středa 4. června 2014

Je to marné

Žena vstupuje do manželství s naprosto naivní představou, že ten kus neotesaného dřeva, který právě pojala za zákonitého chotě, přetvoří v okouzlující a dokonalou bytost. Úspěch manželství pak závisí na tom, jak moc žena na této své zcestné představě lpí. Pokud je odhodlána ve své snaze nepolevit, většinou po čase s úžasem zjistí, že ten nevděčník má sbalené kuférky a zbaběle opouští hnízdečko lásky.


Přiznám se, že jsem na krátkou dobu podlehla svůdné myšlence, že bych mohla Medvěda poněkud přizpůsobit svým představám o dokonalém muži. Plná mladistvého elánu a tvůrčího odhodlání jsem se pustila do díla. Uspořádala jsem několik velmi fundovaných seminářů na téma zvednuté záchodové prkénko, drobky v posteli a špinavé boty na čistém koberci. Přednášku o problematice mokrých ručníků na zemi v koupelně jsem doplnila názornými ukázkami správného postupu.

Probrali jsme i citlivé téma ponožek zásadně naruby a pokusila jsem se Medvědovi ozřejmit fakt, že použité nádobí nemá křidélka a ani není nadáno schopností levitovat, tudíž se do dřezu rozhodně nedopraví samo.

Medvěd je tvor nekonfliktní, takže se osvětě nevzpouzel. Poměrně ochotně mne vždy vyslechl, prohlásil, že mám pravdu a při nejbližší příležitosti pohodil v koupelně mokrý ručník, omatlal umyvadlo zubní pastou a talíře od oběda pohodil v obýváku.

Netrvalo dlouho a zmocnil se mne pocit zoufalství a naprostého zmaru. Mám doma neandrtálce a do smrti je mi souzeno mýt zrcadlo zacákané pěnou na holení, obracet blbě pověšenou ruličku toaletního papíru a zavírat věčně otevřenou pastu na zuby.

Naštěstí Bůh stvořil matky. Máti, vidouc mou stále vzrůstající depresi, mi poskytla rychlokurs v přežití a dala mi pár moudrých rad. Odcházela jsem velmi poučena.

Pravda, trvalo ještě nějakou dobu, než jsem si definitivně přestala rvát drdol nad zvednutým prkénkem a skleničkou od jogurtu umně schovanou za květináčem. Ale nakonec jsem zvítězila. Sama nad sebou. Co je takové prkénko nebo drobky v posteli proti nekonečnosti vesmíru, že.

Jediné, co mi drásá nervy naprosto spolehlivě, je Medvědova umanutost, se kterou se týden co týden odebere vyválet v bahně. Celkem mi nevadí, že se pokaždé vrátí jako Jožin z bažin. Bláto není lepra a poměrně dobře je lze zlikvidovat. Jen mám obavy, že se mi jednoho krásného dne choť přerazí.


48 komentářů:

  1. Já jsem se to snažila řešit tak, že jsem místo osvěty všechno co muži odpadlo od ruky nechávala tam kde to zůstalo, v domění že ho to trkne a uklidí to....po týdnu kdy jsem měla už jen jeden čistý talíř a to ten svůj, příbor (dtto,) hrnek na kafe(dtto), kdy se po ložnici rozléval nevyvětratelný odér z kupy špinavých ponožek, na pracovním pultě jsem si musela vždy odhrnout hromadu nožů které tam zůstávaly ležet po té, co si muž dělal svačinu, abych vůbec mohla vařit, a po každodením slalomu mezi prázdnými pivními lahvemi, mě došlo že tento způsob výuky a přetvoření je pro muže ještě méně chápatelný než přímá konfrontace. Takže i nadále uklízím různé počty použitých nožů na své místo, sbírám zachmrmlané fusakle a snáším z různých koutů v domě talíře a slánku tak jako jsem to dělala dřív. A divím se, jak pánbůh mohl udělat takovej hroznej paskvil jako je mužský mozek.....

