pátek 23. května 2014

Sportovec ze mne nikdy nebude

Nemám ráda reklamy. Nejen proto, že jsou ve většině případů poměrně slabomyslné a jejich autoři předpokládají, že mám inteligenci prvoka. Reklamy nesnáším i proto, že kvůli nim málokterý film v televizi vidím až do konce. Nejpozději při druhém bloku reklam pravidelně usínám.


Musím ovšem spravedlivě přiznat, že usínám i u filmů, které nejsou reklamami přerušovány. Kupříkladu film Sedm jsem si musela pustit celkem šestkrát, než se mi ho podařilo shlédnout až do konce. V bdělém stavu mě neudržel ani sexy Brad Pitt. Neusnu pouze v tom případě, že zrovna žehlím. A protože mnohem raději spím než žehlím, je moje volba jasná. Jsem tudíž nekulturní barbar s nevyžehleným prádlem.

Mám ráda jen jednu reklamu. Tu, ve které silně otráveného kocoura nutí páníček ke sportování na běžeckém pásu. Jednak je kocour opravdu překrásný, ale hlavně zcela chápu kocouří pocity. Při představě, že začnou zprávy a Medvěd zavelí k nástupu na běh, se mě zmocňuje bahenní zimnice.

Nejsem líná. Jen mám poněkud méně přátelský vztah ke sportu. Jsem zcela mimo dosah veškerých moderních trendů, kdy všichni běhají, hopsají, cvičí a formují si krásná těla ve fitku. A usínají s povznášejícím pocitem, že budou nejen báječně zdraví, ale navíc i bez špetičky společensky nepřijatelného sádla.

Své zdraví a fyzickou kondici si promyšleně pěstuji drobnými výlety s Kačenkou. Pokud v rámci spravedlnosti přiberu na cestu i jorkšířího Teroristu, mám zaručeno, že se opravdu poměju. Většinou se vrátím uštvaná jako ohař, obalená blátem a listím, v náruči zdecimovaného jorkšíra a v patách Káču, i po třech hodinách sršící nezdolnou energií.

Padnu v kómatu na nejbližší gauč a po intenzivní regeneraci zbytků sil se mi v hlavě začne rodit hříšná myšlenka. Nebylo by rozumnější pořídit si slušivý sportovní obleček, vrazit si do uší sluchátka a s půvabem ladné gazely se proběhnout po návsi?

Zatím jsem se k realizaci tohoto odvážného plánu nedostala. A obávám se, že ani nedostanu. Vždycky mi včas otrne, zapomenu na drobná výletní psí příkoří a po pár dnech se už skoro začínám těšit, že mě zase Káča vyválí v potoce.


84 komentářů:

  1. Zcela tě chápu, můj odpor k běhu je také hodně velký. Naopak musím přiznat že posilovna mne bavila. Člověk dvě hodiny nemyslel na nic jiného než na to aby se dopočítal správného počtu cviků a na nic jiného už mu nezbylo místo. Raději také tedy beru smečku či její část a jdu se projít.....pokud nepotkám divočáky je to i vcelku bezpečné!

    OdpovědětVymazat
  2. Také nemám ráda sport Reklama s kocourem je výborná, vždycky ho polituju, chudáčka Též dávám přednost venčení psů a dost často se stává, že odejdu se dvěma a vracím se jen s tím na vodítku, protože Lassii se vrací zkroušeně asi 20 min po nás....

    OdpovědětVymazat
  3. On ten sport je strašná věda. Člověk si musí hlídat puls, aby sportování mělo ten správný efekt. Jiný puls je na fyzičku, jiný zase na hubnutí. Bože, kdo by se s tím trápil.Je pravda, že v Protivíně jsem měla více pohybu a to díky psímu kamarádovi. Bylo to na mé figuře znát. Tehdy se ještě dalo mluvit o figuře a možná jsem měla i zajímavé křivky. Teď jsem jako žok tuku. Všechno se tak slilo do jedné hroudy a mé klouby při každém pohybu řvou: "Zpomal! Sedni si! Nebo si vůbec radši lehni, ty kůže líná, tlustá!" No a tak zvyklá poslušnosti, zpomaluji, usedám a ze sedu je do lehu už jenom kousek, takže v tu ránu ležím a... spím. Nejen, že jsem tlustá, ale taky pořádně utahaná z toho věčného tahání tuny sádla navíc.Přivezla jsem si sice do Prahy orbitrek, ale je schovaný v malé místnůstce a občas se na něj posadí Outěžka a svléká z kola povolený řemen...A vůbec, sport není zdravý ani trochu, tak proč si při tom všem životním stylu ještě škodit...

    OdpovědětVymazat
  4. P.S. Reklamu s kocourkem znám jenom tu zimní, tu jsem viděla kdysi v Protivíně... V Praze nemáme televizní kanály a tak přicházím o všechny televizní pořady včetně reklam.

    OdpovědětVymazat
  5. Sport je tím lepší, čím větší uhlopříčku má obrazovka, na který ho sleduješ. Já už nedobíhám ani tramvaje. V době mobilů je lepší zavolat, že dorazím později. Pejsek by mi taky asi prospěl. Ale venčit ho třeba jen tři krát denně, když bydlíme ve 4. patře bez výtahu, by mě asi brzy zabilo.Raději piš než abys běhala. Ze psaní mají užitek aspoň ostatní.

    OdpovědětVymazat
  6. Sport ist Mord, spievaval slavny rakusky kabaretist Goerg Kreisler (vid Google) a tusim aj Reinhard Fähnrich, tiez Rakusak.
    Toho a drzim, odkedy uz nie som aktivny sportovec, akym som bohuzial byvaval. (Kolko casu som pri tom trenovani stratil!)

    OdpovědětVymazat
  7. Tvoji nechuť ke sportu celkem chápu, protože to mám podobně. S náklonností ke sportu se člověk prostě musí narodit. A když se s tím nenarodí, tak to prostě do sebe nenaroubuje. Imunitní systém sportování odmítá jako cizí element.
    Já se tedy držím informace z Bible, "že cvičení těla nemá žádný význam, toliko cvičení ducha člověka povznáší a utužuje".

