Někdy se osud rozhodne, že bude trochu škodolibý, a tak poměrně inteligentní matku obdaří úplně blbou dcerou. Osud se dobře baví, matka přežívá se zbytky zdravého rozumu jen s vypětím všech sil.
Všechny malé děti touží mít doma zvířátko. Naší domácností proto postupem času prošlo několik křečků, kteří ve mně zanechali hluboký dojem. Se slzou v oku vzpomínám na chvíle, kdy ty malé biologické zbraně opakovaně prchaly ze své klece a mně bylo dopřáno přestavovat nábytek a dlouhé hodiny číhat u skříně v marném čekání, že se křečci uráčí vylézt.
Po období křečků se z děťátek stali milovníci psů. Mnoho let jsme tedy sdíleli domov s dvěma pudlíky. Jeden byl vášnivý čtenář a každou knihu, na kterou dosáhl, si velmi pečlivě přečetl. Četl zásadně svými rozkošnými zoubky a tak ještě dnes mám v knihovně řadu knížek s poněkud pocuchanou fasádou. Druhý pudlík byl zřejmě v minulém životě popelářem. Jeho velkým koníčkem bylo každodenní prohrabávání odpadkového koše a schraňování vytahaných odpadků v pelíšku. Oba pudlíci jsou už dávno ve psím ráji, ale milé vzpomínky v podobě ohryzaných nohou od židlí s námi zůstávají dál.
Zvířata mám ráda. Přesto se musím přiznat, že k jenomu jsem si vztah nikdy nedokázala najít. Když naši domácnost Jezinka kdysi obohatila o sklípkana Boženu, pokoušela se o mne mrtvice. Velmi se mi ulevilo, když jsem po pár letech mohla opustit život ohrožující panelákový byt a odstěhovat se na klidnou vesnici. Božena zůstala u Jezinky a kdykoli přijdu na návštěvu, úspěšně předstírám, že jsem raněna slepotou a sklípkana tudíž nevidím. Božka můj nepříliš přátelský postoj akceptovala a jsme si vzájemně naprosto ukradené.
Nedávno jsme s Jezinkou seděly u kafe, moudře rozprávěly a sledovaly Cibulku, která (coby čerstvý prvńáček) s vyplazeným jazýčkem mastila do sešitu domácí úkol. Mezi řečí mě Jezinka požádala, zda bych mohla vyndat z chlebovky koláč, který upekla. Proč nevyhovět, že?
Po otevření chlebovky nabraly události prudký spád. Místo koláče na mne zírala Božena. Můj hysterický řev zcela jistě vyburcoval z nedělní selanky celý panelák pěkně spravedlivě ve všech patrech. Moje dementní dcera, místo aby poskytla své matce první pomoc a pokusila se ji zachránit ze spárů zdivočelého pavouka, slzela smíchy. Jediná Cibulka projevila soucit s převelice rozrušenou babičkou a tak mi vyložila, že "Božka se už zase svlíkla z kůže a mamka na tebe tu svlečku narafičila".
Vědomí, že z chlebovky na mne nevykoukla živá Božena, mě sice trochu uklidnilo, ale tlak se mi do normálního stavu rovnal ještě poměrně dlouho. Teď už jen vymyslet, jak Jezince tohle adrenalinové odpoledne oplatit.
Boženčin kabátek
Hodná dcera....kolik že máš peněz ve štrozoku? Mě by stejně viděsil pohled na cokoli co by se týkalo hada. Pavouci mi nevadí, ani tihle velcí, za to hadi a to i ti nejmenší strašně....
OdpovědětVymazatTak tohle je opravdu veleúžasná vzpruha do pondělního pracovního rána! A propo, každý dobrý skutek si zaslouží být odměněn!!! Soucítím s tebou. Tohle se mi stát, tak dneska mi už vyhrávají.
OdpovědětVymazatHezké. Tak tohle všechno je chytinová skořápka? Ale i na pavouka má těch končetin nějak moc. Jak mi pavouci nevadí, tak tohle monstrum mi už moc dobře nedělá. Člověk nějak nestíhá všechny ty pacičky sledoval. Fakt na infarkt ...
