středa 19. února 2014

Záhořovo lože

Již téměř čtrnáct dnů je mi dopřáno užívat si dobrodiní našeho vyspělého zdravotnictví. Hlava s otřeseným mozkem přestává bolet, vybarvení modřin ztratilo na extravaganci a už jsem se i odvážila na dobrodružnou výpravu k automatu na kávu. Zkrátka a dobře, dost mi otrnulo a začínám mít roupy.


Domů odejdu obohacena o několik důležitých poznatků. Pro blaho pacientů je zcela zásadní začít den nejpozději v pět hodin ráno. U postele se jako duch zjeví sestřička a namíří na čelo "pistolku", kterou změří teplotu. Kdyby měřila tlak, museli by mě okamžitě přemístit na koronární jednotku, protože se pokaždé parádně leknu.

Sotva se trochu uklidním a rozhodnu se ještě malinko si pospat, přiskotačí druhá sestřička a propláchne mi studenou vodou kanylu zapíchnutou v žíle. Je po spaní. Co na tom, že ještě není ani šest hodin. Raní ptáče dál doskáče. Ale víc toho sežere, jak říkala moje babička.

Úderem šesté strčí do dveří hlavu rozdováděná uklizečka s otázkou, jestli spíme. Na odpověď nečeká a s písní na rtech začne smýčit. Za chvíli odchází a s námi zůstává velmi výrazný odér desinfekčního přípravku. Mise byla úspěšně splněna, nepřežil ani jeden bacil. Našemu uzdravení už nestojí nic v cestě.

Další zátěžovou zkouškou je nemocniční strava. Až donedávna jsem byla přesvědčená, že jím všechno. Také jsem si myslela, že znám českou kuchyni. Velký omyl. Během posledních dvou týdnů jsem na talíři několikrát našla pokrm, který se mi vůbec nepodařilo identifikovat. Ztroskotal i pokus to "cosi" sníst. Ale možná to místní kuchař myslí s pacienty dobře. Jen si to představte. Celý den se povalujeme v posteli, pohyb žádný, a pak bychom se s chutí nacpali dobrým obědem. Kam by to vedlo. Za chvíli by byla nemocnice plná vypasených hrošíků. To by opravdu nešlo.

Pobyt v nemocnici má i své kladné stránky. Ušetřím na kosmetických prostředcích. Konkrétně vůbec nemusím používat peelingový krém. Dámy vědí, o čem je řeč. Pro pány malé vysvětlení - peelingový krém funguje na principu smirkového papíru. S jeho pomocí udržujeme své ksichtíky a tělíčka bez otravných odumřelých kožních buněk. Tedy hlaďoučké a k zulíbání.

Peelingový krém je plně nahrazen špitální vodou. Už po třetím umytí se nepotřebná svrchní vrstva kůže dává na zběsilý úprk a nastává metamorfóza ve svlékajícího se hada. Bohužel si musím přiznat, že po použití klasického peelingu vypadám rozhodně lépe. Kombinace modřin a náznaků prašiviny mi na kráse příliš nepřidává.

Medvěd mě sice chodí pilně navštěvovat každý den, ale z jeho poněkud podivných pohledů je mi jasné, že už mě zažil v přitažlivějším provedení. To je mi ovšem srdečně ukradené. Případné stížnosti si může projednat s Kačenkou.



Až dnes mi došlo, že mám vlastně dost případnou noční košili.

63 komentářů:

  1. ...jo,ty špitálské manýry znám ještě z dob rozvinutého socialismu.Ale teď se píše rok 2014...je třeba toho organisačně ještě hodně poměnit.Nebo vyměnit primáře??

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem si myslela, že brzké vstávání už je v nemocnici pasé Přeji brzké propuštění Košile opravdu sedí

    OdpovědětVymazat
  3. Vidím, že tvůj otřesený mozek nepřišel o schopnost psát a to je dobře! Nevím, v jaké nemocnici jsi, ale tady v Praze většina nemocnic odebírá jídlo od Eurestu a to je docela dobré. Já jsem díky své zrakové vadě trávil dětství v socialistické internátní škole a tam jsem se naučil nebýt příliš vybíravý. Některá jídla jsem pak ještě léta nesnášel, ale člověk si zvykne.
    Pozdravuj Medvěda, až za tebou příjde a brzy se uzdrav!

