Medvědí Vánoce

Kdykoli Medvěd něco naplánuje, propadnu lehké trudnomyslnosti. Míra mého zoufalství je přímo úměrná propracovanosti Medvědích plánů. Když tedy na podzim přišel s promyšleným nápadem, jak se pěkně poklidně do Vánoc přestěhujeme, bylo mi přehledně jasné, že se opět blíží katastrofa obřích rozměrů.

---

Medvěd důvody mého znepokojení naprosto nechápal a obvinil mě, že záměrně vyvolávám paniku a šířím poplašné zprávy. Přece mi to řekl jasně - o Vánocích bude všechno tip ťop. Má vypracovaný harmonogram a přes ten nejede vlak. Bohužel, vlaků projelo asi tak padesát.

Nechci vypadat jako věčně nespokojený králík, který se rýpe v detailech. Ovšem na stavu naší domácnosti o Štědrém večeru by několik drobných mušek našel i podstatně tolerantnější člověk, než jsem já.

Jak se krátil čas, bylo čím dál zřejmější, že naše klasické Vánoce letos nebudou. Ač jsem teoreticky disponovala dvěma domácnostmi, prakticky jsem měla status bezdomovce. Myčka, trouba, varná deska... vše odmontováno a odvezeno z "horního" domu, v "dolním" dosud nezapojeno. Vloudila se chybka, pracovní deska na kuchyňskou linku se o pár dnů zpozdí. Pračka zatím ponechána nahoře, šatstvo už operativně přestěhováno dolů. Gauč zatím nahoře, postel dole, důvod mi byl zatajen. Terorista naštěstí dole, nahoře by se sám určitě bál.

Nemám varnou desku, nepotřebuji hrnce. Stejně netuším, kde jsou. Dole je poměrný dostatek letních bot, zcela chybí byť jediné zimní. Nejsou ovšem ani nahoře, ale Medvěd odmítá nařčení, že je kamsi zašantročil. Děkuji nebesům za letošní mírnou zimu, neboť Kačenku běhám krmit v pantoflíčcích.

Nevečeříme na kýblech od vápna, jak jsem chmurně věštila, a nepojídáme chleba s kedlubnou. Máme stůl i dvě židle. (Proč jen dvě ví pouze Medvěd.) Cpeme se sice řízkem a salátem, ale ty jsem musela potupně vyloudit na Jezince.

Místo stromečku stojí v obýváku štafle a myšlenku, že je vylepším vánočními ozdobami, jsem udusila v samém zárodku.

Medvěd je oděn v montérkách (přece se nebude na tu chvíli převlékat - do poslední chvíle montoval dvířka k lince a hodlá pokračovat) a já dotvářím vánoční atmosféru ve slušivých teplácích. Poslední čisté kalhoty mi počural Terorista naštvaný absencí svého oblíbeného pelíšku.

Jsem velmi způsobná manželka a tak si u večeře odpustím veškeré chytré řeči a tvářím se, že takhle prožitý Štědrý večer byl můj dávný sen. Medvědovi zcela zatajím, že mě opět spolehlivě inspiroval k myšlenkám na pečlivě připravenou vraždu.

Předvánoční anarchie

Ve většině domácností se pomalu zabydluje dobrotivý duch Vánoc. Naší domácnosti se letos vyhnul velkým obloukem. Zřejmě jsem v létě někde omylem zašlápla mravence a přišel trest. Místo všeobjímající lásky a klidu u nás zavládl chaos a hroutí se mi všechny jistoty.

---

Kačenka už týden nic neprovedla. Nikde se neobjevila nová, zákeřně vyhrabaná jáma, není vyvrácený plot, nezmizely žádné boty. Dokonce ji zcela chladnou nechala i v průjezdě zapomenutá taška s nákupem, kterou by za normálních okolností nemilosrdně sprovodila ze světa. Velmi mne znepokojuje fakt, že ostentativně přehlíží i neoblíbeného Huga.

Zdráhám se uvěřit, že by konečně přišla toužebně vyhlížená chvíle a Káča dostala rozum. Mám obavy, že pouze sbírá síly k dobře promyšlenému drtivému úderu.