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: No jasně, nač sportovat, když si člověk může najít nějakou "ducha"plnější zábavu.

    OdpovědětVymazat
  9. [5]: To je ale výhoda, že se plyšoví tygři venčit nemusí, že? [6]: Sice toho kabaretiéra vůbec neznám, ale už teď je mi sympatický.

    OdpovědětVymazat
  10. [2]: Já raději venčím kočky. Prostě je vypustím, ony se samy vyběhají a já se v sedě mohu věnovat nějaké zajímavé činnosti. Třeba odpočinku.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Vyhrkly mi slzy z očí, lumpe jeden. Díky bohu jsem zrovna nic nepila nebo nejedla, měl bys mě na svědomí, kaňoure.

    OdpovědětVymazat
  12. Teď jsem si vzpomněla, jak nás v těchhle vedrech nutili běhat patnáctistovku. Na nic jsem si nehrála, nehonila rekordy, prostě jsem se trochu prošla... za doprovodu výkřiků učitelky, která vše doplňovala píšťalkou: "Masařko tam vzadu, běžíme, běžíme!!!" Je pravda, že vytahané tepláky mne zrovna nezařadily do řad líbezných běžkyň v elasťákách. Navíc mne vedro barvilo do ruda a potní lesk odrážel sluneční paprsky jako zrcadlo... Tehdy jsem taky nebyla z nejhubenějších - že bych se pomalu vracela zase ve všem zpět... Přece jenom, než se stařec stane dítětem, musí se prodrat zase jistou pubertou... Tak a je to, jsem v pubertě...

    OdpovědětVymazat
  13. [9]: Malkieli, pro většinu z našich tygrů jsem musel na poštu a musel jsem je donést k nám nahoru. Takže pohybu s nimi bylo až dost. Jinak když chci na čerstvý vzduch, jdu kouřit na balkón.

    OdpovědětVymazat
  14. Běhání je peklo a příšerná nuda, rozhodně nic pro mě. Já preferuju cvičení před televizí. To ze sebe aspoň dělám idiota v soukromí našeho obýváku...

    OdpovědětVymazat
  15. Dokud se člověk vrací z venčení obalený bahnem, listím, protažený všemi kalužemi, bažinami, strouhami a celý podrápaný, jak byl protažen houštím, tak je to ještě dobré. Miláček, který vycházel v barvě zlatého retrívra, je najednou hnědo-černo-zelený, ale spokojený. Jeho venčitel už sice tolik ne, ale až se umyje, převlékne a vydezinfikuje všechny rány, vše zlé je zapomenuto.
    Horší pak je, když je miláček trochu živější jako sestry Bebe. Za posledních 13 měsíců (z nichž 3 jsem strávila v zahraničí) jsem měla dvakrát na tři týdny koleno v sádře, dva měsíce koleno v ortéze a nakonec přišla na řadu operace a chůze o berlích. Takže u mě to s tím sportem taky růžově nevypadá. Ne, že bych tedy nechtěla! A přesto pokaždé, když se na mě upře ten pohled čokoládových očí hlásící "chci jít na vycházku", beru do ruky vodítko a i přes všechno nebezpečí několikrát denně vyrážíme. A v hloubi srdce doufám, že se Bebe s přibývajícím věkem a s přeraženou tlapkou trochu uklidní. Zatím marně. Senior stále živě poskakuje, a pokud s ním ujdu méně než 10 km (on naběhá alespoň dvojnásobek), tak mi dává jasně najevo svou nespokojenost.

    OdpovědětVymazat
  16. [13]: Taky máme náruživé kuřáky za sousedy. Je to opravdu lahůdka. Jelikož bydlíme v paneláku, oni pod námi, tak veškeré jejich double hulení se k nám dere hajzlem a digestoří (stoupačky jsou peklo!) a když chci vyvětrat balkonem, tak se to hrne z jejich balkonu, kde aspoň jeden z nich trpělivě vykuřuje jednu odpuďárnu za druhou. NENÁVIDÍM TO!!! NENÁVIDÍM JE!!! Každý večer si na hajzlu připadám jako v nejlacinějším pajzlu, je to tam zamořené a to nemám na mysli své sraní. Takže mé sympatie nemáš, brachu.Ale, koho zajímá můj názor, že.

    OdpovědětVymazat
  17. [10]: To je pravda, ale zrovna dnes mi jedna potvora, britka modrá, která se mnou spí v posteli, přinesla domů ještěrku [16]: Mě jooo taky to nesnáším   

    OdpovědětVymazat
  18. Ja nemám rada šport a nechápem ako to, že ľudí baví beh. Však je to strašne únavné a nezáživne...

    OdpovědětVymazat
  19. [16]: A komu myslíš, že je prospěšná ta tvoje NENÁVIST, zdůrazněná velkými písmeny? Je mi tě docela líto. Můj děda i můj táta zemřeli na rakovinu plic a je možné, že ta nemoc čeká i na další kuřáky. Ale nikdo nikde nezveřejnil, kolik lidí zabila nenávist. Nestojím o rakovinu, ale o nenávist ještě mnohem méně! Ta je totiž hrozná. Otráví ti všechno, co v životě budeš dělat. Promítne se i do tvého rozhodování, vztahů, o kterých si myslíš, že jsou dobré, do schopnosti prožívat radost. Nevím, jestli je těžší zbavit se kouření, nebo nenávisti. Já se kouření sám zbavit nedokážu, ale Bohu díky nenávist k nikomu necítím. Ono u ní totiž vůbec není důležité, je-li "oprávněná", nebo ne. Její destruktivní účinek na tvůj život ti můžu garantovat.Bůh ti žehnej!