    OdpovědětVymazat
  4. Ach taky jsem byla v nemocnici. Mě se tam úplně přeházel spánek. po snídani jsem si lehla a usnula až do oběda. Po obědě jsem znovu usnula a spala až do večeře. PO večeři jsem se pak šla vždycky kouknout na televizi na pořad "Máte doma uklizeno" nebo na něco dost hroznýho. A pak jsem si šla číst do takových deseti hodin večer. A protože jsem spala celý den, tak v noci m ito potom nešlo. Celou noc jsem koukala do tmy. Ne, celou noc jsem koukala na trapnou pouliční lampu, která moc svítila. A modlila se, ať už je den. Měla jsem nutkání jít někam na procházku. A ono se tam tak dbá na to, aby pacienti spali v noci. Pak přijde ráno. A jdou změřit teplotu. A stlát.  Což nechápu, proč mi stlali, když mi celý týden nechali to samé prostěradlo, na kterém byl nechutný flíček. Pravda, byl to můj flíček a doma spím skoro v blátě, protože mi v posteli spí pes... Ale mě to hrozně vadilo.
    A jídlo, z toho já tam měla vždycky průjem neurčité barvy. Teprve až domy, když jsem si vzala pečený bůček, se mi udělalo dobře a stolici jsem měla normální.

    OdpovědětVymazat
  5. Mě čeká,naštěstí jen na jeden den, špitál za měsíc. Chstá se pro mě artroskopie ramene protože jsem si říkala že v třiapadesáti nehodlám ještě trpět bolestmi které si nechávám na pozdější leta. Tak se uvidí jestli to opravdu tak bude. Horší pro mne bude těch šest týdnů s ortézou na rameni. To se nudou zblázním! Buzení v pět hodin jsem vlastně nikdy nepochopila. Už proto že pokud mi chtěli napíchnout žílu na kapačku měli strašný problém z hloubi mého už tak normálně podtlakového stavu vytáhnout vůbec nějakou žílu na světlo boží. A co se týče teploty myslela si vždycky sestra že jsem teploměr strkala za okno. Neboť po změření ukazoval ještě méně než když jsem si ho pod paži vkládala....a uklízečk...jejich řachtání kýblama a třikrát upadlý kovový koš na kachlíkovou podlahu mluví samo za sebe. Ale víš jak si pak budeš lebedit doma? I přes Medvědovo mručení a Kačenčino skučení?!

    OdpovědětVymazat
  6. Super blog! super design. a super článok. vrátim sa.. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Nejprve musím konstatovat, že mi jaksi unikl předešlý článek o polámání mravenečka, tudíž je pro mne tvoje současná nemocniční štrapáce úplnou novinkou.
    Taktéž musím s potěšením konstatovat, že ani značné zhmoždění mozku i celého těla ti nijak neubralo na smyslu pro humor.
    Nicméně ti přeji brzké uzdravení, protože do nemocnice se chodí především umírat, což by v tomto případě bylo velmi nežádoucí.
    Z mého pohledu by se nemocnice spíš měly přejmenovat na "smrtelnice".
    Já jsem za svůj dospělý život naštěstí strávil v nemocnici pouhý jeden den. Být tam však ještě o jeden den déle, tak bych v této chvíli už dávno blogoval ze záhrobí.

