čtvrtek 3. července 2014

Pod jednou střechou

Možná jsem ne zcela dokonalá matka, protože od doby, kdy s mými roztomilými dětmi začala cloumat puberta a téměř přes noc se změnily v naprosté příšery, jsem toužebně vyhlížela den, kdy konečně vypadnou z rodného hnízda. Mé přání bylo vyslyšeno, zloduchové si postupně balili svých pět švestek a odcházeli studovat. V domě se rozhostil klid a mír.



Od té doby už uplynulo hodně let a mně silně otrnulo. Proto mě nijak nevyděsila myšlenka, že Ajťák se Snaškou budou bydlet s námi. Dva na sobě zcela nezávislé byty v rozlehlém domě jsou snad zárukou, že si vzájemně neukousneme hlavy. Alespoň v to všichni doufáme.

Malé třecí plošky ovšem vznikají. Ajťák je detailista a puntičkář, já jsem poněkud chaotického založení a rozhodně mne nijak nevzrušují hrabičky pohozené u skalky nebo lopatka zapíchnutá v záhonu. On mi vše pečlivě uklidí na přesně určené místo, které mi bohužel zapomene prozradit a já pak zběsile hledám. Pravda, určité výhody tato Ajťákova uklízecí mánie přináší. Po dvoře se přestalo válet Medvědovo nářadí, zmizely všechny kleště, šroubováky, kladívka, špachtle, štětky... Medvěd sice tvrdí, že nemůže nic najít, ale my ostatní víme naprosto přesně, kde co hledat. Dokonce byly nalezeny i dlouho postrádané sikovky, o kterých Medvěd drze tvrdil, že jsem je někam založila, přestože já jen mlhavě tuším, jak taková věc vypadá a už vůbec nevím, co se s nimi dá provádět. Hověly si u kompostu. Proč, to netuším.

Ajťák rád seká trávu. Jakmile nastartuje sekačku, zpozorním a propadnu lehké panice. Ani po celkem podrobném školení nerozlišuje kytky od travního porostu. Už dvakrát mi posekal sotva vzrostlé jiřiny, které považoval za zvlášť zarputilý bodlák. Mé rozladění komentoval slovy, že já taky nerozeznám základní desku od zvukové karty a svět se proto nezboří. Nenápadně jsem se rozhlížela po klacku, kterým bych svého dvoumetrového synka praštila.

Naprosto bez výhrad je nadšena novými obyvateli domu Kačenka. K našemu zvířecímu osazenstvu totiž přibyli další dva psi, což Káča správně vyhodnotila, jako rozšíření svého pole působnosti. Poněkud obstarožní Dáma nemá pro Kačenčiny pitomé nápady sice moc pochopení, ale roční Pakoušek je Kačenkou zcela uchvácen. Mám podezření, že nastává zcela nová etapa v Kačenčině životě. Spolu s Pakouškem dokážou nevídané věci. Vzájemnou spolupráci zahájili svorným podhrabáním dvojitého plotu a výpravou na zahradu paní Chytré. Tam prokousli nalezený dětský gumový míč, jenž navíc ukradli a přitáhli domů. Nebylo možné jednoznačně určit, který z nich to byl, tak spravedlivě dostali vyčiněno oba. Společně pak trucovali za rybízem.

Pakoušek je pětikilový kříženec s roztomilým čumáčkem, ale skrývá se v něm půl tuny dynamitu. Snaška si ho přinesla z útulku, kam se dostal po blíže neurčené době pobývání venku. Podezřívám ho, že se při svém tuláckém životě pásl jako králík. Ze záhadných důvodů totiž neustále požírá cokoliv zeleného. Poněkud mě rozčiluje fakt, že se nespokojí s pěknou travičkou, ale zarputile mi chodí oškubávat kvetoucí skalničky a před pár dny jen tak mimochodem orval z koryta verbeny.

Terorista si výrazně oddechl, protože Káča svou pozornost momentálně soustředila na Pakouška. Svou přízeň mu projevuje neustálým muchláním, převalováním a oslintáváním, takže Pakoušek bývá večer poněkud zmožen a pocuchán. Ze sněhobílého psíka dokáže Kačenka během dne vyrobit smrdutou špinavou onuci. To výrazně zneklidňuje Snašku, která si na čistotě svých psů poměrně dost zakládá.

