Jak přestat kouřit?

Moderní je nekouřit. To je sice pěkná myšlenka, ale zarputilému kuřákovi je z celého srdce ukradená. Kouření škodí zdraví. I tuhle informaci si dokáže kuřák úspěšně zpracovat v prohlášení, že na něco se umřít musí a tělo je zapotřebí hrobníkovi odevzdat náležitě zhuntované.

---

Na dráhu experimentálního kuřáka jsem nastoupila poměrně záhy. Ve čtvrté třídě mé srdce vzplálo horoucí láskou k synkovi místního veterináře. Spolu jsme vykouřili první startku bez filtru, kterou Jiřík lstivě uzmul svému otci. Kouření nám nepřineslo očekávaný zážitek. Domů jsem dorazila se svěží zelenou barvou ve tváři. Máti učitelka mě podrobila výslechu a když se konečně dobrala pravdy, zcela nepedagogicky mě seřezala. Tím skončilo mé rané kuřácké období.

V prvním ročíku na gymnáziu jsem usoudila, že nejen latinou a francouzštinou je člověk živ, nýbrž je zapotřebí své dovednosti rozšířit. Peníze na svačinu jsem tedy většinou prohýřila v místní trafice. Trvalo dost dlouho, než mě máti opět odhalila. Nemalou měrou k tomu přispěla krabička cigaret, kterou spolu s mou budnou vyprala v pračce. Na pár přes zadek už jsem byla velká, tak mi máti uspořádala osvětovou přednášku na téma, jaká pitomost kouření je. Nikterak jí nevadilo, že při svém výkladu drží cigaretu v ruce. Oba s tátou byli kuřáci, ale můj argument, že sova nemůže mít kanárky, se nesetkal s velkým pochopením.

Máti nasadila zostřený dohled a po mém příchodu ze školy mě záludně očuchávala. Mé výdaje na kouření stouply o cenu větrových bonbonů, které sice byly naprosto hnusné, ale fungovaly spolehlivě. Opět jsem byla považována za hodnou dcerku.

Úspěšně jsem se prokouřila do dospělosti a když už jsem to tak pěkně uměla, rozhodně jsem nemínila přestat. Máti jsem se přiznala záhy po maturitě, ale před tátou jsem se odvážila si zapálit, až když můj syn chodil do druhé třídy. Táta prohlásil, že jsem úplně blbá, ale bohužel už moc stará na to, aby on s tím mohl něco dělat.

Řízením osudu jsem si vzala nekuřáka. Medvěd nikdy nekouřil a nikdy kouřit nebude. Moje hulení mu vždycky šlo trochu na nervy, ale tolerantně mlčel. Občas si sice povzdechl, že právě políbil popelník, ale protože mě líbal dost ochotně, nezabývala jsem se tím. Zavilého nepřítele jsem ovšem měla ve svém synkovi. Na rozdíl od Jezinky, která se pomamila, je Ajťák zapřísáhlý nekuřák. Navíc velmi otravný nekuřák. Svými proslovy o škodlivosti kouření mě zásoboval od útlého dětství. Bohužel bez valného úspěchu.

Několikrát jsem zkoušela s kouřením přestat. Už po pár dnech mé okolí muselo řešit zásadní dilema. Buď mě zabít, abych přestala být nesnesitelná, a nebo se smířit s tím, že pokus nevyšel. Byla jsem sama na sebe naštvaná, že jsem takový slaboch.

Před pár lety přišel Ajťák s ďábelským plánem. Oznámil mi, že pokud přestanu kouřit a vydržím to alespoň půl roku, koupí mi dovolenou v Brazílii. Ukápla mi slza zoufalství. Zdravý rozum mi říkal, že tohle je motivace jako hrom, závislák ve mně mi našeptával, že si celou Brazílii může synek vetknout za klobouk.

Copacabana je nádherná pláž a já jako příjemce úplatku zřejmě patřím za mříže. To je mi ovšem zcela jedno. Nekouřím a dnes už vím, že kuřáci fakt smrdí.

obrázek použit s laskavým dovolením od TlusŤjocha