    OdpovědětVymazat
  2. Možná zkusit si s ním znovu promluvit a v případě, že to nebude respektovat, tak mu říct, že pokud si to neuklidí, tak to tam bude ležet..

    OdpovědětVymazat
  3. Předělat muže v tomto směru je marné, je to marné, je to marné.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak název článku, dokonale sedí a proto už žádného manžela nechci

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, vážení. Zde se setkáváme s názorným příkladem odvěkého omylu žen, které se neustále po celé generace bláhově domnívají, že si po svatbě svého muže změní k obrazu svému.     Zatímco muži se u oltáře bláhově domnívají, že ta jejich drahá polovička se naopak po svatbě nikdy nezmění.
    Leč jak ví zkušení, obojí doufání je zcela marné a pošetilé.
    Též bych si dovolil upozornit na jeden drobný paradox. Zatímco autorka článku se obává, že se její choť jednoho krásného dne na své čtyřkolce přerazí, ona sama se v poslední době již přerazila několikrát. A to zcela bez čtyřkolky, jen při zdánlivě bezpečných činnostech v domácnosti.   

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Kdy už to ženy konečně pochopí, kdy už to ženy konečně pochopí, kdy už to ženy konečně pochopí?   

    OdpovědětVymazat
  7. Kdysi jsem si dělala jakýsi test, jakým způsobem  myslím a vyšlo mi, že moje myšlení je v té minimální úrovni, kdy se promítá mužské se ženským. Proto tady musím dát za pravdu jak Mengano, neb obrácené nelibě vonné fusekle, namatlané zaschlé talíře a poházené příbory mě také velmi iritují,tak i na druhou stranu musím připustit, že i Malki má svým způsobem pravdu a to hlavně v otázkách přerážení se...

    OdpovědětVymazat
  8. "Vorredner", předmluvčí, alebo ako sa to povie po česky, vážený pán Malkiel, tu vyslovil veľkú pravdu. Tak to je! Ťažko k tomu niečo dodať...
    PS U nás je to skoro naopak, ja som ten, ktorý reklamuje záchodové dekle a zubné pasty! Alebo historicky: "Aj ty, Brutus!", čiže hoď prvý kameňom, kto si bez viny...

    OdpovědětVymazat
  9. Možno som tak zženštilý, že ani do toho vzorcu, ktorý článok evokuje, nepatrím!

    OdpovědětVymazat
  10. Jsem ve fázi, kdy jsem ohledně partnera vzdala úplně všechno. A když píšu všechno, myslím všechno. Asi zcela nepochopil, co ve mně našel, asi to pochopí, až potká nějakou jinou, která mu vysvětlí, že naprostá volnost a tolerance ve vztahu je možná, ale nelze ji provozovat jednostranně bez toho, aby žena také něco chtěla. Já mu dala volnost a vlastně ani nic nechtěla. Kromě druhého dítěte. Ať dělá jak myslí, já budu taky dělat, jak myslím...

    OdpovědětVymazat
  11. Je to marné. Malkiel má naprostou pravdu. Naštěstí jsem to pochopila celkem záhy. Po určité duševní katarzi se tedy moje mysl otevřela pozitivnímu vnímání. Je skvělé, že mám hodného a dobře vydělávajícího muže. Do hospody nechodí, za ženskými neběhá. Věnuje se údržbě domu, zahradničení, hudbě a dalším Bohulibým věcem. Pročež ho hledím nejen dobře krmit, aby mi dlouho vydržel, ale i docela ráda po něm odnesu nádobí, které občas nechá na stole do dřezu. Vždyť je to jen kousek, a cestou seberu bez řečí i ponožky z radiátoru, které si tam občas dává vyvětrat. Zvednuté prkénko jsme už dávno vyřešili jeho protiargumentem, že on mne taky nepeskuje, když přijde na wc, a tam najde zavřený dekl, který si musí zvednout.
    Boty po něm bez řečí zarovnám do botníku a velebím fakt, že v chodbě nemáme koberec, ale dlažbu.
    Mám muže, se kterým se skvěle doplňujeme. On, chaotik s duší umělce a odkladač předmětů na možná i nemožná místa, já, jeho praktická sekretarka s duší mravenečka, který pilně dennodenně poklízí rozházené kukly nazpět do mravěniště. Sekretarka s dobrou pamětí, vždy připravená odpovědět na nezáludnou otázku: "Nevíš, kde mám klíče od... (brýle, prstýnek, hodinky, pantofle, foťák, šroubovák, metr, baterku...)?" Proto vedeme poklidný a spokojený život, smířeni se sebou i se svým partnerem, kterého klady jinak vysoce převyšují zdánlivé nedostatky. A vo tom to je.