Ajťák tvrdí, že Kačenka má na Pakouška špatný vliv. Prý pod jejím pečlivým vedením vlčí a projevuje sklony k dříve nevídanému vandalismu. To je možná pravda, ale ani Pakoušek nemá čisté svědomí. Nevím, co nakukal Teroristovi, neboť ten se malinko zbláznil. Dříve mu ke štěstí stačily dva pelíšky a polštář pod mým pracovním stolkem. Po rozhovoru s Pakouškem se rozhodl, že jediné místo, kde hodlá spát, je naše postel. Marně mu vysvětluji, že Pakoušek a Dáma jsou mazánci, kteří po důkladné očistě do postele můžou. On je vepřík, kterého voda děsí, takže bude i nadále spát ve svém pelíšku. Terorista ovšem trvá na svém a využije každou příležitost, aby se nám do postele nacpal. Medvědovi začíná docházet trpělivost a zrovna včera mu slíbil, že pokud ho ještě jednou objeví pod peřinou, tak z něj udělá dva opravdu mrńavé jorkšírky.

Myslím, že nás čeká vzrušující léto a nevím, jestli se mám těšit nebo bát.




34 komentářů:

  1. Bacha na zvířecí spiknutí a puč! Než se naděješ bude vám ta smečka velet! Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že Teroristu z postele už nevystrnadíte. Holt se bude muset buď vykázat mimo místnost do které zamknete dveře (ovšem to se neobejde bez kňučení, vytí a štěkání po celou noc, a to se dá vydržet při silné povaze jen dva dny anebo se holt bude muset začít s přesvědčováním že voda vůbec neubližuje a bude se muset změnit z Teroristy v salónního psíka. V každém případě ti přeju hezké, klidné a mírumilovné léto     

    OdpovědětVymazat
  2. Slovo "rybíz" v Tvém podání a vyprávění dostává zcela nový rozměr - začíná mě nesmírně bavit - asociase přikrčených psích lumpů za keři rybízu mne fascinuje a nutí k pousmání.Ale, mengano, upřímně Ti vůbec nezávidím. Tohle léto bude mít následky - asi nejen fyzického charakteru, spíše se podepíše na psychice. Teď záleží čí. Ale lacino z toho nevyjdete ani jeden.A já se nemůžu dočkat, až se o všem dočtu na Tvém blogu.

    OdpovědětVymazat
  3. Já si myslím, že podle Trestního zákoníku by bylo možné takové jednání psů vůči majiteli nemovitosti považovat za útisk, nebo omezování osobní svobody. A v případě zde kdysi popisovaného fyzického útoku Kačenky dokonce za pokus o vraždu.

    OdpovědětVymazat
  4. Zaujímavý článok. Obrázok na konci je krásny :)

    OdpovědětVymazat
  5. Máš jednu jistotu, že bude všechno možné, jen ne klidné.
    Vidím, že tvé léto bude vzrušující, nápor na nervy a katastrofa.

    OdpovědětVymazat
  6. Ne, že bych ti to přála. Takový sadista zase nejsem.   

    OdpovědětVymazat
  7. Jasně že prkousnutý míč! Hraje se přeci mistrovství světa.
    A mnozí sudí nad fauly oči přihmouří.Znám člověka, který vyklučil celý záhon špenátu v domnění, že jde o plevel.
    Pak z něj vylezlo, že proň špenát je ta zelená zmrazená kostka.

    OdpovědětVymazat
  8. Na pole s ajťákem a hurá do roboty, pak si začně vážit kytek. :)

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Ze stejného pohledu se tedy dá předpokládat, že prase je pro něho plechovka lančmítu.

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že horší chvilky teprve přijdou, zatím to nebude tak horké, jelikož ti korporativně nezničili ty nádherné lilie, cos vyfotila..    Máš se na co těšit, neb v jednotě je síla a to i v té zvířecí...     

    OdpovědětVymazat
  11. Já trošku vybočím z davu komentujících, protože všichni píší o "zvířectvu".Já ti popřeji, aby se ti spolubydlelo ve dvougeneračním spolužití se Snaškou a tvým synem hezky, spokojeně a ve vzájemné toleranci ve spolužití pod jednou střechou. Ne vždy to mezi dvěma generacemi vyjde!   

