Vysvětlení je zcela prosté

Jsem pilná, zodpovědná a dokážu stoprocentně využít každou minutu drahocenného času. Zbytečně nelelkuji a vždy vše stihnu v termínu, bez zbytečného stresu a narušené psýchy. Pokud mám pracovat, nečučím z okna a nepotloukám se po domě při hledání zástupných činností.

---

Tolik teorie a zbožné přání. Praxe je přesně opačná. V době vrcholící daňové sezóny mám do poslední chvíle spoustu času. Pečlivě umyju všechna okna, vyžehlím prádlo za několik posledních týdnů a ve volných chvilkách vymýšlím perpetuum mobile. Teprve v momentě, kdy mi v hlavě začnou blikat všechny kontrolky a pohled na kalendář způsobí zástavu srdce, dostaví se záblesk zdravého rozumu a stane se ze mne rázem jiný člověk.

Velice soustředěně pracuji šestnáct hodin denně, aniž by mne cokoliv dokázalo vyrušit nebo zabrzdit. V noci padám do postele téměř v bezvědomí a ráno se probouzím s myšlenkou na práci. V domácnosti se kupí nevyprané prádlo, postupně začínají docházet základní potraviny a Medvědova trpělivost.

Po několika hektických týdnech je konečně vše hotovo a v termínu odevzdáno netrpělivě vyčkávajícím úřadům. Nastane ten správný moment pro přijetí zásadního rozhodnutí - už nikdy více! Příště začnu včas a tohle se už nesmí opakovat.

Opět pouhá teorie. Praxe posledních dvaceti let mě naučila, že se na své bohulibé předsevzetí při nejbližší vhodné příležitosti zase s přehledem vybodnu a oblíbené dostihy si zopakuji. Určitě jsem byla v minulém životě kůň.

Kalamity Káča

Rok utekl jako voda a z malého, pitomého štěňátka vyrostla velká, neméně pitomá mladá dáma. Kačenka má dnes narozeniny a svůj slavnostní den pojala vskutku velkolepě. Pečlivě připravený program se jí povedl a svůj cíl - zlikvidovat mi poslední zbytky duševního zdraví - si splnila na výbornou.

---

Den zahájila vystěhováním své boudy. Nikoliv obsahu boudy, tedy pěkné měkoučké matrace a svých žvýkacích propriet, ale boudy celé. Proměně ve stěhováka věnovala zřejmě velkou část noci, takže ráno měla domeček vytažený uprostřed zahrady a zálibně si své dílo prohlížela. Poněkud méně nadšení jsme byli my, protože trávník vypadal, jako kdyby tudy projel buldozer.

Kačenka moc dobře ví, že není slušné strašit lidi. Na toto téma jsme spolu měly několik důrazných rozhovorů. Opět zvolila svůj osvědčený a do detailů vypilovaný scénář. Zalezla si do tújí u plotu a trpělivě vyčkávala, až přijde její chvíle. Nemusela se v roští povalovat moc dlouho. Na zahradu se dostavil Hugo, kterého zřejmě paní Chytrá po delší době přinutila vyvinout alespoň nějaké pracovní úsilí. Oblečen ve svém tradičním bílém modýlku se jal opatrně do košíku sbírat popadaná jablka. Káčin hvězdný moment přišel, když se Hugo plně ponořil do své namáhavé práce a přiblížil se těsně k plotu.

S řevem bengálského tygra vyrazila z úkrytu a skočila na pletivo. Zdivočelý Hugo upustil košík a jak se snažil spasit útěkem, poněkud podcenil terén a rozsypaná jablka. V celé své sněhobílé kráse se vyválel po mokré zemi. Doufám, že Kačenka neslyšela všechna sprostá slova, která Hugo vykřikoval, protože by to mohlo navěky poznamenat její něžnou psí dušičku.

Nevím, co kdy Hugo Kačence provedl, ale velice upřímně ho nemá ráda a podobný vtípek mu provedla už několikrát. Mladý muž je ovšem nepoučitelný a pokaždé jí skočí na špek.