Jorkšíří Terorista, jehož dlouholetou specializací zatím byla pouze likvidace domácích kytek a prohánění cizích slepic, se rozhodl rozšířit svůj repertoár. Zcela nepozorován zrádně načural do poměrně drahých bot našeho nedávného hosta a zřejmě se výborně bavil, když se pán začal obouvat. Já jsem se bavila výrazně méně, pán se nebavil vůbec.

Terorista dostal na zadek a tak přitvrdil. Usoudil, že bych mohla ocenit změnu jeho stravovacích návyků. Vylezl na stolek v obýváku a beze zbytku mi sežral talíř mozzarelly i s rajčaty. Možná mu křivdím a chtěl mi jen naznačit, že jíst se má spořádaně v kuchyni a nikoli u televize. Pravda, myslel i na mne, protože jeho granulky zůstaly bez povšimnutí k volnému použití.

Kocour už pár dnů spí výhradně ve dřezu. Bez ohledu na to, jestli v něm je či není nádobí. Dost mne znervóznilo, když jsem ho včera našla tvrdě spícího v hrnci od špaget. Po rozhovoru mezi čtyřma očima se tvářil, že chápe nevhodnost svého chování. Sice se poněkud urazil, ale nekousl mě při odchodu do kotníku, jak občas dělává.

Moje radost z toho, jak jsem na kocoura pěkně výchovně zapůsobila, trvala jen do chvíle, kdy jsem ho objevila v pračce.

Vyhnán z pračky se odebral s naštvaně vztyčeným ocáskem rovnou zpátky do dřezu a uložil se do talířů od večeře. Pohrozila jsem mu vyhozením jeho oblíbeného pelíšku, ale neobtěžoval se ani odpovědět.

Jedinou jistotou je tak pouze Medvěd. Zcela podle mého předpokladu rozchaosil dvě domácnosti a momentálně žijeme v zajetí prken, dlaždic, krabic s neznámým obsahem, napůl přestěhovaného nábytku a vzájemné, momentálně trošičku nevraživé lásky.

Zítra je Štědrý den a já netuším, jestli se mi v tom organizovaném binci podaří najít alespoň stromeček a pánev.

Pokud odkazy nikam nevedou, poděkujme za to se slzou dojetí výborně fungujícímu blogu.

Zcela neoriginálně

Přeji všem svým pravidelným i zcela náhodným čtenářům krásné a klidné Vánoce.

---

Jsem zřejmě na černé listině blogového šotka a tak mi není umožněno vložit obrázek. Velice mne to mrzí, protože jsem převeliké dřevo a přesto se mi podařilo vyrobit přáníčko.

Moji milí, přeji vám i sobě hezké Vánoce, klid a pohodu, spoustu radosti a Ježíška s plnou náručí dárků. Alespoň na malou chvíli se zastavme, přestaňme pořád někam spěchat a užijme si trošky lenošení.

Dodatek 25.12.

Blogový šotek se nakonec smiloval a dobrotivě mi dovolil vložit i obrázek

Pohádka o blbé paní

Pokud jste odvážní a sledujete večerní zprávy televize Nova, mohli byste nabýt dojmu, že v dnešní době to jde s lidstvem s kopce. Jsme zlí, krutí, lhostejní a bezohlední. Pro pár korun uškrtíme babičku, krademe jako straky, lžeme a kašleme jeden na druhého.

---

Nepěkný obrázek. Mnohem lepší by bylo žít v pohádce, kde je všechno jinak. Jednu vám tedy povím.

Za devatero řekami a jedním lesem žila jedna úplně blbá paní. Kdyby byla jenom trošičku méně blbá a trošičku více pozorná, nemohla by při vystupování z auta vytrousit peněženku. Na světě byl převeliký přůšvih.

Blbá paní měla v peněžence nejen poměrně dost peněz, ale i všechny platební karty, recept na léky, velkou spoustu různých veledůležitých účtenek a další zcela nepostradatelné věci, které do peněženky dokáže většina žen nacpat.

Ač není z nejbystřejěích, všimla si blbá paní ztráty peněženky během opravdu krátké chviličky. Bohužel měla smůlu. Na rušné městské ulici je i pouhá minuta delší než světelný rok.

