středa 5. března 2014

Jak přestat kouřit?

Moderní je nekouřit. To je sice pěkná myšlenka, ale zarputilému kuřákovi je z celého srdce ukradená. Kouření škodí zdraví. I tuhle informaci si dokáže kuřák úspěšně zpracovat v prohlášení, že na něco se umřít musí a tělo je zapotřebí hrobníkovi odevzdat náležitě zhuntované.


Na dráhu experimentálního kuřáka jsem nastoupila poměrně záhy. Ve čtvrté třídě mé srdce vzplálo horoucí láskou k synkovi místního veterináře. Spolu jsme vykouřili první startku bez filtru, kterou Jiřík lstivě uzmul svému otci. Kouření nám nepřineslo očekávaný zážitek. Domů jsem dorazila se svěží zelenou barvou ve tváři. Máti učitelka mě podrobila výslechu a když se konečně dobrala pravdy, zcela nepedagogicky mě seřezala. Tím skončilo mé rané kuřácké období.

V prvním ročíku na gymnáziu jsem usoudila, že nejen latinou a francouzštinou je člověk živ, nýbrž je zapotřebí své dovednosti rozšířit. Peníze na svačinu jsem tedy většinou prohýřila v místní trafice. Trvalo dost dlouho, než mě máti opět odhalila. Nemalou měrou k tomu přispěla krabička cigaret, kterou spolu s mou budnou vyprala v pračce. Na pár přes zadek už jsem byla velká, tak mi máti uspořádala osvětovou přednášku na téma, jaká pitomost kouření je. Nikterak jí nevadilo, že při svém výkladu drží cigaretu v ruce. Oba s tátou byli kuřáci, ale můj argument, že sova nemůže mít kanárky, se nesetkal s velkým pochopením.

Máti nasadila zostřený dohled a po mém příchodu ze školy mě záludně očuchávala. Mé výdaje na kouření stouply o cenu větrových bonbonů, které sice byly naprosto hnusné, ale fungovaly spolehlivě. Opět jsem byla považována za hodnou dcerku.

Úspěšně jsem se prokouřila do dospělosti a když už jsem to tak pěkně uměla, rozhodně jsem nemínila přestat. Máti jsem se přiznala záhy po maturitě, ale před tátou jsem se odvážila si zapálit, až když můj syn chodil do druhé třídy. Táta prohlásil, že jsem úplně blbá, ale bohužel už moc stará na to, aby on s tím mohl něco dělat.

Řízením osudu jsem si vzala nekuřáka. Medvěd nikdy nekouřil a nikdy kouřit nebude. Moje hulení mu vždycky šlo trochu na nervy, ale tolerantně mlčel. Občas si sice povzdechl, že právě políbil popelník, ale protože mě líbal dost ochotně, nezabývala jsem se tím. Zavilého nepřítele jsem ovšem měla ve svém synkovi. Na rozdíl od Jezinky, která se pomamila, je Ajťák zapřísáhlý nekuřák. Navíc velmi otravný nekuřák. Svými proslovy o škodlivosti kouření mě zásoboval od útlého dětství. Bohužel bez valného úspěchu.

Několikrát jsem zkoušela s kouřením přestat. Už po pár dnech mé okolí muselo řešit zásadní dilema. Buď mě zabít, abych přestala být nesnesitelná, a nebo se smířit s tím, že pokus nevyšel. Byla jsem sama na sebe naštvaná, že jsem takový slaboch.

Před pár lety přišel Ajťák s ďábelským plánem. Oznámil mi, že pokud přestanu kouřit a vydržím to alespoň půl roku, koupí mi dovolenou v Brazílii. Ukápla mi slza zoufalství. Zdravý rozum mi říkal, že tohle je motivace jako hrom, závislák ve mně mi našeptával, že si celou Brazílii může synek vetknout za klobouk.