Několik následujících hodin byla Kačenka moc hodná. Způsobně se potloukala po dvoře nebo spala na sluníčku. Zřejmě sbírala síly na zdrcující finále. Opravdu jsem nijak zvlášť neocenila, že mi chtěla ušetřit práci a sebrala mi ze šňůry vyprané prostěradlo a dva ručníky. Moje očividná nevděčnost ji urazila a tak se odebrala trucovat. Pravděpodobně usoudila, že nebude už nadále plýtvat silami na mou osobu, a protože je spravedlivá, rozhodla se potěšit i Medvěda. Vyhryzla mu ze zdi zásuvku v garáži a ve zbylé chvilce překousla šňůru od vrtačky.

Kačenka je zkrátka náš drahoušek. A to doslova. I při pouhém letmém sečtení škod, které za první rok svého života napáchala, se o mne pokouší mrtvice. Nezbývá než doufat, že přijde den a Káče se v té její psí makovici konečně rozsvítí. A to nejen v tomto případě.

Trochu starosti mi totiž dělá i Kačenčin milostný život. Holčička se nám zamilovala. Svého vyvoleného chodí okukovat při pravidelných procházkách. A nejen okukovat. Přes plot mu něžně olizuje čumák a Ferda jí projevovanou pozornost ochotně oplácí. Pokaždé Kačenku už z dálky vyhlíží a ona se nemůže dočkat, až k němu dojdeme. Jen nevím, jestli bych jí neměla známost rozmluvit a taktně jí naznačit, že si zvolila nepříliš perspektivního partnera. Ferda je sice velice pohledný a dobře vychovaný, ale má jednu zásadní vadu. Je to beran.

Plavky pro každou postavu

S přicházejícím létem devět z deseti žen propadne solidní panice. Nejsme všechny obdařeny ideálními proporcemi modelek a tak v nás představa veřejné promenády v plavkách vyvolává záchvaty deprese. Nastává velká inventura zimních faldíků.

---

Jednou z možností, jak se zbavit nežádoucích špíčků, je přepnout se do modu "králík" a několik týdnů se živit salátem a mrkví. Nadbytečná kila sice zmizí, ale zároveň zmizí pravděpodobně i manžel, kterého naše dietní orgie záhy přestanou bavit.

Druhou možností, jak dosáhnout těla bohyně, je začít sportovat. Výsledky se zcela jistě dostaví, ale má to jeden háček. Bude nutné opustit vyhřátý pelíšek gauče a reálně hrozí, že nám uteče některý díl oblíbeného seriálu. Ne každá žena je ochotna podstoupit takovou oběť.

Dámy, mám pro vás ideální řešení. Zabijete několik nepohodlných much jednou dobře mířenou ranou. Nemusíte se týrat nesmyslnými dietami. Vaše faldíky mohou zachovat klid, nikdo je nebude očumovat. A zároveň se nemusíte trápit ochranným faktorem opalovacího krému. Nebudete ho potřebovat.

Stačí málo. Konvertujte k islámu a pořiďte si burkiny.

Výhoda růžového modelu burkin je zcela zřejmá.

Dodatek na vysvětlenou:

Foceno o letošní dovolené. Na pláž dorazily dvě kamarádky, evidentně každá poněkud jiného založení. Pán vlevo se přichomýtl po malé chvilce a snažil se trochu pošvitořit s méně zahalenou dámou. Nejevila patřičný zájem, takže posléze odešel věnovat se své činnosti pobřežního hlídače.

Zelenou hadici růžovka nepustila ani na chvíli z ruky, třímala ji po celou dobu pobytu na pláži.

Nenoste děravé ponožky

Moje babička vždycky říkávala "nahoře huj, vespod fuj". Překlad je celkem jednoduchý - nestačí vyleštěný ksichtík a značkové tričko, je zapotřebí myslet i na poněkud intimnější součásti svého oblečení.