    OdpovědětVymazat
  12. ....jsme mládí prožili,ráno co ráno jsme do školy chodili.Když nám bylo 20 let....
    Buďte šťastná a užívejte si života,když vám pejsci lezou do postýlky a chtějí se mazlit nebo obsadí paníčkovo křeslo a čučí na svět...jako že se nic neděje.Veseleji bude až příjdou vnoučátka...ty u vás budou imrvere furt...
    Nejen radostné letní dny,ale všechny následné dny ve vašem životě...
    Jo a pokud odejde nějaký šroubovák nebo siki,kupte nové,dyť to nestojí všechny prachy...moucha.Zdraví Johanes   

    OdpovědětVymazat
  13. Krásně jsem si početla... to je moje nejmilejší téma. Zvířátka a pejskové zejména. To jsem už někde zdůrazňovala, že já bych je stále hladila a muchlala; všechno bych jim dovolila a sdíleli by mou válendičku se mnou.
    Napsala jsi to překrásně a tvé podání se podobá Čapkovu románu Dášeňka.

    OdpovědětVymazat
  14. Vždycky jsem měl své rodiče moc rád, a proto bych s nimi nikdy nechtěl sdílet byť seberozlehlejší dům. Na to mám v některých věcech příliš tvrdou hlavu .

    OdpovědětVymazat
  15. Aby to nebylo jako ve Farmě zvířat, že zvířectvo nakonec bude velet

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Beuš, děkuji Taky patřím mezi ty, kteří raději muchlají a rozmazlují, než velí. Toho využívají všichni naši domácí tvorové, snad kromě rybiček [15]: Vždycky jsem měla stejný názor jako ty. Jen se to tak všechno schumelilo a než jsem se rozkoukala, bylo hotovo No, uvidíme.[16]: Nejvyšší velitelskou pozici si zatím bezpečně drží Medvěd. Alespoň mezi zvířectvem

    OdpovědětVymazat
  17. Už jsem si říkala, že je nějak ticho po pěšině, že jsi se nám nějak odmlčela, že jsi po zralé úvaze emigrovala do neznáma, a zatím za tím vězí milované dětičky a jejich milovní tvorečkové.
    Víš že jsi mi trochu připomněla Frýbovou a její psí historky s Robinem a Batulkem a dalšími halamy?
    Máš doma fakt veselo. A dokonce uklizeno.
    Ono se to časem srovná, Ajťák se snad naučí rozeznávat kytičky, Terorista se znovu odzvlčí a stane se normálním pejskem a  Pakoušek zaměstná Kačenku natolik, že zapomene ne neblahé ovlivňování ostatní zvířeny.
    Máš to pestrý...   

    OdpovědětVymazat
  18. Opět půvabný článek ze kterého dýchá Tvůj smysl pro humor. A máš-li se na léto těšit? Těš se - přinejmenším na to, že budete mít dva mrňavé jorkširy...

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: V posledních týdnech jsem opravdu docela zralá na emigraci. Někam do hlubokých, klidných hvozdů, kde na mne nedosáhnou pracovní patálie. Nutně bych teď potřebovala, aby den měl tak pětapadesát hodin [19]: Budu raději, pokud Terorista zůstane vcelku Ale pilně pracuje na tom, aby Medvěda dohnal k nepředloženostem.

    OdpovědětVymazat
  20. [5]: na straně druhé, i to patří k lidskému životu (ba dokonce nejen lidskému) :)Nakonec - není tak život překrásný ?

    OdpovědětVymazat
  21. Hnala bych ho motyčkou do zahrady za přirovnání, že nerozeznáš základní desku od zvukové karty         

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Ale jo, nuda by byla podstatně horší [22]: Vysypu z rukávu, z čeho se počítač skládá. Počítačové komponenty mám teoreticky zmáknuté poměrně dobře, ne nadarmo už spoustu let vystavuju Ajťákovi faktury. Ovšem jak která ta pitomost vypadá, to vážně netuším