    OdpovědětVymazat
  8. Hm..., tak to v nemocnicích chodí, chodilo a bude chodit - takový je tam řád a musí být, možná by jsi pochopila, kdyby jsi tam pracovala. Nejsem doktor ani sestra, ale denodenní pracovní pobyt v nemocnici mi nabízí jako zaměstnanci úplně jiné pohledy než jako máte vy "pacienti".
    Ještě jsem neviděla v nemocnici pacientku, která by coby ležící na lůžku a napojená na kanyly vypadala jako Bartodtka - tvůj manžel ano
    Takové přeci neleží v nemocnici ne?   
    Ostatně, kdyby jsi se na lůžku silně nalíčila, či ze sebe udělala hvězdu, to by se doktoři sakra zlobili, z nenalíčené nejen tváře - jde poznat mnohé nejen z doktorské vědy...

    OdpovědětVymazat
  9. [5]: To chrastění kýblema má svůj terapeutický účel, aby dlouhým ležením letargovaní pacienti samovolně neupadali do kómatu.

    OdpovědětVymazat
  10. U nás v nemocnici ( alespoň na odděleních, kde jsem ležela ) už to takto naštěstí nevypadá
    Jako dítě a pak studentka jsem si pobyla v nemocnici hodně a vypadalo to tam tak, jak píšeš Ty. Uklízečka na oddělení byla nejvyšší autorita. Kolikrát mě seřvala, že mám špatně srovnané bačkory. Nikdo jsme si nedovolili ani jít na WC i když myla na druhé straně chodby, protože byly sprosté jak dlaždič ( omlouvám se dlaždičům, ale to se jen říká ).
    Nyní v nemocnici vaří velice dobře.
    Přeji Ti, abys se co nejdříve uzdravila
    a nic Tě nebolelo a také příjemný večer a v noci veselé sny

    OdpovědětVymazat
  11. Spíš Záhořovo hoře.
    O nemocnicích vím své. Ale také znám jedno přísloví: "Neplivej do studánky, nikdy nevíš, kdy z ní budeš pít."

    OdpovědětVymazat
  12. Přeji Ti, ať přežiješ nemocnici a pak se doma v klidu a pohodě uzdravíš.

    OdpovědětVymazat
  13. Přeju brzké uzdravení :)

    OdpovědětVymazat
  14. [8]: To brzké buzení v nemocnicích je vůči pacientům kruté a zcela nesmyslné. Ve své podstatě je to reziduum na doby habsburského mocnářství, protože asketický císař Franz Josef úřadoval od šesti hodin ráno. Tudíž nebylo možné, aby jeho poddaní chrápali, když císař pán už pracuje. V mnoha fabrikách a v nemocnicích tento princip brzkého vstávání u nás stále bohužel přežívá. Byť je například vědecky dokázáno, že nejvyšší pracovní aktivity člověk dosahuje až okolo desáté hodiny.

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: A od funebráků taky. Což ovšem někdy bývá jedno a to samé. [11]: Když je člověk ouvej, tak se rád napije i ze studánky, do které sám naplival.   

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Jsem Francka Josefka, pracuji od půl sedmé, vstávám v pět! Jsem ráda, že práci vůbec mám!

    OdpovědětVymazat
  17. Měla sis pořídit nadstandard, tam se jistě vstává už o půl páté .

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: To není práce, ale galeje.

    OdpovědětVymazat
  19. Nějak jsem propásla tvůj předešlý článek o tvém zranění.
    Je mi to moc líto, že jsi se tolik potloukla a otřásla si mozek.
    Ale podle stylu tvého psaní, se ti už vrací humor.
    Přeji ti brzké uzdravení! Hlavně opuštění nevlídné nemocnice.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Je nás tam takových pracujících
    pět a půl tisíc, to už jsou velegaleje!

    OdpovědětVymazat
  21. [21]:Že já blbec jsem se líp neučil. Mohl jsem teď radostně otročit už od ranního kuropění s dalšími pět a půl tisíci šťastných nevolníků.

    OdpovědětVymazat
  22. (Citat) "Za chvíli by byla nemocnice plná vypasených hrošíků. To by opravdu nešlo."Tak krasne malebnu vetu som uz dlho necital! Ale je nebezpecna, lebo som sa kludne mohol od smiechu ocitnut vedla Teba na oddeleni!Uz aby si bola von! Aj ked mi tento sibenicny humor mozno bude chybat. Ale ty ho dozenes aj inymi prihodami, ktore snad nebudu az tak "osobne". Rychle uzdraveni!