    OdpovědětVymazat
  12. Já myslím, že člověka nejde změnit. Rozhodně ne člověka, kterému je víc než dvacet let.. člověk si musí uvědomit, že je načase se změnit.. ale čím víc ho okolí bude do změny tlačit, tím víc se mu změna bude protivit.
    A do manželství bych nevstupovala s cílem změnit svého muže. Já svého přítele přijala takového, jaký je - i s jeho chybami, o kterých vím a o kterých jsem si jistá, že je nezměním - nemá důvod se o to ani pokoušet..
    Jinak tvůj Medvěd mi přijde jako charismatický chlapík!

    OdpovědětVymazat
  13. [11]: Tvůj článek by se měl tesat do kamene. Špokojený život v partnerství je totiž především o umění kompromisu. Což ty zřejmě velmi dobře ovládáš.
    Pokud chce člověk s někým žít v páru, tak celkem logicky nemůže požadovat uspokojení svých vlastních potřeb více než na padesát procent, i když se mu některé z potřeb toho druhého třeba příčí.

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Ono toho nejde moc měnit ani u člověka, kterému je třeba jen rok. Každý člověk se rodí jako svébytná entita, která v sobě nese osobnostní vlohy a povahové rysy po celých generacích předků. Výchovou můžeme jen ovlivnit některé sociální vzorce chování. Ale povaha se prostě změnit nedá. Když se třeba někdo narodí jako lempl, tak bude lempl celý život.

    OdpovědětVymazat
  15. [11]: Pardon, komentář, a ne článek.

    OdpovědětVymazat
  16. [9]: NEJSI žnenštilý, znám muže v tvém věku, který všechny ženské práce zastane sám, vlastně zastane je daleko lépe než kdejaká zkušená manželka nebo Mengano (promiň, ale troufám si to po deseti letech co ho znám už přímo tvrdit!) Kupodivu od něj jeho paní odešla, kdo ví, třeba jí tím, že jí vlastně nepotřeboval štval? Ostatně..., sám zůstal a medí si v samotě jako žádný člověk na světě! [11]: Tohle je Mengano řešení - to o čem píše Babsy. Mám totiž úplně stejnou sestru - dělá přesně to co popisuje Babsy a jsou spolu už 25 let neuvěřitelně spokojení, ba přímo natěšení! Ostatně máš tu blogerky, které jsou o generaci starší a dokáží pro své miláčky dělat věci, které by málokterá sebevíc milující manželka kdy pro svého muže udělala. Inu..., prý dělají služky rády - tak mi to jedna popisovala v mailu!

    OdpovědětVymazat
  17. [13]: Je takových víc, já mám takovou sestru!

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: (9) To není možný, ty mne snad znáš a popisuješ přímo mě.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: A sakra, že by třetí Šikula zde v komentářích?

    OdpovědětVymazat
  20. Hmmmm; myslím, že přeci jenom z toho fotbalu nechodím tak tak zablácený.A teorie toaletního papíru je jasná:
    "Rollujeme spodním tahem." Potvrzuje sedm ze šesti narpistů (narpista = prodavač v Narpě).

    OdpovědětVymazat
  21. No, mám jistej pocit, že v sobě asi mám kus chlapa, protože jsou věci, který taky nedokážu pochopit. A upřímně, kdyby talíře odlevitovaly do dřezu, docela by se mi to zamlouvalo...