Copacabana je nádherná pláž a já jako příjemce úplatku zřejmě patřím za mříže. To je mi ovšem zcela jedno. Nekouřím a dnes už vím, že kuřáci fakt smrdí.




obrázek použit s laskavým dovolením od TlusŤjocha

69 komentářů:

  1. Tak to by som radsej isiel na to Copacabanu peso, nez ab som prestal fajcit. Videla si zu nejaku mrtvolu fajcit?!?

    OdpovědětVymazat
  2. Přirovnání že sova nemůže mít kanárky mě zcela odrovnalo   

    OdpovědětVymazat
  3. A koupil tu dovolenou? Já si nedovolila před rodiči zapálit nikdy....oba byly nekuřáci a já i v dost dospělém věku se prostě bála, i když vím že asi mamina to ví.... teď jsem naposledy kouřila někdy před rokem a půl naposledy.Ovšem jsem jen příležitostný kuřák který musí mít k tomu aby si zapálil určité okolnosti a pohodu. Někde na mejdanu, nebo v hospodě či na nějaké podbné akci kde se popíjí a hulí   

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem teda tovární komín už od ZŠ (naši jsou nekuřáci), ale je pravda, že poslední dobou jsem to kvůli penězům hodně omezila. A jak jsem teda vždycky byla proti elektronickým cigaretám, musím uznat, že dost pomáhají (mám nějakou jednorázovou z trafiky) - za 1. tu chuť na nikotin fakt zažene, za 2. člověk si potáhne jednou, dvakrát a má dost (protože zapálený cigáro je neekonomické nedokouřit, že )a za 3. je to tak hnusný, že člověk to omezí na minimum. Ale stejně se těším, až si v pauze skočím před firmu na cigáro.

    OdpovědětVymazat
  5. Já teda patřím mezi otravné nekuřáky Nikdy mě to nezachutnalo a z frajeřiny jsem usoudila, že to dělat nebudu Moje nejstarší dcera kouřila na rok přestala pak začala, to jsem myslela, že ji zastřelím a teď po porodu nekouří a zatím říká, že ji to smrdí, tak doufám, že bude smrdět i nadále    Nejlepší bylo, když začala kouřit mladší dcera mého bratra, který taky báňá odjakživa, nadával ji a ona se divila, no tati já myslela, že ty to pochopíš....A on, že chápe co je to za svinstvo

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem přestala kvůli tomu, že jsem si už i sama sobě přišla odporná. Dodnes se divím, že jsem to dokázala, ale je to už přes 5 let...

    OdpovědětVymazat
  7. Zmínka o sově a kanárkovi je fakt hodně dobrá.   
    Odhalení mých kuřáckých začátků někdy ve čtvrté třídě proběhlo naprosto identicky, neboť jedna z mých prvních krabiček cigaret byla taktéž vyprána v pračce. Poučen tímto nezdarem jsem si proto našel důmyslnou schovku za plynovodním potrubím pod schodištěm v suterénu našeho domu. Tato schovka fungovala dokonale celá léta, tudíž jsem se úspěšně prokouřil až do současné pozdní dospělosti. Pouze s jednou výlukou, kdy jsem podlehl argumentům lékaře, že mi jde o život. Argumenty ranhojiče se později ukázaly býti veskrze lživé, neboť k odstranění toho, co mi "ohrožovalo život", stačilo jedno pořádné škubnutí chiropraktika.   
    Apropó, stál ten prchavý brazilský zážitek za to ochuzení zbytku tvého života o ty báječné okamžiky, když si člověk zapálí cigaretu a labužnicky potáhne ten ještě panensky čistý kouř?   

    OdpovědětVymazat
  8. Krásný článek... jak přestat kouřit? Nikdy s tím nezačít...říká se..Základ tohohle zlozvyku je asi částečně v rodině...Já měla štěstí, rodiče oba nekuřáci, já nekuřák (zkusila jsem, nechutnalo mi to a později mi to začalo i smrdět...jediná výjimka bylo posezení s přáteli, tak se to bez cigára spolustolovníků neobejde...a těžko jim to mít za zlé...když jsme v hospodě...manžel je nekuřák..a děti? To ještě uvidíme...:) Držím pěsti!!!

    OdpovědětVymazat
  9. [6]: Já si též někdy připadám odporný.  Leč nikoliv v souvislosti s kouřením. Tudíž nelze dělat nic jiného, než se smířit s tím, že už to asi lepší nebude.

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Čau Harakiri Takaro. Japonci jsou prý náruživí kuřáci a největší konzumenti cigaret co do počtu. Aspoň jsem to tedy kdysi někde četl. Tvůj nekouřící muž se mi tedy jeví jako určitou vyjímkou v zemi Nipponu.   

    OdpovědětVymazat
  11. Pražský poděs5. března 2014 4:11

    A já si odporná kvůli tomu nepřipadám, naštěstí Maminka mi sice občas když přijdu z hospody řekne že sem jak bezdomovec ale když mě ten kouř taaak voní!

