Slepičí ráj

Sousedy si člověk nevybírá, bohužel. V paneláku je to celkem jedno. Zabouchnete za sebou dveře a může vám být úplně ukradené, co děje v ostatních bytech.

---

Na vsi je poněkud jiná situace. Soused blb může představovat potenciální nebezpečí, že se z vás časem stane buď chovanec psychiatrického zařízení a nebo sadistický vrah. Je fakt, že v takovém případě budete mít alespoň možnost být ústředním tématem hlavních zpráv televize Nova.

Naše sousedka je dáma celkem úctyhodného věku, disponující nepřehlédnutelným nadáním jít lidem na nervy. Všechno ví úplně nejlíp a ráda se o své znalosti nezištně podělí. Když Medvěd opravoval zeď na dvoře, vydržela celé odpoledne postávat na druhé straně a sdělovat mu své poznatky, jak všechno dělá úplně blbě. Medvěd je poměrně mírný člověk. Choleričtější jedinec by babu po dvou hodinách pravděpodobně zabetonoval do základů.

Paní Chytrá chová hejno slepic. Pominu, že ty bestie celkem obstojně smrdí, ale navíc mají až maniakální touhu pobývat na naší zahradě. Je pravda, že jim to umožňoval ne zrovna kvalitní plot. Ovšem podle staletých pravidel, platících pro stavbu vesnických plotů (horní plot je můj, spodní je sousedův), to byl plot paní Chytré.

Jak šel čas, z našeho roztomilého miminka Kačenky vyrostla třicetikilová sedmiměsíční slečna. Velice záhy jsme zjistili, že se Kačenka hodlá věnovat studiu zoologie, především podrobnému zkoumání života slepic. Medvěd se několikrát pokusil vyložit paní Chytré, že chatrnost jejího plotu, touha jejích slepic popelit se na naší zahradě a Kačenčina zvídavost opravdu nejdou dohromady. Paní Chytrá, jak jinak, měla diametrálně odlišný názor. Plot je ve výborné kondici, slepice k nám nelezou a my si hlavně máme trochu vychovat psa, aby si laskavě přestal těch chudinek nevinných všímat. V jejím podání to nakonec vypadalo tak, že ty opeřence k nám vábíme a přemlouváme je, aby rozhrabali trávník a všude nas... nakakali.

Kačence jsem několikrát důrazně vysvětlila, že slepičky jsou fuj a že rozhodně musí zapomenout na nějaké bližší seznámení. Podle toho, jak se tvářila, se celkem nedalo předpokládat, že si ponaučení vezme k srdci. Čas trávila pobíháním kolem plotu a vyhlížením možné oběti. Slepice se nejdřív trochu bály jejího poštěkávání, ale postupem času se otrkaly a vrátily se ke svým starým dobrým zvykům.

Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Kačenka se dočkala. Několik odvážných slepičích soudružek se vydalo na hrabací výpravu. Kačena vychytrale počkala, až se zaberou do rozvrtávání trávy a pak mezi ně vlítla. Protože je ještě nezkušené štěňátko, skok jí poněkud nevyšel a oběť se jí vysmekla. Kačenka se nenechala zmást a řvoucí slepici si zahnala do kouta, kde ji během chviličky celkem solidně odpeřila.

Medvěd sice bleskově zásáhl, ale přesto pipina vypadala jako čínský naháč. Naštěstí Kačenka není krvelačná, takže slípka kromě ztráty peří nepřišla k žádné větší úhoně. Medvěd ji vyexpedoval přes plot na její domovskou základnu a já jsem se dala do sbírání vyrvaného peří. Nikdy bych nevěřila, že z jedné napůl odrbané slepice ho může být takové množství.

Paní Chytrou zřejmě vylákal ven nepříčetný řev jejích chovanek. Ještě než se stačila nadechnout a sdělit nám nějaké nepříjemné moudro, Medvěd jí oznámil, že příště nechá Kačenku, aby z těch jejích blbek udělala sekanou. Něco v jeho hlase ji přimělo, aby popadla tu svou krásku bez závoje a bez jediného slova odkráčela.

Bez ohledu na vesnické zvyklosti jsme se rozhodli, že plot opravíme sami. Sice tím Kačence zkazíme zábavu, ale ona si určitě časem najde jiného koníčka.

Čas letí jako splašený a Kačenka je už velká holka.