pátek 20. prosince 2013

Pohádka o blbé paní

Pokud jste odvážní a sledujete večerní zprávy televize Nova, mohli byste nabýt dojmu, že v dnešní době to jde s lidstvem s kopce. Jsme zlí, krutí, lhostejní a bezohlední. Pro pár korun uškrtíme babičku, krademe jako straky, lžeme a kašleme jeden na druhého.


Nepěkný obrázek. Mnohem lepší by bylo žít v pohádce, kde je všechno jinak. Jednu vám tedy povím.

Za devatero řekami a jedním lesem žila jedna úplně blbá paní. Kdyby byla jenom trošičku méně blbá a trošičku více pozorná, nemohla by při vystupování z auta vytrousit peněženku. Na světě byl převeliký přůšvih.

Blbá paní měla v peněžence nejen poměrně dost peněz, ale i všechny platební karty, recept na léky, velkou spoustu různých veledůležitých účtenek a další zcela nepostradatelné věci, které do peněženky dokáže většina žen nacpat.

Ač není z nejbystřejěích, všimla si blbá paní ztráty peněženky během opravdu krátké chviličky. Bohužel měla smůlu. Na rušné městské ulici je i pouhá minuta delší než světelný rok.

Blbá paní propadla zoufalství a přemýšlela, jestli má brečet, veřejně si nafackovat a nebo postačí, když se tiše zblázní. Manžel blbé paní měl na věc poněkud odlišný názor. Nejen, že své slabomyslné choti neukopl hlavu, čemuž by se ani nejpřísnější soudce nemohl divit, ale dokonce ani nespustil monolog na téma "tohle by se mi stát nemohlo".

Vysvětlil blbé paní, že zmateným pobíháním na jednom místě pěněženku zpátky nevyčaruje, zahnal ji do auta a po zhodnocení situace, že "je to sice průšvih, ale rozhodně nejde o život", zavelel k cestě domů. Blbé paní doporučil, ať přestane ronit slzy a raději zavolá do banky a zablokuje všechny karty.

V každé správné pohádce provádí své kejkle čarovný dědeček. Dávejte pozor, milé děti, právě přichází. Sotva totiž blbá paní vyřídila telefonát s bankéřem, zazvonil manželovi jeho telefon. Volal kouzelný dědeček, aby se zeptal, jestli manžel a jeho blbá paní nepostrádají peněženku. On ji našel a protože je nejen kouzelný, ale i chytrý, vygooglil si podle jména na kartách telefonní číslo. Nemá čas čekat a tak peněženku uložil v jedné hospodě, kde je možné si ji vyzvednout.

Opravdu tam byla, v celé své kráse a s kompletním obsahem. Blbé paní vůbec nevadilo, že nově vystavené karty budou stát spoustu peněz. Mnohem důležitější bylo zjištění, že ne všichni lidé jsou zloději a darebáci.

Určitě jste mne prokoukli a tak nemusím vysvětlovat, že tuhle pohádkovou nepohádku jsem včera zažila na vlastní kůži.

57 komentářů:

  1. Pobavila jsem se a nasmála, peněženku jsem nikdy neztratila, za to jsem vytrousila legitimaci na MHD, kde jsem měla zastrčené peníze, sice jsem domu přijela s dárečkem, ale také jsem byla tehdá lehčí o pár korun, no a že by mi ji někdo vrátil i s penězi, to se nestalo.

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš, měla jsi štěstí asi opravdu na pohádkového dědečka....ale ty nervy ti nepřeju. Vím jak ve mě vždycky hrkne když nemůžu v mých megakabelkách tu peněženku najít a začnu zmatkovat kde může být! Už jednou jsem byla jen kousek od toho o ni přijít a tak vím jak ti bylo.... Ale dobře to dopadlo a to je hlavní....

