Jako člověk vesnický, nebo-li vidlák, jsem celkem dobře připravena na různá životní úskalí. Nelámu se v hysterickém oblouku při pohledu na vypaseného pavouka, myška v domě není důvod k přestěhování a své děti jsem již v batolecím věku seznámila se skutečností, že sousedčina kráva se nejmenuje Milka a rozhodně není fialová.
Jsou ale chvíle, kdy i sebelepší vesnický výcvik se ukáže jako nedostatečný. Paní Chytrá má kohouta. Říká mu něžně Lojzíčku a je to můj osobní nepřítel. Lojza má bohulibý zvyk. Každé ráno kolem šesté hodiny se vynese na dvorek a začne kokrhat. Nespokojí se ovšem pouze s jedním oznámením, že nám začal nový den. Zřejmě předpokládá, že jsem stižena hluchotou a tak vyřvává tak dlouho, dokud si není zcela jistý, že už očka nezamhouřím. Jakmile u nás třískne okno, Lojzíček skončí, natřese si peříčka a důležitě odkráčí překontrolovat svůj harém.
Ke zvířatům i ptactvu mám veskrze kladný vztah, ale Lojzu bych s velkou chutí nacpala do papiňáku. Doufám, že jednou udělá poslední chybu svého života a vypraví se ke Kačence za plot na zakázané území.
Momentálně jsem na dovolené a na ďábelského Lojzu vzpomínám s láskou a se slzou v oku. Jak jsem zjistila, může ranní teror vypadat mnohem hůř.
Ve městě je mnoho mešit. Jsou nádherné, oči na nich můžu nechat. Mají bohužel dost podstatnou vadu. Pětkrát denně muezzin z minaretu volá adhan, tedy svolává věřící k modlitbě. Byl by to převelice zajímavý zážitek, pokud by ovšem největší mešita nebyla od hotelu vzdálena pouhých sto metrů vzdušnou čarou a první ranní volání neprobíhalo v 5:25 místního času.
První den jsem z postele vystřelila jako raketa. Randál byl tak hlasitý, že jsem měla neodbytný pocit, že se muezzin uvelebil přímo na balkoně. Šestiminutová produkce mi z hlavy vyhnala jakékoliv nápady na další spaní. Postupem času si sice trochu zvykám, už nepropadám panice, ale o nějakém nadšení se mluvit rozhodně nedá.
Pravda, každý den vidím východ slunce. Tolik romantiky jsem si neužila už hodně dlouho. Ale sem tam si kacířsky říkám - zlatý Lojzíček a jeho něžný kohoutí hlásek.
A nešel by ten zatracený muezzin taky nacpat do papiňáku?
OdpovědětVymazatŽenské jedny neromantické! To je s vámi těžké pořízení. Všechno byste cpaly jen do papiňáku
OdpovědětVymazatTenhle zážitek má dcera pro změnu s kostelem. Jelikož jsou chorvatská města stavěna zvláštním způsobem aby se dávní obyvatelé lépe mohli bránit tureckým nájezdníkům na nějaké velké placy na kostely místo není a tak bývají více méně přilepené mezi ostatní domky. A jim se poštěstilo že tenhle byl přilepen k tomu vedlejšímu a zvon ve stejné výšce jak jejich okna....takže v šest ráno stejná situace jak s tím tvým muezzinem. Randál ze zvonů každou hoďku...takže propříště zabalit sebou na dovču ještě k teplejm ponožkám špunty do uší
OdpovědětVymazatP.S.Nebo konvertovat k islámu....
OdpovědětVymazatTohle se mi stalo kdysi na Slovensku v Roháčích, kam jsem si vyrazil odpočinout od ruchu velkoměsta. Hned první ráno před šestou se ukázalo, že ve městečku začaly světoznámé folklórní slavnosti, takže od rána zvony, bohoslužba a juchanda v místním rozhlase, folkloristů byly přitom davy, takže papiňák by nic neřešil. Prchal jsem vždycky ráno v pět daleko do hor, abych se v noci po desáté vracel. Ale muezzin na balkóně je taky pěkná představa .
OdpovědětVymazatJo tovíš, doma je holt doma, s tím nic nenaděláš...
OdpovědětVymazatJj, my jsme jednou na táboře bydleli na faře, k níž byla taktéž přilepena věž kostela a zvonilo se v šest
OdpovědětVymazatMoc pěkně napsané, ještě se tu rozhlídnu
Miluji zvuk, když papiňák popouští páru...
OdpovědětVymazatTrpíš, protože máš laxní vztah k modlení
OdpovědětVymazatHaha :) no vzpomínám na krušná brzká rána ve vesnici (mimo ČR), která sousedila s vesnicí s mešitou.. den co den od půl čtvrté ráno! Už jsem byla odhodlaná vzít kokos a jít toho ničemu sestřelit. Zlatí čeští kohouti.
OdpovědětVymazatTak tentokrát jsem se skvěle pobavila nejen nad obsahem článku, ale i komentářů. Asi bych se naučila střílet prakem - bude se to pak hodit i doma.
OdpovědětVymazatVěděla bych rady - dvě - buď třískni oknem dřív nebo si taky pořiď kohouta a zvykneš si Trochu škodolibé, co?
OdpovědětVymazatTo maj lidi z toho, že jezdí do takových zemí, které já mám zařazené do kategorie "svrab a neštovice" a jako takové je mám zapovězené.
