neděle 7. června 2015

Kájínek vystrkuje růžky

Většina chlapů, kromě chronických podpantofláků, je zřejmě přesvědčena, že jejich slovo je v domácnosti zákonem. Nejinak je tomu u nás. Medvěd se dopustí myšlenky, vydá rozhodnutí a očekává, že zbytek rodiny (tedy já a psi) v němém úžasu nad genialitou nápadu uvede nařízení do praxe. Léta, kdy jsem se o evidentně pitomém nápadu pokoušela diskutovat a hledala úderné argumenty proti, jsou dávno pryč. Poučena roky zkušeností jsem vyvinula metodu, kdy je vlk nažraný a kozy si pěkně dělají jenom to, co chtějí. Metoda je to tak báječná, že ji beze zbytku přijali za svou i Kačenka s Teroristou. Rovněž malý Kájínek se v problému zorientoval překvapivě rychle.


Terorista (budiž mu skalka lehká) nesměl spát v posteli. Medvěd na tom nekompromisně trval, takže pejsek v posteli sice spal, ale ne tak často, jak by si jistě přál. Kájínek si stejný příkaz vyslechl hned první den, kdy jsme si ho přivezli domů. Štěňátko se ovšem projevilo jako tvrdý vyjednávač. Rozhodně nemínilo strávit noc o samotě, plakalo tak usilovně, že ve tři ráno Medvěd vyvěsil bílou vlajku a "tak jo, ale jenom dneska". Kájínek se vítězoslavně uvelebil na peřině a poťouchlé jiskřičky v jeho očkách napovídaly, že tohle je teprve začátek. Od té doby samozřejmě nikde jinde noci netráví.

Medvěd se doma vyskytuje pramálo, takže Kájínek za hlavní domácí božstvo považuje mne. Naučila jsem se našlapovat zlehka jako kočka, protože mám pejska neustále přilepeného za patami a hrozí, že ho v nestřeženém okamžiku zašlápnu. Neudělám ani krok, aby mě okamžitě nenásledoval. Jsou ovšem chvíle, kdy tuto jeho roztomilou přítulnost moc neoceňuji. Na záchodě si opravdu raději užívám intimní samoty, ale Kájínek nemá pro tak výstřední nápad vůbec žádné pochopení. Dokáže za zavřenými dveřmi uspořádat takový virvál, že o klidném ranním rozjímání si můžu nechat tak leda zdát.

Prvních pár dnů se zdálo, že máme malinké roztomilé štěňátko, které za mnou celý den capká, pěkně spořádaně papá a v noci spokojeně spí. Omyl, veliký omyl. To se jen Kájínek rozkoukával, aby mi mohl následně předvést, že jsem si domů přinesla kilo a půl dynamitu. Byt proměnil v dobře zavedené smetiště. Kam se na něj hrabe Medvěd. Všude se válejí plyšáci, nahryzané kostičky, míčky, boty, ponožky, tužky, klubíčka... Něco z toho jsou Kájínkovy legální hračky, ostatní permanentně krade a roznáší.

Už jsem se vážně zamýšlela nad tím, že Kájínek je poněkud záhadná hříčka přírody. Podivný kříženec psa, veverky, klokana a dostihového koně. Ze země vyskočí nejen na gauč (to je naprostá samozřejmost), ale i na stůl. Velmi rád se pohybuje ve výškách, takže se prohání po opěradle sedačky, elegantně seskočí na zem, v plné rychlosti se prožene několikrát dokola obývákem, vyskočí na můj pracovní stůl, v letu sebere propisku (gumu, fixu, cokoliv) a pádí do předsíně. Udělá bleskový obrat, odhodí to, co zrovna ukradl v obýváku, popadne pantofel a maže zpátky. Cestou se v kuchyni potřebuje napít, pantofel zapomene u misky s vodou a tak si letí uloupit něco jiného. Jako ideální se mu jeví rozečtené noviny na stole. Ukryt pod vlajícím denním tiskem sprintuje do koupelny, kde noviny zacuchtá do již nepoužitelné koule, čímž o ně ztratí zájem. Jelikož je velmi pilný a nesnáší lenošení, okamžitě vymyslí náhradní činnost. Z přihrádky si vyloví rezervní zubní pastu a odpádí směr pelíšek. Po třech minutách mi dojde, že nevidím Kájínka odněkud někam pelášit a zbystřím. Dílo už je ovšem dokonáno. V pastě je tisíc malých dírek, Kájínek je zamatlaný od hlavy po ocásek a má hezky svěží dech.