---

Vycepována babiččinou výchovou, odcházím i do lesa na houby vyzbrojena pěkným prádlem. Co kdyby mě přepadl zdivočelý jelen a skončila jsem někde na ARO. Rozhodně není žádoucí, aby se celý špitál kochal bombarďáky s nohavičkou a děravou košilkou.

Poněkud zanedbané prádlo může dokonce rozptylovat turisty a svádět jejich pozornost nepatřičným směrem. Ve městě plném mešit by byl hřích některou nenavštívit. Když už muezzin tak vytrvale svolává k modlitbě, je zapotřebí si vše obhlédnout pěkně zblízka.

Cibulka sice před večerní návštěvou mešity dávala přednost houpání na dřevěné veverce v dětském parku, ale přiměřenou korupcí v podobě zmrzliny se nám ji s Jezinkou podařilo přesvědčit. Čekalo nás ovšem ještě nejedno úskalí.

Do mešity se nesmí v botách. Cibule se rozhodně odmítla vzdát svých pantoflíčků. Zřejmě si dobře pamatuje, jak se jí ve školce ztratily bačkůrky s beruškou. Moje a Jezinčiny boty zůstaly spořádaně na schodech, Cibulka si ostražitě nacpala ty svoje do batůžku.

Ženy do mešity nesmějí s odhalenými vlasy a rameny. Strážce mešity bystře počítá s nepřipravenými turistkami a tak jsme s Jezinkou dostaly vkusné šátky a dlouhé sukně a byly poučeny, jak si šátek správně uvázat. Cibulka nedostala nic, protože malé holčičky mají dočasné výhody, a byla těžce uražená. Projevila názor, že pán musí být úplně hloupý, když nepozná, že i ona je přece žena.

Z prostoru vyhrazeného pro ženy jsme měly možnost sledovat celou večerní modlitbu. Ani jsme nedutaly, pozorovaly klečící muže a poslouchaly zpěvavou arabštinu. Zvláštní atmosféru najednou totálně zhatil hlásek bystrooké Cibule: "hele, koukejte, von má děravý ponožky... a támhle ten taky...".

A bylo vymalováno. Cibule ožila, přestala se nudit a pobyt v mešitě se zvrhnul v počítání děravých fuseklí. Nebylo jich málo. Muslimové zřejmě neznali moji babičku.

Zpátky v realitě

Je pár věcí, které vážně nesnáším. Když pominu návštěvu zubaře a kontrolu z finančáku, tak s přehledem vede návrat z dovolené. Mám poměrně dost velký problém přesvědčit svůj mozek, aby opět začal normálně fungovat. Nechce se mu a podle toho to taky vypadá.

---

Medvěd, zřejmě v záchvatu paniky abych neměla chytré řeči, se vybičoval k předpříjezdovému úklidu a likvidaci stop po svém dočasném staromládeneckém životě. Tentokrát tedy nebylo nutné si cestu obývacím pokojem proházet lopatou a ani jsem se nemusela bát, že mě na gauči něco kousne.

Uklidil tak výrazně, že nic nemůžu najít. Vypadá to, že zřejmě počítal s příjemnou alternativou, že už se nikdy domů nevrátím, protože kamsi zmizely mé životně důležité kosmetické blbinky z koupelny. Až po urgenci mi dost neochotně prozradil, že je nacpal do zásuvky, jelikož mu na umyvadle tak trochu překážely. Samozřejmě se rozproudila celkem vzrušená debata na téma "deset let ti to nevadí a najednou je to problém" podpořená z mé strany argumenty o tom, že uvolněné místo čile obsadily jeho žiletky, pěna na holení a pár dalších nesmyslů. Záležitost dosud není uzavřena, hledáme kompromis.

Medvědovu vycíděnou domácnost měním během chvíle v dobře zavedené smetiště. Stačilo začít vybalovat kufr. Ač jsem se velmi snažila, přesto jsem domů přivezla minimálně půl kila písku. Na pláži vypadal rozhodně lépe než v obýváku. Podle Medvědova potěšeného výrazu jsem bystře usoudila, že uklízet už budu sama. Jeho role hospodyňky právě skončila.

