Ďábel nosí kšírky

Téměř každá žena trpí komplexem prázdné skříně. Muž nikdy nepochopí, že jeho jindy zcela normální choť zírá do narvaného šatníku a kvílí, že nemá vůbec nic na sebe. Můj manžel má převeliké štěstí, že ho bohové obdařili ženou neparádivou a vlastně velmi skromnou. Ostatně, proč nakupovat u Diora, když Medvěd nerozliší velké večerní od odrbaných džínů.

---

Na módu opravdu příliš nehledím a jestli se letos v létě nosí béžová nebo nebeská modř je mi srdečně ukradené. Mnohem více se v naší domácnosti zabývá módními trendy odborník na slovo vzatý. Kájínek. Během pár týdnů se vypracoval na pozici nesmlouvavého módního kritika, který neváhá své názory tvrdě prosazovat.

Na odpolední kávu se přihnala moje kamarádka Jaruška. Jaruška miluje extravagantní botky s vysokými podpatky. Je mrńavá, tak si může tuto zálibu dovolit. Kdybych si já obula některé z jejích lodiček, můžu okamžitě dělat žirafí královnu. Jaruška se dostavila v apartních sandálcích, nad kterými se mi zatajil dech. Jsem sice zvyklá na její poněkud výstřední modely, ale tentokrát se překonala. Růžová změť tenoučkých pásků a jako třešnička na dortu malinké mašličky. Až mi naskočila husí kůže.

Kájínek zcela evidentně sdílel mé pocity. Než jsme s Jaruškou probraly poslední šokující události v naší vísce a dopily kávu, vypořádal se s botami jednou pro vždy. Mašličky nekompromisně sežral. několik pásků překousal a jeden podpatek poměrně vkusně ohryzal. Jaruška odcházela s nervy nadranc a vykřikovala, že příště přijde v holinkách a ani ty si rozhodně v předsíni neodloží.

Koupila jsem mu krásné modré kšírky, jelikož obojek byl pod jeho důstojnost a tvrdě ho odmítal. Nevím, jestli se dá věřit vědeckým výzkumům, které tvrdí, že pes nijak zvlášť nerozlišuje barvy. Pokud je to pravda, tak Kájínek zřejmě není pes. Modré kšírky si sice nechal natáhnout, ale tvářil se dost znechuceně. Abych si náhodou nemyslela, že tak odpornou věc bude nosit, v nestřežené chvíli uhryzal přezku. Dostal nové kšírky, tentokrát červené, modré došly. Spokojeně se v nich natřásá.

Kájínkův cit pro estetično zřejmě nesplňovala ani koupelnová předložka. Vylepšil ji tedy dle svých představ a přesně uprostřed vyrobil obří díru. Uondán náročnou prací spokojeně usnul a můj následný jekot ho evidentně pobouřil. Jak můžu být tak nevděčná? Tolik se nadřel a místo vděku spousta křiku.

Abych už končeně pochopila, že ve svém okolí nestrpí jakýkoliv nevkus, poopravil polštářky na gauči. Užižlané, roztřepené růžky a sežrané knoflíky ho dokonale uspokojily. Přišel ovšem trest v poněkud obtížném ranním bobkování, kdy se knoflíkům nijak zvlášť nechtělo vrátit se zpátky mezi nás.

Kájínka v tvůrčím rozletu nemůže nic zastavit. Včera usoudil, že nehodlá přihlížet, jak si duševní obzor kazím nevhodnou literaturou. Pranic mu nevadilo, že knížku jsem si odložila na (dle mého názoru) bezpečné místo. Využil svých veverčích schopností a malinko se začetl. Jezuité nevhodné knihy pálili, Kájínek je cupuje na maličké kousínky. Obzvlášť závadné pasáže pro jistotu poobědval. Po návratu z práce jsem uronila slzu a dala psíkovi plnotučný jogurt, aby se mu papír lépe trávil.

Kájínek zásadně škodí, pokud je dopoledne sám doma. Už jsem se naučila před odchodem do práce všechno, co by mu mohlo padnout do jeho zvídavého očka, poschovávat. Je to marné, leze po výškách jako papoušek a podá si, co potřebuje. Když mu domlouvám, tváří se velmi chápavě a slibuje, že už nic neprovede. Předsevzetí mu vydrží přesně do chvíle, než za mnou zase zapadnou dveře. Z práce se teď vracím napjatá jako strunka a dumám, co ten malý ďábel zase vymyslel. Občas mě rouhavě napadne - zlatá Kačenka.

(Pro Tlusťjocha - není to žádná knížka z KKKb. To by si Kájínek určitě nedovolil)