    OdpovědětVymazat
  22. Zvláštní, že ponožky na ruby, nádobí v pokoji a mokré ručníky spadají do repertoáru mé dcery. Jaké štěstí, že nemá potřebu se válet v bahně
    Ale to vítězství sama nad sebou je hodně důležité

    OdpovědětVymazat
  23. [12]: Problém bývá v tom, že to, co na začátku vztahu vypadá jako roztomilost, může být po x letech vnímáno jako nepřekonatelný problém. Rozvodoví právníci by mohli vyprávět [13]: Howg [16]: Když si vzpomenu, jak moje babička obskakovala dědu To u nás doma opravdu nehrozí. Medvěd dokáže být poměrně samostatná jednotka. Ale musí se mu chtít [20]: Au Horním.[21]: Což o to, mně by se to líbilo taky. Rovněž prádlo by se mohlo umoudřit a naskákat na šňůru samo [22]: Jezinka byla rovněž bordelářské dítě. Na konci týdne mívala ve školní tašce libovolný nenulový počet ohryzků. S bratrem se dělila o jeden psací stůl. Na jeho půlce vzorný pořádek, na její atomový výbuch. Naštěstí z toho vyrostla, ale byly chvíle, kdy jsem si upřímně zoufala

    OdpovědětVymazat
  24. [23]:[9]: Musím korigovať, veci vyjasniť: Ponožky na radiátori nechávam visieť nepovšimnuté. Ale dekel na hajzli je problém. Jedna z najhorších švajčiarskych nadávok mužovi je "du ein im Sitzenpisser!", čiže "ty posediačky čurajúci!". Lenže, kolega architekt rozložil po svojom novom záchode pauzák, to je ten papier, čo si všetci pamätáte z času, keď sa ešte rysovalo ručne a neboli CAD-počítače a plány sa nosili do tlačiarne. Po každom použití tohto zariadenia papier vymenil, teda ako pre novú kópiu a skúmal, kam padali kvapky. Výsledok bol otrasný a hajzlová dlážka furt mokrejšia a mokrejšia. Čiže jednoduché riešenie, obdobne ako v dopravných prostriedkoch: aj páni musia v sede! Tým odpadá spor o dekel. Ja reklamujem len, keď ani tá poklička, ten horný kryt záchodovej misy, nie je zavretá. Neestetické a dokonca podľa feng-(s)chui odchádza, uniká tade z domu energia! (To je teda už "závažný" argument, nie?!?)
    Ale na pracovnom stole a v knižnici MUSÍ  byť "môj" bordel! Ak nie, tak nenájdem nič! A to potom revem ako zbesilý pavián. V kuchyni to isté, ale ináč. Pretože ja som u nás šéfkoch, tak po urobeni tzv. poriadku nenájdem nič a všetko prinajlepšom len pripálim. Horšie je, keď prísady popletiem a podobne. Ženy nemaju čo hladať v kuchyni a za pracovným stolom a nemajú právo pouzívať knižnicu, aj tak im zostáva ešte veľa "odborných časopisov" na čítanie...
    Takže spravodlivá deľba práce, sektorov, rajónov a autonómne prostredie a všetko klape - u mňa už 48 (slovom styridsať osem!) rokov...pretože som zbabelý slaboch!
    Alternatíva: (Werich)"...a služebnictví by mě mělo rádo!"

    OdpovědětVymazat
  25. Protože už pár let funguju jako zcela samostatná jednotka, čas od času se mé vědomí rozdvojí a mé lepší já se snaží to horší převychovat v podobných disciplínách, jaké uvádíš. S přibližně stejným výsledkem kromě zmíněného válení v bahně.

    OdpovědětVymazat
  26. Ještě že žádnýho manžela doma nemám. Nám stačí taťka. Ten i sám uklidí a umyje nádobí. Ale uklízí a myje jen to, co se mu mdělá dobře. Takže talíře jsou čisté a větší hrnce chytře nastrkané pod dřez.Špinavé a smradlavé ponožky se válí na zemi běžně. A když taťkovi řekneme, aby si je uklidil, tak odpoví, že až půjde ven, tak si je znovu vezme.