    OdpovědětVymazat
  12. Kdyby mi někdo nabídl dovolenou v Brazílii, možná bych o tom uvažovala. Ale zase na druhou stranu je tam hic a zloději.
    Patřila jsem mezi kuřáky, ale spíš příležitostné. Někdy jsem měla i delší období, pak jsem přestala úplně. Cigarety se mi znechutily.
    Sovy a kanáři, jakož i políbení popelníku mě dostalo.

    OdpovědětVymazat
  13. Naši jsou nekuřáci a já taky nekouřím, hlavně proto, že mi kouř hrozně smrdí, zadruhé nemám potřebu. Taky to hrozně leze do peněz a s mými výdaji na knížky...

    OdpovědětVymazat
  14. Kouření je fakt hnus, já bych to do huby nevzala xD Ale tolerovat to dokážu...konec konců...každý máme nějaký ten zlozvyk...ale fandím těm, kteří s cigaretami švihli o zem...gratuluju ;))

    OdpovědětVymazat
  15. Mně proti kouření pomohlo narození dítěte - nechtěl jsem mu smrdět :)

    OdpovědětVymazat
  16. Sama nekouřím a kuřáci mi nevadí, pokud mi nevyfukují pod nos. A tam kde jsou, tam raději nechodím. Co mi ale vadí je, když vidím s cigaretou mámu s kočárkem. Kdybych mohla propalovat očima, vypadaly by ty matky asi jako Goldie Hawn ve filmu Smrt jí sluší .
    Copacabana by mi stála za to .

    OdpovědětVymazat
  17. Téměř netuším o čem to vlastně je, asi Bohudík. Vyrostla jsem v nekuřáckém prostředí, my jsme doma taky nekuřáci. Jediný, kdo u nás kouří, je Bára. Zjistila jsem to poměrně brzy, a i když jsem měla sto chutí ji seřezat, tak jsem usoudila, že je to celkem zbytečné. I když už má 22, tak u nás doma (vč. venkovních prostor) má kouření zakázané a nehodlám na tom nic měnit.

    OdpovědětVymazat
  18. Můj otec (sám kuřák), když zjistil, že brácha v šestnácti kouří, tak ho chtěl tomu  odnaučit "předávkováním"; nutil ho bafat cigaretu za cigaretou, ale po dvou balíčcích to vzdal a brácha se drze zeptal, jestli má jít do trafiky pro další...

    OdpovědětVymazat
  19. ...milá medvědice...kdykoliv k vám zabloudím,vždycky se dobře pobavím a nejinak tomu bylo i dnes.Já uznávám za kuřáka lidské ego,které denně prohulí alespoň jednu krabičku (nemusí býti tvrdá) cigaret.Takovým kuřákem jsem byl od svých 14 do 65 let.Od 30 let jsem kouřil dýmku a fajné zahraniční tabáky ( ne Amforu),takže jsem si mohl kouřiti i tam,kde to dámy striktně nedovolovaly...
    V 65.létech jsem odcházel do důchodu,dokouřil jsem v pohodě poslední cigarety a bylo vymalováno (no uznejte,přece nebudu prohulovat svůj volný čas,když mi to nikdo nezaplatí).Zítra jsem si nekoupil nové cigarety,takže jsem nemohl kouřit a somrák jsem nikdy nebyl.Nekoupit si cigarety znamená nekouřit.Já to bez závazků a slibů dokázal,úplně jednoducho,až se tomu sám divím.To je rada pro,co chtěji přestat kouřit.I teď,kdy píšu svůj přízpěvek ,je za mnou stojánek s pěti krásnými dýmkami a ostatním vercajkem k tomu.Mám to na dosah ruky,vše v krásné kožené taštičce...ale nekouřím.Ani moc nechodím do kuřáckých hospod.Tam nesmrdí ti kuřáci,tam smrdí ty popelníky plné vajglů,které hospodský zapomíná každou hodinu vynést a dát na stůj nový popelník...ale ke kuřákům jsem tolerantní...slabším jsem se vždycky snažil pomáhat,neztrpčovat jim už tak těžký život.   

    OdpovědětVymazat
  20. Sova a kanárek Boduješ   

    OdpovědětVymazat
  21. kez by takove uplatky fungovaly na vic lidi..... zivotem v USA uz sem si naprosto odvykl byt v zakourenem prostredi a nedavna navsteva Prahy a Parize me tedy malem zabila....