    OdpovědětVymazat
  3. Teda, to se fakt málokdy vidí, že si to někdo neuleje pro sebe. Mně jednou na párty sebrali kabelku se vším (i s brejlema) a taky se mi vrátila, bez peněz a žvýkaček, ale i tak mi tam nechali dvacku, asi na autobus, prozíravý zloděj se špatným dechem

    OdpovědětVymazat
  4. Doteraz najlepsia vianocna poviedka! Gratulujem k napisanemu a k dedeckovi, aky sa vskytuje skoro len v pohadkach.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak takový kouzelný dědeček je pro blbou paní fajn, ale když se to stalo blbému pánovi, který ji nechal na střeše auta a blbé slečně, když šla z maturáku, tak měl dědeček zrovna dovolenou Ale jednoho jsem potkala v tramvaji, když jsme vystupovali a kouzelný dědeček křičel na nějakého blbého mladíka, že si na sedačce zapomněl mobil :)Ale jinak teda já rozhodně tak odvážná, abych se dívala na zprávy na nově, nejsem

    OdpovědětVymazat
  6. Pamatuji si, jak loni chvíli po Vánocích kamarádka ztratila peněženku u Lidlu a pak jsem si zašli do pizzerie, abychom si popovídali a tak.. a kamarádka zjistila, že nemá peněženku, tak samozřejmě plašila, že jo a já se ji snažila uklidnit, že to bude dobré, že to za ni zaplatím a že se pak půjdeme podívat tou samou cestou kudy jsme šly jestli tam ještě bude a tak se taky stalo.Když jsme byly pár kroků od Lidlu, já jsme úplně v klidu prošla dál, protože jsme si ničeho nevšimla, ale kamarádka na mě pak zavolala, že ji má myslím to vážně - ona tam vážně byla a bylo v ní všechno co tam měla ani já sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale byla jsem ráda, že ji našla a že nemusí nic řešit :) jako třeba novou občanku, atd. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Taky nejsem tak odvážná, abych se dívala na zprávy na Nově a už několikrát v životě se mi poštěstilo být kouzelným dědečkem. Resp. babičkou. Nevymřeli, děti, doufejte.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak já jsem se při ztrátě peněženky setkala s polodědečkem... Obsah peněženky mi přišel poštou nevyplaceně, ale bez peněz. I tak jsem jsem se v kleče  polodědečkovi poděkovala..   

    OdpovědětVymazat
  9. Já jsem jednou peněženku zase vracela. Počlat... několikrát, dokonce pokaždé jinou
    No tak zprávy na Nově, to je kapitolka sama... jéje, já vlatně využím blog, který patří Nově, že? Mlčím

    OdpovědětVymazat
  10. Je zvláštní, že chování, které by snad mělo být normální, považujeme divže ne za zázrak. Vždycky mi zůstane otevřená pusa údivem, když se o něčem takovém bavím ve společnosti a slyším zcela vážně a upřímně míněné názory typu: "To je blbec, že to vracel..." Tak sláva kouzelným dědečkům i babičkám!

    OdpovědětVymazat
  11. Tomu říkám velmi cenné ponaučení s minimálními náklady. Troufám si tvrdit, že na smrt vyděšená blbá paní již příště bude méně blbější.   

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Ve státě, kde se zloděj Procházka, který ukradl půl miliardy, stal téměř národním hrdinou, jsou slušní lidé téměř mýtickými bytostmi.

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem si dnes dvakrát také trochu kouzelně zadědečkoval. To když dvě předvánočně zblblé ženské nezávisle na sobě v různých obchodech nechaly ležet zaplacený nákup. A já je pak honil s jejich nákupem po ulicích.

    OdpovědětVymazat
  14. Myslela  jsem, že bylo zemětřesení a to on ti spadl kámen ze srdce. Poděkuj kromě dědečka andělíčků strážníčkům, protože měli fakt perný den, snad si do Vánoc načechrají peříčka. Hlavně, že jste se zase šťastně shledali, takový návrat ztracené peněženky je opravdu dojemná záležitost

    OdpovědětVymazat
  15. Tak to je skutečně pohádkový příběh. Taky už jsem ztatila peněženku a tak si umím představit to zděšení. Štěstí, že to dobře skončilo. Zázraky se tedy skutečně stávají. Neuvěřitelné leč povzbudivé.

    OdpovědětVymazat
  16. Hlavní je, že to nakonec dobře dopadlo. Ale to zděšení si umím představit...

