Zpátky v realitě

Je pár věcí, které vážně nesnáším. Když pominu návštěvu zubaře a kontrolu z finančáku, tak s přehledem vede návrat z dovolené. Mám poměrně dost velký problém přesvědčit svůj mozek, aby opět začal normálně fungovat. Nechce se mu a podle toho to taky vypadá.

---

Medvěd, zřejmě v záchvatu paniky abych neměla chytré řeči, se vybičoval k předpříjezdovému úklidu a likvidaci stop po svém dočasném staromládeneckém životě. Tentokrát tedy nebylo nutné si cestu obývacím pokojem proházet lopatou a ani jsem se nemusela bát, že mě na gauči něco kousne.

Uklidil tak výrazně, že nic nemůžu najít. Vypadá to, že zřejmě počítal s příjemnou alternativou, že už se nikdy domů nevrátím, protože kamsi zmizely mé životně důležité kosmetické blbinky z koupelny. Až po urgenci mi dost neochotně prozradil, že je nacpal do zásuvky, jelikož mu na umyvadle tak trochu překážely. Samozřejmě se rozproudila celkem vzrušená debata na téma "deset let ti to nevadí a najednou je to problém" podpořená z mé strany argumenty o tom, že uvolněné místo čile obsadily jeho žiletky, pěna na holení a pár dalších nesmyslů. Záležitost dosud není uzavřena, hledáme kompromis.

Medvědovu vycíděnou domácnost měním během chvíle v dobře zavedené smetiště. Stačilo začít vybalovat kufr. Ač jsem se velmi snažila, přesto jsem domů přivezla minimálně půl kila písku. Na pláži vypadal rozhodně lépe než v obýváku. Podle Medvědova potěšeného výrazu jsem bystře usoudila, že uklízet už budu sama. Jeho role hospodyňky právě skončila.

Nezbývá, než si z hlavy vyhnat hříšné myšlenky na povalování u moře a pohlédnout kruté pravdě do očí. Venku je zima, čekají mě kopice špinavého prádla a na stole se nahromadily firemní papíry. Jsem zpátky v realitě.

(Vendy W, co to je?)