    OdpovědětVymazat
  22. Jak přestat kouřit? Můj tatík si jednoho dne řekl, že nebude kouřit a pro posílení vůle nosil plnou krabičku cigaret v náprsní kapse, dokud se nerozpadla. Dobrej, že jo? Mně osobně,ač jsem nekuřák kuřáci nevadí. Jsem toho názoru, žít a nechat žít, až na pár vyjímek. Dokonce mi pánové, čistí a vonící tabákem v kombinaci s kolínskou  šmakujou .

    OdpovědětVymazat
  23. Škoda. Já si s Brazílií neškrtnu, protože jsem nekuřákem .

    OdpovědětVymazat
  24. Ale tu Brazílii si nenech utéct. Brazilský tabák je vyhlášený.

    OdpovědětVymazat
  25. No, tak máme společné to, že naše maminky vypraly bundy, ve kterých byly cigarety. Ale jinak nechápu, jak můžeš dočasnou dovolenou vyměnit za věčné kouření.
    Já bych teda kůli tomu fakt nepřestal. Kouření mě štve, stojí mě hodně peněz, v církvi jsem jediný kuřák. A tak jsem doufal, že mi poradíš. Neporadíš! Celá Brazílie je dobrá jen k tomu, aby se tam odtud vozila káva.

    OdpovědětVymazat
  26. Kouření je peklo. A nejpekelnějším zážitkem je jet s kuřákem v jeho několik let prokouřeném autě. Můj táta hodně kouřil. Dospíval totiž na konci šedesátých let a tehdy musel kouřit snad úplně každý. Občas se mrknu na dvojce nebo artu na film z té doby a jen zírám kolik tam spotřebují cigaret. Lidi tam v pražském jaru diskutují o socialismu s lidskou tváří a hulí jak fabriky (asi jsme tehdy měli hodně levný tabák z Kuby). Díky tátově dokonale prokouřené kuchyni mi tabák nikdy nechyběl a tak jsem opravdu nikdy nevykouřil ani jednu cigaretu. Mimochodem děda, tátův otec, taky nikdy nekouřil. Takže v tomhle případě sovy a kanárci fakt nefungují.

    OdpovědětVymazat
  27. Nekouřím a jsem za to ráda. Máma hulila jem fabrika a táta ne. Teď už tolik nekouří, jak stárne, přestává jí to chutnat.Jak může cigareta chutnat, jsem nikdy nepochopila.

    OdpovědětVymazat
  28. [1]: Mívala jsem stejné pocity. Raději si nechat utrhnout hlavu, než přestat hulit Nemít doma rezervní krabičku cigaret bylo zcela nemyslitelné.[2]: To je naše rodinné pořekadlo [3]: To se nepočítá, jsi vlastně nekuřák Mám kamarádku, které krabka vydrží půl roku. Ta mi při mých pokusech přestat kouřit nebetyčně lezla na nervy, protože mi vykládala, jak je snadné s kouřením seknout [4]: To znám A co teprve první ranní cigaretka, to byla lahůdka. No a na tohle všechno jsem už zapomněla.[5]: V těhotenství jsem taky dvakrát přestala, ale už jsem se nemohla dočkat, až zase budu moct kouřit. Prostě blbka

    OdpovědětVymazat
  29. [6]: Mo pohnutky byly zištné a přízemní. Chybí mi charakter [7]: A víš, že stál? Sice bolestně, ale nakonec úspěšně mi došlo, že zas takový zázrak hulení není. Tím ti samozřejmě nechci brát tvé potěšení [8]: Ano, to je dobrý předpoklad - nikdy nezačít. Ovšem vyprávěj to zdivočelým puberťákům [11]: Je pravda, že kuřák sám sobě nesmrdí. Mně to dřív taky vonělo Dodneška ráda čmuchám kouř z dobrých doutníků nebo dýmky. Táta kouříval čibuk a já na něj nábožně čučela a čuchala. Máti omdlévala a ronila slzy nad zničenou bělostí svých záclon

    OdpovědětVymazat
  30. [12]: Hic tam sice byl, ale na druhou stranu, leckdy je nutné nehledět na detaily [13]: Toho se drž [14]: Kouření je regulérní závislost, a kdo říká že ne, ten kecá. Prostě droga. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem byla ochotná si to přiznat [15]: To bylo bohulibé rozhodnutí [16]: Rovněž kojící matka v parku na lavičce je na zabití.[17]: Když jsem odhalila patnáctiletou Jezinku, že hulí, rovněž jsem se chystala ji přeškubnout. Pak mi došlo, jak jsem pitomá. S cigárem v ruce jí budu něco zakazovat? Poslechne mě asi těžko (vlastní zkušenost z mládí). Snažila jsem se jí to tedy rozmluvit, s poukazováním na sebe, jak jsem dopadla