OdpovědětVymazatNo tak to mě by kleplo zcela určitě
OdpovědětVymazatFuuuj!
OdpovědětVymazatTak z toho bych se jistojistě posrala
OdpovědětVymazatAni se mi nechce věřit, že tohle je jenom "kabátek". Na mě je v něm ještě příliš mnoho života.
OdpovědětVymazatČlánek nádherný, ale zážitek skutečně infarktový.
Moc hezky jsi to sepsala , po kom je ta holka takový vtipálek? Matka vždy rozvážná a seriózní žena, otec rozumný a ctihodný muž, je to dítě vůbec vaše
OdpovědětVymazatTak tohle na mně někdo narafičit tak ten infarkt opravdu dostanu a z toho už bych se nedostala
OdpovědětVymazatŠmarjá panno, tak tohle se stát mě, tak už po mě dědí....
OdpovědětVymazatBoženka je úžasná a dcera ještě víc! Vyrůstaly jsme tři dcery a v paneláku jsme měly jako malé děti všechna možná zvířátka od rybiček počínaje po králíka na balkonu konče. Vlastně měly jsme tam chvilku myslím i slepičku... Pravdou ale je, že Boženka nás ani jednu z holek nikdy nenapadla!
OdpovědětVymazatTak si říkám, že dcera po tobě zjevně nechce dědit, co? Nebo si možná to dědiství chtěla trochu uspíšit...
OdpovědětVymazatNemyslím, že bych byl extrémně lekavej, ale myslím, že už bych byl na prkně. A tím nemyslím surf .
OdpovědětVymazatBrrr, nemám sice z ničeho fóbii, ale vykouknout na mě něco tak velkýho a chlupatýho z místa, kde čekám voňavej křupavej chlepík, tak asi taky ječím.
OdpovědětVymazatA jsem zvědavá na odplatu.
Pavuci su velmi uzitocni a ochranuju nas od inych hovad. Ale rad ich zato aj tak nemam.
OdpovědětVymazat[1]: Peníze se mi úspěšně vyhýbají velkým obloukem Pokud bych si mohla vybrat, vyberu si hada. Kamarád má krajtu a s tou se dá celkem rozumně vyjít.[2]: Intenzivně přemýšlím nad odvetou [3]: Při svlékání se to vždycky trochu roztrhá, takže jako "dokonalý" pavouk svlečka vypadá jen ne při zcela podrobném zkoumání. Ale na hysterický záchvat bohatě stačí.[4]: Měla jsem na kahánku [5]: Velmi správně. Opravdu fuj.[6]: Chybělo málo [7]: Ani celkem odolná Jezinka by si živou Boženu neposadila takhle na ruku
OdpovědětVymazat[8]: Na reklamaci je každopádně už pozdě [9]: Je pravda, že už jsem z naší rodiny poněkud zocelena, ale tentokrát jsem měla fakt dost.[10]: Po mně toho moc nezbyde [11]: Proti slepičce a králíčkovi bych neřekla půl slova. Přežila jsem i různé brouky, ještěrku a žáby.[12]: Doufám, že nebyla poháněna touhou po mrzkém zisku [13]: Těší mě, že by k infarktu pracoval i chlap a ne jen křehká žena. Hned si připadám méně lekavá [14]: Však já na Jezinku něco vymyslím. Chce to počkat, až přestane být ostražitá [15]: Jsou určitě užiteční, ale ještě k tomu jsou převelice oškliví. Tvoje city k nim z celého srdce sdílím
OdpovědětVymazatPavouček pro štestí.
OdpovědětVymazat"Co je to štěstí?"
"Můůůůška jenom zlatá!"
Boženka je úžasná, dokonalá parádnice; pořád si obléká nové kabátky. Toho odloženého bych se také hrozně lekla a bála bych se.
OdpovědětVymazatDěkuji ti za hezký komentář, moc mě potěšil a cením si ho.☼☼☼
Nechtěla bych vidět ani Boženu, ani její kabátek, protože nejhorší je smrt z vyděšení. Jednou běžela tahle potvora přede mnou na chodníku. Dodnes nevím,jestli se mi to jen zdálo, nebo to zvíře někomu uteklo. Je fakt, že jsem se vracela z jakési oslavy v trochu povznesené náladě...