    OdpovědětVymazat
  23. Tak ráda čtu, že už je ti lépe.
    Řehtám se nahlas, s náznaky prašivy jsi mě úplně odrovnala. A taky vzpomínám. Už to bude v dubnu rok, co jsem byla na výměně kloubu a stále mám ta "malebná" nemocniční rána a neidentifikovatelné obědy v živé paměti. Troufnu si říct, že i na mě Jirka s holkama koukali značně vyjeveně. To víš, doma bez řasenky a tužky na oči ani ránu a najednou mě viděli s obličejem tak jak mně narostl. Šok!!
    Napsala jsi to nádherně a držím palce, aby ses co nejdřív dostala domů. Pá.

    OdpovědětVymazat
  24. Musela jsem si přečíst článek předcházající, abych pochopila, proč jsi v nemocnici. Předpokládám, že Kačenka bude velikosti bernardýna, ale jinak hodná a milující svou paničku. Držím palce a přeju co nejrychlejší uzdravení a návrat do tepla domova!

    OdpovědětVymazat
  25. Košilka vypadá krásně, jistě to byl dárek od medvídka.

    OdpovědětVymazat
  26. Tos musela být fakt hodně pomlácená, když už vymoženosti našeho zdravotnictví můžeš využívat 14 dní a více.. Kačenka odvedla precizní práci, ostatně zřejmě jako vždy. Jsem ráda, že neztrácíš humor i když už tě to musí parádně.. víš co. Brzo se uzdrav, tu noční košili si spíš měla nechat doma Medvědovi pro nostalgickou vzpomínku...   

    OdpovědětVymazat
  27. Vůbec ti nezávidím, že jsi tak dlouho ve špitálu, přeji brzké uzdravení, ale s potěšením sleduji, že tě humor neopouští .
    Noční košilka je moc pěkná

    OdpovědětVymazat
  28. [1]: Primář je docela hodný pán a řekla bych, že snad ani socialismus nepamatuje. Vypadá poměrně neopotřebovaně [2]: Obývám malý provinční špitálek a kdo nám tu vaří, to opravdu netuším. Každopádně odcházím opravdu zocelena [3]: Kdepak, moc spánku by mohlo zřejmě pacientům uškodit.[4]: Já jsem zase hned druhý den dostala rýmu. Celý rok jí nemám a pak šup a je to. S natlučenými žebry bylo smrkání docela adrenalinová záležitost [5]: No, taky bych nemohla být feťák, protože najít mi žílu je dost umění. A když už nějakou sestřička vyloví, tak mi pak vyrobí čarokrásnou modřinu. Jsem dost vděčná za vynález kanyl, protože kdyby mě měli každý den píchat znovu, tak někoho pokoušu [6]: Děkuji, klidně se vrať

    OdpovědětVymazat
  29. [7]: Chvílemi mám pocit, že se do záhrobí co nevidět odeberu. Obzvlášť při obědě [8]: Já jsem si hned myslela, že mě trochu umravníš [10]: Naše paní uklizečka je velmi svérázná osoba. Vládne tu rukou železnou a pevnou. Včera jsem jí poněkud hla žlučí svými neuklizenými pantoflíčky [11]: Rozhodně bych se neodvážila plivat do žádné studánky [12]: Přesně takového plánu se zuby nehty držím

    OdpovědětVymazat
  30. [13]: Děkuju [14]: Ráda se budu napříště tvojí radou řídit [17]: Vidíš, to mě nenapadlo [20]: Ještě se jednou vyspím a peláším domů. Paní doktorka se sice tvářila poněkud nevraživě, ale další víkend bych tady už vážně nepřežila. Mám docela hlad [23]: Kingu, už se cítím jako křepelička [24]: Budu se z téhle ozdravné kůry hodně dlouho vzpamatovávat. Mám co dělat [25]: Někdy mám pocit, že Kačenka je ve velikosti parní lokomotivy. Má i podobnou údernou sílu [26]: To víš, že nebyl [27]: Cítila jsem se, jako kdyby mě dvakrát přejela tatra naložená štěrkem. Káča je rozkošný drahoušek [28]: Už s pobytem končím, stačilo

    OdpovědětVymazat
  31. [17]: Ano! Zálaží na tom, zda se nadstandart nachází na začátku,či na konci chodby. Ve druhém případě je pacient buzen o sladkých dvacet minut později, než se tam uklizečka dosmýká s mopem přes ostatní pokoje.