    OdpovědětVymazat
  31. [18]: Tuhle metodu, ovšem úspěšně, aplikovala moje kamarádka na dceru. Dívenka se po třetí poctivě vyšlukované cigaretě moc hezky pozvracela a doma měli na hodně dlouho klid Ale jak vidím z tvého komentáře, jsou i odolní jedinci.[19]: To je ono! Dokázat nekoupit si cigarety. To mi nikdy nešlo. Když jsem zkoušela přestat, vždycky jsem cigarety měla doma. Pro jistotu [20]: Děkuju [21]: Naštěstí jsi přežil [22]: Podle mě mají chlapi mnohem pevnější vůli než ženské.

    OdpovědětVymazat
  32. [23]: Dobrovolnosti se meze nekladou [24]: Vhodné prostředí k tomu, aby nekuřák začal [25]: Davide, nepřestaneš, pokud nebudeš sám chtít. Různé úplatky jsou jen posílením motivace [26]: Je fakt, že někdy sova toho kanárka mít může. Naši kouřili oba a můj bratr nikdy nezačal.[27]: To právě nekuřák nikdy pochopit nemůže

    OdpovědětVymazat
  33. Srdečně gratuluji! Podobné kuřácké zážitky jsem měla taky a přestala jsem nakonec ze dne na den před deseti lety. Ještě se mi nechtělo mezi kytičky a strach mi nedovolil si po návratu z nemocnice zapálit. Teprve nyní, kdy kouř z cigaret smrdí, ale jako kuřák jsem to nechápala, když vyvětrám a všichni nekuřáci cítili smrad. Ale opravdu přestat jen tak beze strachu muselo dát fušku a hodně pevné vůle.

    OdpovědětVymazat
  34. [33]: Strach jsem měla. Že to nakonec nevydržím a nikam nepojedu

    OdpovědětVymazat
  35. Ani mně se nevyhnul tento zlozvyk. S manželem střídavě kouříme a nekouříme a po každém zdražení si říkáme a dost! Štvou mě ty peníze, co v tom mizí. A tím spíš, že mně vlastně cigarety ani nechybí. Když nejsou tak nejsou.
    Brazílie je krásná motivace. To se synkovi povidlo. A tobě taky.

    OdpovědětVymazat
  36. Večerní západ slunce, hvězdy padají, noc pozvolna rozevírá svůj cudný závoj. Už brzy mě k sobě přitiskne.....sedím na terásce, v hrnku dobrá káva a rudý oharek čas od času prozáří temnotu. Neznám lepší chvíle pro lov inspirací. A nakonec, jen si řekněte nahlas  "krásná Haná". Vždyť to zní podobně

    OdpovědětVymazat
  37. Já patřím mezi zarputilé nekuřáky díky mým zážitkům v kuřácké rodině. Styděla jsem se, že smrdím kouřem, ale mým rodičům to vůbec nevadilo a vesele si odpalovali jednu za druhou. Můj druhý manžel kouřil, sice jenom v práci, ale kouřil. A přestal, jinak bych s ním nebyla. Teď už je bude devět let, co nekouří a lebedí si. Bratr také přestat kouřit, jinak by umřel hlady.  Pro kuřáky nemám moc pochopení, jsem netolerantní a nerespektuji žádné jejich argumenty, protože vím, že když chce někdo přestat, tak přestane.

    OdpovědětVymazat
  38. Máma kouřila, ségra začala velmi brzy a abych to na ni nepráskla, musela jsme taky. Bylo mi sedm a skončila jsem s bronchitídou. Od té doby jsem to nezkoušela, dokonce mám lékaři zakázané zakouřené prostředí. Ale vůni čerstvě zapálené cigarety mám ráda dodnes

    OdpovědětVymazat
  39. [35]: Pamatuju, když ještě Petry stávaly 8Kč a měly se zdražovat, jak jsem si říkala, že to tedy ne. Když se dneska podívám na ceny cigaret, jde na mne závrať. A stejně lidé hulí [36]: Ty jsi ale pokušitel [37]: U tebe bych přesně tenhle postoj očekávala. Jsi sportovkyně tělem i duší [38]: U mne platí to pořekadlo - poturčenec horší Turka. Kouř mi smrdí. A čuch mám teď jako ohař Dřív mě to vůbec nenapadlo, jak jsou kuřáci cítit. Teď kuřáka vyčuchám na kilometr

    OdpovědětVymazat
  40. [39]:[38]: Prave to je jeden z dovodov, preco nikdy neprestanem fajcit. Mam uz teraz totiz cuch ako policajny pes (ten, ktory vie vycuchat mrtvoly!)! Co by bolo potom, keby som prestal? (Ked som mal blaznive obdobia, kedy som skutocne nejaky cas nefajcil, musel som na prednasky s kvetinkou pred nosom, lebo som nemohol v sale dychat!)

