Sežer brouka

Opět jsem se přesvědčila, že je třeba dobře vážit svá slova. Netvrdit něco, o čem se ukáže, že je to vlastně bohapustá lež. A to se mi zrovna stalo.

---

Nedávno jsem se vám snažila namluvit, že jsem všežravec. Nyní si musím posypat hlavu tunou popela a potupně přiznat, že jsem lhářka. A nejen to, ještě ke všemu asi budu zabedněná konzervativní osoba, která se neumí přizpůsobit moderním stravovacím trendům. Kdybych totiž byla kůlbaba s myslí otevřenou všemu novému a báječnému, neudělalo by se mi včera večer poněkud blbě u sledování pořadu 168 hodin na ČT1.

Je vlastně pravda, že ne zrovna volno mi mohlo být ze všech reportáží, protože například kauza "Zeman versus Putna" je tak trochu na zvracení. Tuhle část pořadu jsem ale kupodivu přežila celkem ve zdraví.

Osypala jsem se, když redaktorka představila stravu budoucnosti. Červi, cvrčci, pavouci, brouci, larvy motýlů... máte chuť? Já tedy opravdu ne. Ani když se budu hodně snažit, neumím si představit, že poobědvám cvrčka opečeného na másle a nebo proteinem nabité pražené moučné červy.

V Asii je tahle havěť normální součást jídelníčku. Proč ne, patří to k jejich kultuře a brouky jedí odjakživa. Jak bylo ale vidět v reportáži, existují i u nás restaurace, které nabízejí tyhle dobrůtky. Tak nějak mi vůbec nevadí, že pražáci zase mají něco, o co jsme my vesničani ochuzeni. Nejsem závistivá a nemusím mít všechno.

Možná je pravda, že tyhle potvory jsou stravou budoucnosti. Možná je opravdu budou muset běžně jíst naši vnuci, jak na konci reportáže pohrozili. V tom případě doufám, že se toho nedožiju a nebo už v té době budu natolik senilní, že mi bude zcela jedno, čím mě krmí.

Teď mě omluvte, jdu si na zahradu chytit žížalu a prodiskutovat s Medvědem dnešní oběd.