Jsem pilná, zodpovědná a dokážu stoprocentně využít každou minutu drahocenného času. Zbytečně nelelkuji a vždy vše stihnu v termínu, bez zbytečného stresu a narušené psýchy. Pokud mám pracovat, nečučím z okna a nepotloukám se po domě při hledání zástupných činností.
Tolik teorie a zbožné přání. Praxe je přesně opačná. V době vrcholící daňové sezóny mám do poslední chvíle spoustu času. Pečlivě umyju všechna okna, vyžehlím prádlo za několik posledních týdnů a ve volných chvilkách vymýšlím perpetuum mobile. Teprve v momentě, kdy mi v hlavě začnou blikat všechny kontrolky a pohled na kalendář způsobí zástavu srdce, dostaví se záblesk zdravého rozumu a stane se ze mne rázem jiný člověk.
Velice soustředěně pracuji šestnáct hodin denně, aniž by mne cokoliv dokázalo vyrušit nebo zabrzdit. V noci padám do postele téměř v bezvědomí a ráno se probouzím s myšlenkou na práci. V domácnosti se kupí nevyprané prádlo, postupně začínají docházet základní potraviny a Medvědova trpělivost.
Po několika hektických týdnech je konečně vše hotovo a v termínu odevzdáno netrpělivě vyčkávajícím úřadům. Nastane ten správný moment pro přijetí zásadního rozhodnutí - už nikdy více! Příště začnu včas a tohle se už nesmí opakovat.
Opět pouhá teorie. Praxe posledních dvaceti let mě naučila, že se na své bohulibé předsevzetí při nejbližší vhodné příležitosti zase s přehledem vybodnu a oblíbené dostihy si zopakuji. Určitě jsem byla v minulém životě kůň.
Kdy už si konečně připustíme, že popsaný postup je zcela přirozený a správný, a troufneme vyřknout dosud politicky nekorektní myšlenku, že to, že někdo dokáže vše dělat s náležitým předstihem a beze stresů, je neakceptovatelná úchylka?
OdpovědětVymazatNěco mi to připomíná, co to jen bylo , už vím, maturita! Taky jsem měla otázky pěkně rozplánované od února, abych se nehonila. A skutek utek. Nakonec stejný finiš jako u tvých daní . A ono to fungovalo, byly samé jednušky, prostě jen pod pořádným tlakem ze mne vyleze to nejlepší
OdpovědětVymazatTohle je u všeho Stačí zadaná seminárka, kterou sice začnu psát, ale náhle se objeví strašná potřeba jít nakoupit, uklidit, vyžehlit, dodělat něco dávno rozdělaného, převléct postel, vytřít celý dům...a zkouškové? Škoda mluvit. Jakmile má soubor, který se mám učit, víc, než patnáct stránek, tak po každých deseti ta touha přichází znova a znova
OdpovědětVymazatVe zkouškovém období jsme doma měli uklizeno jako nikdy. mojí oblíbenou činností bylo leštění nábytku
OdpovědětVymazatAle pak ty nervy!
Měj se moc pěkně
Podle toho úvodu jsem si říkal, že jsi ve škole musela být vzorná žákyně, seděla jsi v první řadě a pořád ses hlásila .Tomu se říká prokrastinace, také jí trpím. A vždy si říkám, že když bude nejhůř, nemusím jít spát a do rána to zvládnu. Každý týden jeden takový den mám.Ještě bych se tě chtěl zeptat, co vyjadřuje ta ikona s cihlou?
OdpovědětVymazat[5]: To jsem objevil Ameriku - prokrastinace je tématem týdne
OdpovědětVymazatTo je tím, že jsem se o ně nikdy nezajímal.
Jo takhle to vypadá když se má odevzdat DPH. Dokonce nejsem schopná si ho udělat každý měsíc abych to čtvrtletní neměla v takovým fofru.....NIKDY! jsem to zatím neudělala....takže pak vždycky naháním ty tři měsíce ve dvou dnech....
OdpovědětVymazatAno, to je ten známý nepolapitelný fenomén "PŘÍŠTĚ". Jen kolikrát již byla například vyslovena věta: "Příště už se neožeru".