OdpovědětVymazatTen roztomilý kohoutek vlastně potvrzuje staré české rčení, že "všude dobře, doma nejlépe".
[12]: A co třeba místo třískání oknem rovnou třísknout toho kohouta?
OdpovědětVymazat[4]: To nás jako pohanské psy stejně jednou čeká, tak proč to neudělat hned, že? [1]: Tak tahle věta už je skoro na vyhlášení fatvy.
OdpovědětVymazatNa naší zemi se mi i kvůli téhle věci strašně líbí ten vším prosáklý ateismus. Přesně jak někdo výš jsem taky zažil brzo ráno rámusící křesťanský kostel ve vzdálenosti 30 metrů od hotelového okna. A bylo to ve velice civilizovaném městě v Německu blízko Stuttgartu. Ale je fakt že to bylo "až" o třičtvrtě na šest, takže o dvacet minut pozdějc, než řval ten váš mohamedán ...
OdpovědětVymazatTo si vždycky říkám, že dovolená třeba v Římě taky nemusí být až taková romantika ...
A pak se mohamedáni strašně zlobí, že jim třeba ve Švýcarsku povolí stavbu mešity, ale nikdy nepovolí stavbu minaretu. I když je to i z psychologického hlediska: Pro muslima je podle jeho náboženství jeho muslimské území, o které se má "starat" všude tam, kam jde dohlédnout z minaretu...
Ber to z tý lepší stránky. Aspoň jsi denně vzhůru brzo, od časného rána si můžeš užívat krásy okolí, a ještě tě neláká ponocování... (Ale teda nezávidím ti, že se tak snadno probudíš. Kolem mě by obvykle mohly padat bomby, a já bych vesele spala dál...)
OdpovědětVymazatJeden můj kolega v práci říká "Kdo brzy ráno vstává, tomu pán Bůh dává" . Mně denně, tedy kromě víkendů, budí ve 3.55 "jenom" budík, nikoliv Lojzík, snažím se tedy najít na tom rčení najít něco pozitivního .
OdpovědětVymazat[19]: Tedy já jsem ranní ptáče, ale na tebe nemám . Nějak tuším, že to neděláš dobrovolně
OdpovědětVymazatVstavat pred desatou je hrich!
OdpovědětVymazat[17]: V muslimské zemi beru minaret jako "jejich věc" a mám výhrady pouze k poněkud hlučnému a časnému hulákání. Za barákem bych ho ovšem mít nechtěla [18]: Jezinka s Cibulí si z nějakého povykujícího muezzina taky hlavu nedělají. Spí jako dřeva a ráno se děsně diví, co zase vyšiluju. Cloumá se mnou závist [19]: Já zase říkám - ranní ptáče dál doskáče, ale víc toho sežere. Pak si vyber
OdpovědětVymazatTvůj vstávací čas je přímo hrůzostrašný.[21]: Vykládej to Lojzovi a muslimům
Radka má pravdu, muezzin do papiňáku.
OdpovědětVymazatKouhouti jsou někdy velmi zákeřná stvoření, náš skončil v papiňáku, byl hodně agresivní a kloval nás do hlavičky .
Pěknou dovolenou
Inu jiný kraj jiný mrav. I když budit někoho tímto způsobem se mi zdá skoro až nemravné.
OdpovědětVymazat[19]: Mě budí budík každé ráno v 5.00 hod. a tak jako Janince mi Bůh nedává bohužel nic!Rčení,nerčení!
OdpovědětVymazat[22]: Myslím Mengano, že nejen že dál nedoskáču, ale sežeru toho míň než vrabec!
No vidím, že Lojza si taky rád přispí. Naši kohoutci kolikrát kokrhali už od tří hodin ráno a šlo jim to tak pěkně, až přišel nevyspalý soused nesouce si nervy v kýblu a razantně nás požádal, abychom se krásného zpěváčka zbavili. A my se ho zbavili a tím připravili slípky o svého velitele a tak se do kokrhání pustily samy.Kohoutí kokrhání mám ráda, připomíná mi prázdniny u babičky a taky domov.
OdpovědětVymazat[23]: Tchýně kdysi měla kohouta, který měl poněkud přehnaně vyvinutý smysl pro estetiku. Nesnášel červeně nalakované nehty na nohou. Okamžitě útočil. Taky se nedožil příliš vysokého věku [24]: Nejsem velký spáč, i doma vstávám celkem časně, ale celkem trvám na tom, že oči otvírám v momentě, kdy se chce mně a ne Lojzovi nebo muezzinovi [25]: Tak to jsi ideální prototyp výkonné a zároveň úsporné manželky [26]: Takže Lojza se vlastně dost fláká Já mám ranní venkovské zvuky taky moc ráda. Neměnila bych za řinčení tramvají a rachot aut.
OdpovědětVymazatKdybys tam žila, asi by sis zvykla. My jsme bydleli kousek od hlavní železniční trati a za chvíli jsme žádný hukot nevnímali. Když k nám přišel někdo na návštěvu, byl u vytržení, že nám poskakovaly skleničky a my to už vůbec nevnímali.
OdpovědětVymazat[28]: To je pravda. Loni u nás byli na návštěvě známí z Prahy. Ti byli zoufalí z našeho ticha a tvrdili, že k dobrému spánku potřebují tramvaj
OdpovědětVymazat