    OdpovědětVymazat
  23.    tak jsem se dlouho nezasmála. Né Vám, ale těm Vašim okupantům. Taky jsem jednoho takováho měla. Ale byl to mazlík a miláček. I když jsem ho musela koupat každé dva dny. Taky se mnou spal a ten pelíšek vedle ignoroval. Já žádného medvěda neměla, tak že on byl kápo. Ale milej. Moc zdravím Irma

    OdpovědětVymazat
  24. [22]:Víš kolik lidí to nerozezná a plevel je plevel.
    Taky nemám rád kytky a fakt nedělám rozdíli. Narozdíl od mojí přítelky, která si s kytkama i povídá :O

    OdpovědětVymazat
  25. To je moc zábavně napsaný článek, ještě se usmívám Potřebovala bych do ma Tvého Ajťáka. Vůbec bych se nezlobila, kdyby u nás někdo uklízel

    OdpovědětVymazat
  26. Nejako pod vplyvom čítania Tvojich textov prichádzam k poznatku, že čiastočne mám doma Medvedicu! V príliš veľa bodoch je totiž "podobnosť čiste náhodná"

    OdpovědětVymazat
  27. [24]: Výraz "okupanti" je opravdu přiléhavý [25]: Povídat si s kytkami je základ pěstitelského úspěchu [26]: Za pár dní bys ho hnala pometlem, to se spolehni [27]: Alespoň víš, jak se mi žije. Nemáme to lehké

    OdpovědětVymazat
  28. Tohle jsem dnes po ránu potřebovala, abych se uklidnila, že nejen u nás je psí blázinek. A to my máme jen tři.
    Ale taky vydají....ráno v 5.15 budíček. Zahrada od večera postříkaná herbicidem, tak musím s nimi kolem rybníka. Dva (knírači) letí radostně (naštěstí tam ještě nejsou rybáři, kterým odkusují nohy a je jim jedno, že mají naředěnou krev Warfarinem ). Třetí (westík) hnípe v posteli a nedoběhne nás jako to bývá obvykle. Když se vrátíme, zavřu knírače v chodbě na dece, aby ji osušili nohy. Westík je slyší (samozřejmě tam naříkají), je naštvanej, že nebyl venku, tak pochčije křeslo i konferenční stolek i s kobercem. Knírači dovnitř, westík ven. Bývá venku sám, protože lidi nedáví. Obejde si svoje a vrátí se. Dnes mu to trvalo poněkud déle, zato se vyválel od ocásku k čumáku v čemsi hnědém (hovno to naštěstí nebylo). S westíkem do vany. Knírači ho otravují, asi se mu posmívají, westík vrčí o stošest. Westík utřen, předložena mu deka na vytírání, on se vytírá na gauči a v křeslech Knírači, neznámo kdy, stihli vyhrabat květináč. Protože nesmí na tu postříkanou zahradu jako každý den. Nechápou to.
    A tomu se říká víkendová ranní pohoda.

    OdpovědětVymazat
  29. [29]: Já ty tvoje kníračí kluky znám a už od pohledu jim koukají všichni čerti z očí. Vidím, že musíš mít rovněž dost odolnou nervovou soustavu

    OdpovědětVymazat
  30. Pasáž s trávníkem a základní deskou pobavila velice . Chtěla bych být na pár dní paní Chytrou,protože bych výrazně ušetřila za kino a komedie
    Musíte mít doma veselo, snad Snaška oželí bílou barvu psa

    OdpovědětVymazat
  31. Ajťák má moji podporu. Sama bych takové škeredé kytky nejraději vysekala. Bohužel, u nás by to nevypadalo jako nehoda, nacházejí se tuším někde uprostřed záhonu s okurkami. (Moje babička má pečlivě vypilovaný systém šetření místa.)Jorkšíři jsou trochu hajzlíci, to by Medvěd litoval ;)

    OdpovědětVymazat
  32. (Teda často, ne všichni ... a s přibývajícím počtem jorkšírů by se vám na takového určitě povedlo narazit ;))

    OdpovědětVymazat
  33. Já být tebou tak se bojím i těším, páč strach je sice na místě, ale s optimismem nejdál dojdeš...   

    OdpovědětVymazat
  34. [31]: Neoželí, pokaždé Pakouška vypucuje dočista do čista [32]:+[33]: Povedlo se nám to hned napoprvé Terorista je převeliký hajzlík.[34]: Jo, to by mohlo fungovat

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...