    OdpovědětVymazat
  17. Letos, když jsem byla na jaře ve stresu, jsem zapomněla kartu na pultě, ve zverimexu 2 tašky, které jsem si odložila na zem k pultu u pokladny, a ve čtvrtém obchodě jsem chtěla platit kartou a neměla jsem ji. Vysypala jsem celou kabelku na zem, popřevracela jsem kapsy, vyhodila nákupy z dalších třech tašek. Měla jsem velké štěstí za A) vše se odehrálo v obchodním centru a nemusela jsem hledat a lítat po městě po obchodech ( i když jinak nemám obch. centra v oblibě ), za B) všude mně všechno vrátili a říkali, že za mnou vyběhli, ale já už jsem byla v čudu ( chodím rychle ). A už dostkrát jsem odcházela od pokladny a nevzala jsem si zpět peníze: platila jsem dvoutisícovkou a vzala si zpět jen do tisícovky. Vždy za mnou volali       
    Za socíku mně jednou vytrhli v Prioru celou kabelku z ruky a nikde nikdo
    Měla jsem tam výplatu a odměny a stravenky pro děti na celý měsíc, klíče, doklady a dvoje brýle. Našla se jen kabelka - prázdná A tehdy to byly velké peníze, byla jsem v šoku, jak mi mohl někdo tak ublížit, když jsem byla s malými dětmi

    OdpovědětVymazat
  18. Pohádka se mi líbila, protože měla šťastný konec, to málokdy v životě bývá. Musely to být nervy Já jsem prozatím v takové situaci nebyla, ale smekám před kouzelným dědečkem, to musí být velký dobrák. To je vzácnost v tomhle zkaženém světě

    OdpovědětVymazat
  19. "Dobrý den, to je rozhlas?"
    "Ano, co si přejete?"
    "Já jsem našel tašku..."
    "Hmm...."
    "Byla tam peněženka a v ní 50.000,-"
    "A?"
    "A taky vizitka Josef Novák?"
    "A co s tím máme dělat?"
    "No, kdybyste mu mohli zahrát."

    OdpovědětVymazat
  20. Vyprávěl mi jednou tatínek příběh, kdy pochopil, že nevděk světem vládne. Kdysi si všiml, že nějaký mamlas si položil peněženku a mobil na auto, nasedl a rozjel se. Vše ze střechy spadlo na zem. Tatínek nelenil, věci sebral a jal se blbce pronásledovat, aby mu věci vrátil. Když ho dohnal až u blbcova domova, věci mu předal a ten vděčný muž vyrval tatínkovi peněženku z ruky a začal si prohlížet její obsah, jestli v ní nic nechybí. Ani nepoděkoval.
    Tatínek, který nejde pro ostřejší slovo daleko, řekl tehdy pánovi: "Co si myslíš, ty čuráku, že jsem ti tu peněženku vybral?"
    Vsedl do svého vozu a místo vděčných úsměvů a rozumného rozhovoru s radostí skákajícím člověkem, rozezlený odjížděl a v jeho kabině se ozývala zvučná označení, v nichž nechybělo ani "č" a ani "r"...Lidi jsou hnusný!Takže je dobře, že jedna blbá paní nálezce považuje za kouzelného dědečka. A navíc vznikla pěkná pohádka.

    OdpovědětVymazat
  21. Pro čtenáře: Nemyslím si, že kouzelných dědečků je mezi námi málo, jen už po mnoha zkušenostech asi nemají chuť být za kretény a raději věci nechají tak, jak jsou... Bohužel, udělali jsme si z dědečků kouzelníčků nevšímavce sami.

    OdpovědětVymazat
  22. Ohoho, tak tomuhle se tedy říká pohádka s dobrým koncem :)) Babička jednou našla peněženku a svědomitě ji hned vrátila. Dostala za odměnu trochu peněz, přestože je ze začátku odmítla, že to brala jako samozřejmost...

    OdpovědětVymazat
  23. Hlavně, že se našel kouzelný dědeček a nečekalo tě vyřizování všech možných dokladů.

    OdpovědětVymazat
  24. Na začátku jsem myslela, že bude příběh o Hugovi a jeho rodině a ono ejhle!
    Máš dar popsat i šílené příhody tak, že člověk slzí smíchy
    Jsem moc ráda, že dobrý člověk ještě žije!