OdpovědětVymazatMě by zaručeně kleplo. Byla bych dočista mrtvá. Takové leknutí, když čekáš na tom místě voňavý chleba.
OdpovědětVymazatJsem celkem milovnice zvířat, ale spíš domácích a běžných. Když byly děti malé, dokonce jsme měli kvůli nim nějakou dobu kachničky v koupelně. Pěkně blbej nápad. Ale pavouka bych jin nepovolila NIKDY
OdpovědětVymazatBýt na tvém místě, nadávala bych jak špaček.
Moje děti měly svého času taky podobné choutky, ale pavouka jsem zatrhla tak razantně, že se na něj ani neodvážily pomyslet. Stát se mně to co tobě, tak při mém vysokém tlaku už by asi ta pepka ranila. A pokud by někdy moje dcery měly i nadále podobné choutky, tak bych k nim nikdy na návštěvu nešla. Musely by chodit ony ke mně a zásadně bez pavouka, jinak je vydědím.
OdpovědětVymazat[18]: Pokud by se dávka štěstí odvozovala od velikosti pavouka, byla bych šťastná už do smrti [19]: Odložený kabátek naštěstí nekouše a nehýbe se. Jen blbě vypadá [20]: Někdo vidí bílé myšky, jiný třeba pavoučky [21]: Napříště budu u Jezinky velmi ostražitá. V rámci přežití [22]: Však jsem taky nadávala. Ovšem s ohledem na přítomné dítě se mi to zpětně jeví jako velmi nevýchovné [23]: Původně se pavouk do domácnosti vetřel i přes můj výslovný a kategorický zákaz. Jezinka před mnoha lety zrovna neoplývala poslušností
OdpovědětVymazatač mám téměř veškerou zvířenu taky ráda, tak tohle by mě asi položilo. Nějaké svlečky mi už děti taky ukázaly, ale z Boženky naštěstí ne.
OdpovědětVymazatMně stačí, když při klidném sledování televize vypochoduje z pod gauče pavouk, dle mého názoru velký jak kráva, dle manžela malinký pavoučínek, a manžel místo aby ho chytil, tak zavolá naše štěňátko, ať si jde pohrát. Pavoučínek většinou vyhraje a zaleze pod druhý gauč
Opět jsem se moc dobře pobavila. Díky
OdpovědětVymazatKoukám, že máš fóbii na pavouky. Četla jsem, že nejrychleji se jí můžeš zbavit pouze tehdy, budeš-li vhozena mezi pavouky nebo si sama na ně budeš sahat. Pěkná představa, co?
OdpovědětVymazatJá zase mám fóbii na myši. Pavouci mi nevadí, ale když vidím myš, jsem nepříčetná.
Mám k pavoukům takový zvláštní vztah. Mně se líbí, když vím, že na mě nemůžou vlézt, ale jakmile začnou kmitat nožičkama, rozkmitám těmi svými také, ale v opačném směru.
OdpovědětVymazatRáda si pavouka vyfotím a pak si prohlížím fotku s úžasem. Barvy, očka, chloupky, snovací bradavičky... To všechno je nádhera. Knížky s hmyzem taky můžu... Ale dobrovolně bych pavouka do ruky nevzala a je fakt, že mi ku leknutí a píchnutí u srdce stačí pokoutník ve vaně. Takže, mengano, já se divím, žes to vůbec přežila, protože mě by to odpálilo, lekla bych se, píchlo by mi u srdce, zahučelo v uších a zkolabovala bych navždy. Možná bych se odebrala ne na pravdu boží, ale do dlouhodobého kómatu.Tyhle dcerky jsou dosti zákeřné. Dobré, že už to vím...
Takový zážitek by mě asi odnaučil jíst chleba.
OdpovědětVymazatna těch domácích predátorech mě děsí představa, že se musí krmit živými tvory. Co ale takový sklípkan konzumuje, si nedovedu představit - malé myšky?