    OdpovědětVymazat
  20. Mengano, všichni tu rozvinuli diskusi o "sportování",ale mě spíše zarazilo to, že tě Brat Pit už neudrží v bdělém stavu! To myslíš vážně? Vždyť to je 51 letý chlap, to by přeci musel být nějaký "zajíček", aby tě udržel v bdělém stavu, ne    Jo, věřím, že Vojta Dyk, by zastínil i reklamy!   
    Moc hezky jsi to napsala, opět jsem se díky tobě nad tvým dílkem musela smát!   

    OdpovědětVymazat
  21. Skvělý článek jako vždy, pobavila jsem se. I když to mám jinak. K běhu jsem byla ponoukána, prý pro vrozené předpoklady, já toužila tančit na kladině jako Comaneciová a tělocvikářka mne honila po oválu. Zatrpkla jsem na dlouhých, ani nebudu prozrazovat kolik, let. No a teď běhám, protože si tělo samo řeklo. Jsem schopná vstát v pět, jít na pás a v sedm být v práci. A cítím se skvěle, dokonce mám i nějaké cíle, kam bych se chtěla v běhu dostat. Nepřestávám se divit, pořád mi to jde samo od sebe, asi jsem se na tu Naďu měla vážně vyprdnout

    OdpovědětVymazat
  22. Kdo chodí na delší procházky do přírody se psem, má opravdu o zábavu postaráno, mohu to potvrdit z vlastních zkušeností Tolik adrenalinu Ti žádný běhací pás nikdy nemůže dopřát. Natož pak dědeček Brad

    OdpovědětVymazat
  23. Prý nesportuješ. A co ty "procházky" s kačenkou a Teroristou? To je sportování jak vyšité     

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Jóóóóó..., a já se brála Pita tak nazvat! Fajn, že se mnou jiný komentář souhlasí!     

    OdpovědětVymazat
  25. Opět musím nadšeně zvolat: Zlatá slova, zrak mi plane!
    A ta reklama se mi taky líbí, ten macík je celá naše Zmudina, no skoro celá, včetně toho otráveného, nebezpečného kukuče.

    OdpovědětVymazat
  26. A já tě nepodpořím! Já běh miluju!
    Ale nikoli ve fitku, ani v růžovém oblečku se sluchátky v uších. Miluju běh v přírodě se psím kamarádem u boku.
    Jen tak si vyrazit na louku, nasadit své tempo, vypnout hlavu a vnímat jen tu vůni a krásu kolem. Je to pro mě způsob, jak dokonal zrelaxuju a vyplaví se mi hormony štěstí.
    A reklamu neznám.

    OdpovědětVymazat
  27. No sport to být zrovna nemusí, ale hejbat se člověk musí, o tom žádná. Pohyb je život. To by se taky jeden mohl jednoho rána probudit a zjistit, že už je mrtvej. Já se jako mladá  hejbala poměrně dost, teď na to kašlu a cítím, že ta moje schrána jde pěkně do kytek. Nějaké to zvíře, či hyperaktivní dítě, které musí člověk několikrát denně pronásledovat v parku, či jinde v přírodě je pravé boží požehnání.

    OdpovědětVymazat
  28. [19]: Pravdu díš. Naše zdraví a délka života jsou přímo úměrné tomu, nakolik se umíme udržet v duševní pohodě. A je pravdou, že nenávist rozhodně nepatří k emocím, které by duševní pohodu vylepšovaly.

    OdpovědětVymazat
  29. Musím souhlasit - ani mě Brad Pitt neudrží v bdělém stavu. Už mockrát jsem přemýšlela, jestli mu to někdo neudělal schválně, že ho pasoval na sexy symbol.
    A sport mě nebere už proto, že mám kolem sebe stále více zmrzačených sportovců

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: To jistě ano, ale kde je ono známé: Miluj bližního svého, když mu s klidem otravuješ život?
    A také - nečiň druhým co nechceš, aby oni činili tobě?

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: U většiny nekuřáků, kteří dávají hlasitě najevo nenávist ke kouření a ke kuřákům, se stejně jedná pouze o zástupný problém, který souvisí s jejich duševní nevyrovnaností. Kdo je schopen nenávisti k lidem, kteří jsou de facto nemocní, tak může být stejně tak schopen nenávisti třeba k dětem, které dělají rámus, nebo ke starým lidem, kteří mu překáží, protože jsou pomalí. Nenávist je prostě špatná emoce a šmytec. Nezávisle na tom, čím je vyvolána.
    Proto jsem rád, že jsem toto slovo vůči někomu už hezkých pár let nevyslovil. Někdo mne občas štve, někdo mne dokonce i sere, ale nenávist k nikomu nikdy necítím. Neboť jsme všichni jen nedokonalí lidé.
    A když už cituješ z Bible, odpovím ti stejně: "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem".

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Ale já necítím nenávist, jen mi kouř nedělá dobře díky nemoci z dětství.
    Spíš se mi nelíbí bezohlednost, zvláště pak těch, kdož se rádi ohánějí citací z Bible

    OdpovědětVymazat
  33. [33]: V čem spočívá moje bezohlednost? Sedáváš snad se mnou v mém autě, když kouřím? Nebo dokonce sedáváš u mne doma na sedačce vedle mne? Nebo se mnou trávíš víkendy v mé chatě na samotě?
    A co zplodiny z výfuku tvého auta? Nemohou náhodou taky někomu vadit?
    Každý by si měl nejdříve zamést před vlastním prahem, než začne osočovat jiné.
    P.S. S citáty z Bible jsi začala ty.

    OdpovědětVymazat
  34. [34]: Dovolila jsem si komentovat Tebe, neb s Tebou se dá diskutovat. Ale skončilo to jinde, než byl záměr. Škoda

    OdpovědětVymazat
  35. [35]: Škoda je akorát umřít a to ještě ne vždycky.   