    OdpovědětVymazat
  27. Díky za ten článek. Potěšila jsi mně. Zjistil jsem totiž, že to se mnou není nejhorší. Vzhledem k tomu, že se ze mně stal samostatně hospodařící živel, vyvinul se u mně jakýsi smysl pro pořádek. Nejen že uklízím, ale po věčeři umyju nádobí a zvládnu i přišívání knoflíků. Na rozdíl od Medvěda mám rizika v tom, že se mohu napíchnout na kaktus, nebo mě uštípe papoušek. Zatím se to nestalo.

    OdpovědětVymazat
  28. I proto říkám, že jsem schopna zamilovat se až po letech. Kdy zjistím všechny nectnosti a dokážu nad nima zavřít oči :)

    OdpovědětVymazat
  29. To se tak krásně čte .... léta jsem žila v mylném přesvědčení, že takového chlapa mám doma jen já   

    OdpovědětVymazat
  30. [25]: Bordel (takhle ošklivě to říká Medvěd) na pracovním stole je úplně jiná kapitola V tom s tebou naprosto bezvýhradně souhlasím. Na svém stole mám z pohledu někoho jiného neskutečný binec a jenom já vím, že všechen ten chaos má dokonalou logiku. Zalovím a vytáhnu, co potřebuju. Běda, kdyby mi někdo chtěl něco uklidit. To jsem schopná i zabít.[26]: Je zajímavé, že když chlap funfuje samostatně s výhledem, že se žena opět objeví, dokáže rozchaosit celý byt a vyčká, až to zase někdo uklidí. Opravdu samostatně žijicí chlap se o sebe dokáže velmi dobře postarat. To je pro mne jedna z vesmírných záhad [27]: Máš dobrou přípravdu do budoucna. Víš, co tě čeká [28]: To je přesně ono, jak už jsem psala. Vy chlapi dokážete ledacos, jen nesmíte mít v dohledu ženskou [29]: Když ony ty necnosti se z počátku tváří úplně opačně [30]: Člověku je hned lépe, když zjistí, že v tom není sám, že?

    OdpovědětVymazat
  31. O naivnosti předmanželských předsevzetí víme všichni lidé svoje. Tak co, naivní pánnové, kolika z vás se podařilo udržet vaši manželku ve tvaru nebo alespoň hmotnostní kategorii, v jaké vstupovala do manželství? Případně jak brzo jste to vzdali? Odpověď je jasná. Je to marné, je to marné, je to marné. A je to zase jenom v tom (ženském) mozku

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Odpovím s dovolením za Medvěda. Svou manželku udržel v původním tvaru a dokonce o pár kilo lehčí, než když se ženil Někdy to tedy marné není. Ale možná je to tím, že mi většinou všechno stačí sníst

    OdpovědětVymazat
  33. [33]: Tohle samozřejmě o vás vím z vašich dřívějších příspěvků. Už se to ale nedá říct o těch ostatních paňmámách, co vám sem přispívají do diskuzí, a které vám to skrytě závidí. Prostě výjimka, která jaro nedělá...

    OdpovědětVymazat
  34. P.S. off theme - ten bezinkový sirup zkus,fakt není složitý a je moc dobrý.