[25]: Rozhodně bych se neodvážila tvrdit, že doma nemám jedinou pavučinu. Při troše snahy bych jich asi našla dost. Ale patří pavoukům normálního vzrůstu, tudíž mi nevadí. S těmi umím celkem spokojeně žít. Božka je prostě hrozná [27]: Já se pavouků opravdu nebojím, bojím se jen Boženy a podobně přerostlých bestií Myš mi nevadí, pokud netrvá na tom, že se mnou bude sdílet obývák.[28]: Však uvidíš, co ti Outěžka všechno přichystá Nebude to lehké [29]: Nepohrdne lučním koníkem, ale komu by se chtělo lítat po louce. Takže stačí jednou za čtvrt roku koupit 10 cvrčků
OdpovědětVymazatChce se mi ječet jenom vidím tu fotku! Pavouka bych teda nevydýchala! Ale mám v plánu koupit těsně před vánoci buď potkana, morče a nebo myš a dát to bráchovi. My měli doma už spoustu zvířat, ale poslední dobou se to omezuje jen na křečka, tak se pokusím o změnu. Ale pavouka nikdy!
OdpovědětVymazatÁáááá né pavoucí :P Blé Já si nemůžu pomoct, nevím proč se jich štítím... ale těch 8nohou a ten pohyb.. brrr mám z toho husinu
OdpovědětVymazatPři čtení jsem se nejprve otřásla při pomyšlení, že by takové zvíře bydlelo u nás ( ani had, brrrr..., fuj...).
OdpovědětVymazatPak jsem se zasmála, že se jmenuje Božka - ale sympatie to ve mně nevzbudilo. A po otevření krabičky, aŤ s kátkem nebo s Božkou, bych hrůzou strnula jako myš před hadem, nevydala bych hlásku, jen bych zachroptěla, srdce by se mi zastavilo a bylo by po mně.
I z kabátku, jestli bych se vzpamatovala, bych neměla sílu nadávat, jen bych se třásla a už bych tam nikdy nevkročila. Hrůzostrašný zážitek by ve mně zůstal po zbytek života.
Příšerné, jsi statečná, žes to přežila.
Já bych pak byla na psychiatra.
Už jen pomyšlení na to, mě obchází hrůza.
Tak objevit takovouhle Boženku (nebo její obleček, to je jedno), tak mě vezou buď na psychiatrii, nebo koronárku. Máš hodnou dcerku, bude zřejmě po Medvědovi, což?
OdpovědětVymazatJinak to tvoje líčení domácí zvířeny mi připomnělo mé peripetie. Doma se nám střídali křečci, křečíci, želvičky, morčátka a jak děti rostly, nasadily těžší kalibr v podobě psa a kočky. Jejich působení v našem bytě je rovněž nesmazatelné a nezapomenutelné. Jsem ale ráda, že syn vyrostl z období, kdy bezmezně obdivoval veškerý hmyz, tudíž jsme měli i kobylky a mravence. Nedávno jsem mu to připomněla, to když mě při psaní článku vyděsil podivný zvuk, jako když na zem spadne něco těžkého. Byla to obří kobylka a nepřála bych ti slyšet ten řev, který jsem v tu chvíli produkovala. Moje hysterie byla tak nakažlivá, že i synátor zapochyboval, jestli onen koník je jeho kamarád a radši ho vyprovodil oknem ven.