    OdpovědětVymazat
  41. Cesty k odvykání jsou nevyzpytatelné. Tys měla motiv jako hrom, a dokázalas to. Brazílie byla prostě hodně velká mrkvička.
    Sovy a skřivánci, to je skvělé přirovnání!
    A já nejsem vyjímkou, jako malá jsem jednou tatínkovi, který kouřil Startky (bez filtru, ony asi jiné nebyly), sebrala špačka a zkusila si zapálit. Fůůůůj!
    To mě vyléčilo na mnoho let a pokoutné pokuřování ve třinácti, čtrnácti nebo patnácti nehrozilo.
    Začalo to až na střední, na bramborové brigádě, a přešlo na další měsíce, i když kouřilo se venku a byla jsem spíš sváteční, a doma jsem nekouřila nikdy.  Pak jsem měla etapy, kdy jsem přestávala, začínala, přestávala, jednou jsem přestala ze dne na den, v šuplíku pracovního stolu v kanclu načatou krabičku Peter a dva roky ani ň. Pak jsem se jednou pekelně vytočila a šla si zapálit...
    A drží mě to dodnes, i když držím zásadu, nepřekročit deset denně. Většinou tak kolem pěti, takže ráno, večer a něco mezi. Jo a kouření doma nesnáším a kouření tam, kde jsou děti, taky ne (možná venku, kde se to rozptýlí...) Včera jsem viděla nastupovat do auta chlapa se zapálenou cigaretou. Vzadu seděly děcka. Humus.[18]: Silný jedinec!

    OdpovědětVymazat
  42. :) ač nekuřačka, mám štěstí na kuřáky kolem sebe (snad s výjimkou rodiny). Obdivuji, že jsi přestala kvůli Brazílii, mé kamarády by nepřesvědčilo ani Porsche (ozkoušeno )

    OdpovědětVymazat
  43. Jak vidím kuřáky, chytá mne amok. Chodím výhradně do nekuřáckých restaurací a cestuji v nekuřáku. Nikdy jsem nezačela kouřit, tudíž jsem nemusela protrpět abstinenční příznaky při odvykání. Přátele si volím jedině nekuřáky.
    Napsala jsi zase skvělý, úderný a čtivý článek, každý se musí zamyslet.  Jsi hrdinka, že jsi svou vůlí dokázala přestat.A varuji kuřáky. Ať mi nikdo nepíše komentáře, ty totiž také hnusně smrdí.         

    OdpovědětVymazat
  44. [30]: Ty už jsi v Brazílii byla? Tak o ní něco napiš.
    Jak to má ale syn vymyšlené, když po brazilské dovolené zase začneš kouřit? Budeš vracet peníze?

    OdpovědětVymazat
  45. Před 19 lety jsem byl v lázních ubytován s odnaučeným kuřákem. Ten mi řekl, že přestal kouřit ze dne na den a vydržel to. "Já jsem tvrdohlavej. Když si něco umíním, tak na tom trvám." řekl mi. Takhle to ale dokáže málo kdo. Držím Ti palce abys to vydržela i Ty (a do té Brazilie se podívala).

    OdpovědětVymazat
  46. To gratuluji. Váš syn měl geniální nápad, že Vás tak dobře namotivoval. Já patřím do skupiny zapřísáhlých nekuřáků. Zvlášť když si právě umyji vlasy a jdu po ulici za někým, kdo kouří. To radši, aby mi tím vlasy nenačichly, přecházím na jiný chodník..

    OdpovědětVymazat
  47. Líbat popelník xD Já cigarety ráda nemám, hrozně mi smrdí. Je super, že jste nakonec dokázala přestat kouřit!