Blbá paní propadla zoufalství a přemýšlela, jestli má brečet, veřejně si nafackovat a nebo postačí, když se tiše zblázní. Manžel blbé paní měl na věc poněkud odlišný názor. Nejen, že své slabomyslné choti neukopl hlavu, čemuž by se ani nejpřísnější soudce nemohl divit, ale dokonce ani nespustil monolog na téma "tohle by se mi stát nemohlo".

Vysvětlil blbé paní, že zmateným pobíháním na jednom místě pěněženku zpátky nevyčaruje, zahnal ji do auta a po zhodnocení situace, že "je to sice průšvih, ale rozhodně nejde o život", zavelel k cestě domů. Blbé paní doporučil, ať přestane ronit slzy a raději zavolá do banky a zablokuje všechny karty.

V každé správné pohádce provádí své kejkle čarovný dědeček. Dávejte pozor, milé děti, právě přichází. Sotva totiž blbá paní vyřídila telefonát s bankéřem, zazvonil manželovi jeho telefon. Volal kouzelný dědeček, aby se zeptal, jestli manžel a jeho blbá paní nepostrádají peněženku. On ji našel a protože je nejen kouzelný, ale i chytrý, vygooglil si podle jména na kartách telefonní číslo. Nemá čas čekat a tak peněženku uložil v jedné hospodě, kde je možné si ji vyzvednout.

Opravdu tam byla, v celé své kráse a s kompletním obsahem. Blbé paní vůbec nevadilo, že nově vystavené karty budou stát spoustu peněz. Mnohem důležitější bylo zjištění, že ne všichni lidé jsou zloději a darebáci.

Určitě jste mne prokoukli a tak nemusím vysvětlovat, že tuhle pohádkovou nepohádku jsem včera zažila na vlastní kůži.

Jak si správně vybrat žehličku

Blíží se Vánoce a s jejich příchodem se začínají vynořovat i moje noční můry. Jsem tvor poněkud lemplovitý a tak mé každoroční předsevzetí, že dárky tentokrát nakoupím včas, se opět nepodařilo dodržet. Pravda, mám několik roliček opravdu hezkého vánočního papíru, ale není co bych do něj zabalila.

---

Nejen ze shánění dárků na poslední chvíli mám těžkou hlavu, ale docela upřímně se děsím, aby mě nepotkalo to, co se stalo předloni. Uprostřed parného léta jsem na rodinné sedánce utrousila, že moje desetiletá žehlička se škodolibě transformovala v kropicí vůz, do něhož je třeba nepřetržitě dolévat vodu. Poznámka to byla zcela nevinná a rozhodně jsem ji v červenci neadresovala Ježíškovi.

Moje máti i Snaška, zřejmě nadané sloní pamětí, byly jiného názoru. Dámy bohužel partyzánsky mlčely a svoje aktivity spolu nekonzultovaly. Pod stromečkem jsem tedy našla žehličky dvě. Obě krásné, úžasné, dokonalé.

Po krátkém zhodnocení situace bylo jasné, že se mi urodil galaktický průšvih. Obouruč žehlit neumím, i když tato dovednost by mi zcela jistě velmi zkrátila čas otravného žehlení. Dostala jsem jednoznačný pokyn - jednu si nech (tu lepší, pochopitelně) a s druhou si nějak poradíme.

Nejistota cloumala mým majestátem. Kterou si, proboha, mám nechat? Ať zvolím tak či onak, vždy tím dám najevo, že ta druhá je HORŠÍ. Dilema téměř pekelné. Vánoční Sophiina volba.

Nápad, že si tedy nechám obě, jednu na sudý, druhou na lichý týden žehlení, mi Medvěd zatrhnul hned u zrodu. S celkem logickou poznámkou, že jsem totálně praštěná. Celý Štědrý večer jsem pochmurně dumala, jak z maléru ven.

Nakonec jsem problém vyřešila ostudně alibisticky. Žehličky jsem přikryla ručníkem, abych na ně neviděla a některé tudíž nenadržovala, a použila osvědčené rozpočítadlo Ententýky, dva špalíky...