    OdpovědětVymazat
  36. Řekla bych, že dnešní kuřáci jsou , asi vlivem osvěty, mnohem ohleduplnější než v časech minulých. Hulilo se doma, hulilo se v kancelářích, hulilo se dětem pod nos, v hospodách, všude, nikomu to nepřišlo divné. Fakt si myslím, že je to mnohem lepší. Já jsem nekuřák, ale kuřáci mi v podstatě nevadí, je to jejich zdraví, ať si čudí, jak sádroví ježci . Ono je to asi o tom, mezi jakými kuřáky se člověk pohybuje, jestli jsou to blbci, nebo inteligentní lidi.

    OdpovědětVymazat
  37. Možná by nebylo naškodu připomenout, že kuřáci jsou závisláci stejně jako alkoholici a feťáci. Pokud jim někdo sáhne na jejich svaté právo dostat se ke své návykové látce, začínají být více či méně hysteričtí. Diskutovat s kuřákem o svém právu nedýchat cigaretový odér prostě nejde, i kdyby to byl sám papež . Kdo je schopen škodit svému dítěti už v lůně matčině, ten těžko bude brát ohledy na cizí lidi.

    OdpovědětVymazat
  38. [21]: Souhlasím s Radkou. Je totiž sport a pohyb. Když si tělo samo řekne nebo když tělo a hlavně duše okusí, jaké to je, když se fakt vyplavujou endorfiny....ten pocit nemá konkurenci. Když si člověk ještě pamatuje, jakej pocit je, když je o pár kilo lehčí a v kondici, nevěřím, že mu tloušťka nevadí. A pokud mu nevadí teď, zaručeně mu bude vadit později. Jenomže pak bude svoje bolesti svádět na doktory nebo prostě na věk. Přitom to máme ve své režii v jaké jsme a budeme kondici. Jak dlouho budeme fit a odkdy budeme v bolestech odehnívat.Každý jsme ale jiný, nemusíme se hýbat podle nějakého vzoru, ale podle sebe.Takhle tady kážu hlavně proto, že jsem to hezké znávala a po zdravotní asi dvouleté pauze nemůžu svoje líný tělo a myšlení dokopat k návratu do pohody.

    OdpovědětVymazat
  39. [32]: Ty nejsi jenom dobrý pisálek, Ty jsi dokonale špičkový psycholog a psychiatr. Takhle mě prokouknout, Ty kujóne.Oni nejsou nemocní, Malkieli, oni jsou jenom závislí. A závislost není nemoc, závislost je slabost... Ale je pravda, že schovat svoji slabost za nemoc je lepčatější, hezčí to zní, mrzáčci kuřáčci...Víš, ono pro nekuřáka, v životě jsem nekouřila, každý den žít s malým dítětem v bytě (nekuřáckém bytě) v haldách kouře cizích lidí, to je trochu moc i na mě, navíc, když ten smrad nemůžu ani vyvětrat, protože ti nemocní lidé kouří ze všech směrů a furt! - jsem dost tolerantní tvor... Ale tohle je opravdu moc i na mě. Snesu hodně, ale je taky hodně věcí, které mne, jak Ty říkáš, serou. Ne, ony mne neserou, ony mne SEROU. A pro ostatní, proč používám kapitálky - bohužel tu neumím zdůraznit své pocity jinak, třeba tučným písmem...Pokud společnost bude feťáky a kuřáky považovat za nemocné, které, chudáčky, napadla cigareta nebo droga, aniž by si dobrovolně tyto kratochvíle cpali do těla, ačkoli znají důsledky, všichni je známe, je to jen o vůli a rozhodnutí, pak jsme na tom hodně špatně. To by mohl i pan doktor Malkiel vědět, jinak se totiž zdál být dosti inteligentní... Že bych se mýlila? I to se stává - asi jsem nemocná

    OdpovědětVymazat
  40. [38]: Škoda, že jsem si Tvůj dokonalý příspěvek přečetla až poté, co jsem napsala ten svůj elaborát.

    OdpovědětVymazat
  41. Jsme na tom velmi podobně . A nerealizaci bych si uměla dobře vysvětlit. Když koupím vodítko, je to zároveň i pro yorkshira, zato sluchátka jsou investicí naprosto sobeckou a to přece nejde

    OdpovědětVymazat
  42. [32]: Mimochodem, žádná emoce není špatná. Emoce může škodit v případě, že ji neumíš ventilovat. Ono i milovat může být smrtelné... Ale to bys měl, jako psychologický analytik, dobře vědět.

    OdpovědětVymazat
  43. (40)Tak v tomto ti dávám za pravdu, bydlet s malým dítětem v paneláku mezi kuřáky by mě tedy štvalo taky. Bohužel tenhle problém asi nemá řešení, protože všichni ti kuřáci jsou přesvědčení, že tím,že vylezou s cigaretou na balkon, dělají pro své bližní maximum a zakázat jim to nikdo nemůže.
    Panelák je místo, kde mají lidi k sobě opravdu blízko ve všech směrech.Draze vykoupené pohodlí .

    OdpovědětVymazat
  44. [40]: A co se stane, když společnost feťáky za nemocné považovat nebude? A co třeba nepovažovat za nemocné ty, kdo při riskantní jízdě zavinili autonehodu, při které se těžce zranili? Co jim tak třeba nevyplácet invalidní důchod? Vždyť znali možné důsledky předem, ne? A co diabetici? Ti také věděli, že když se budou přežírat, riziko cukrovky se zvyšuje. Co sportovci, kteří se zranili při sportu? Takový Schumacher, profesionální řidič, no a on se pitomec těžce zraní na lyžích. Měl dávat pozor, že jo?
    Opravdu si myslím, že jsi nemocná. Možná tomu nevěříš, ale existuje velmi slušná pravděpodobnost, že tvoje dítě bude mít nějakou zkušenost s drogou. Jak to zvládne? Ještě pravděpodobnější je, že během svého života někomu ublíží. To se bohužel stává drtivé většině lidí. Bude pak platit tvá teorie o emocích, které je nutné správně ventilovat? Zase jen kecy, že? Já se bez tvých sympatií obejdu. Jediným důvodem, proč píšu tento komentář je, že vidím, jak si ubližuješ. Mohlo by mi to být jedno, kdybych trpěl stejnou nemocí, jako ty.