Kačenka je z Kájínka už celá tumpachová. Psík má utkvělou představu, že patřím jen a pouze jemu, takže kdykoliv se Káča ke mně přiblíží, změní se Kájínek v kobru. Vyjede po ní, poskočí, bleskově ji kousne do čumáku, zdrhne. Úspěšnou akci okamžitě zopakuje. Káča vyvaleně čumí a neví, která bije. Když ji poštipovaní té pekelné tryskomyši začne lézt na nervy, rozhodne se, že ji uloví. To Kájínek samozřejmě nemíní připustit. Rychlostí blesku prchá, Káča ho mohutnými skoky stíhá. Už už ho má, Kájínkovi začíná téct do bot. Hlavička mazaná si však poradí. Na místě se obrátí a žene zpátky. Než se Káča zorientuje a udělá otočku, je Kájínek v prachu. Takhle ji několkrát povodí po zahradě. Kačence se pranic nelíbí, co si ten skřítek dovoluje, ale chytit se jí ho nepodaří. V momentě, kdy Kájínek usoudí, že Káču prohnal tak akorát, mi skočí do náruče a má vyhráno. Pokud si ho Káča přijde zkontrolovat, opět ji bez varování štípne do čumáku. Zdrcená Kačenka odchází s výrazem "jdu blejt, velebnosti".

Myslím, že Kájínek se adaptoval na nové prostředí velmi rychle a bude pro mou duševní svěžest velkým přínosem. Jen Kačence ještě musím vysvětlit, že její naléhavou žádost, abychom toho malého zmetka urychleně vrátili tam, odkud přišel, nemohu akceptovat.




Kájínek rád přiloží tlapku k dílu.

44 komentářů:

  1. Tak to má být.S úsměvem zahajuji nedělní práce,tak mi to půjde pěkně od ruky.Doufám
    Já,až odejdou ty naše dvě příšerky,už žádného psa nechci.Mohl by mě přežít a co by si pak počal   

    OdpovědětVymazat
  2. Počkej, až bude chtít ty noviny v elekronické podobě.

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, jo s každým novým štěnětem objevujeme další netušené možnosti. Jak naše tak jejich. Mates ač jezevčík drsnosrstý je totiž nezvykle němý. Ne že by neuměl štěkat, o tom jsme se přesvědčili když velice inteligentně zamknul dceři zevnitř auto v okamžiku kdy šla otevřít bránu. A jelikož náhradní zůstaly v Litomce musel jí tam syn zavézt. Takže jsem hlídala co kdyby se zas rozhodl auto odemknout. A jelikož pršelo chodila jsem z deštníkem. V okamžiku kdy se deštník ukázal v okně ozval se zevnitř mohutný štěkot. Přesvědčená že je ještě na živu jsem se zase stáhla a štěkot ustal. Ale v normálních situacích kdy každý jiný pes a to i náš Bobeš štěká (jako je vítání apod) je absolutní ticho. Je to taky torpédo a Bak si užívá jeho pošťuchování  v míře vrchovaté. Bobeš zvolil taktiku temného vrčení což někdy opravdu pomáhá ale někdy musí na mrňouse vystartovat. ten pak za mohutného nářku mizí. Ovšem já majíc před očima stále nešťastný konec Matýska II. startuju taky. I když mu Mates III dává podřízenost najevo neustále, pro Bobeše tím že je tu jen"návštěvník" je nežádoucí a hraje si s ním jen když on chce. A hlavně se projevuje jeho lakomá skotská povaha protože se nechce o nic dělit. byť mu to třeba ani nepatří..... bude to asi  pěkný vopruz mít ho tady týden co bude dcera na dovolené, náročný na pozornost a to že se všechno bude muset pozavírat, pouklízet a dát na vejšku aby Bobeš nepovažoval vše za svůj majetek. Nebo prostě držet Bobeše v klícce zavřeného. On si to tam i užívá protože má klid a nehrozí nebezpečí že zas chytne Matýska pod krkem....

