu v kompletním provedení i s přilbou.

Vydržela jsem vzdorovat dva dny. Ti dva zatím provedli průzkum vhodných míst, kterých jsou bohužel kolem pobřeží nekonečné kilometry. Medvěd vyjádřil přesvědčení, že i takové dřevo (slovo dřevo ohleduplně nahlas nevyslovil, nahradil ho eufemistickým "trochu horší jezdec") jako já, nebude mít žádné problémy. Jak mu závidím jeho bezbřehý optimismus a víru v mé schopnosti. Vím svoje a to mne naplňuje nejhoršími obavami.

Než jsme vyrazili, poučila jsem Medvěda, aby v případě katastrofy nenechal mé ostatky převážet v zinkové rakvi a raději mě po kremaci rozprášil do moře. Převoz leze do peněz a není nutné, aby do konce života živořil jenom proto, že manželka byla nemehlo. Slíbil mi to a mohla jsem se jít v klidu společensky znemožnit.

Nevím, možná zapracovala hrůza z toho, že budu zdrojem obveselení i pro malé děti, ale určitý pokrok jsem zaznamenala. Z padesáti příležitostí k vyválení jsem využila jen pět. I tak mám na zadku modřinu velkou jako Grónsko a na koleni šrám, ale mohlo to určitě dopadnout i hůř.

Narostl mi trochu hřebínek a zítra to půjdu zkusit znovu. Snad se nepřerazím.

Plážové bádání

Povalování na pláži je činnost možná bohulibá, ale po několika hodinách už mírně otravná. Jedním okem hlídám Cibulku, která vyklápí v pořadí už padesátou pískovou želví bábovičku, druhé oko se nudí.

---

Rozhodnu se tedy už nadále nezahálet a zahájím plážový vědecký výzkum. Materiálu k bádání je víc než dost. Výsledky na sebe nenechají dlouho čekat.

Čím je dáma prostorově výraznější, tím větší má potřebu co nejúspornějších plavek. Vedle mne se právě pokouší narvat do výhružně povrzávajícího lehátka anglicky hovořící hora sádla. Ovšem její bikiny jsou asi tak stejně velké jako čtyři myší bobky. Moje bikiny ve srovnání s jejími vypadají jako zimník. Doprovází ji velice tyčkovitá kostnatá kamarádka, která má na sobě obrovské spoďáry a vlasy jí trčí z koupací čepice. Pleskne sebou na vedlejší lehátko, čímž své sousedce okamžitě zruinuje její sexy image. Dovede žánrový obrázek k dokonalosti tím, že vytáhne pletení.

I Cibule je ze vzniklého zátiší poněkud konsternována. Naštěstí anglické kabaretní duo evidentně nerozumí jejím společensky naprosto nepřijatelným otázkám.

Svou vědeckou činnost rozšířím i na oblast hotelového bazénu.

Pokud zde narazíte na čtyřčlenou rozeřvanou rodinku, která pro sebe nekompromisně zabere deset lehátek tím, že na ně naháže ručníky a poté se odebere na celý den někam úplně jinam, tak se můžete vsadit, že se jedná o české pusinky.

Navečer se hezky spořádaně vrátí, posbírají svoje froťáky a aniž by si alespoň namočili ty svoje duté palice v bazénu, opět odkráčí. Do rána si asi taťka s mamkou medí, jak to těm ostatním pitomcům natřeli.

Ostatní pitomci mají vážně smůlu a protože jim i další den dobré vychování brání naházet ručníky do vody, posedávají vedle prázdných lehátek na vkusných dlaždicích.

Všímavá Cibule opět vznáší ve vhodnou chvíli dotazy. Tentokrát jí bohužel, vlastně bohudík, rozumějí všichni zúčastnění. Je naprosto zřejmé, že jediní krajani široko daleko se s námi kamarádit nebudou.

Zatím posledním mým vědeckým objevem je fakt, že je nejvyšší čas, aby přišel pořádný hladomor. Na celou Evropu a nejlépe i na přilehlé okolí. Už dlouho jsem neviděla pohromadě tolik faldíků, dvojitých bradiček, naducaných tvářiček a vyžraných bříšek.

Na jednu trochu štíhlou ženskou připadá tak 200 až 300 stokilových telefonních budek. Chlapi rozhodně nemohou propadat nějaké vítězné euforii, protože na jeden přiměřeně koukatelný mužský exemplář připadá téměř nekonečné množství pupkatých tuleňů.

Medvěd si zřejmě dělal podobnou expertní studii, protože jsem si několikrát všimla, že jeho oko s dlouho nevídaným zalíbením spočinulo na mých pětapadesáti opálených kilech.

Léto budiž pochváleno....

Důvěřuj, ale prověřuj.....

Přesně dva dny mi trvalo, než jsem zjistila, že jsem opět Medvědovi skočila na špek. S rozběhem. Moje chyba, že po stoletém manželství nevidím až na dno jeho proradné duše.

