pátek 20. září 2013

Ranní ptáče dál doskáče


Jako člověk vesnický, nebo-li vidlák, jsem celkem dobře připravena na různá životní úskalí. Nelámu se v hysterickém oblouku při pohledu na vypaseného pavouka, myška v domě není důvod k přestěhování a své děti jsem již v batolecím věku seznámila se skutečností, že sousedčina kráva se nejmenuje Milka a rozhodně není fialová.


Jsou ale chvíle, kdy i sebelepší vesnický výcvik se ukáže jako nedostatečný. Paní Chytrá má kohouta. Říká mu něžně Lojzíčku a je to můj osobní nepřítel. Lojza má bohulibý zvyk. Každé ráno kolem šesté hodiny se vynese na dvorek a začne kokrhat. Nespokojí se ovšem pouze s jedním oznámením, že nám začal nový den. Zřejmě předpokládá, že jsem stižena hluchotou a tak vyřvává tak dlouho, dokud si není zcela jistý, že už očka nezamhouřím. Jakmile u nás třískne okno, Lojzíček skončí, natřese si peříčka a důležitě odkráčí překontrolovat svůj harém.

Ke zvířatům i ptactvu mám veskrze kladný vztah, ale Lojzu bych s velkou chutí nacpala do papiňáku. Doufám, že jednou udělá poslední chybu svého života a vypraví se ke Kačence za plot na zakázané území.

Momentálně jsem na dovolené a na ďábelského Lojzu vzpomínám s láskou a se slzou v oku. Jak jsem zjistila, může ranní teror vypadat mnohem hůř.

Ve městě je mnoho mešit. Jsou nádherné, oči na nich můžu nechat. Mají bohužel dost podstatnou vadu. Pětkrát denně muezzin z minaretu volá adhan, tedy svolává věřící k modlitbě. Byl by to převelice zajímavý zážitek, pokud by ovšem největší mešita nebyla od hotelu vzdálena pouhých sto metrů vzdušnou čarou a první ranní volání neprobíhalo v 5:25 místního času.

První den jsem z postele vystřelila jako raketa. Randál byl tak hlasitý, že jsem měla neodbytný pocit, že se muezzin uvelebil přímo na balkoně. Šestiminutová produkce mi z hlavy vyhnala jakékoliv nápady na další spaní. Postupem času si sice trochu zvykám, už nepropadám panice, ale o nějakém nadšení se mluvit rozhodně nedá.

Pravda, každý den vidím východ slunce. Tolik romantiky jsem si neužila už hodně dlouho. Ale sem tam si kacířsky říkám - zlatý Lojzíček a jeho něžný kohoutí hlásek.

28 komentářů:

  1. A nešel by ten zatracený muezzin taky nacpat do papiňáku?

    OdpovědětVymazat
  2. Ženské jedny neromantické! To je s vámi těžké pořízení. Všechno byste cpaly jen do papiňáku

    OdpovědětVymazat
  3. Tenhle zážitek má dcera pro změnu s kostelem. Jelikož jsou chorvatská města stavěna zvláštním způsobem aby se dávní obyvatelé lépe mohli bránit tureckým nájezdníkům na nějaké velké placy na kostely místo není a tak bývají více méně přilepené mezi ostatní domky. A jim se poštěstilo že tenhle byl přilepen k tomu vedlejšímu a zvon ve stejné výšce jak jejich okna....takže v šest ráno stejná situace jak s tím tvým muezzinem. Randál ze zvonů každou hoďku...takže propříště zabalit sebou na dovču ještě k teplejm ponožkám špunty do uší

    OdpovědětVymazat
  4. P.S.Nebo konvertovat k islámu....

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle se mi stalo kdysi na Slovensku v Roháčích, kam jsem si vyrazil odpočinout od ruchu velkoměsta. Hned první ráno před šestou se ukázalo, že ve městečku začaly světoznámé folklórní slavnosti, takže od rána zvony, bohoslužba a juchanda v místním rozhlase, folkloristů byly přitom davy, takže papiňák by nic neřešil. Prchal jsem vždycky ráno v pět daleko do hor, abych se v noci po desáté vracel. Ale muezzin na balkóně je taky pěkná představa .

    OdpovědětVymazat
  6. Jo tovíš, doma je holt doma, s tím nic nenaděláš...     

    OdpovědětVymazat
  7. Jj, my jsme jednou na táboře bydleli na faře, k níž byla taktéž přilepena věž kostela a zvonilo se v šest
    Moc pěkně napsané, ještě se tu rozhlídnu

    OdpovědětVymazat
  8. Miluji zvuk, když papiňák popouští páru...

    OdpovědětVymazat
  9. Trpíš, protože máš laxní vztah k modlení

    OdpovědětVymazat
  10. mojetemnejsistranka21. září 2013 6:41

    Haha :) no vzpomínám na krušná brzká rána ve vesnici (mimo ČR), která sousedila s vesnicí s mešitou.. den co den od půl čtvrté ráno! Už jsem byla odhodlaná vzít kokos a jít toho ničemu sestřelit. Zlatí čeští kohouti.

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tentokrát jsem se skvěle pobavila nejen nad obsahem článku, ale i komentářů.    Asi bych se naučila střílet prakem - bude se to pak hodit i doma.   

    OdpovědětVymazat
  12. Věděla bych rady - dvě - buď třískni oknem dřív nebo si taky pořiď kohouta a zvykneš si Trochu škodolibé, co?