OdpovědětVymazatJinak jsem si z článku a z komentářů nemohl nepovšimnout, že muži a ženy prokrastinují odlišně. Ženy například uklízí, leští a smýčí. Zatímco muži prokrastinují mnohem příjemnějším způsobem. Třeba nicneděláním. Já tímto způsobem dovedu prokrastinovat celé dny a měsíce.
OdpovědětVymazatMámteď v přípravě dvě semnární práce a vůbec se mi do nich nechce Je lepší se radši učit vařit. Ovšem termín se blíží a budu muset začít něco dělat - třeba mě tenhle článek trošku pomůže nakupnout svou línou zadnici P.S.: jinak šotek řádil na srdci blogu znova
OdpovědětVymazatZajímavé je, že se to dá naučit, okoukat. Než jsem se vdala, byla jsem téměř to, co popisuješ v prvním odstavci. Teď už jsem dokonce přesvědčená, že když problém řeším až když už opravdu musím, tu dobu jsem neprolelkovala, neb jsem o problému přemýšlela a vymyslela lepší řešení, než kdybych se do něj vrhla hned. Někdo to je skutečně pravda. A hlavně - dokud je mi špatně z toho, že mám něco dělat, nemá význam to tlačit. Až když uzraju, jde vše jako po másle. Zatím to tak funguje, ale obávám se, že bude hůř.
OdpovědětVymazatJak důvěrně tohle znám. Poslední zhruba měsíc to mám doma podobné. I když já jsem v tom víceméně nevinně! Doufám, že tento týden moje "dostihy" skončí a já se zase vrátím k normálnímu životu a snad najdu i čas o tom na blogu poreferovat.[11]: Občas se dokonce problém mezitím vyřeší sám
OdpovědětVymazatJoj, jak mi je to vše výše popsané známé , až jsem se lekla, že někdo píše o mně.
OdpovědětVymazatMoc pěkně napsáno
Ty, tohle je fakt hodně zajímavý, já trpím prokrastinací jenom na určité úkony, to by mi teda vlastně zajímalo, podle jakýho klíče mám tendenci k prokrastinaci a naopak k neprokrastinaci. Musím se vážně zamyslet...
OdpovědětVymazat[13]: Hezky napsáno je to tu vždy, taky chválím a chválím...
OdpovědětVymazatNe nebyla jsi kůň, byla jsi Včelka pilná, protože i když si řekneš "nikdy více" zaručeně to bude zase takové, jako minule.
OdpovědětVymazat(Fakt, co je to s tou "jsem cihla"?, ak sa Milos pyta?)Nemozem sa zapojit do debaty. Dovod: Prokrastinacia.PS Prave dnes som sa docital, ze este v skole sloh na temu "Lenivost". tak vraj odovzdal prazdny list - konzekvetne k teme. Teda podobne, kometnovat mozem az po pominuti prokrastinacie...
OdpovědětVymazatPockej, a tohle jsi psala o mne? Ne, opravdu, mam neodbytny pocit, ze me musis spehovat. Vazne se v tom poznavam.
OdpovědětVymazatMám-li někam jít, jdu zavčas, raději dřív. Co kdybych se někde zdržela, zakopla a pod. Doma je to něco jiného. Co ještě tak stihnu včas je jídlo- vaření, ostatní práce posunuji, odkládám. Mám takovou zkušenost, že se má určitá věc dělat, až je na ni naláda- chuť dělat. Jinak to nestojí za nic. Jenže, poslední dobou zjišťuji, že té chuti je nějak pomálu. Dokud jsem byla v práci, bylo to jinak, termíny se musely dodržet, ale teď- jsem v důchodu a basta.
OdpovědětVymazatNějak jsem si teď uvědomila- to, že bys chtěla být housenkou- to není tak jednoduché. Než bys byla motýlkem krásným, mohl by tě ptáček sezobout.