Tyjo, to bych teda rvala taky, a to se pavouku nebojim. Vypada to jako zive.Chce to naplanovat pomstu! Pomsta byva sladka. =))
OdpovědětVymazatStejně jsi dobrá, ustálas to bez infarktu Já měla z pavouků přímo fobii.Teď už se na ně dokážu podívat, aniž bych ječela na celé kolo.Dokonce vezmu do ruky časopis,kde se pavouk na fotce skrývá.Ale tohle bych neustála
OdpovědětVymazatJá bych asi dostal záchvat. Hmyz obecně nesnáším a děsně se ho bojím, štítím se ho a hnusí se mi. Vím, že to zvířátka za nic nemůžou, ale i tak Zrovna před pár dny jsem si večer doma otevřel okno a dovnitř přišli na návštěvu dva děsně velký brouci. Málem jsem vyletěl z kůže, když jsem si jich všiml na dveřích
OdpovědětVymazat[31]: Mě by zase spolehlivě zničil potkan. Já vím, že spousta lidí s ním dokáže klidně existovat ve společné domácnosti, ale já k ním rozhodně nepatřím. [32]: Chápu tě a opravdu ti rozumím [33]: Ano, jsem velmi statečná žena Když jsem ovšem svůj zážitek líčila Medvědovi, nepadlo o mé statečnosti z jeho strany ani slůvko. Naopak, měl nemístné poznámky o hysterkách [34]: V létě mi tyhle obří kobyly lezou z terasy do obýváku. Jako osvědčený bojovník proti nim se osvědčil náš jorkšír, který je srdečně nesnáší a okamžitě na ně útočí. Koníci prchají téměř bezhlavě [35]: Však já si počkám, příležitost pěkně to Jezince vrátit i s úroky se jistě najde. Chce to trochu trpělivosti, teď je poměrně dost ostražitá [36]: Počítám, že kdyby mě fakt trefil šlak, tak by se to Jezince dost blbě vysvětlovalo. [37]: Nech brouka žít
OdpovědětVymazatMyslím, že bych dceru praštila tím nejbližším, co mám po ruce. Asi bych ječela stejně jako ty, a chlebník by možná proletěl oknem.
OdpovědětVymazatNo já ti nevím, ale tvoje Jezinka si kapku zahrává. Jsi sice zdravá a vitální ženská, ale takový infarkt může přikvačit raz dva. V extrémní situaci může organizmus též extrémně reagovat.
Ale možná jsi trochu vytrénovaná Kačenkou, aspoň co se týče šokantních momentů...
Pavouky nesnáším, snad ještě takové ty mrňavé, ty strpím, ale čím větší, tím horší. Mají na můj vkus příliš mnoho nožiček.
[39]: No můj organizmus opravdu extrémně reagoval. Měla jsem extrémní chuť vrazit Jezině facáka
OdpovědětVymazatI z toho obrázku mi leze mráz po zádech brr
OdpovědětVymazatPavoucí :/!! :P
OdpovědětVymazatPs: Nominovala jsem tě na Liebster blog award (http://wnaty.blog.cz/1310/liebster-blog-award)
Přicházím tě pozdravit a poděkovat za půvabný komentíček. Pro pobavení tě zvu na mé opravdové "tlapky".
OdpovědětVymazathttp://beatricia.blog.cz/1109/maska-tlapky
Díky... každý začátek je těžký, já jsem také trpce začínala, s odřenýma ušima. Kdybys potřebovala nějakou grafickou radu, tak ti moc ráda pomohu, co budu sama vědět. Přečti si mé motto v záhlaví mého blogu: Nevzdávej se, bojuj, dokážeš to.
OdpovědětVymazatTaké to dokážeš, jen začni a vytrvej. ☼☼☼☼
[41]: Chudák Boženka, nikomu se nelíbí [42]: Děkuju, podívám se na to. Snad něco vymyslím. [44]: Beo, díky za povzbuzení
OdpovědětVymazatMě by asi ranila mrtvice.. To, že je jen její kůže? No fuj.. vypadá jako kdyby to bylo živí Pavouků se zásadně štítím, už jen těch malých, ale tohle bych určitě nerozdýchala..
OdpovědětVymazatOpravdu je to jen kůže. Uznávám, že to není nic moc krásného
OdpovědětVymazatTvá dcera má ale smysl pro humor. Chci vědět, jak slavíte Apríla?
OdpovědětVymazat[48]: Na apríla se u nás nic moc neděje. Preventivně jsme všichni celý den ostražití
OdpovědětVymazatA to jsi těch několik let vydržela s tímhle v jednom bytě?
OdpovědětVymazatO mě se pokouší infarkt u mnohem méně chlupatějších a menších pavouků, tohle bych asi opravdu nepřežila. Tak do jednoho centimetru to ještě jakž takž zvládám, ale pak už je to jen horší a horší...
[50]: Vydržela, nic jiného mi celkem ani nezbylo. Od té doby, kdy Božena poprvé utekla, jsem se ovšem doma necítila zrovna bezpečně
OdpovědětVymazat