    OdpovědětVymazat
  32. Tak nějak si představuji útrpné právo

    OdpovědětVymazat
  33. Vzkaz z druhé strany:Je to vůči pacientům kruté,ale jak to asi máme stihnout,když od 7:30 navážíme operanty na sál až do 14 hodin(je jich na prostě hodně)Do té doby musíme stihnout veškerou ranní bezprostřední předoperační přípravu a vtrhnutí na pokoj v 6:00je nezbytnost. Jinak přeju brzké úplné uzdravení

    OdpovědětVymazat
  34. Brzo nebo pozdě. O co jde? Důležité je, kolik hodin se opravdu spí. Pokud mám svých 8 hodin, jsem spokojen. A nemocniční voda? Radši trochu víc chlóru než skapat na legionelu. Ale mp3 přehrávač se spoustou skladeb je v nemocnici nutností. I ten nemocniční svět vypadá najednou veselejc s hudebním doprovodem ...

    OdpovědětVymazat
  35. Byla jsem v nemocnici před nějakými deseti lety a nemůžu si stěžovat, doktoři skvělí, sestry výborné a strava přijatelná.
    Před několika lety měla nemocniční pobyty moje máma. Doktoři skvělí, sestry krávy a žrádlo, které se nedá nazvat jídlem. Po každé takové nemocniční návštěvě přijela mamka pohublá (i přes námi přinesené jídlo).
    Myslím, že je to zkušenost k nezaplacení a i když se pokoušíš o nadhled a humor, že ti moc do smíchu není. I když za čas na to budeš vzpomínat jako na raritu...
    P.S. vážně dobrý spací úbor! Moc hezký!
    Takže tvé vyprávění čtu docela s pochopením.   

    OdpovědětVymazat
  36. [33]: Naštěstí nikoho nenapadla odpolední španělská bota nebo večerní natahování na skřipec [34]: V 6 hodin by to celkem už i šlo. Ale v 5? [35]: Nejsem nějaký velký spáč a i doma vstávám poměrně brzy. Ale budím se sama a dobrovolně Nedělá mi prostě dobře, když mě za hluboké tmy vzbudí temný přízrak [36]: Nechci, aby to vypadalo, že jsem nespokojený rejpal. Sestřičky i doktoři byli příjemní a milí, nemůžu proti nim říct křivé slovo. Sice mě trochu rozhodil černý doktor, který mluvil tak mizernou češtinou, že dodneška nevím, co říkal, ale to se nepočítá

    OdpovědětVymazat
  37. Za nás jsme ještě rozdávali klasické rtuťové teploměry, takže bych si moc nestěžoval na digitální pistolku. Nechci se zastávat sestřiček, ale někdy to není s pacienty zrovna jednoduché. S tím vstáváním máš pravdu. Ještě dnes mám před sebou obraz fialového rizota, které jsem dával pacientům - rizoto polité červenou řepou. Určitě to bylo z důvodu, aby to nebylo suché a pro neopakovatelný gurmánský zážitek, ne o misku míň k umytí.

    OdpovědětVymazat
  38. Cha, ještě teď mi slejzá kůže z obličeje, joo, nemocniční voda je holt nemocniční voda .
    Jinak naše sestřičky byly vcelku tolerantní, budily nás pistolkou patnáct minut před šestou, uklízečky až v půl sedmé, ale mezi tím ti pomocníčci, co se nás ptali, jestli máme dost čaje .
    Přeji ti, ať je ti brzy lépe a ať ti ten humor co nejdéle vydrží!