    OdpovědětVymazat
  13. To maj lidi z toho, že jezdí do takových zemí, které já mám zařazené do kategorie "svrab a neštovice" a jako takové je mám zapovězené.
    Ten roztomilý kohoutek vlastně potvrzuje staré české rčení, že "všude dobře, doma nejlépe".   

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: A co třeba místo třískání oknem rovnou třísknout toho kohouta?

    OdpovědětVymazat
  15. [4]: To nás jako pohanské psy stejně jednou čeká, tak proč to neudělat hned, že?   [1]: Tak tahle věta už je skoro na vyhlášení fatvy.   

    OdpovědětVymazat
  16. Na naší zemi se mi i kvůli téhle věci strašně líbí ten vším prosáklý ateismus. Přesně jak někdo výš jsem taky zažil brzo ráno rámusící křesťanský kostel ve vzdálenosti 30 metrů od hotelového okna. A bylo to ve velice civilizovaném městě v Německu blízko Stuttgartu. Ale je fakt že to bylo "až" o třičtvrtě na šest, takže o dvacet minut pozdějc, než řval ten váš mohamedán ...
    To si vždycky říkám, že dovolená třeba v Římě taky nemusí být až taková romantika ...
    A pak se mohamedáni strašně zlobí, že jim třeba ve Švýcarsku povolí stavbu mešity, ale nikdy nepovolí stavbu minaretu. I když je to i z psychologického hlediska: Pro muslima je podle jeho náboženství jeho muslimské území, o které se má "starat" všude tam, kam jde dohlédnout z minaretu...

    OdpovědětVymazat
  17. Ber to z tý lepší stránky. Aspoň jsi denně vzhůru brzo, od časného rána si můžeš užívat krásy okolí, a ještě tě neláká ponocování... (Ale teda nezávidím ti, že se tak snadno probudíš. Kolem mě by obvykle mohly padat bomby, a já bych vesele spala dál...)

    OdpovědětVymazat
  18. Jeden můj kolega v práci říká "Kdo brzy ráno vstává, tomu pán Bůh dává" . Mně denně, tedy kromě víkendů, budí ve 3.55 "jenom" budík, nikoliv Lojzík, snažím se tedy najít na tom rčení najít něco pozitivního .

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Tedy já jsem ranní ptáče, ale na tebe nemám . Nějak tuším, že to neděláš dobrovolně

    OdpovědětVymazat
  20. [17]: V muslimské zemi beru minaret jako "jejich věc" a mám výhrady pouze k poněkud hlučnému a časnému hulákání. Za barákem bych ho ovšem mít nechtěla [18]: Jezinka s Cibulí si z nějakého povykujícího muezzina taky hlavu nedělají. Spí jako dřeva a ráno se děsně diví, co zase vyšiluju. Cloumá se mnou závist [19]: Já zase říkám - ranní ptáče dál doskáče, ale víc toho sežere. Pak si vyber
    Tvůj vstávací čas je přímo hrůzostrašný.[21]: Vykládej to Lojzovi a muslimům

    OdpovědětVymazat
  21. karlaprazakova23. září 2013 3:37

    Radka má pravdu, muezzin do papiňáku.
    Kouhouti jsou někdy velmi zákeřná stvoření, náš skončil v papiňáku, byl hodně agresivní a kloval nás do hlavičky .
    Pěknou dovolenou

    OdpovědětVymazat
  22. Inu jiný kraj jiný mrav. I když budit někoho tímto způsobem se mi zdá skoro až nemravné.

    OdpovědětVymazat
  23. [19]: Mě budí budík každé ráno v 5.00 hod. a tak jako Janince mi Bůh nedává bohužel nic!Rčení,nerčení!
    [22]: Myslím Mengano, že nejen že dál nedoskáču, ale sežeru toho míň než vrabec!

    OdpovědětVymazat
  24. No vidím, že Lojza si taky rád přispí. Naši kohoutci kolikrát kokrhali už od tří hodin ráno a šlo jim to tak pěkně, až přišel nevyspalý soused nesouce si nervy v kýblu a razantně nás požádal, abychom se krásného zpěváčka zbavili. A my se ho zbavili a tím připravili slípky o svého velitele a tak se do kokrhání pustily samy.Kohoutí kokrhání mám ráda, připomíná mi prázdniny u babičky a taky domov.

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Tchýně kdysi měla kohouta, který měl poněkud přehnaně vyvinutý smysl pro estetiku. Nesnášel červeně nalakované nehty na nohou. Okamžitě útočil. Taky se nedožil příliš vysokého věku [24]: Nejsem velký spáč, i doma vstávám celkem časně, ale celkem trvám na tom, že oči otvírám v momentě, kdy se chce mně a ne Lojzovi nebo muezzinovi [25]: Tak to jsi ideální prototyp výkonné a zároveň úsporné manželky [26]: Takže Lojza se vlastně dost fláká Já mám ranní venkovské zvuky taky moc ráda. Neměnila bych za řinčení tramvají a rachot aut.

    OdpovědětVymazat
  26. Kdybys tam žila, asi by sis zvykla. My jsme bydleli kousek od hlavní železniční trati a za chvíli jsme žádný hukot nevnímali. Když k nám přišel někdo na návštěvu, byl u vytržení, že nám poskakovaly skleničky a my to už vůbec nevnímali.

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: To je pravda. Loni u nás byli na návštěvě známí z Prahy. Ti byli zoufalí z našeho ticha a tvrdili, že k dobrému spánku potřebují tramvaj

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...