OdpovědětVymazat[1]: Neuděláme si z toho program a nevytáhneme do boje? [2]: Na gymplu (a před maturirou obzvlášť) to u mne asi všechno začalo. O svaťáku už se mi kouřilo z hlavy [3]: Přitom mnohdy to vymýšlení zástupných činností dá mnohem víc práce, než ona odkládaná povinnost. Stačí se rozhoupat a začít. Ano, teorie mi jde velmi dobře [4]: Jestlipak se najde někdo, kdo napíše, že nic takového nezná a nedělá to? Chtěla bych se ho zeptat, jak na to [5]: Do vzorné žákyňky mi vždycky chyběl minimálně kilometr I nějaká ředitelská důtka by se našla.Na ikonku klikni a ona tě dovede. Je to jeden z těch blogů, který se zabývá sestavováním seznamů různých blogů, v tomto případě pomocí ikonek oněch blogů.[7]: Každý měsíc? Vendy, nefantazíruj Od téhle myšlenky jsem dávno upustila, protože to prostě nejde. Koukni na kalendář a věř, že jsem ještě ani nezačala přemýšlet o tomhle čtvrtletí Mám spoustu mnohem důležitějších úkolů. Třeba čučet na blog [8]:+[9]: Ano, příště si opět řekneme, že nebude další "příště". Když si to řekneš několikrát za sebou, tak zjistíš, že slovo "příště" je úplně blbé No, moje perpetuum mobile má poměrně dost blízko k tvému nicnedělání. Takže nejen uklízením je živa prokrastinující žena [10]: Termín zřejmě zatím není dostatečně blízko Šotka jsem si všimla a vůbec tomu nerozumím.
OdpovědětVymazat[11]: Vidíš, takhle jsem se na to nikdy nepodívala. Že vlastně nechávám problém uzrát a k řešení přistoupím, až když jsem připravená. Hned jsem sama se sebou spokojenější a nepodezírám se z lenosti [12]: Vyřešení problému samospádem ovšem nepřipadá v úvahu v souboji s úředním šimlem. Bohužel [13]: Děkuju [14]: Podrob se samovýzkumu. A o zábavu máš v momentě postaráno [15]: To je krásné pohlazení Nejsem lenoch, jsem pilná včelička.[17]: (Klikni a uvidíš )
OdpovědětVymazatTak já na komentář počkám. Času mám zatím dost, flákám se před vypuknutím bouře příští týden.[18]: Tak jistě víš, jak strašně moc to máme těžké [19]: Pravda, s vařením taky moc otálet nesmím. To by poměrně rozežraný Medvěd rozhodně netoleroval [20]: Byla bych velmi ostražitá housenka
Prokrasty pána!
OdpovědětVymazatMengano, Ty jsi kůň Já mám zase úchylku takovou, že dokud nic nebo nikam nemusím, tak se flákám a lelkuju, ale jakmile za hodinu musím být připravena k odjezdu, autobus nepočká, v tu ránu mám potřebu luxovat, mýt nádobí, sbírat suché prádlo a rychle pověsit prádlo právě vyprané... Pak uhoněná za pět minut dvanáct skočím do vany, osprchuju se a připravím na cestu a zjistím, že vše co jsem přes laxnost a lenost odkládala z důvodu ztráty velkého množství času, jenž by mi v lelkování chyběl, jsem byla schopná zvládnout během chvíle a ještě se stihla připravit na cestu a vypadat relativně svěží - v rámci možností. Čas je krásná veličina, tak nepředvídatelná.
OdpovědětVymazatPokud jsi kůň, tak jeden z nejlepších.
OdpovědětVymazatDělám to úplně stejně, důležité věci odkládám, případně rovnou zapomenu a čas utrácím lelkováním nebo prací, která by třeba i počkala na později.
Je povzbudivé číst, že tu zvláštní nemoc nemám sama. Asi bude i nakažlivá. Aby tak vypukla epidemie.
Ten úvodní odstavec mě k smrti vyděsil !! Už jsem se lekl, že mám zavirováno...!
OdpovědětVymazat[23]: Tak na tohle jsem nenašla odpověď [24]: To je pravda pravdoucí. Někdy se během momentu dá zvládnout kvantum věcí, které by jinak trvaly hodiny. Stačí být v tom správném presu. Já taky umím v případě potřeby se jednou rukou malovat, druhou česat, při tom se oblékám a ještě si uvařím kafe. Medvědovi dělá potíže stihnout to všechno sledovat [25]: Zapomínání mi taky ušetří dost práce Podle toho, jak to teď na blozích vypadá, tak epidemie už vypukla. [26]: Přitom to by vlastně mohl být vzor, jak by to mělo správně vypadat A ty hned vidíš viry
OdpovědětVymazatNějak mi to evokovalo písničku od Jethro Tull "Heavy horses".