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem moc ráda, že jste Vy i Kájínek spokojení
    A Kačenka si taky zvykne

    OdpovědětVymazat
  5. To ani ten náš nebyl taková přírodní katastrofa. Bych chtěl vidět psa obaleného v pastě, ale drhnout mu to z kožichu by se mi moc nelíbilo.

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: No právě. Když si pořídíš nového, budeš se snažit, aby tě nepřežil. Dlouhověkost zajištěna [2]: Však jsem taky Kindla přepečlivě uklidila [3]: Terorista taky moc neštěkal, jenomkdyž usoudil, že se děje něco příšerného. Třeba když se mu nad hlavou prohnal drzý vrabčak. To se mohl pominout. Kajínek je v tomhle směru trochu magůrek. Obzvlášť v noci. Medvěd se pohne a jak je Kájínek zvyklý, že jsme v ložnici sami, tak je velmi ostražitý a začne jančit. To je fakt parádní
    Trochu jsem se v těch tvých Matýskách ztratila a musela jsem si v nich udělat pořádek [4]: Zvykne. Nic jiného jí nezbude a asi jí to už začíná docházet. [5]: Stačila vlažná sprcha, kterou ovšem Kájínek přijímal značně útrpně a tvářil se, jako kdybych mu polévala kožíšek kyselinou sírovou. Mám však pochybnosti, že si to zapíše za ouška.

    OdpovědětVymazat
  7. Koukám, že se psy to je skoro horší než s kočkami, i když i ty jsou vyčůrané až hrůza. Navíc strašně zvědavé a závislé. Kromě odpolední siesty a části v noci, kdy spíme a tak nevím, co dělají- asi spí také, jsou nám také v patách. Jsme jim hlavně užiteční, oddaní a děláme jim pomyšlení. Pes by ale měl poslouchat, ne? Kočka poslechne, ale většinou když se jí to hodí.

    OdpovědětVymazat
  8. Pokud pejsky, tak jedině ty se svěžím dechem . Výborně napsáno, bavím se.

    OdpovědětVymazat
  9. Skoro jsem si myslela, že píšeš o mých dětech. V jejich batolecím věku se mi mohlo o intimitě na záchodě tak leda zdát, o pořádku na zemi jakbysmet. A to ani nemluvím o té zubní pastě...

    OdpovědětVymazat
  10. Velmi výživný a zábavný článek. To se čte úplně samo. Zvlášť pokud má čtenář sklony ke škodolibosti.

    OdpovědětVymazat
  11. Další krásný článek! Klikám na hodnocení. Při čtení nadpisu jsem myslel, že píšeš o vězni Kájínkovi, ale text mě vyvedl z omylu. Z fotky je patrné, že je to čertík.  Při popisu jeho řádění jsem si vzpomněl na televizní reklamu na Kofolu, kde psík říká: „Vletěla sem moucha a nadělala tady strašnej bordel”.

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Já taky furt říkám, že haranty může mít člověk jen když je ještě mladej a blbej, tudíž neví do čeho jde.