Nezbývá, než si z hlavy vyhnat hříšné myšlenky na povalování u moře a pohlédnout kruté pravdě do očí. Venku je zima, čekají mě kopice špinavého prádla a na stole se nahromadily firemní papíry. Jsem zpátky v realitě.

(Vendy W, co to je?)

Ranní ptáče dál doskáče

Jako člověk vesnický, nebo-li vidlák, jsem celkem dobře připravena na různá životní úskalí. Nelámu se v hysterickém oblouku při pohledu na vypaseného pavouka, myška v domě není důvod k přestěhování a své děti jsem již v batolecím věku seznámila se skutečností, že sousedčina kráva se nejmenuje Milka a rozhodně není fialová.

---

Jsou ale chvíle, kdy i sebelepší vesnický výcvik se ukáže jako nedostatečný. Paní Chytrá má kohouta. Říká mu něžně Lojzíčku a je to můj osobní nepřítel. Lojza má bohulibý zvyk. Každé ráno kolem šesté hodiny se vynese na dvorek a začne kokrhat. Nespokojí se ovšem pouze s jedním oznámením, že nám začal nový den. Zřejmě předpokládá, že jsem stižena hluchotou a tak vyřvává tak dlouho, dokud si není zcela jistý, že už očka nezamhouřím. Jakmile u nás třískne okno, Lojzíček skončí, natřese si peříčka a důležitě odkráčí překontrolovat svůj harém.

Ke zvířatům i ptactvu mám veskrze kladný vztah, ale Lojzu bych s velkou chutí nacpala do papiňáku. Doufám, že jednou udělá poslední chybu svého života a vypraví se ke Kačence za plot na zakázané území.

Momentálně jsem na dovolené a na ďábelského Lojzu vzpomínám s láskou a se slzou v oku. Jak jsem zjistila, může ranní teror vypadat mnohem hůř.

Ve městě je mnoho mešit. Jsou nádherné, oči na nich můžu nechat. Mají bohužel dost podstatnou vadu. Pětkrát denně muezzin z minaretu volá adhan, tedy svolává věřící k modlitbě. Byl by to převelice zajímavý zážitek, pokud by ovšem největší mešita nebyla od hotelu vzdálena pouhých sto metrů vzdušnou čarou a první ranní volání neprobíhalo v 5:25 místního času.

První den jsem z postele vystřelila jako raketa. Randál byl tak hlasitý, že jsem měla neodbytný pocit, že se muezzin uvelebil přímo na balkoně. Šestiminutová produkce mi z hlavy vyhnala jakékoliv nápady na další spaní. Postupem času si sice trochu zvykám, už nepropadám panice, ale o nějakém nadšení se mluvit rozhodně nedá.

Pravda, každý den vidím východ slunce. Tolik romantiky jsem si neužila už hodně dlouho. Ale sem tam si kacířsky říkám - zlatý Lojzíček a jeho něžný kohoutí hlásek.

Mít děti se vyplatí

V dnešní době spousta mladých dívek tvrdí, že nechce děti. Chyba, velká chyba, milé dámy. Pomineme-li období, kdy jsou děti trochu uřvaná a lehce otravná stvoření, přijou chvíle, kdy jsou naše ratolesti k nezaplacení.

---

Přiznám se k něčemu, co mne v očích mnoha přítomných čtenářů naprosto znemožní a uvrhne do propasti opovržení. Neumím anglicky. Kromě cedulí na letišti, které mám pečlivě nacvičené, a názvů pokrmů v jídelním lístku (k tomu mě vedl poměrně dost vyvinutý pud sebezáchovy a strach ze smrti hladem) zvládnu několik roztomilých pozdravů a tím potupně končím s anglickou konverzací.