    OdpovědětVymazat
  48. Asi tu budu jediná kdo nikdy nekouřil a také jediná kdo to nikdy nevyzkoušel. Nějak mě to neláká a stačí mi, že okolí úspěšně ničí mé zdraví svým chuleníčkem  . Smrdí mi to...zrovna dnes jsem málem seřvala dědka, který si na autobusovém nádraží zapálil nějaké odporně páchnoucí cigarety...bléé! Jinak chtěla bych vám kuřákům říct že svým zlozvykem ničíte zdraví i nám nekuřákům(a to mě vážně štve) takže si to prosím laskavě uvědomte jinak je mi to jedno ničíte si vy zdraví! vaše smůla Jinak jak přestat kouřit? Nezačat vůbec...protože pak je těžké přestat! Kouření se podepíše na vašem zdraví, zubech, nehtech vlasech a ještě dalších věcech a to navždy, i kdyby jste přestali! Jinak omlouvám se pokud sem vás kuřáky urazila, ale je to bohužel ta jak si to myslím..NESNÁŠÍM KUŘÁKY!

    OdpovědětVymazat
  49. ...Ale jinak vás chci moc pochválit, že jsem úspěšně přestala kouřit...a také chválím ostatní kuřáky kteří přestali! Nechci aby jste si mysleli, že jsem takoví křen!

    OdpovědětVymazat
  50. No, já ve čtvrté třídě také byla velmi zamilovaná, ale zkouřit se kvůli tomu by mě ani nenapadlo .
    Já ani nemám chuť něco takového zkoušet, moje babička sice kouří, ale celý život mě nabádá k tomu, abych to ani nezkoušela, a že by se toho sama také ráda zabvila .
    Naprosto svěží zelená barva? . Chudáku . A co ten druhý kluk? .
    Zrovna nedávno mě učitelka taky seřvala - ale že by mě zmlátila to asi ne .Páni, maminka je opravdu velice prozíravá . Mě se jednou povedlo vyprat vše, co jsem dostala za vysvědčeni - tedy skoro čtyři tisícovky . To teprve byl průser . Rodiče by šetřili každou korunou...Tou brazílii bych si nechala říct .
    Můj dědeček dříve také kouřil, ale když byl v nemocnici s kolenem, kde se kouřit nesmělo, prostě přestal - protože se tam nesmělo, a zároveň se nesměl ani pohybovat.
    To druhý děda s tím skončil, protože se to zas enelíbilo babičce, takže ten mě silnější vůli .Jinak moc pěkný článek - je dobře, že už nekouříš .

    OdpovědětVymazat
  51. Já nekouřím, ani bych nejspíš nemohla, naši jsou vůči kuřákům celkem dost vysazení. A mě to nijak neláká. Pořádně jsem to zkusila vlastně až když jsem jela na čundr a na nádraží jsem si koupila krabku - vykouřila jsem jednu cigaretu a nic - žádné opojení, klid, úleva ani cool pocit, spíš jenom nechutná pachuť v puse a smrad. Tak jsem krabku vzala a položila ji na víko od popelnice - byla témeř neporušená, tak si ji asi někdo vzal. Ani mi těch 80 korun nebylo líto, zkusila jsem to, máma o tom ví (tátovi to radši vykládat nebudu, nemám nějaký scény za potřebí) a vzhledem k tomu, že mě to nechytlo, nemá s tím problém (dokonce se mi přiznala, že to taky zkoušela, inu, co se člověk od "vždy dokonalých" rodičů někdy nedozví, že? ) Jsem ráda, že mě to nechytlo, mám slabou vůli, kdyby mi to zachutnalo, tak s tím nejspíš nepřestanu

    OdpovědětVymazat
  52. [40]: Nejsi ty náhodou komisař Rex? Ten je taky čuchací [41]: Kouřit dětem pod nos je na velikou facku [42]: To víš, spokojím se i s málem [43]: Kdepak, nejsem hrdinka. Jen mi možná včas došlo, jaká je kouření pitomost. Ale trvalo mi to opravdu hodně dlouho [44]: Už je to několik let
    To byla právě ta šikovná lest, kterou synek vymyslel. Moc dobře věděl, že když na jeho podmínky přistoupím, tak to bude tutovka [45]: Už jsem tam byla a pár let nekouřím. A vím, že už nezačnu.[46]: Je dobře, že jsi nekuřačka Dnes je asi jiná doba, mladí možná mají víc rozumu, než jsme měli my.