    OdpovědětVymazat
  25. Medvěd zabodoval Manželce, když ještě jezdila s kočárkem, jedna osoba při vystupování strhla z ramene tašku, dveře se zaklaply a choť zůstala na ulici. Měla tam peněženku, osobní doklady a klíče. Při představě, že podle dokladů s údaji o adrese nás s těmi klíči ještě přijde někdo vykrást, jsme hned vyměnili zámek, hodně lítání zabralo vyřizování nových dokladů, ale asi za týden přišel balík a bylo v něm všechno kromě pětistovky v peněžence.  
    Stejně bychom ale zámek vyměnili i tak, pro případ, že by si "nálezce" nechal udělat rezervní klíče.

    OdpovědětVymazat
  26. U nas je desat percent "nalezneho" dokonca myslim uzakonene.
    To s tymi penazenkami na streche aut: Bol som v hoteli Hilton. Taxikar priviezol ludi z letiska. Polozil si svoju portmonku na strechu a "odjel". Za dvadsat sekund bol spät a zacal zufalo hladat. Tridsat "nobl" ludi sa promenovalo pred vchodom a mlcky cumelo. Cize nie kazdy host v paradnom hoteli ma na carovneho dedacka z pohadky. (Nikto sa nepriznal, nic sa nenaslo.)

    OdpovědětVymazat
  27. Gratuluji k dědečkovi, myslel jsem si, že je již u dinosaurů.Na cestě z Mladé Boleslavi je benzínová pumpa, kde u stánku prodávali zeleninu.
    Jedeme s mojí tehdejší přítulkyní, a ejhle, krásný květák. Skočila ho koupit a na střeše auta zůstala peněženka. Jak tak čtu komentáře, tak dost blbej zvyk.
    V peněžence tisíc korun a těhotenský průkaz s adresou i telefonem. Přestože květák byl velmi kvalitní, placičky z něj měly trochu nahořklou příchuť. Paměť je "sviňa", tak když jedu občas kolem, tak si vzpomenu na nejdražší květák.
    Je to už 25 let, a dědeček furt nikde P.S. to mengano: a co stěhování, už se těším na "bohovský" článek, ako by povedal King Rukola

    OdpovědětVymazat
  28. [1]: Asi měl tenkrát kouzelný děda dovolenou   [2]: To si piš, šly na mne mrákoty. Já mám vůbec teď takové úrodné období. Už měsíc hledám občanku. Ale tu zřejmě někam zašantročil Medvěd [3]: Kdybych ztratila brejle, netrefím ani domů [4]: Po téhle zkušenosti budu už na pohádky věřit až do smrti.[5]: To je taky štěstí téměř neuvěřitelné [6]: No jo, my blbí musíme být mnohem víc ostražití než ti chytří

    OdpovědětVymazat
  29. [7]: To je dobře, že takové bytosti nevymřely [8]: Dědeček zrovna nebyl ve formě [9]: Tak, tak, s kritikou Novy opatrně [10]: Přesně tak, jsme překvapeni chováním, které by mělo být asi úplně normální.[11]: Blbá paní bude příště velmi chytrá a ostražitá

    OdpovědětVymazat
  30. [13]: Pořád lepší, než kdyby předvánočně zblblé ženské odešly z obchodu s nezaplaceným nákupem [14]: Ano, až mi slzička dojetí ukápla. Můj anděl strážný má teď dost perné období [15]: Opravdu to byl malý zázrak. Kdybych ji ztratila tady u nás ve vsi, tak věřím, že by mi ji někdo donesl (snad i plnou ), ale ve městě jsem nedoufala ani vteřinu.[16]: Sedmihlavá saň by mě vyděsila míň [17]: Ty taky potřebuješ jednoho pohádkového dědu speciálně jenom pro sebe
    Někdo si holt pomohl a bylo mu úplně jedno, co způsobí. Lidé jsou všelijací...