Mé prvotní humanitní vzdělání mi sice poskytlo znalost latiny, ale nějak se mi nedaří tuto dovednost v běžném životě využít. S cizokrajným recepčním si prostě latinsky nepošvitoříte, i kdybyste se na uši postavili, a klíč od pokoje vám nevydá.

Letos jsem se řízením zlomyslného osudu ocitla v destinaci, kde si i svoji znalost francouzštiny mohu s přehledem vetknout za klobouk. Snažím se francouzsky číšníkovi vysvětlit, že tu divnou polévku, ve které plave něco, co mi nebezpečně připomíná žížalu, opravdu jíst nehodlám. On se příjemně usmívá, vůbec netuší, co říkám a na oplátku mě plynulou angličtinou pravděpodobně informuje, ať si laskavě trhnu nohou.

Po pár dnech propadám lehké depresi. Anglicky tady mluví každá uklizečka. Jak jsem zjistila, tak anglicky rozumí i kočky, povalující se na recepci v květináčích s palmami. Jediný tupoun široko daleko jsem já.

A právě v těchto tragických okamžicích krutého poznání přichází chvíle, kdy zjišťuji, jak převelice prozíravé bylo, že jsem si kdysi dávno pořídila děti. Jezinka se svojí státnicí z angličtiny má momentálně cenu zlata.

Nechám tedy za sebe mluvit svou dceru a budu (ostatně už asi podesáté) přemýšlet o tom, že by nebylo marné zapsat se do nějakého jazykového kurzu. A nebo příští rok jet někam, kde oslním svou ruštinou.

Hlášení místního rozhlasu

Odjezd na letošní dovolenou byl opět ve znamení chaosu. Povedlo se mi zapomenout na veškerá loňská předsevzetí, že si zabalím včas a s náležitou rozvahou. Tentokrát jsem nemohla využít ani neocenitelnou pomoc Medvěda, jelikož si doposud intenzivně líže karpatské rány a obsah mého kufru je mu srdečně ukradený.

---

Na letišti jsem byla velice mile překvapena, že jsem nezapomněla pas a letenku. Tím ovšem byla milá překvapení na delší dobu zcela vyčerpána. Nevím, proč můj mozek usoudil, že na pláži budu nutně potřebovat teplé ponožky, a jako zcela nadbytečný vyhodnotil spodní díl plavek..

Jezinka naštěstí nezdědila chaotickou povahu své matky a o své troje plavky se (dost neochotně) podělila. Na oplátku mohu nabídnout šampon. Mám dva.

Cibulka se rozhodla, že se z ní stane delfín a tak odmítá vylézt z vody. Po celodenním máčení ve slaném nálevu má varhánky i na uších, ale to jí nebrání v tvrdošíjném odmítání odchodu na večeři.. Teprve když ji Jezinka ujistila, že ji co nevidět zmydlí, mohly jsme opustit pláž a odtáhnout s sebou silně zakaboněné dítě.

Prolenošený den byl naprosto báječný a zcela stylově ho zakončila Cibulka.. V nestřežené chvíli dopila při večeři moje pivo a usnula nad pudinkem.

Máme tu jen trochu potíže s internetem, takže následující dny pravděpodobně strávím bez podrobných zpráv z české politické scény.Ale mám neodbytný pocit, že to mému duševnímu zdraví převelice prospěje.

Velké počítání modřin

Návrat Medvěda ze sebevražedné mise byl vskutku dojemný. Vehnal slzy do očí nejen mně, ale i Teroristovi, kterému poněkud zmatený Medvěd v nestřežené chvíli přišlápl tlapičku. Kačenka se uvítacího ceremoniálu nezúčastnila, neboť její pán a velitel zvládl dojít pouze do obýváku, kam má ona vstup přísně zakázán.

---

Medvěd zcela evidentně nevěděl, jak se má tvářit. Naprosto jistě se mu chtělo trpět a být náležitě litován. Zároveň s ním cloumaly obavy, jak moc pochopení budu mít pro jeho umělecký výkon. Rozhodla jsem se, že budu milující a chápavá manželka. Vynadat mu můžu kdykoliv později.