    OdpovědětVymazat
  13. Sice píšeš poskrovnu, ale výborně! Fakt jsi skvělá vtipná spisovatelka. Já vím, já vím, tvoje skromnost mi odpoví, že to píše sám život, ale my samozřejmě víme, že ten se musí umět zachytit a převyprávět. A ty to děláš výtečně.
    [12]: Ach ty tvoje nadsázky. Ví chlapci o tvém blogu? :)

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Samozřejmě, že vědí o mém blogu a chodí si tam číst. Včetně mých skorosnach. Oni ale nemusí chodit na můj blog, protože já jim takové věci říkám přímo.   Ale oni mne také nijak nešetří.
    Je to prostě takové chlapské hecování. Já mám se synátory celkem kamarádský vztah, protože jsem k nim nechtěl mít takový vztah, jako měl můj otec ke mně.
    I když v minulosti někdy bývala období, že bych se nejraději proměnil v Herodesa.   

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: ChaChá! Tak možná četli moje komentáře a vědí, že pokud nepřijmu tvou nabídku a nenavštívím přímo tebe, tak bych stála aspoň o ně! 3:)

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Ale jestli to četly i jejich partnerky, tak sis tím vytvořila dvě nepřátelkyně na život a na smrt. Jelikož při ohrožení jejich právoplatně nabytého "vlastnictví" dovedou být ženy jako líté saně.   

    OdpovědětVymazat
  17. Zažíváš úžasné věci, ten malý Kájínek je fakt super!

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za hezké psaní, moc jsem se pobavila.   

    OdpovědětVymazat
  19. Zvířátka člověku umí moc hezky zpestřit život. Stále mám nakřáplé věci jakožto památku na pubertu našeho kocoura.
    K těm mužským příkazům - řeším to tak, že bez řečí plním zejména nesmyslné mužské nápady, u kterých je jasné, že skončí malérem. To si vyloženě užívám. Například, že smetanu v omáčce mám nahradit tvarohem.

    OdpovědětVymazat
  20. Tak se tu culím jako Filip na jelito a tvůj Kájínek jakoby Žolině mnoho podobný byl. Nemusím vzpomínat ani nikterak nostalgicky na její štěněcí minulost a potřeštěné kousky, neboť stále ještě jedeme v podobném rytmu jako ty s kájínkem...Tak, že pevné nervy a vydržať...Bude hůř...     

    OdpovědětVymazat
  21. [21]:Jenom jestli jste si to náhodou nespletla s jogurtem. A kdybyste měla náhodou akné, tak by vám tu smetanu doktorka zakázala taky.

    OdpovědětVymazat
  22. No tvářit se jako andílek umí dobře.
    Bacha na jeho žárlivost a stanov mu aspoň nějaké mantinely, dokud je čas... Tihle malí bývají pěkně zákeřní skřeti a ať pak není problém, až si tě takhle majetnicky nebude bránit před Medvědem a návštěvou.
    Kamarádka má takového jokšírka a když se s ní někdo zastaví a mluví, tak se "konec vodítka" změní v naježenou zubatou vrčící chlupatou kouli, co vypadá, že každou chvíli vzteky pukne.

    OdpovědětVymazat
  23. [23]: Mně ovšem chybí ke štěstí tvůj Mistr Číča. Kájínek jako samostatná jednotka nikdy nedosáhne takových kvalit jako ten tvůj ďábelský tandem (Kačenka drahoušek domů nesmí)[24]: Když jsme u toho jogurtu - já do omáček místo smetany sladké dávám nízkotučnou smetanu zakysanou. Nejsem nijak dietně fanatická, spíš naopak, ale tak nějak mi to víc chutná. A choť nereptá, neboť není informován [25]: Pěkně jsem se zasmála No, nějaká drobná chybka už se v Matrixu stala, protože Kájínek se na mne vážně totálně upnul. Dumala jsem nad tím, co se mohlo stát a přišla jsem na jediné. Když jsme pro něj jeli a odtáhli ho od jeho sestřičky a bratříčka, tak jsme pak strávili na zpáteční cestě několik hodin v autě,, kdy jsem Kájínka pěkně chovala na klíně a šovíkala ho, aby si nestýskal. A od té doby mě sleduje jako stín, chodí dokonce zcela bez vodítka. A máš pravdu, nemá vůbec rád, když se ke mně přiblíží Kačenka nebo Pakoušek, to je hned odhání a naparuje se, jako kdyby měl 30kilo.