    OdpovědětVymazat
  35. Skvostný článek a skvostné komentáře, vhodně se doplňující. Zdá se, že vše už tady bylo řečeno (a pusu mám od ucha k uchu), pravdu má VendyW, pravdu má i Malkiel, jeho poznámka o přerážení mě pobavila a vlastně má pravdu, ale to už víš, žejo
    Máš pravdu, chlapa nepředěláš. Proto by si holky měly pořádně rozmyslet, koho si berou (zejména u alkoholiků, děvkařů nebo chorobných žárlivců). A pak se jen učit, jak se nějak sladit, co oželet a co přivítat. Moc pěkně to napsala Babsy, která dokáže vypíchnout to pozitivní a to negativní zkrátka patří k životu... A vlastně jsi na to přišla i ty sama, po (určitě zajímavém) popovídání si s mámou.   
    Asi takoví chlapi všichni nejsou, existují i jedinci, co občas ponožky hodí do koše (na prádlo, nikoliv do odpadů) a talíře odnesou, jen to vezmou pak všechno naráz, neběhají s každou lžičkou Není jich moc, ale jsou takovcí...
    Vy se s Medvědem pěkně doplňujete, a přes veškeré nebezpečí je jeho záliba celkem dobrá, rozhodně lepší než odpoledne a večery trávené v hospodě nebo v herně...

    OdpovědětVymazat
  36. [34]: Víte, nebyla bych tak příkrá. Já mám prostě jenom kliku, že nepřibírám. Jinak se svým stylem života (totální nesportovní pometlo) bych už dávno byla širší než delší. Není to vždycky jenom o tom, že ženská rezignuje a klidně kyne. Moje kamarádka je kulička a přitom se velmi snaží s tím něco udělat. Cvičí, zdravě jí a stejně má kila navíc. Příroda je prostě někdy nespravedlivá[35]: Počáteční slepá láska většinou poněkud zatemní zdravý úsudek. Pak se člověk rozkouká a nestačí se divit Ale to platí pro ženské i chlapy. Leckterý chlap po svatbě zjistí, že si nasadil do baráku furii, která se dokázala dlouhou dobu mistrně přetvařovat.[36]: Zkusím. Jsem na něj opravdu zvědavá

    OdpovědětVymazat
  37. Muži jsou prazvláštní tvorové. Většina z nich, aby měla pokoj, všechno odkýve a přitom vůbec neposlouchá.

    OdpovědětVymazat
  38. [37]:Tomu nevěřte. Ono "zdravě jíst" pro někoho taky znamená vypít litr pomerančového džusu. A to je kalorická bomba jak prase.
    A jediným správným měřítkem tuky spalovacího cvičení je jen to kolik kyslíku navíc nadýcháte a kolik CO2 navíc zase vydechnete. Pokud si můžete při tom cvičení v pohodě povídat, tak to spalování za moc stát nebude a jedinou možností, jak tu nízkou intenzitu nahnat je to cvičení časově hodně prodloužit. To ovšem u žen fakt nehrozí. Hýbat se soustavně s aspoň nějakým zadýcháváním třeba dvě hodiny, to je u nich sci-fi.
    Pravidlo je ale jasné: Co nevyfuníš, to nespálíš.
    Mimochodem, jaképak sympatie máte k obtloustlému chlapíkovi, kterého potkáte na ulici? Třeba má taky jen smůlu se "špatným metabolismem", nebo ne? Tak se pak moc nedivte těm nesympatiím k obtloustlým ženským.

    OdpovědětVymazat
  39. [38]:Neviděla jste snad film "Jáchyme, hoď ho do stroje"?
    ..Kolik třešní, tolik višní ...
    ..Jen ho nechte, ať si pindá. Na to my jsme zvyklí...
    Mimochodem, právě předfiltr odstavující informační šum je základní vlastnost mužského mozku, kterou ten ženský díky evoluci nemá. Tenhle předfiltr sice "trošku" snižuje empatii ke zdroji šumové informace, na druhou stranu ale zase zásadně zrychluje a zpřehledňuje rozhodovací proces se stále rozumnou nízkou mírou chybovosti. Ona ta evoluce prostě měla nějaké důvody tenhle filtr mužům nadělit. A muži si nestěžují ...

    OdpovědětVymazat
  40. [39]: No jo, znáte to. My ženské musíme vykecávat i na smrtelné posteli
    Ale musíte uznat, že je i určité procento mužů, kteří mají prostě baculky v oblibě.Obtloustlý chlapík? Popravdě, můj choť rozhodně není žádná vychrtlina a nijak zvlášť se tím nezabývám. Rád jí, celý den je v pohybu, dá se říct, že i sportuje a přesto má hezký metrák. Poněkud mě znepokojí, když hlásí, že ho začínají škrtit džíny. Pak melu pantem tak dlouho, až ho zase škrtit přestanou Ale jinak ho nechávám na pokoji.