    OdpovědětVymazat
  45. [45]: Jsi úplně mimo, hochu, jsi naprosto mimo... Pleteš hrušky mezi jablka. Ale nechám Tě ve Tvé víře, jelikož jsem člověk tolerantní. A nehodlám Ti Tvé přesvědčení vyvracet, protože se říká, že moudřejší ustoupí. Já se však nepovažuju za moudřejší, to ať soudí jiní, já jsem jenom tolerantní a ráda si vyslechnu názor i toho, s kým nelze souhlasit - je dobré vidět více stran jednoho problému. Ten Tvůj se mému příčí, ale o tom je demokracie. A že mne považuješ za nemocnou je opravdu Tvůj problém. Bývá to tak, že netolerantní zaslepení sobci považují okolí, které je jiné, za nemocné... V Tvých očích ať jsem třeba posraná, je mi to jedno - je to Tvůj názor a já ho beru.

    OdpovědětVymazat
  46. Moc zábavné vyprávění. Já mám ke sportu i reklamám v televizi identický vztah. K žehlení ještě horší. A protože nemám psa, občas si večer s velkým odporem trochu zacvičím. U televize pak usínám s lepším pocitem.

    OdpovědětVymazat
  47.    Hezký článek. Jako mladá jsem hodně sportovala a bavilo mě to. Dnes jdu na pedikůru a nechám si nalakovat nehty aby jsem se nemusela ohýbat. Jinak hodně chodím a myslím že i to je sport. Každý to asi cítí jinak. Podle věku a nátury.

    OdpovědětVymazat
  48. [40]: Odsuzovat někoho, kdo se nechová úplně podle našich představ, je snadné a hlavně pohodlné. Vezmeme prostě pytel, do kterého naházíme kuřáky, alkoholiky, narkomany, gamblery, závisláky na internetu, na mobilech a na ipodech, napíšeme na ten pytel "Darebáci" a hodíme jej do Orlíku. SPRÁVNÉ řešení SPRÁVNÝCH lidí. "Vždyť to přece dělat nemusí, když my SPRÁVNÍ to taky neděláme". Na světě zůstanou jen SPRÁVNÍ lidé se SPRÁVNÝMI názory a chováním.
    Jo taky jsem měl dříve takové názory. Možná dokonce ještě ostřejší.
    Po nedávné několikaleté zkušenosti s narkomanem v rodině a návazně na to i s ostatními narkomany, jsem však svůj názor velmi poopravil. Nic z toho, co si člověk ve své SPRÁVNÉ mysli představoval, absolutně neplatí, všechno je úplně jinak. Podobnou zkušenost bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Všem rodičům dětí přeji, aby k nim byl osud velice milosrdný a nepotkalo je to. Děti a mládež jsou totiž v tomto směru velmi rizikovou skupinou a ani ta nejsprávnější výchova v rodině proti tomu nezmůže vůbec nic.
    Bližší postřehy ze života s narkomanem si můžeš přečíst v tomto článku: http://kulisci.blog.cz/1202/malkiel-otec-kuliska
    A už to nebudu více rozmazávat, protože hořícího oleje tady je rozlito habaděj. Navíc jsem odpůrce militantních postojů. Militantní postoje jsou k ničemu a vůbec nic neřeší. Takže howgh.

    OdpovědětVymazat
  49. Tak úplně nejlepší je spojit ten běh s výletem. Prostě běžíte několik hodin. Občas se zastavíte, pokocháte se výhledem z kopečka, zbaštíte rozinky. A dvacet kiláků je pryč jak nic. A klidně si k tomu běžeckému výletu můžete vzít toho psa. Mám zkušenosti s půjčenou, šílenou border kólií, která byla k neutahání. A nějakých 18 kilometrů v pohodě uběhla.
    Žádné měření tepu, žádná kolečka, žádné hodinky a samozřejmě žádný mobil. Prostě jen radost ze svižného přemisťování přírodou.

    OdpovědětVymazat
  50. [1]: Špatně naložený divočák z tebe může udělat mistryni světa ve sprintu [2]: Ten kocour je dokonalý Líbil se mi i v "zimní" reklamě, když byl otrávený ze sněhu. Měli jsme hodně podobného peršana a ten se permanentně tvářil stejně načuřeně.[3]: Neber to tragicky, na všem hledej pozitiva a životní jistoty Víš, co se říká - až tlustí budou hubení, hubení budou studení. Medvěd taky nepatří zrovna mezi tintítka a má svou teorii - když už investoval tolik peněz do vypěstování panděra, bylo by zcela neekonomické s tím něco dělat [5]: Čtvrté patro bez výtahu je samo o sobě celkem solidní sportoviště [6]: To rozhodně. Čas promarněný sportem se dá využít mnohem efektivněji. Nedalo by se chytání lelků považovat za sportovní disciplinu? [7]: Na tom něco bude. Někdo má prostě sportování v genech, u druhého už pouhá představa vyvolává paniku. Já jsem celkem jasná [12]: Patnáctistovka je z říše snů, mně už ve škole k totální depresi stačila osmistovka. Při posledních metrech jsem mívala pocit, že jsem právě po rovníku oběhla celou Zeměkouli.[14]: U televize jsem jako Pavlovův pes. Zapnu a usínám. Takže asi ani tahle forma cvičení není pro mne

    OdpovědětVymazat
  51. [15]: Venčení některých psů si nezadá s bojem o přežití v amazonském pralese [18]: To je dobrý postřeh [20]: Vojta Dyk je zajíček už moc. Pitt spíš odpovídá mé věkové kategorii [21]: Běhání na pásu bych možná s velkým sebezapřením byla ochotná podstoupit. Ale jenom proto, že by ani živá duše neviděla, jak u toho funím [22]: No, aby to nakonec nevypadalo, že jsem zanícená fanynka Pitta Měl jen smůlu, že hrál v tom filmu, ze kterého jsem si nedobrovolně vyrobila seriál.[24]: Říkám tomu vycházky, ale občas jsou to celkem svižné výběžky Ale nemůžu s čistým svědomím říct - ano, chodím pravidelně běhat Chodím chodit a jen Kačenčiným přičiněním se nám to sem tam zvrtne v indiánský běh. Já dorazím domů na pokraji zhroucení, Káča v plné síle.