    OdpovědětVymazat
  24. A ještě k tomu je na pohled tak sladkej!   
    Ale víš co, Kačence to s trochou škodolibosti přeju, došlo totiž i na ni. Najednou objevila, že není středem dění, ba co víc, že neovládá svět kolem sebe. Tryskomyši v tomhle fandím!
    Na druhou stranu hrozí, že ti dva se časem sladí a budou provádět alotria ne sobě navzájem, ale oba svorně proti tobě. (Však Valin už má své zkušenosti)
    Jinak je to moc pěkné rozverné povídání, i když si myslím,že mnohdy ti rozverně není, zvlášť když musíš likvidovat škody.
    Ale to se dá přežít, za cenu takového roztomilého čumáčku.
    Který určitě nedopustí, aby ses nudila

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Mno, tak se ho občas neboj plesknout po prdelce (ne, opravdu ho nezabiješ), když dělá něco špatně, ať si nepřipadá jako středobod vesmíru. Káča, Pakoušek ani Medvěd taky nemůžou vše a u nich nějaké mantinely vidí.   

    OdpovědětVymazat
  26. [27]: Káča je opravdu z toho malého ďáblíka totálně v háji. Dalo by se říct, že propadla těžké depresi Ví, že ho nesmí zabít, o což se zpočátku vehementně snažila. Ne že by ho chtěla zakousnout, ale chtěla si "jen" hrát. To u ní znamená, že těma svýma obrovskýma tlapama na toho drobka doráží a snaží se ho zaplácnout do země.Skoro jsem si zlikvidovala hlasivky, než pochopila, že tudy cesta nevede. Takže teď si on na ní z té svojí trpasličí výšky dovoluje a ona prostě "nesmí!". Což jí neobyčejně sejří.
    Kájínkovi za pár dní došlo, že mu od ní celkem nic moc nehrozí, takže teď se plně soustředí na to, aby od ní odkoukal nějaké nepravosti. A Káča se velmi snaží. Už mu stačila ukázat, jak moc veliká legrace je proskakovat mýma jiřinama. A Kájínek dílo zkázy zakončil tím, že si na ty polámené chuděry pěkně hajnul a jal se vyhřívat na sluníčku. Káča zdrhla a vykukovala zpoza vrat na zahradu, co se jako bude dít. Popravě, nedělo se nic. Kájínka jsem zmydlit nemohla a Kačenu se mi honit nechtělo. Tak nevím, jaký výchovný dojem jsem v obou hříšnících zanechala [28]: No, Medvěda bych výchovně po prdelce občas s velkou chutí plácla
    Kájínka jsem už taky malinko třepla, ale nic moc, já na takové věci nejsem On je celkem chytrý chlapeček, a moc dobře podle tónu hlasu pozná, že je zle. Sklopí uši na záda a provinile čumí. Dala bych mu korunu, ale musím se tvářit velice přísně

    OdpovědětVymazat
  27. [29]: Myslím, že Medvěd by sa na rozdiel od Kájínka asi aj strašně potešil: Len odvahu!

    OdpovědětVymazat
  28. [30]: Možná, kdybych si na to plácnutí vzala bičík a trochu se přioděla do latexu, tak by se nejen "potešil", ale i by dost čuměl

    OdpovědětVymazat
  29. [31]: Ja som to napisal podla "vlastnej skusenosti", ale naopak. Nemaju damy nejaku "Vorliebe" pre placanie po sedacich svaloch?

    OdpovědětVymazat
  30. Haha, tak jsem se pěkně pobavila :)Možná je to divný, ale tak nějak mě potěšilo, že to tu vypadá pořád stejně, jako když jsem tu byla naposledy :)

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: To fakt nevím [33]: To víš, jsem tak nějak volnomyšlenkářsky konzervativní A hlavně co se týče grafických akcí naprosto tupé stvoření.