    OdpovědětVymazat
  41. [38]: Přesně tak. Jak nám Mauron vysvětlil, prostě to tak mají zařízené Nejsem sice chlap, ale když Medvěd začne mluvit o čtyřkole, tak taky vypínám poslech a jen moudře přikyvuju

    OdpovědětVymazat
  42. Potýkala jsem se zprvu s opačným problémem.Puntičkář,který nesnesl, aby věc byla jinde než má, časem změkl a te´d nedá ani nádobí do myčky.Ale občas překvapí a pomůže, dokonce pořád ještě umí utírat nádobí     

    OdpovědětVymazat
  43. Jsem pomalá a tak jsem skončila ve spamu

    OdpovědětVymazat
  44. [43]: Tys ho vlastně zkazila
    Medvěd ani netuší, kde máme utěrky a ručníky. Když v zápalu boje naházím ručníky do pračky a zapomenu pověsit v koupelně nové, klidně se utře do trička.[44]: Napraveno

    OdpovědětVymazat
  45. Pravdu díš, je to marné, je to marné, je to marné
    Ale přestože to vím už hodně, hodně dlouho, tak mi stejně občas nervy ujedou a snažím se svého drahého i ty mrňavé kopie vylepšit.
    Ale je to marné, je to marné, je to marné

    OdpovědětVymazat
  46. [46]: Muži mají zvláštní vlastnost. Strašně rychle a především ochotně zapomínají. Syna jsem vyslala do světa s několika celkem dobrými návyky. Umýval nádobí a vynášel koš s odpadky téměř bez zbytečných keců. Pak se oženil a jeho benevolentní choť po něm nic podobného nepožadovala. Dnes je ve fázi, kdy neví, kde mají myčku, natož aby do ní nádobí alespoň nacpal. Snašce říkám, že si ho zkazila sama a ať se ho nepokouší reklamovat

    OdpovědětVymazat
  47. [47]:Je tu taková malá lest, která na nás chlapy funguje. Jak známo, ženské nemají absolutně žádného tucha o pevnosti či křehkosti různých pevných materiálů jako jsou třeba plasty, kovy, dřevo. Tohle všechno je pro ženskou jedno a to samé, a hloupě si myslí, že se o to může jakkoli opřít a ono to vydrží. A tak vezme do pracek vysavač a i když má hubice kolečka a rozumný člověk by čekal, že ona s ní bude tedy jezdit jen rovně, nestane se tak. Ona tím lomcuje klidně šikmo, nebo kolmo na ty kolečka, až třeba jedno z nich vylomí. Taky s tím naráží do nábytku a odírá o stěny.Pokud tedy takovou rozbíjecí a narážecí etudu předvedete před svým manželem, určitě se vám povede ho přesvědčit, že vysávat bude radši jen on. Chlapi jsou totiž tvorové šetrní a rozbíjení věcí a nakupování nových jim dělá velice zle. Současně všichni absolutně chápou, že ženská nemá pro materiály a stroje cit a budou to svoje vysávání tedy brát jako logické vyústění této neblahé skutečnosti.
    Většinou si pak pořídí i lepší vysavač s rotačním kartáčem a vás bude maximálně jen štvát, že díky lepší technice toho rotačního kartáče dokáže on kvalitně vysát celý byt za půl hodiny, zatímco vy jste se s tím předtím dřela skoro hodinu a půl, protože jste o dobrém rotačním kartáči neměla ani ponětí a každé místo koberce jste obyčejnou hubicí drhla pětkrát po sobě, protože ten drobeček prostě nešel a nešel sebrat

    OdpovědětVymazat
  48. Vzhledem k tomu, že nemáme koberce, budu si muset ten váš návod poněkud poupravit k použití na pračku či žehličku. Nebo myčku

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...