Zdravotní bratříček

Boží mlýny melou pomalu, ale když domelou, začnou se dít věci. Občas si dělávám legraci z Medvěda a z jeho snížené schopnosti poprat se i s obyčejnou rýmou. Bohové zřejmě usoudili, že to ode mne nebylo vůbec hezké a přišel trest.

---

Předminulou noc a celý včerejší den jsem strávila v důvěrném rozhovou se záchodovu mísou. Prapodivná choroba dorazila bez sebemenšího varování, ale s o to větším nasazením. Můj kachní žaludek je schopen bez problémů zpracovat lecjaké, mnohdy i dost podivné kombinace jídel. Bez úhony přežiju i kdnedlo vepřo zalité mlékem.

Hrobníkovi na lopatu mě tentokrát posadil obyčejný rohlík s máslem a rajče. V noci jsem se chvíli zabývala myšlenkou, jestli mi Medvěd rohlík nevylepšil postřikem proti hlodavcům. Obzvlášť ve chvílích, kdy jsem odbíhala do koupelny, on spal jako miminko a bylo mu úplně jedno, že jeho jediná manželka se chystá zemřít.

Ráno ho zřejmě poněkud zneklidnila moje svěží zelená barva a po chvilce rozjímání mu došlo, že se rozhodně nemíním zabývat takovými zbytečnostmi, jako je společná snídaně. Kromě rychlé smrti, která by mě vysvobodila z útrap, jsem si přála jediné - trochu se vyspat.

Medvěd měl poněkud jiný názor. Pokaždé počkal, až se vrátím z exkurze do koupelny a povede se mi usnout, a pak se objevil s dotazem, jestli něco nechci. Třeba čaj, piškot, otevřít okno, zavřít okno, teploměr...

Vím, že jsem nevděčná, ale chvílemi se mnou lomcovalo čiré zoufalství. Prskala jsem jako zlostná kočka. Navzdory neutuchající péči se mi podařilo se zdravým rozumem dožít večera. Když mi končeně otrnulo, došlo mi, že si Medvěd vlastně zaslouží medaili. Za to, že mě i přes tu mojí výstavní protivnost nezabil.