Medvěd měl sice pochyby o mé duševní svěžesti, ale tím jsem se příliš netrápila. Jen mne napadlo, jak moc se někdy hodí, že nejsem ukázková hospodyňka a žehlení není můj koníček. Jinak by mne už dávno ten můj kropicí vůz dohnal k tomu, abych si vlastní pílí pořídila novou žehličku. A mohla jsem mít tři.

Přiznám se

Pokud se zamiluje rozverná dvacítka, nikdo nad tím nehloubá. Pokud se zamiluje dáma poněkud staršího data výroby, bývá nezřídka středem zcela nežádoucí pozornosti. Obzvláště mravně vyspělé sousedky mívají důvod k podrobnému zkoumání veškerých činů oné šťastné nešťastnice. Narychlo svolaný slepičí tribunál situaci posoudí a většinou i odsoudí.

---

Já jsem se zamilovala před pár lety, několik dnů před Vánocemi, o třetí adventní neděli. Byla to láska na první pohled a bude to láska už na zbytek života. A je to láska, která snese i to nejbedlivější sousedské zkoumání.

Pro tvoje oči šla bych na kraj světa

vím, je to stará, otřepaná věta

Miluju tě víc než sebe

přinesu ti modré z nebe

A srdce poskočí mi maličko

když mi svým hláskem řekneš

BABIČKO

Proč jsou chlapi barvoblbí?

Medvěd má mnoho předností a jeden zásadní nedostatek. Je totálně nenadán schopností rozlišovat jemné odstíny barev. Základní spektrum zvládá bez větších problémů. Jakmile ovšem začnu mluvit o béžové, smetanové, šeříkové, skořicové, kakaové nebo nedejbože lila, nasadí výraz raněné laně a naše komunikace dostane povážlivé trhliny.

---

Kdysi dávno jsem projevila přání, že bych chtěla mít obývák vymalovaný světlounkým odstínem hráškově zelené. Ponechán bez mého bdělého dozoru se Medvěd pustil do díla. Po malování po sobě vždy i uklidí, takže z jeho pohledu nebyl jediný důvod k reklamaci. Naprosto tedy nechápal, proč se po příchodu domů lámu v hysterickém oblouku a sháním číslo na psychiatra. Vymalováno bylo moc pěkně, ovšem temná vojenská zeleň mě opravdu nenadchla.

Vzhledem k tomu, že dny letí a o Vánocích se budeme stěhovat, bylo rozhodnuto, že první adventní neděle je nejvhodnější čas k pořádné hádce. Za tímto účelem jsme se odebrali do obchodního centra, abych si mohla vybrat obklad na zeď s krbem a dlažbu kolem krbu. Zadání znělo - vyber si co chceš, mně je to jedno. Hlavně ať to jde dobře řezat. To pro mne sice byla poněkud tajuplná podmínka, ale nemínila jsem se tím blíže zabývat.

Kdyby byl Medvěd stratég, tak mě nechá bloumat mezi vystavenými vzorky, dojde si zatím na kafe, po hodině si mě vyzvedne, vyhodnotí kvalitu řezatelnosti, naloží vybrané zboží a plni manželské lásky a vzájemného porozumění pojedeme domů.

Zvolil zcela opačnou taktiku. Rozhodl se přispívat hlasem poradním. Zpočátku to vypadalo nadějně. Vybrat si přírodní kámen jako obklad mi trvalo malou chvilku. Objevila jsem přesně to, co jsem chtěla. Stačilo přihodit do vozíku pár metrů barevně ladící dlažby. Zde se do děje vložil Medvěd.

Naprosto neomylně ukazoval na zcela barevně nevhodné kousky a na moje zpočátku mírné, později poněkud hysterické námitky, že k šedým a béžovým odstínům si fakt nedovedu představit tuhle divně skořicovou a už vůbec ne kakaovou, reagoval prohlášením, že absolutně nechápe, proč tak blbnu. Hnědá jako hnědá ne?

Já jsem na oplátku nechápala, že on nechápe a tak jsme si užili téměř tři hodinky vzájemného nepochopení. Domů jsme jeli naloženi zcela neadventně. Alespoň že ta dlažba bude ladit s obkladem.

P.S. Pánům, kteří chápou rozdíl mezi smetanovou a slonovou kostí a navíc vědí, že lila není fialová, se upřímně omlouvám.