    OdpovědětVymazat
  39. [37]:Jestli počítám dobře, jsi už doma?

    OdpovědětVymazat
  40. Vyděsila jsem se posledními články dokonale a to jsem upřímně doufala, že máš letos vybráno.
    Raději přeji jen brzké uzdravení a dobré trávení, když už se konečně dostaneš doma k normálnímu jídlu.

    OdpovědětVymazat
  41. " Posypáno jest na chodnících ??Kdežpak ! ... já upadl na ulici -
    ... kdo zapomněl posypat ?  pěkný zmrd !... nechte mě !  je mi prd !  je mi prd !!
    ... zařval jsem v sanitce  do kraváluJá násilím odvezen do špitálu !
    Ten šok co nastal pak v nemocnici !... nevím proč, vidím, - jsem v porodnici !
    Kurwy !  já si vás podám !!"" Teče jí plodová voda !"
    ... křičí  zdravotní bratr ....." Dělejte něco !  zatrr .. !!"... " Chci vysvětlit  tomuto debilu " ...." Kanylu !!  dejte sem kanylu ! "
    slyšet jsou výkřiky primaře" Ten jehlu vraziti dokáže
    rodičce někam .. až ku morku !"
    řve bratr :  " Držte tu bosorku !!"... " Marně křičím : " Pusť debile !!"Primař  MUDr Wull  rozčilen !
    " Rychle !... sem skalpel ! no tak !... nůž !!"... tu lékař vykřikl :  " Je  to muž !!!"
    doktor je úplně vytočen !
    " Plodová voda ?  jest pomočen !".... " Porod musí být odročen !"
    brumlá  nevrle  personál" By se nám tu ještě neposral " !
    ... hovoří jedna zdravotní sestra ...." Z ,,Nemocnice  na kraji města,,
    vyhozen  byl jsem  ... prostě ....
    Jak je to od jich sprosté !!"
    ... vypráví  Jossef  Beykk  ve městě :" Radím vám , - vůbec tam nelezte !
    ... já v posteli celý byl zpocený !"
    ... hovoří  k lidem  zde sroceným ...

    OdpovědětVymazat
  42. [38]: Rizoto zalité červenou řepou? To muselo být podobně nezapomenutelné jako těstoviny zapečené se špenátem, který chutnal jako spařené kopřivy. K tomu švestkový kompot. Byla jsem tak vyděšená, že mi naskočil opar [39]: Na čaj bych skoro zapomněla Nevím jak ten váš, ale ten náš chutnal jako vyvařené houby. Tak jsem ho nepila. A stejně se každé ráno pomocný chlapec zeptal, jestli má přinést konvičku.[40]: Ano, v pátek jsem se nechala vykopnout. Už jsem to fakt nemohla vydržet a představa dalšího víkendu ve špitále mě děsila. Ostatně, Medvědovi už docházelo čisté prádlo [41]: Až do konce roku očekávám dny naplněné slunečním jasem a domácí pohodou. Ale to se budu asi muset odstěhovat někam z dosahu Kačenky, Medvěda a domácích skřítků [42]: Jo, ještě plodová voda k tomu všemu

    OdpovědětVymazat
  43. [43]: Tak s čajem to nemělo společného ani ten název, ale pít se to v nouzi dalo .

    OdpovědětVymazat
  44. Ať je to ve špitále sebevíc "příjemné a líbezné", tak ze všeho nejvíc ti přeji odchod do domácí reality, abys tu rozkošnou košilku doma lépe využila .

    OdpovědětVymazat
  45. [43]: Tak tohle mi připomnělo šílený film "Jedna ruka netleská":
    Standa: Co to je za čaj?
    Martina: To je normální houbovej čaj.
    Standa: Aha.
    Martina: Co, neni dobrej?
    Standa: Jo... Dobrej.Že vy tam taky jedete na lysohlávkách, aby to rychlejc uběhlo?