    OdpovědětVymazat
  31. [18]: Nálezce dokonce odmítl jakoukoli diskuzi o nálezném se slovy "neblbněte,to je přece normální". Kéž by to fakt normální bylo [19]: Pokud se mi příště zase něco podaří ztratit, vím, že mám poslouchat rádio [20]: Kretenismus je převelice rozšířený jev. Pán byl opravdu na facku [21]: Lidé většinou nemají moc chuť se do něčeho zamotat. Čím to asi je, že.[22]: I tvoje babička je přímo pohádková

    OdpovědětVymazat
  32. [23]: Z dokladů tam byly jen kartičky zdravotní pojišťovny. U občanky jsem ve fázi dlouhodobého hledání a pas se mi do peněženky nevejde. Řidičák skladuju v autě. Diverzifikuju rizika [24]: V té chvíli byl Hugo proti mně atommový inženýr A já něco s inteligencí houpacího koníka.[25]: Ty jediný jsi ocenil nejen dědečka, ale i Medvěda A máš pravdu. Medvěd má teď tolik plusových bodíků, že mi zase klidně může něco provést a já slibuju jako jiskra jasná, že nebudu remcat [26]: Holt kdo má hodně, chce asi ještě víc. I milionáře zřejmě potěší cizí plná peněženka [27]: Odkládání na střechu auta je poměrně oblíbená kratochvíle Medvěda. Mám neuvěřitelnou historku s odjezdem na dovolenou
    Stěhování? To se tedy těš. Pokud ovšem přežiju se zdravým rozumem, o čemž dost významně pochybuju

    OdpovědětVymazat
  33. U nás v rodině je ztrácení peněženek celkem běžné Mamce se to podařilo třikrát, sestře jednou a mně taky jednou. Naštěstí jsem ji vytrousila v autobuse tak, že zůstala zapadlá, dokud jsem ji při další jízdě nevylovila. Na druhou stranu jsem i dvě peněženky našla. Jednu před dávnými lety v autobuse a další teď u sebe v práci. Obě byly navráceny v původním stavu majitelům. Stejně jako pán, co našel tvoji peněženku, si myslím, že by to mělo být normální.

    OdpovědětVymazat
  34. Ještě to s námi není tak špatné, jak se nás snaží přesvědčit na Nově! Kouzelní dědečkové naštěstí nevymřeli, jen se trochu stydí a nechtějí být medializováni. Bohužel je pravdou, že ne každý má pochopení pro kouzla a ne každý by dědečkovi poděkoval. Jsou mezi námi i takoví vykukové, kteří by se naopak snažili vytřískat z chudáka dědy ještě i to, co v peněžence vůbec nebylo. Proto bývají tyto kouzelné bytosti v anonymitě.
    Pro tebe měla pohádka šťastný konec, to jsem ráda. Škoda, že si ten, co ti ztracené věci vrátil, nepřečte tento článek. Určitě by ho potěšil.

    OdpovědětVymazat
  35. [33]: Jsi hodná holka [34]: Ten nálezce byl opravdu jako z jiné planety. Prostě přírodní úkaz a objekt mé setrvalé vděčnosti

    OdpovědětVymazat
  36. Jsem blbou paní a prozatím mám štěstí - v mém světě je kouzelných dědečků poměrně dost :)

    OdpovědětVymazat
  37. Tak ráda bych tuhle pohádku o blbé paní, ale se šťastným koncem zažila taky. Já měla trošku štěstí, když mi loni ukradli peněženku, že mi byla vrácena alespoň s doklady, i když už zcela vybílená. :) Ale kdyby se tentokrát objevil kouzelný dědeček a vrátil mi můj ukradený telefon, byla bych šťastná. :)
    Náhodou dost hodných lidí na světě ještě určitě je, stačí se jen optimisticky dívat a nevidět lid jako plémě satanovo.

    OdpovědětVymazat
  38. Fakt dobrý! Jednou se mému tátovi stala podobná věc. Nechal si tašku s notebookem a peněženkou s doklady v restauraci. Naštěstí mu ji tam číšník schoval. Ještě že slušní lidé nevymřeli…

    OdpovědětVymazat
  39. [36]: Máš velmi pilného strážného andílka Pokud pořád něco ztrácíš, tak to je  nezaplacení.[37]: Máš pravdu, darebáků je sice hodně, ale slušní lidé určitě nevymřeli. Jen tak nějak nejsou v poslední době moc vidět. Média do nás hustí většinou jen samé nepěkné věci.[38]: Tak to si musel táta fakt oddychnout Když si představím, že ztratím svůj notbůček, tak skáču z okna. Kam se na to hrabe nějaká peněženka

    OdpovědětVymazat
  40. Díky Bohu za lidi, kteří v sobě mají tu odvahu nebýt za blbce a vrátit nalezené .
    Vůbec si nedovedu představit, jak bych jančila při ztrátě peněženky já. Stačilo mi, když jsem "ztratila" platební kartu. Hodinu jsem se hrabala v batohu a fakt tam nebyla, takže jsem (tenkrát ještě telefony do bank tak nefungovaly) jela do banky, vybrala peníze a zablokovala kartu. Načež jsem o pět minut pozděvi v autobuse při náhodném hrábnutí do kabelky tu kartu našla, tudíž znovu do banky, odblokovat kartu a vložit peníze. Blbá paní byl tenkrát pro mně hodně mírný výraz .