    OdpovědětVymazat
  32. [34]: Nemecke prislovie per 32: "Probieren geht über studieren." Musis halt vyskusat!   

    OdpovědětVymazat
  33. Když jsem sem psala komentář ještě tady tolik dalších nebylo, ale stojí za to, vrátit se. Klidně, ale s pusou od ucha k uchu jsem  znovu četla článek a pak i další komentáře. Připadá mi to jako takové rozparáděné  povídání.  Výsledek? Myslím, že k těm našim miláčkům  zvířecím jsme benevolentnější než k vlastním dětem, o manželovi ani nemluvím. I když, lepší je někdy mávnout packou...

    OdpovědětVymazat
  34. [36]: Taky si říkám, že je fajn číst nejen článek, ale i komentáře, protože se vždycky dobře pobavím

    OdpovědětVymazat
  35. [26]: Musím potvrdit, že tyhle dlouhé cesty od rodiny do nového domova mají na tvorbu závislosti velký vliv.
    Podobně si Réza na klíně odvážela z Krkonoš do Prahy naší, tehdy půlroční, Ginny, irskou teriérku.
    A ač Ginny poslouchá mě a respektuje bez výhrad (jako jediná), že jsem hlavou rodiny, kdykoliv se doma objeví Réza, její oči dostanou snivě zamžený výraz a zhypnotizovaně se přilepí za její paty. Už to trvá osmý rok.

    OdpovědětVymazat
  36. [35]: Provedu! [36]: Svatá pravda. Nejlepší asi bude, vůbec si neničit nervovou soustavu [38]: Kájínek bude asi stejný. Už měsíc a půl je mým stínem. Nemůžu duělat opravdu ani krok, aby se netáhl za mnou. Chudáček, na těch svých minitlapkách se dost nacapká

    OdpovědětVymazat
  37. [39]: No, to jsem se předvedla Samozřejmě... udělat .... Ach jo.

    OdpovědětVymazat
  38. Když tohle čtu, vybavím si svoje vlastní zvířátka. :) Vážně tvůj blog čtu ráda. :)

    OdpovědětVymazat
  39. Čtu si, chechtám se a z vedlejška se ozvalo: ,,Už zase čteš nějaké voloviny, že se tak chechtáš?". Co já mu mám vykládat o užitečném zkoumání soužití lidí s domácími miláčky, že jo?

    OdpovědětVymazat
  40. Milá mengano, už si ani nevzpomínám, kdy jsem si na záchodě ve svém smradu lebedila sama. Začalo to psy, pak mne obveselovaly kočky a tehdy, kdy se Outěžka naučila chodit, přidala se též. V bytě, v němž nyní žijeme, se nedají dveře na záchod zamknout. Pokoušela jsem se, ze začátku v tupé naivitě, před Outěžkou dveře alespoň zavřít. Předchozí obyvatelé bytu nejspíše zažili perné chvíle, kdy se ze záchodu nemohli dostat a tak nejde zavřít ani na kliku, ale zavírání je důmyslně řešené magnety, které se k sobě přilepí jako dva čerství milenci. Nuže stačí vzít za kliku, netřeba ji ani stláčet, a jen lehce zatáhnout a člověk se ocitá v ráji, kde vládce ztrácí svoji tvář a stává se obyčejnou vylučující bytostí.
    Častým hostem, když právě tvořím hodnoty, bývá i Hanbalánek - většinou přichází s hloupou otázkou a obvykle se zakecáme, on popíjeje kávu, pokud jsme právě snídali, či třímaje v ruce láhev piva, pokud si ho právě otevřel, mé srací návyky nemají pevný řád ani hodinu.
    Takže vím, jaké to je nemít na záchodě klid a ztratit veškerou intimitu.

    OdpovědětVymazat
  41.    krásně napsané. Dlouho jsem se tak nepobavila

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...