Vlaštovku do každé domácnosti!

Moje pověst ochranitelky všeho živého doputovala zřejmě už i do Afriky, kde se tato zajímavá a podnětná informace rozkřikla mezi černými potvorami. Potvory nezaváhaly, vydaly se na dlouhou cestu a hbitě se mi nastěhovaly do baráku. Jejich drzost je ovšem bezbřehá a tak vypukl boj. Prohrála jsem na celé čáře.

---

V minulých letech potvory vlaštovky spořádaně hnízdily v průjezdu. Sice, jak poeticky říká Ajťák, posraly, co mohly, ale úspěšně vychytaly všechny mouchy široko daleko. Žili jsme tedy ve vzájemně výhodné symbióze. My jsme se potichu a potmě plížili průjezdem bez zbytečného rozsvěcování, abychom nerušili vlaštovčí rozmnožovací proces, ptáčci na oplátku pečlivě udržovali bezmušno.

Letos vlaštovky usoudily, že už je nebaví pobývat ve starých hnízdech a zatoužily po změně. Celou akci si důkladně promyslely. Pár dnů jen tak bezcílně poletovaly, případně vysedávaly na pavlači a podivně čučely. Hnízda zůstávala prázdná a vypadalo to, že tentokrát nás ptáci svou přízní nepoctí.

Vůbec mě nenapadlo být ostražitá a tak, když jsem se probrala ze sladké bezstarostnosti, bylo na všechno pozdě. Ty černé bestie si v tichosti postavily hnízdo hezky nad schody do našeho bytu. A než jsem se rozkoukala a vyhodnotila potenciální nebezpečí, seděla paní Vlaštovková na vejcích. Ajťáka poměrně výrazně potěšilo zjištění, že se vlaštovčí bobkování odstěhovalo z jeho zorného pole. Já jsem byla nadšená o dost méně.

Vlaštovčí bobky se nakonec ukázaly jako ten nejmenší problém. Mnohem horší byla umanutost, s kterou se vlaštovky snažily sdílet se mnou nejen schody, ale rovnou celý byt. Paní Vlaštovková spořádaně seděla na vejcích, pan Vlaštovka využil otevřené vstupní dveře a jal se okupovat předsíň. Mazaně vyčkal a při nejbližší vhodné příležitosti dobyl další kótu. Jelikož byl úplně blbý, v kuchyni začal propadat panice, zřejmě ztratil mapu a nevěděl, kudy zpátky. To už jsem po něm většinou šla řádně vyzbrojena koštětem, v patách vytřeštěného Kájínka, který netušil. co moje zběsilé pobíhání se smetákem znamená. Po prvotním váhání se osmělil, radostně se zapojil a velmi pečlivě se mi pletl pod nohy.

Vypuzený pan Vlaštovka se odebral k zaslouženému odočinku do hnízda a vystřídala ho neméně odhodlaná a stejně pitomá paní Vlaštovková, která ovšem projevila trochu více lstivosti a zabloudila až v obýváku. Vyhánění vetřelců se postupně stalo každodenním rituálem. Kájinek už byl tak zjančený, že i v momentě, kdy jsem vzala do ruky koště a chtěla jenom zamést, byl okamžitě připravený lítat, štěkat a překážet.

Ke zklidnění poněkud hysterické atmosféry v naší domácnosti došlo v momentě, kdy se na svět vyklubalo pět malých vlaštovčat. Vlaštovkovi měli plné zobáky práce, aby nakrmili rozkřičené hladové krky a tak jim nezbývalo moc času, aby mi pili krev. Docela jsem si oddychla, ale Kájínkovi se evidentě po smetákové hitparádě stýskalo. Vytrvale zevloval na schodech a podezřívám ho, že pana Vlaštovku přemlouval, že by nebylo od věci, kdyby se zase drobátko proletěl po obýváku.

Drama hodné pana Hitchcocka vypuklo v den, kdy pan a paní Vlaštovkovi vyvedli své dementní potomstvo k prvnímu prolétnutí. Ukolébána několikadenním příměřím jsem se projevila jako nepoučitelná blbka a opět jsem zapomněla zavřít dveře. Pan Vlaštovka tudíž zcela neomylně vyvedl rodinku na výlet směr kuchyně, s doprovodným programem v obýváku. V momentě jsme se s Kájínkem ocitli ve vlaštovčím blázinci, kde Kájínek udržoval velmi vzrušenou atmosféru svým rozčíleným ječením.

Vlaštovčí drobotina neměla tak propracovanou techniku vyhýbání se mému smetáku jako rodiče, zato byla v početní přesile. Nepomohlo otevření oken i dveří na pavlač, ptáčci zcela odmítali opustit obsazené území. Lstivě se ukrývali na okenních parapetech v rozkvetlých fialkách, které hromadně začínaly vypadat jako po zásahu granátem. Musela jsem vymyslet bleskový útočný plán. Taťku s mamkou jsem zručně vypakovala smetákem na pavlač, kde se usadili na prádelní šňůře a celému světu vyprávěli, jakého se jim dostalo příkoří.

Zbývalo vypudit zpovykanou mládež. Kájínek mi moc nepomáhal. Byl tak zaujat honěním vzpurných jedinců, že naprosto ohluchl a odmítal se uklidnit. Čtyři robátka se mi podařilo s trochou potíží posbírat a za doprovodu notného ptačího křiku je vyhodit na pavlač. Vlaštovkovi se mezitím trochu uklidnili, dávali však dost zřetelně najevo, že jsou z mé nepohostinnosti naprosto konsternováni.

Pátý opeřenec se zřejmě rozhodl, že u nás zůstane navždy. Byl lstivý jako liška a neomylně mi unikal. Strávili jsme spolu svižnou půlhodinku, kdy už se o mne pokoušel infarkt. Nakonec ten mizera udělal osudovou chybu. Blbě si vyhodnotil skleněné dveře jako únikovou cestu a natloukl si zobák. Trochu se mu zamotala makovička a usadil se na zemi. Stačilo ho sebrat a vyexpedovat. Jenže v ten moment se v Kájínkovi, který už byl tak uhoněný, že si šlapal na vyplazený jazýček, probudila lítá šelma. Nezaváhal a skočil. Naštěstí si ne zcela přesně vyměřil místo dopadu a vyjeveného ptáčka minul o půl metru. Stačila jsem tedy vetřelce rychle sebrat a konečně vyhodit.

Kájínek je ovšem přesvědčen, že jsem mu lov překazila já svým neodborným zásahem. Nebýt mého vměšování, mohl slavit vítězství. V tomto duchu informoval Kačenku i Pakouška a za trest se mnou celé odpoledne nemluvil.

Související: Kočkoland