Během následující inventarizace rozličných zranění se mi ježil drdol při pomyšlení, jak mnohem hůř to mohlo dopadnout. Potlučené rameno s obrovskou modřinou a ruka, která odmítala pohyb větší než malý. Záda, která vypadala, jako kdyby se mu na nich vyřádila hodně namíchnutá domina s pořádným bičem. Drobné oděrky kam oko dohlédlo.

Medvěd se zřejmě vžil do role hrdinného veterána ze Zálivu a odmítl cestu na pohotovost. Jeho argument "dojel jsem až domů a tak to nebude tak hrozný" mi sice připadal hodně pitomý, ale těžko ho někam odvleču násilím. Přepral by mě.

Čekala nás noc plná vzrušení. Bohužel o nějakém erotickém jiskření se rozhodně mluvit nedá. Medvěd mne o každém svém otočení v posteli informoval hlasitými vzdechy. V mezičase tiše skuhral.

Ráno jsem byla všechno možné, jen ne naladěná do růžova. I Medvěd vypadal, že ho počáteční odvaha bojovat se zraněními vlastními silami už definitivně přešla. Bez velkého lelkování vyrazil do špitálu. Můj doprovod odmítl, je přece chlap a nic ho nerozháže. Byl skálopevně přesvědčen, že pan doktor přiloží hojivé masti, přidá trochu náplastí a bude zase hej.

Po třech hodinách mi zlomeným hlasem telefonoval, že ho právě přestal bavit život. Ve špitále si ho nechají, mají podezření na poranění ledvin a sleziny. Tím se potvrdilo to, co jsem si myslela celou dobu - alespoň trochu příčetný doktor ho nemůže pustit domů bez důkladného vyšetření.

Bylo mi přehledně jasné, že pro Medvěda, který má sklony k lehké hysterii jenom při pohledu na injekční stříkačku, nastávají chvíle plné nečekaných dobrodružství. Naštěstí první testy ukázaly, že se nestalo nic fatálního, ale pár dnů si bude moci Medvěd užívat výdobytků našeho zdravotnictví. Po takové zkušenosti by ho mohly přejít roupy. Nedoufám, že navždy, ale nějaký čas by si to pamatovat mohl.

(Klíče od auta si karpatský výlet velmi užily a domů se vrátily bez sebemenší úhony.)

V ráji trochu poprchává

Vzhledem k tomu, že mezi moji oblíbenou četbu patří Murphyho zákony, nemělo by mě překvapit, že se události vyvíjejí poněkud jinak, než by se dalo rozumně očekávat. Naplánovala jsem si velice příjemný týden. Medvěd je bezpečně zaparkován kdesi v odlehlých Karpatech a já jsem se hodlala věnovat pouze těšení na svoji nastávající dovolenou. Tenhle plán se ukázal být naprostou utopií.

---

Kačenka se rozhodla, že se jí bude po Medvědovi stýskat. Vyhlásila protestní hladovku. Nepapá, čučí do misky na své jindy převelice oblíbené granulky a tváří se velmi nespokojeně. Hluboký stesk jí ovšem nezabránil v tom, aby vyrvala ze země keř rybízu a následně ho upravila do podoby roztomilé kopičky rozhryzaných větiček.

Rovněž se mi pokusila nenásilně naznačit, že je nejvyšší čas začít přemýšlet o nových vratech. Až Medvěd uvidí vkusnou díru, kterou se kKačence podařilo ve vratech vykousat, nebude rád.

V domácnosti vypukla nečekaná revoluce. Začal intenzivně protékat záchod. Netuším, jestli máme doma nějaké těsnění, a stejně by mi bylo houby platné. Instalatér ze mne pravděpodobně nikdy nebude. Veškeré opravářské činnosti mi totiž Medvěd zakázal. Nelíbilo se mu, když mě jednou přistihl, jak se rýpu šroubovákem v ledničce a šňůru mám spořádaně strčenou v zásuvce. Od té doby je mi přisouzena pouze role pomocného dělníka a nosiče nářadí.