---

Můj notbůček samozřejmě zůstal spořádaně doma a tiše na něj sedá prach. Ovšem Medvědův Arnošt v tichosti vycestoval s námi na dovolenou, zahrabaný na dně Cibulčina kufru. Cibulka je šikovná holčička, takže si svoje spoďárky a trička uklidila po příjezdu pěkně samostatně sama a důvěřivá babička si ničeho zvláštního nevšimla.

Arnošta jsem odhalila až v momentě, kdy po návratu z pláže s Cibulkou jsem Medvěda přistihla, jak stahuje fotky z foťáku.

Bylo mi vysvětleno, že Arnošt jel s námi jedině a pouze kvůli fotkám a kvůli tomu, že v něm má Cibule pohádky. Rozhodně ne proto, abych i dovolenou trávila tím, že zírám do počítače. Chtělo se mi trošku se pohádat, ale nakonec jsem uznala, že možná má Medvěd pravdu. Slíbíla jsem, že si Arnošta vůbec nebudu všímat. Celý dlouhý týden jsem to opravdu dodržela a s tím pacholkem neztratila ani slůvko. Jen a pouze jsem ze všech sil dovolenkovala.

Hned první den jsem zjistila, že naše Cibule je ryba. Místo holčičky máme delfína. Ráno v deset hodin vlezla do bazénu a, pokud nepočítám dvě zhruba pětiminutové přestávky na odběhnutí se vyčůrat, strávila v něm osm hodin. Varhánky měla snad i na uších. Oběd - nezájem, svačina - nezájem. K večeři jsem ji odvlekla násilím a s výhružkou, že jestli se nenají, odšpuntuju bazén.

Tahle moje vypouštěcí výchovná teorie se mi poněkud zkomplikovala hned následující den. Přesunuly jsme se s Cibulí k moři. Poměrně problematicky jsem hledala vysvětlení na otázku, kdeže je v moři ten špunt.

Medvěda povalování na sluníčku nebaví, proto zcela logicky jezdíme na dovolenou k moři. Naprosto pravidelně se za první dva dny připeče do barvy zralého rajčete a vynadá mi za to, protože samozřejmě vždycky koupím úplně blbý a nevhodný opalovací preparát. Používám ten samý a za přibližně stejnou dobu se zbarvím do vkusného hnědého tónu.

Medvěd se po pár dnech hezky celý oloupe a následně zklidní. Uzná, že pokud by opalovadlo používal v souladu s návodem a nikoliv pouze jako opěrku pod knížku, nemuselo k rajčatové aféře vůbec dojít. Cibule se zatím vybarvila do tmavohněda a vypadá, jako kdybychom ji ukradli na marockém tržišti. Pouze pro její svítivě bílý zadeček jí děda vymyslel přezdívku náčelnice Bílá prdel. Cibulka omdlévá nadšením.

Jen já raději ani nechci vědět, jakou přezdívku si chystá Medvěd pro mne.

Pac a pusu

Babička mě odjakživa vedla ke slušnému chování a tak vím, že při odchodu je vhodné se rozloučit.

---

Posílám tedy virtuální pac a pusu všem, kteří byli ochotni obětovat minutku svého bložího času a nakukovali občas do mého Medvědího hnízda.

Přišel den, na který se těším přesně od momentu, kdy jsme se loni přihnali s Medvědem z letiště a naházeli do předsíně kufry se špinavým dovolenkovým prádlem. Návrat poněkud kalil fakt, že jsme nedorazili v plném počtu. Na svůj oblíbený zelený kufr jsem čekala ještě celý následující týden, protože soudruzi v Madridu udělali drobnou chybku a můj kuférek při přestupu opustil své bratříčky a místo do Mnichova zamířil do Londýna.

Naštěstí jsem z ciziny nepašovala žádné vzácné živočichy, takže nedošlo k případnému smrdutému letištnímu skandálu. I tak mě absence zavazadla dost otrávila. Zákon schválnosti pracuje neomylně, tudíž v absentérovi byly nejen méně důležité kartáčky na zuby a moje šminky, ale i veledůležitý dárek pro Cibulku. Celý příští týden se tedy v hodinových intervalech ptala, kdy už TO konečně dostane. Vážně se mi výrazně ulevilo, když dorazil kurýr z letiště.

Letos kufry určitě nepoztrácíme. Medvěd zcela demokraticky rozhodl, že létání ho právě přestalo bavit a jedeme tedy autem. Ani Cibulka své dárečky nebude muset vyhlížet celý týden. Medvěd s Jezinkou usoudili, že bych se mohla nebezpečně nudit, takže Cibule už má sbaleno a jak mi včera řekla, už ji doma nemůžeme nechat, i kdyby náhodou trochu zlobila, protože ve školce ji paní učitelka odhlásila. A přes to neje vlak.

Pokusím se nenápadně vpašovat mezi hromadu zavazadel i svoji tašku s notbůčkem, ale Medvěd je od včerejška velmi ostražitý. Má utkvělou představu, že na dovolené se do noťasu neciví. Na dovolené se ze všech sil odpočívá. Na dovolené se pečlivě odpočívá i s pětiletým klíštětem pevně přisátým za krkem.