    OdpovědětVymazat
  53. [47]: Už mi taky smrdí [48]:[49]: Ty jsi bojovnice Jen klidně nadávej, máš pravdu.[50]: Můj spolukuřák dopadl jen o trochu lépe. To víš, chlap
    No, mě učitelka klidně ztřískat mohla, když to byla moje máti [51]: Nikdy jsem si jako "vždy dokonalý" rodič neřipadala Moje dcera by mohla vyprávět, jak příšerně jsem jí šla na nervy, když s ní cloumala puberta

    OdpovědětVymazat
  54. Teda Brazílie je motivace jako hrom. Jsi dobrá, že jsi dokázala přestat. Já kouřím asi od osmnácit. Na čtyři roky jsem přestala, ale když se se mnou tehdejší přítel rozešel, tak jsem si za prvním rohem zapálila. Dnes se zase snažím přestat, ale jde to nějak hůř Dost mě pobavilo tvoje přirovnání o sovách a kanárcích. Naši jsou taky kuřáci, takže ti tohle pochopili vcelku rychle a nikdy za to nenadávali, za což jsem jim docela vděčná. Brácha kouřil od základky a pak ze dne na den dokázal přestat - docela ho obdivuju, dokázal vytáhnout i dvě krabky denně

    OdpovědětVymazat
  55. [54]: No, to je přesně ono. Chlapi jsou v tomhle lepší. Dokážou přestat ze dne na den. Nevím jak to dělají. Fakt neznám moc ženských, které tohle dokážou. Asi máme mnohem slabší vůli

    OdpovědětVymazat
  56. Zlati, jseš tak inspirativní s tím návodem, že ses octla na blogu dne. Gratuluji!   

    OdpovědětVymazat
  57. Kominík  Duschann  Tschmoutt  hovoří :
    " Dávno tomu, co nekouřím ...
    doutník , čibuk - či cigaretu !
    ... Též  fajiffku  nevložím do svojich retů !
    Dávno tomu !!"  ( muž vzpomíná )" Jak kouříš ?? "... " Nu ... přímo z komína !
    hleď !  komín právě zadýmal !
    ... dobrý tah !  komín má výšku " ....Muž  zatrčil  v komín  šišku !
    ... Vdechnuv .... kouř vypustil ušima !!" Zkusím to také !"  ... řve  Jann  Šíma
    ... a pokrývač - důchodce  starý  Šíma
    strčil též hlavu do komína !V zápětí  strašně se rozkašlal !
    ... " Takhle mne nikdo snad  nenasral !
    Jaký to smrad !!! ... tobě snad hrabe ??"Kominík odvětil : " Odstup !  ty srabe !!
    ... zas šluknu si  ku svojí potěše !"... pokrývač  vrávorá po střeše !

    OdpovědětVymazat
  58. [52]: No vida, problém pokrývačů, kteří padají ze střechy je objasněn

    OdpovědětVymazat
  59. Jsem ráda, žes kouřit přestala. Já jsem nekuřák a poslední roky mi kuřáci začali hrozně smrdět (dřív mi vadilo jen to, že kouří). Což je děs, uvážíš-li, že můj přítel i má nej. kámoška jsou kuřáci... Naštěstí se oba mírní. Snad jednou přestanou úplně.

    OdpovědětVymazat
  60. Jsem nekuřačka.Ale v pubertě na brigádě v zahradnictví mi voněly kamarádovy mentolky, tak jsem to zkusila a chutnaly mi.Jeho dvacet voňavých cigaret jsem vykouřili během dvou dnů. Z nové, na kterou jsem přispěla,jsem si už nevzala ani jednu

    OdpovědětVymazat
  61. nekuřák a ještě ve spamu       

    OdpovědětVymazat
  62. [60]: Děs to určitě je. Medvěd také nebýval zcela nadšen [61]: Tak mentolky jsem nikdy nezkusila. Nemám ráda ani mentolové bonbony

    OdpovědětVymazat
  63. Sova a kanarek, tak to me spolehlive odrovnalo. =)Nikdy jsem nekourila, nikdy jsem to ani nezkusila a vzhledem k tomu, jak jsou me nazory radikalni (obecne), to ani nezkusim.
    Nejsem ale moc otravny nekuracky spolecnik, nikoho nekaram ani nemoralizuju. Kdyz ale zacala kourit segra, myslela jsem, ze ji umlatim... (Vlastne jeste dneska.)

    OdpovědětVymazat
  64. [64]: Vidíš, to jsou ty paradoxy. Ty zapřísáhlý nekuřák, sestra veselý kuřák. A jste z jedné rodiny

    OdpovědětVymazat
  65. [66]: Pokud tě k tomu vedou zištné důvody, tak určitě

    OdpovědětVymazat
  66. To mi připomíná film "Rushmore" na Billa Murray, jak si dává jedna cigareta za druhou. Při jedné scéně dokonce si dal dva cigarety najednou.

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...