    OdpovědětVymazat
  41. Ano, lidstvo je proradné! mně se snažil jeden starší kluk okrást o kabelku, když jsem nastupovala do autobusu. Naštěstí mám svůj zlozvyk, že když nesu kabelku, mám u toho ruku v kapse a díky tomu se mu nepodařilo mi ji strhnout. Byla jsem tak vyděšená, že jsem mu ani nic neudělala. Dodnes toho lituji, že jsem mu tam neztropila scénu. Bůh ví, koho okradl po mně :(

    OdpovědětVymazat
  42. To je i zkouška manželské odolnosti a v tom případě manžel oné paní (jinak, Medvěd)to zvládl na jedničku. Oné paní (tedy tobě, jasně ) se vůbec nedivím, protože já bych prošla asi všemi fázemi, které jsi popsala, včetně několika dalších, na které sis nevzpomněla. Asi proto, že nemám báječného Medvěda (ani někoho jiného pod dalším zajímavým jménem), který by situaci ukočíroval, takže bych si zoufala, pobrečela, zanadávala a nakonec to odepsala jako další moji blbost, která navíc stojí peníze.
    V tvém případě se ukázalo, že se světem to není tak zlý a dobří lidé existují. I když, popravdě, udělat dobrý skutek ve věci vrácení peněženky se taky nemusí vyplatit, slyšela jsem o pár případech, kdy dotyčný ještě osočil nálezkyni, že mu ukradla z peněženky několik tisíc. Tady fungovalo štěstí na obou stranách.
    [41]: Výborný a chvályhodný zvyk! Být opatrný, to je dnes nutné. Taky si tisknu kabelu pod rameno, i když někdy se přistihnu, že chodím docela nonšalantně, s taškou otevřenou a peněženku v rohu, v tu chvíli asi nade mnou bdí ten můj anděl zešedivělej. Protože se mi kupodivu nic neztratilo.
    Nebo už působím tak ošuntěle, že usuzují, že na mě by nebylo co k ukradnutí. Mengano, ještě jednou, tohle byl úžasný příběh a před vánoci jako vyšitý!

    OdpovědětVymazat
  43. [40]:Jani, tomu se říká chyba v Matrixu.

    OdpovědětVymazat
  44. [40]: Kabelky, tašky a batohy jsou kapitola sama pro sebe. Šla jsem do špitálu na kontrolu, dole ve vestibulu jsem si koupila "vstupenku" a pečlivě ji uložila v přední kapsičce na tašce. V ordinaci jsem ji chtěla předat doktorovi, ta mrcha tam ovšem nebyla. Začalo zběsilé hrabání, nakukování do všech přihrádek, a nic. Doktor mě uklidňoval, já jsem hrabala, čas běžel. Nakonec jsem to vzdala a tašku vysypala. Naštěstí jsem byla na kontrole na neurologii a nikoli na psychiatrii, protože při spatření obsahu mého zavazadla by mě asi rovnou hospitalozovali Mezi kolíčky na prádlo, žvýkací kostí pro psa, tunou papírových kapesníčků a jinými veledůležitými potřebnostmi byl i ten zpropadený lístek. Jak se mohl přestěhovat z přední kapsy někam úplně jinam jsem fakt nepochopila Co si o mně myslí můj doktor vůbec nechci vědět [41]: Tak to jsi měla opravdu štěstí [42]: Medvěd už je takový. Nikdy mi za nic nevynadá, i když provedu nějakou pitomost. Má se mnou přímo boží trpělivost. Ale svatý taky není. (Aby to nevypadalo, že má nad hlavou svatozář )On taky dokáže napáchat věci, nad kterými se zase ježí vlasy mně. Já ovšem poňafavám Budu se muset nad sebou zamyslet.