    OdpovědětVymazat
  52. Nejlepší je brát kolo a jezdit po lesích a vesnických cestách. Já sport přímo nenávidím, ale dokud jsem měla kolo pojízdné, jezdila jsem v létě často a bylo velmi dobře poznat, jak to prospívá, když jsem pokaždé v těch našich šílených krpálech vyjela o kus dál.

    OdpovědětVymazat
  53. [46]: V jedné věci s tebou souhlasím. Žila jsem nějaký čas na sídlišti (shodou okolností se tam v nějakém čase vyskytoval i Malkiel, ale to už jsem asi byla tady v gubernii) dokonce jsme patřili mezi ty "osídlovače" tudíž se stěhovali do fungl nově postaveného. S mým sousedem stejným milovníkem zahradničení jako já jsme se snažili zkulturňovat okolí vchodu. Jak to dopadlo? Neustále jsme zbírali vajgly a vysypané popelníky od obyvatel z pater kteří nebyli schopní ten popelník vzít a vysypat do koše, v zimě když nemohli nebo spíš nechtěli kouřit na lodžiích byly byty utopené ve smradu z cigaret. Oba s mužem jsme sice také v té době kouřili, ale po jednom seznamovacím večírku když se u nás hodně kouřilo jsme ráno měli vychcípané všechny akvárka. A tak se dala stopka. Kdo chtěl kouřit musel na lodžii, když nechtěl měl smůlu. Ono se říká že svoboda jednoho končí tam kde začíná svoboda druhého, ale to jak se lidé chovali ( a chovají v domech kde jich bydlí víc) je spíš už bezohlednost. Takže tvé rozhořčení a nenávist k takovým spolubydlícím zcela chápu. Nejhorší bylo že ani nebyla s nimi nějaká možná slušná a klidná dohoda, cítili se velmi omezováni námi "pražáky". Ono totiž také šlo o to, že většina nájemníků byli lidé ze vsí,kteří díky možnosti získání bytu přišli na nábor do různých podniků, zvyklí na život (a bordelaření) ve vlastních domech, kde bydleli jen s rodinou a tudíž soužití s více lidmi v jednom domě jim bylo silně cizí. A své návyky si vzali prostě sebou....nějak se můj život schumelil tak že sama teď na vsi bydlím a vidím že se to moc za těch dvacet let nezměnilo. Odpadkové koše nikomu nic neříkají a ona nenávist k Pražákům stále trvá.....

    OdpovědětVymazat
  54. [51]: Ano, myslím že v tu chvíli bych s přehledem předběhla i Bolta. Ale on by k tomu asi stačil i jeden jediný exemplář hada, ani by to nemusel být divočák!

    OdpovědětVymazat
  55. Ještě pak řekni Ajťákovi, ať ti po koupi toho sportovního oblečení aktivuje snímač výkonu, který údaje o tvém běhu online vystavuje na face booku (=na ksichtknize), to je teď dost in...

    OdpovědětVymazat
  56. Tento skvělý článek pojednává mimo jiné o reklamách. Můj komentář bude lakonický: V televizi běží celistvý  trvalý proud reklam a je občas přerušen dějem nějakého programu. Já během těch reklam využiju čas a jdu za jinou činností. Když se ale vrátím k ději,  tak vlastně ani nevím, o čem to je.   

    OdpovědětVymazat
  57. Reklamy také nesnáším a naopak si myslím, že jsi ryze sportovní přirozený typ. Tolik "normálního" a "přirozenýho" pohybu se jen tak nevidí

    OdpovědětVymazat
  58. Teď mi není jasné - Medvěd tě nutí ke sportování, v zájmu rehabilitační kondice? Nebo to bylo jen vylíčení tvé nechuti ke sportu a připodobnění k onomu kocouru, který musí běžet, i když se mu nechce?
    Myslím, že v tomhle jsme spolu zajedno, běhání mě absolutně nebaví, posilovna taky ne (navíc bych tam byla pro srandu veškerému osazenstvu). Gaučink je daleko sympatičtější...
    A pokud sport, tak kolo nebo procházka. Ještě bych brala plavání, ale bazén jaksi není po ruce a někam jet, je mi líno.   

    OdpovědětVymazat
  59. [57]: Dobře řečeno!
    Ohledně reklam, brácha vždycky zuří, že kvůli tomu se nechce dívat ani na Primu ani na Novu, že film jede deset minut a už tam fláknou blog reklam. Z dvouhodinového filmu se hnedle stane program na tři a půl hodiny...
    Tohle už jsem si vyřešila, pokud jde o film, který mám na DVD, pustím si jej na DVD. Bez reklam je únosnější a pokud chci někam odskočit, můžu si ho stopnout...   

