Polámal se mraveneček

Mám poměrně dost bujnou fantazii. Dokážu si ledacos představit. Někdy ovšem nastane situace, kdy si nejsem zcela jistá, zda bdím či spím jako dudek a všechno se mi jenom zdá.

---

Nedávno jsem si tady zaskuhrala nad drobnými katastrofami, které se prohánějí naší medvědí domácností. To byla zřejmě hrubá chyba. Osud si škodolibě zamnul tlapky a rozhodl se, že mi předvede, jak hluboce jsem se mýlila, když jsem za katastrofu neuváženě považovala neškodné Kačenčino okusování kůlny.

Jako nástroj pomsty si osud zvolil - jak jinak - drahouška Káču. Pečlivě nachystal rekvizity a představení mohlo začít. Ač jsem se veselohry osobně účastnila, tu nejlepší část mám pouze z doslechu. Nemohu tedy posloužit detaily ze své cesty po schodech, na kterou jsem se vydala v momentě, kdy se k témuž rozhodla hodně rozběhnutá Kačenka. Zcela jistě mě neshodila schválně. Když mě Medvěd probral, dokonce ji pochválil, že u mne způsobně seděla a zřejmě dohlížela, abych se z místa činu někam záludně neodplížila.

Medvěd nekompromisně rozhodl, že domácí léčba není úplně nejvhodnější řešení, přestože jsem se mu velmi usilovně snažila vsugerovat, že mi ještě nikdy nebylo lépe. Páteční večer si rozhodně umím představit jinak, než pobytem na chirurgické pohotovosti. Pravděpodobně dalšího půl roku budu lehce světélkovat, protože mě zrentgenovali od hlavy k patě a jako bonus mi bylo dopřáno CT vyšetření mozku.

Kromě otřesu mozku a množství různých zhmožděnin mohu Kačence poděkovat za poněkud načechrané krční obratle. Své dny teď tedy trávím pilným ležením na nemocničním lůžku, ověšená velmi vkusnými hadičkami a kapačkami. Modřiny se začínají opravdu hezky vybarvovat, připadám si jako duhová víla. Pravda, boule na čele se transformovala do parádního monoklu, ale tím si hlavu nelámu. Nejsem na soutěži o královnu krásy.

Jen si tak říkám, že tohle už by opravdu mohla být poslední "zvláštní událost" v letošním roce.