Máme sbaleno, velitel vozu vydává poslední příkazy před cestou a tak už jen přemýšlím, co jsem zapomněla. Pokud to nebudou brýle a nabíječka k mobilu jako loni, mohla bych ty dva týdny rodiného štěstí přežít.

Tak pac a pusu, jdu na to.

Doklad poklad

Hledáš pasy

které asi

---

budou oba propadlé

to je tedy hodně zlé

V pátek jedeme

těžko stihneme

pořídit si pasy jiné

úředík je zvíře líné

Naše plány zboří

takže místo k moři

vyrazíme k Mácháči

občanka nám postačí

Medvědí dostihy

V dnešní době nevlastní televizní přijímač například bezdomovci, kteří nemají vhodné prostory, kam by si vkusný bytový doplněk postavili.

---

Dálší skupinou jsou zarputilí intelektuálové, pro které je nesledování televizního programu věcí cti a před svými stejně intelektuálními přáteli by nikdy nepřiznali, že po večer koukají na Ordinaci nebo na Krampola.

Televizí nedisponují ani přírodní lidé, kteří kromě televize nemají ani elektřinu, topí ekoklacíky a živí se vlastnoručně vypěstovanými biokořínky.

Naše medvědí rodinka nepatří do žádné z výše jmenovaných kategorií. Prostory by se nějaké našly, jsme sice oba gramotní, ale do opery a na výstavy abstraktního umění nechodíme a z kořínků bez pořádné porce masa by Medvěda brzy přešla dobrá nálada.

Máme tedy televize dvě. Pro někoho je to možná málo, pro mne je to velice často přesně o dva přístroje víc, než k bezkonfliktnímu soužití potřebujeme.

Ministrem financí, vzhledem k Medvědovu poněkud lajdáckému přístupu k této problematice, jsem u nás doma já. Demokraticky jsem proto rozhodla, že netřeba utrácet peníze za dobrodiní stovky placených kanálů (jako Userka), nám ke štěstí stačí základní, jedenáctiprogramová nabídka.

Bohužel, téměř denně se ukazuje, že jedenáct programů je zcela nevyhovující počet. Bohatě by stačilo programů o deset méně.

Pokud se s Medvědem setkáme v čase i místě, tedy večer v obývacím pokoji, dochází k více či méně vyhroceným situacím. Medvěd se uvelebí na jednom konci gauče a otevře časopis, já zalehnu na druhou stranu a otevřu si na břiše notbůček. Zatím klid a mír, nad námi poletuje anděl manželské lásky a jemně nás ovívá svými křidélky.

Atmosféra zhoustne v momentě, kdy je časopis dočten a Medvěd se chopí ovladače k televizi. To, co následuje, mi zcela pravidelně způsobuje tepenné krvácení do mozku. (Jestli v mozku tepna normálně nebývá, tak já ji tam rozhodně mám).

Během chvilinky choť proběhne všechny dostupné programy tam i zpátky, aniž by ho cokoliv zaujalo na dobu delší než tři vteřiny. Vzápětí si dá kanálové dostihy ještě jednou, načež si vybere "něco" na libovolném programu. Jediným kritériem je, aby to běželo už minimálně půl hodiny a tím bylo zajištěno, že nikdo neví, o co jde. Obrázky sice nesleduju, ale zvuková kulisa, kterou Medvěd svým počínáním vyrábí, mi silně narušuje psýchu a probouzí chuť se hádat.

Občas se povede, že se při přepínání strefí zrovna do začátku nějakého filmu. Někdy i takového, který bych docela ráda viděla. Zbystřím, rozhodnu se sbalit notbůček a sotva zaklapnu víko, Medvěd usoudí, že "to bude zase úplná blbina" a plavně přehopsá o tři programy dál.

Jsem žena tolerantní, dlouhými roky manželského soužití vycepovaná k trpělivosti téměř nebeské. Jenže v tomhle momentě by Medvěda umlátil perutěmi i ten nejlaskavější anděl. Využívám příhodné chvilky, kdy Jeho Přepínací Lordstvo odchází pro brambůrky, a zmocním se ovladače. Bleskově ho zahrabu pod polštářky, na kterých si hoví náš spící Terorista. Následuje výslech, dělání nechápavých a ukřivděných pohledů, hledání....Ovladač je v bezpečí, pejsánka budit nebudeme.

Uražený Medvěd odchází do ložnice s poznámkou, že "si to alespoň v klidu dokouká". Vzápětí přes zavřené dveře slyším, že se rozběhl nový dostih. Protože svého milánka znám, dojdu mu za pět minut sundat brýle, zhasnout lampičku a vypnout televizi. Spí jako dudek.

Možná by se neznalému pozorovateli mohlo zdát, že v našem manželství panuje určité lehké napětí, ale opak je pravdou. I po takto poměrně nesouladně prožitém večeru jdeme ráno dál, pěkně ručku v tlapě medvědí....