    OdpovědětVymazat
  60. [25]: Macík hlasem Taclíka velmi procítěně říká mňauvajs Opravdu s ním cítím.[26]: Příroda je fajn, ale lépe si ji užiju, když kráčím rozvážným krokem velblouda [28]: To je svatá pravda. Když jsem se naposledy povalovala ve špitále, byla jsem pak po příchodu domů jako chromajzl. Odpočinula jsem si tak mohutně, že jsem z toho byla jako přeražená vejpůl [30]: Pitt je tak hezký, až je toho možná trochu moc. Mám raději ošklivější chlapy [37]: Jako přešupačený kuřák jsem poměrně tolerantní. Jen jsem zjitila, že kuřáci fakt smrdí, ale to je tak všechno. Ať si každý dělá, co je mu libo. Je fakt, že kuřák v paneláku dokáže vyudít všechny byty nad sebou díky stoupačkám [38]: To je pravda. Kouření je závislost, ale mnohem víc tolerovaná a mnohem společensky přijatelnější než drogy i alkohol. Každá závislost je na nic

    OdpovědětVymazat
  61. [39]: Hýbat se musíme, to je bez debaty. Mojí babičkce bylo už dost přes osmdesát a říkala, že jak se jednou zastaví, už se nerozhýbe. A pořád někde "pobíhala".[42]: No jistě když si budu sobecky cvičit u televize, co z toho ti chudáčci psi budou mít,že. Hlavně je třeba všechno si hezky zdůvodnit [47]: Zajímalo by mě, jestli existuje ženská, kterou baví žehlit [48]: Myslím, že chůze sport je. Vždyť i na olympiádě jsou závody v chůzi [50]: Při představě několikahodinového běhu jsem úplně paf To je pro mne z říše fantazie.[53]: No jo, jenže mě z kola vždycky bolí zadek. Potřebovala bych polštářek [55]: Had tě honit nebude [56]: Společenská sebevražda v přímém přenosu [57]: V tomhle je s přehledem nejhorší Nova. Tam snad ještě neskončí úvodní titulky a už se můžeme kochat reklamním blokem. Chápu, že z něčeho komerční televize žít musí, ale všeho s mírou

    OdpovědětVymazat
  62. [58]: V pohybu jsem celý den, to je pravda. Jen to občas končí všelijak. Většinou v momentě, kdy se Káča rozhodne, že přiloží tlapku k dílu [59]: Medvěd by se rozhodně neodvážil mě k něčemu nutit. Moc dobře ví, jak by to dopadlo. Už jsem tu líčila, jak se rozhodl, že budeme společně lyžovat
    Je docela zajímavé, jak se geny přenášejí na děti. Ajťák je můj dokonalý otisk. V dětství dělal karate, jezdil bikros a byl to velmi čilý chlapeček. Teď je pro něj vrcholným výkonem venčení psa. Jezinka je čilouš, lyžuje, doma má takové ty nesmysly na cvičení a dokonce je i používá

    OdpovědětVymazat
  63. Reklamy mě prudí stejně a s kocourem velmi soucítím .
    Já bych zase běhala ráda. Jenže při představě, že bych na své cestě potkávala další běžce mužského pohlaví, kteří mají svá přirození v běžeckém obleku naprosto nepřirozená, mám husí kůži. To je fakt děsivý! A ještě horší jsou ti, kteří mají faldy i za ušima a to vše se snaží nacpat do téhož elastického zázraku. Nic proti faldíkům, jsem ráda, že ty moje můj polovičák miluje .

    OdpovědětVymazat
  64. [64]: Co si budeme povídat. Kolaři nacpaní v těsných oblečcích jsou rovněž přímo k sežrání

    OdpovědětVymazat
  65. 64,Janinko, rozchechtala jsi mě ! Ty těsný oblečky jsou fakt nechutný, to člověk vidí věci. Já ti snad radši potkám strejdu, který si to šněruje na kole od pangejtu k pangejtu, než tahle zjevení. Takový hezký model nosí i můj kolega občas do práce, když tedy jede na kole a já mám problém,abych udržela své vášně na uzdě !

    OdpovědětVymazat
  66. [66]: Tak jsem si na tebe včera hned vzpomněla. Před hospodou nám přistálo hejno superkolařů. Pánové nacpaní v elastických šortkách barvy pivoněk a s nimi pouhé dvě dámy, ale ty byly taky přímo k sežrání. Poněkud těžkotonážní exempláře v bílém. To je nějaký cyklistický mor. V normálním triku a šortkách by asi něměli tu správnou aerodynamiku, či co

    OdpovědětVymazat
  67. [64]:Běhám rád a hodně daleko, ale tyhle přiléhavý funkční punčocháče jsem zatím nepoužil. Funkční triko samozřejmě mám, ale na nohy si beru klasický šusťáky. Mají i spoustu kapes na rozinky, klíče a mp3 přehrávač. Takže ze mě byste snad pohoršení neměla.
    Na druhou stranu ale chápu že tyhle podvlíkačky jiní běžci a kolaři používají. Funkční triko je parádní, takže v tom funkčním přiléhavém prádle se musí běžet zatraceně dobře. Pot jde hned pryč a člověk je volný jako pták.
    A ženské? Ty ať si zvykají. Těm běžcům jsou jejich názory ukradené. Chlapi si taky museli zvyknout na sádelnaté holé zadnice a baculatá holá břicha lezoucí mnohým dámám zpod malých triček a kalhot s nízkým sedem. Takže je to taková pěkná msta za asi stejně příjemnou ale pro oko nevhodně použitou ženskou módu.

    OdpovědětVymazat
  68. [67]: Tak to mě opravdu těší! Já zrovna včera potkala stvoření, které ve mně vášně opravdu nevzbudilo, ta panika snad předčila i mojí hysterii z klaunů .[68]: Asi si trefila hřebíček na hlavičku - aerodynamika! Ti oplácanější totiž nemůžou do šortek a trička, protože by jim faldíky vlály a brzdily je v jízdě. A tak to musí mít prostě všechno připlácnutý, to máš jako s formulí, čím míň výčňelků, tím líp .
    Ale proč se do toho rvou ti hubeňouři, to mi hlava nebere .[69]: Mstu bych brala, kdyby to bylo fifty fifty. Jenže v oblečcích vypadají všichni chlapi děsivě, na druhé straně všechny ženy nevystavují na odiv svoje holé sádelnaté zadnice a baculatá břicha, protože je buď nemají, nebo mají soudnost. To není vůbec fér!