Nemůžu najít klíče od auta. Ani vytvoření pátrací rojnice nepřineslo úspěch, klíče v baráku nejsou. Podezírám Medvěda, že si je v rámci chaotického balení odvezl s sebou. Neupírám klíčům právo na hezký výlet, ale Medvědovi po návratu ukousnu hlavu. Až mi dojdou zásoby, začnu se pravděpodobně živit kořínky. Jet na plánované očkování s Kačenkou autobusem nepovažuju za dobrý nápad. S největší pravděpodobností bychom byly zakrátko vyloučeny z přepravy, neboť Kačenčin roztomilý zvyk lézt sedícim lidem na klín, by se nemusel setkat s pochopením cestující veřejnosti.

Medvěd mi každý den posílá několik nadšených textovek. Tolik zpráv jsem od něj nedostala za poslední dva roky. Včera přišla ovšem zpráva, která mi poněkud vyrazila dech: "Trochu jsem se potloukl, balím to a jedu domů."

Měl by dorazit každou chvílí a já jsem vážně zvědavá, jak vypadá to "trochu", které ho přinutilo zkrátit na polovinu vysněný výlet. Myslím, že mne dnes čeká napínavý den.

Hryže Káču svědomí?

Na obzoru jsou druhé líbánky

Na volném trhu s potenciálními vhodnými protějšky si odlovíme vybraný objekt a štěstí až do smrti může začít. Cokoliv miláček udělá nebo vymyslí, je nezvratným důkazem jeho geniality. Má ty nejlepší vlastnosti na světě a my jsme přesvědčeni, že jsme si nemohli vybrat lépe. Ano, na začátku každého vztahu je všechno dokonalé a za každým rohem číhá růžový jednorožec.

---

Jak jde čas, dochází k podivné proměně. Zjišťujeme, že s miláčkovo genialitou to nebude až tak horké a jeho některé vlastnosti v nás občas vyvolávají touhu po krvi.

S Medvědem jsme spolu už mnoho let. Známe jeden druhého téměř dokonale. Už dávno vím, že je bordelář, chaotik a jednou někde zapomene i vlastní hlavu. On správně tuší, že jsem paličatá, s občasnými skolny k hádavosti. Mívám chuť ho uškrtit a on někdy musí urychleně opustit bojiště, aby nebyl nucen mě prohodit oknem. Prostě normální manželství.

Pracujeme spolu, takže si lezeme na nervy nejen ve volném čase, ale vlastně pěkně spořádaně celý den. Abychom nevypadli z tempa, trávíme spolu pochopitelně, jako většina ostatních manželských párů, i dovolenou. Já se ráda povaluju na pláži a nedělám nic, Medvěd je akční a polehávání u moře srdečně nesnáší. Je tedy přehledně jasné, že naše dovolené bývají opravdu balzámem na nervy a zkouškou ohněm.

Letos jsme se rozhodli k razantnímu kroku. Jednání bylo krátké a velmi konstruktivní. Každý se vydá tam, kam ho srdce táhne. V našem případě jsou cílové destinace od sebe vzdálené tisíce kilometrů. I termín vzájemného odloučení jsme dokázali naplánovat převelice fikaně.

Medvěd včera naložil svoji milovanou čtyřkolku a s partou svých stejně praštěných kamarádů odjel dobývat Karpaty. Vrátí se koncem příštího týdne, vášnivě mě políbí v předsíni, popadne kufry a spolu s Jezinkou a Cibulkou nás urychleně odveze na letiště. Nepodezírám ho, že dalších následujících čtrnáct dnů si bude zoufat, že je doma sám. Já v teplých krajích také nehodlám propadat depresím z odloučení.

Jen si tak říkám, že až se na konci září zase sejdeme spolu doma, uvidíme se určitě rádi. A budeme si mít rozhodně co povídat. Asi se začnu hned teď těšit.