    OdpovědětVymazat
  46. [43]:Špenát, který chutnal jako spařené kopřivy? Možná to byly spařené kopřivy...on se totiž dělá i kopřivový špenát. Jinak doufám, že uvítání bylo aspoň působivé.Kačence byste měli dávat občas dávku sedativ, aby tě tam neposlala na opětovku...

    OdpovědětVymazat
  47. [44]: Nedalo Fakt ne.[45]: Určitě. Doma je přece jenom "nejlíbezněji" [46]: Aha. Tak nepitím čaje jsem vlastně bojkotovala léčbu Proto se mi tam dny táhly jako Lovosice [47]: Obhlédla jsem si jídelní lístek a tam byly napsané těstoviny se špenátem. Špenát mám za normálních okolností ráda, ale tenhle výrobek se vymykal všem přírodním zákonům

    OdpovědětVymazat
  48. Chci být navždy zdravá jako řípa, abych se nikdy nemusela dostat do jejich spárů... ble. Nicméně, koukám, že i o něčem takovém se dá psát krásně s humorem :)

    OdpovědětVymazat
  49. [49]: I relativně zdravý člověk se může ocitnout ve spárech našeho vyspělého zdravotnictví. Stačí vlastnit úplně blbého psa

    OdpovědětVymazat
  50. Tak to já si na Fakultní nemocnici v Ostravě nemohu v ničem stěžovat. Jen bych si přála milejší některé sestry. Ale dá se to pochopit, v tom fofru, který měly.
    A jídlo tam bylo velice chutné. Nekecám.

    OdpovědětVymazat
  51. S překvapením zjišťuji, že existují i jiní, kteří nemají žíly. Když jdu na odběry, tak sestřičky obvolávají jiné kliniky, zda nemá službu Soňa nebo Zita, které umí najít a napíchnout mojí žílu. A pokud se to někomu podaří hned na poprvé, uděluji řád zlaté jehličky. Brzké uzdravení!

    OdpovědětVymazat
  52. [51]: Určitě je asi rozdíl mezi velkou fakultní nemocnicí a provinčním mrňavým špitálkem. Ale sestřičky u nás byly velice hodné. Alespoň ty, na které jsem narazila [52]: Otavínko, žíly máme určitě obě. Jen si je necháváme pro sebe a nerady se o ně dělíme

    OdpovědětVymazat
  53. [53]: No, ani být nemusí. Záleží na tom, jaké tam pracují kuchařky. V další veliké, Městské ostravské nemocnici prý vaří snad za trest, jsem slyšela.

    OdpovědětVymazat
  54. [54]: Mizerná strava možná slouží k tomu, aby pacienti zbytečně neblokovali lůžka Kdo jen trochu může, zdrhne domů.

    OdpovědětVymazat
  55. Obdivuju tě, jak o nepříjemných životních událostech dokážeš psát s humorem! Taky bych se tak chtěla umět dívat na život.

    OdpovědětVymazat
  56. [56]: Humor leckdy je taková záchranná brzda

    OdpovědětVymazat
  57. Košilka je parádní. Člověk sice vydrží hodně, ale na tvém místě v nemocnici bych být nechtěla.

    OdpovědětVymazat
  58. [58]: Teď při zpětném pohledu se mi to tak děsné nezdá

    OdpovědětVymazat
  59. V nemocnicích jsem coby návštěva každou chvíli a měla jsem tu čest nemocného i krmit. Dát člověku, který si NESMÍ sednout, kuře s rýži je docela kousek...
    :) Peelingový krém by sis mohla nechat patentovat ;)

    OdpovědětVymazat
  60. [60]: Na patent je pozdě, už jsem to vykecala

    OdpovědětVymazat
  61. Tvůj úraz mě mrzí, osud je holt mrcha. A ten pobyt v nemocnici taktéž. Zažila jsem to několikrát a konstatovala jeden jediný pozitivní fakt - člověk tam má čas na čtení.

    OdpovědětVymazat
  62. [62]: S odstupem času nabývám dojmu, že se mi ve špitále moc líbilo. Ten svatý klid

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...