    OdpovědětVymazat
  69. [70]:Uznávám, že to není úplně fér, ale ta volnost je prostě úžasná. Ještě o kousek dál k ještě větší volnosti je už jen možnost běhat nahý. Tak jako to dělají každý rok v Londýně a jiných velkých městech v nahých cyklojízdách. Ale tak daleko naštěstí pro vás nejsme. Tak na to myslete. Že by to mohlo být ještě horší, jako v tom Londýně.

    OdpovědětVymazat
  70. [67]:: Mimochodem je strašně srandovní, jak jsme, jako správní maloměšťáci, neustálým výskytem sexuálních podnětů v médiích tlačeni těmi samými médii do situace, kdy si snad máme myslet, že i jen náznak jakýchkoliv křivek na oblečení rýsující zahalené pohlavní znaky, tedy bradavky u žen nebo genitálie pod přiléhavými trikoty mužů i žen, v nás má hned automaticky vyvolat nějakou sexuální touhu nebo co.
    Šedesát let se chodí na koupaliště ve slipových plavkách a ženy v bikinách, které jasně rýsují pohled na "camel toe" a nikomu to nepřidá nějak zvlášť vzrušující. Až dnes je to prý najednou jinak a v takové Severní Americe, dokonale zmasírované médii, jsou už tak daleko, že když se jde někdo koupat ve slipových plavkách, tak ho skoro berou jako exhibicionistu, protože správně by měl být ve volných bermudách po kolena, ve kterých se skoro nedá plavat. Aspoň v tomhle naštěstí není Evropa tak praštěně maloměšťácká jako je trapně "korektní" USA.

    OdpovědětVymazat
  71. Nemůžu mluvit za Janinku ani Mengano, ale zdá se mi, že ani jedna z nás není zrovna prudérní. V podstatě je mi fuk, co lidi nosí, jak moc jsou odhalení, nepohoršuje mě nahota. Některé oblečení však na kráse nepřidá, málokdo má dokonalu postavu. Tak se divím,proč to lidi dobrovolně nosí. Když půjdu do Národního na Labutí jezero, tak tam mě podobné kostýmky nepřekvapí , na ulici je to takové překvapivé. Já si zvyknu !

    OdpovědětVymazat
  72. Sport je skvělý doplňek k alkoholu. Prvý ničí tělo, druhý ducha.

    OdpovědětVymazat
  73. [72]: USA blbne už dlouho a tohle je další důkaz.   

    OdpovědětVymazat
  74. [73]: Já v těch šílených oblečcích nehledám vůbec nic, co by se byť jen vzdáleně blížilo sexu Naopak. Jsou tak děsivé, že mají úplně opačné účinky.Je pravda, že lidstvo totálně blbne, jak píše Mauron.[74]: Úroveň verbálního projevu některých fotbalistů tedy podle tvé teorie naznačuje, že jsou těžcí alkoholici

    OdpovědětVymazat
  75. U televize taky usínám. Tedy stačí, když si k ní lehnu. Pokud sedím, vnímám. Tedy vnímám i tu reklamu s kocourem a taky se mi líbí - reklama i ten kocour. S láskou ke sportu jsem na tom stejně - taky nerada. Jedině, co mne baví, je klidná turistika nebo plavání. Možná bych ještě něco vzpomněla, časem. :.-)

    OdpovědětVymazat
  76. [77]: Plavání je fajn. Nesmí být ovšem studená voda a nikdo na mne nesmí cákat

    OdpovědětVymazat
  77. Mňa športovať donutili životné okolnosti. Manžel sa zbalil aj s autom, ktoré si nechal tam kde je. Ak som chcela niečo v meste vybaviť, a nezbankrotovať na platbách MHD, tak som musela na bicykel a ... a zapáčilo sa mi to, aj za dažďa, aj za zimy. Keď si spočítam koľko euráčov a aj času ušetrím, hreje ma to pri srdci. Som škrob! Nuž a k tomu naša Amy (NO) ... denne si žiada zabehnuť min 15 km trasu. Tak ja na biku a ona na svojich 4 labkach ...krásny deň máme, keď to vykonáme. Naozaj sa mi po tých km na bicykli s vetrom vo vlasoch lepšie usína. K cvičeniu vo fittnes, alebo doma na stacionari by ma nikto nedonutil. Ani Donutil v TV . Ktorého rada sledujem, ale z pohodlia gauča.
    Červenám sa hanbou, keď sledujem svojich rovesníkov sa cákať vo vode priehrady aj pri teplotách +5 stupňov Celzia. Že im reuma nič nehovorí ... ja by som asi vyletela nielen z priehrady, ale aj z kože, keby ma do takej vody hodili.

    OdpovědětVymazat
  78. [79]:V tom je výhoda života na vesnici- všechno mám skoro za rohem, takže v poklidu dojdu pěšky. Když si tady tak čtu ty komentáře, tak mi dochází, že jsem fakt neskutečně lenivá a měla bych se nad sebou hluboce zamyslet

    OdpovědětVymazat
  79. [80]: Nuž, ale na dedine robíš iné veci, pohybu máš dosť, Ja to striedam po mesiaci. Mesiac som v meste, mesiac na dedine... tam som sedliačka ktorá pleje a okopáva a bolí ju chrbát a celý človek ... na nejaký šport ako v meste ani pomyslieť.

    OdpovědětVymazat
  80. [81]:Proběhnu se s hráběmi Dobře jsi mi zdůvodnila, že sportovat vlastně nemusím

    OdpovědětVymazat
  81. I nás ten náš pes vyčerpává. Jen jeho je naopak nutné všude táhnout.A reklamy také nerada - od té doby, co mám z jedněch vánoc - Silvestra fotky, kde mám barvu jako příslušník nějakého indiánského kmene. Taky od té doby nemám ráda Garnier.

    OdpovědětVymazat
  82. [83]: Zabržděného psa znám velice dobře. Jorkšíra odtáhnu, s Kačenou jsem ovšem v koncích. Poslouchá na slovo, jen jsem ještě nezjistila na jaké

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...