    OdpovědětVymazat
  45. Zajímavé je, že některým lidem se takové věci stávají, jiným ne. Já patřím do první skupiny. I přesto, že si dávám převeliký pozor, 2x jsem ztratila peněženku, 2x mi ji poctivý nálezce vrátil. (Bylo to před třiceti lety). Ovšem 2x mi také ukradli peněženku přímo z kabelky v nákupním centru a tu už mi nikdo nevrátil.
    Když někam jdu, pečlivě si vždy připravím všechny doklady, peněženku  telefon a všechno předem naskládám do batohu. Jenže ráno znovu všechno překontroluji a zjišťuji, že nemůžu najít polovinu věcí. A jak  postupně všechno tahám z batohu, nakonec něco nechám doma. Manžel mi ustavičně nadává, že to se mnou není možné, že není ani jednou, kdy bych něco požád nehledala a něco nezapomněla.  Jsem už z toho nešťastná, ale  ať se snažím, jak chci, je to pořád stejné.

    OdpovědětVymazat
  46. [45]: Nejhorší je, když se člověk začne vrtat v už připravených věcech. To je spolehlivá cesta, jak půlku věcí nakonec nechat doma

    OdpovědětVymazat
  47. Většina lidí se chová slušně a věci vám vrátí, když je najde. Není třeba se vzrušovat negativními zprávami. Ty tisíce pozitivních se prostě jen do novin nedostanou.
    Dvakrát se mi povedlo být kouzelným dědečkem - dvakrát jsem našel mobil a majiteli dodal díky provolání kontaktů na kartě. Ten druhý byl vytažený z břečky, takže jsem ho nejdřív musel rozebrat a vysušit. Povedlo se, fungoval a majitel ho taky dostal zpět.

    OdpovědětVymazat
  48. [47]:Palec nahoru a klobouk dolů!
    Zvláště za ten vysušený a spravený mobil. ¨Neuvěřitelné.

    OdpovědětVymazat
  49. [47]: Vendy už to napsala - opravdu klobouk dolů S tím spraveným mobilem jste fakt vzácný případ

    OdpovědětVymazat
  50. Heh, žijou, ty dobrý lidi... Já se taky přesvědčila - a ještě krutějc. Jela jsem totiž s jedním pacientem na vyšetření jako doprovod, a když jsem ho pomáhala usadit v autě, položila jsem žádanku, jeho dokumenty a svoji peněženku na střechu auta... A dál už to asi mnozí známe,... Ale vše se našlo, uletělo to až po 1,5 km skoro pod nohy poctivé učitelky MŠ, která nám zavolala... Takže vítej do klubu!

    OdpovědětVymazat
  51. [50]: Učitelky MŠ jsou zkrátka světice
    Radka - Jitřenka by mohla vyprávět

    OdpovědětVymazat
  52. Svět je místo plné zázraků. Já svůj mobil našla jednou jen díky tomu, že "hodné babičce" o kus dál začal zvonit na spodu v tašce.

    OdpovědětVymazat
  53. [52]: Babička byla zřejmě nezkušená a netušila, že ukradený mobil se musí hned vypnout

    OdpovědětVymazat
  54. Wow, od hodneho dedecka jsi mela vyzadat autogram, protoze verim, z v dnesni dobe ma vetsi cenu nez podpis Michaela Jacksona!

    OdpovědětVymazat
  55. [53]: Tat, tak. Asi byla začátečník.

    OdpovědětVymazat
  56. [54]: Ráda bych napsala, že příště na to budu myslet, ale raději bych, aby žádné příště nebylo [55]:

    OdpovědětVymazat
  57. Medvěd je kádr. To ten můj uvědomělec by spustil přednášku o blbosti, nezodpovědnosti a nepozornosti. Naštěstí poslední dobou už polevuje a když udělá pitomá ženská pitomost už tolik nevyšiluje.[28]: Já jsem též hledala pěknú dobu občanku. Na to že ji nemám, jsem přišla až po x měsících, kdy jsem ji poprvé nutně potřebovala. A našel ji náhodou můj druh v nějaké kapse jakéhosi batohu. To už jsme dávno měla novú. A s hezčí fotkou

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...