OdpovědětVymazat[28]: Máš obdivuhodnou fantazii
OdpovědětVymazatOdkládám též. Už proto, že jsem se poučila, že přílišná zbrklost a pitomá aktivita se nevyplácí a leckdy nadělá víc škody než užitku.
OdpovědětVymazatJasně, prokrastinace až po nejzažší mez taky není to pravý vořechový.
Ale jak praví Skarletka Ouharová, zítra je taky den.
Jak pravil bubeník Kemr v Honza málem králem, co se vleče, neuteče.
A jak praví jedno moudré přísloví, práce kvapná, málo platná!
Jinak to mám podobný. V létě jsem si slibovala, že si zapíšu příjmy a výdaje, co jsem zatím měla.
Příjmy mám asi za leden a únor (možná), jinak jsem se k tomu nedostala. Takže někdy v prosinci (nebo v únoru) budu sedět a datlovat a datlovat.
Je to asi tím, že člověk potřebuje k provedení nenáviděných činností trochu stresu, jinak by je nedělal. V tomto ohledu mám bohaté zkušenosti ze školy, kde jsem zdatně ignorovala zadané úkoly do té doby, než mi učitelka hrozila dvojkou z chování. Pak jsem napřáhla síly a po nocích všechno dodělávala.
OdpovědětVymazatDnes mám pouze jeden problém a to chodit včas - bohužel se mi občas povede přijít pozdě i do práce. Moc se snažím, ale prostě tu potvoru prokrastinační nepře.čiju. A nijak to nevyváží má zvýšená pracovní aktivita - i přes to zpoždění udělám víc práce než mé kolegyně. To ale už nikoho nezajímá. Lítá tam jedna minuta a to je směrodatné. Ach jo.
[31]:Jedna minuta je opravdu nesmírně důležitá! Podnik je během jedné minuty tvé nečinnosti nesmírně ochuzen o nesmírné hodnoty. Ztráty nevyčíslitelné!
OdpovědětVymazat(Že se tam občas nacházejí lidé jenom do počtu, příliš práce nevykazující, to už se neřeší, hlavně že si píchli včasný příchod.).
Moc pěkný článek.
OdpovědětVymazat[30]: Sama sobě slíbím cokoliv, poslechnu se zcela výjimečně [31]:Když někam odcházím, mívám taky pořád pocit, že je spousta času. A najednou zjistím, že jsem v totálním skluzu. Většinou pak ještě doma něco zapomenu.Někteří zaměstnavatelé holt mají pocit, že minuta je světelný rok a nic jiného je nezajímá.[33]: Děkuju
OdpovědětVymazat[32]: Jo, sedí tam třeba půl hodiny u kafe a probírají drby. Ale jsou tam a to je důležité! Já přiběhnu na poslední chvíli a hned se vrhám do práce. Už jsem si vyslechla i varování, že přijdu o prémie, což mě rozesmálo, protože prémie se u nás vyskytují méně často než stoletá voda.[34]: Tak to je přesné! Mí známí už mě znají a tak ví, co můžou čekat, když řeknu, že někam přijdu v sedm. Za deset sedm vycházím z domu a zapomenu tam třeba mobil, takže se mi nikdo nemůže dovolat a zjistit, co mě zdrželo tentokrát.
OdpovědětVymazat[35]: Mobil je kapitola sama pro sebe Nemám nutkání ho mít neustále u sebe, takže většinou ani nevím, kde je. Pak poslouchám (především od Medvěda) dotčené výčitky, že se mi nikdo nemůže dovolat.
OdpovědětVymazatA když se vybičuju a telefon si strčím do kapsy, tak se mi s železnou pravidelností zrovna vybije. A zase vypadám jako totální magor
Tak na to mně napadá jen jedno - ííííháááá .
OdpovědětVymazatMomentálně také padám večer do bezvědomí a ráno vstávám s myšlenkou na práci, tako myšlenka mi ale působí žaludeční problémy .
[37]: Na žaludek je prý dobrá becherovka. Drží se toho i sluníčko jasné pan prezident
OdpovědětVymazat