Nejsem nijak extémně zdatná zahradnice. Moje máti sice tvrdí, že mi stačí zapíchnout do záhonu hokejku a ta mi zcela jistě rozkvete, ale to neberu příliš vážně.
Máti je totiž obdařena zvláštním nadáním. Svou usilovnou péčí spolehlivě zahubí veškerou zeleň, na kterou zaměří svou pozornost. Neustálým kypřením, hnojením, zaléváním a oštipováním udolá i tu nejodolnější kytku. Každé jaro jí vysadím několik ibišků, pár květináčků afrických fialek a honzíků.
Už když nesu květiny k máti domů, mám pocit, že ty chudinky přesně vědí, do čeho jdou a kdyby mohly, tak vyskočí z květináčů a peláší pryč. Svému osudu bohužel nikdy neujdou. Nejpozději do příštího jara je po nich.
Není tedy celkem moc divné, že máti přivede do extáze zjištění, že mi rozkvetly pelargonie. Navíc jí neustále vrtá hlavou, že nekypřím, nehnojím, zalévám jen občas a nezdržuju se oštipováním a přes takto trestuhodnou nedbalost mi občas vykvete snad i ta hokejka.
Nevím, jak se jmenuje většina kytek na mé zahradě. Možná jsem to věděla, když jsem si je kupovala v zahradnictví, ale to už jsem dávno zapomněla. Názvy pro mne nejsou moc důležité. Mám radost, když něco zasadím a ono si to roste, kvete a třeba i voní.
Medvěd mě podezírá, že zraju pro blázinec, protože mě občas přistihne, jak si povídám s bohyškou nebo nadávám nějakému pleveli. Nenechám se tím ovšem znervoznit, protože on taky není dokonalý. Nedávno jsem ho načapala, jak své čtyřkolce celkem zaujatě vypráví, jak pěkně jí teď vymění olej.
Občas mě moje kytky docela překvapí. Jako tahle lilie, která jeden rok byla jenom oranžová a druhý rok si potutelně vykvetla do červené krásy.
Kytica celkom ujde, ale tie noty pod nou precitat neviem. Je to nejaka synfonia?
OdpovědětVymazat(Pekny vikend, so nebenbei...)
I květiny cítí a jsem ráda, že nejsem sama, kdo mluví se svými rostlinkami. Pohladit a pochválit jak krásně roste a nebo kvete a že mi dělá radost No, evidentně maminka svou přílišnou péčí kytičky vraždí...není to sice ono, ale co umělou.
OdpovědětVymazatHm, popravdě, jsem na tom podobně jako ty. O kytky se absolutně nestarám, ale ono to stejně nějak zázračně a samo od sebe roste.
OdpovědětVymazatKdyž jsem se příliš snažila, bylo to spíš na škodu. Hlavně u orchidejí. Jen jednou týdně je zaleju a víc se nestarám. Když ano, začnou vadnout
OdpovědětVymazat[1]: Tak jsem dumala nad těmi notami a pakmi to konečně došlo I tobě krásný víkend, třeba bude konečně trochu teplý.[2]: Kdepak umělou, to by mě máti hnala [3]: Že jo Fialky mi nejvíc kvetou, když se mi vykouří z hlavy, že je mám zalít a jsou jako troud.[4]: Já jsem o ně zkoušela pečovat přesně podle návodu od Valin. Rozhodně je nenapadlo nějak se mi za to odvděčit
OdpovědětVymazatJá musím přiznat, že to jediné, co jsem si kdy vypěstoval, byla nadváha, žlučníkové kameny a závislost na nikotinu. Na pěkně rozkvetlé zahrádky se rád podívám, občas nějakou vyfotím, ale že bych se v kytkách vyznal, to rozhodně netvrdím. Naštěstí nezajímají ani Markétu, takže si doma povídáme se svými iPhony a počítači a nikdo se tomu nediví.
OdpovědětVymazatMaminka nevydrží čekat, kytky popohání svou péčí a jak známo - všeho moc škodí Já se tak chovám brzo na jaře, pak mě naštěstí přejde trpělivost a tak s minimální péčí zahrádka celkem dobe prospívá, a to jak rostliny kulturní, tak ten plevel.
OdpovědětVymazatZnáš to přísloví kterak v přímé úměře k rozumovým schopnostem sedláka mu rostou malé či velké brambory? Ono když se o kytky nestaráš tušej brzkej konec a snaží s seč jim síly stačí aby kvetly ve snaze zachovat potomstvo do budoucnosti. Je to dobrá metoda jen se nesmí přehnat. Taková metoda cukru a biče. Dlouhé sucho a hlad a pak zálivka a hnojení. Jen člověk musí správně vychytat ten interval. Já s kytkama někdy hovořím v tom smyslu že jim nadávám když nechtějí kvést. To jim pak vyhrožuju že jestli ne tak půjdou do kompostu.
OdpovědětVymazat[6]: Tvé pěstitelské úspěchy jsou poměrně výrazné Máš asi kliku, že Markétu kytky nebaví. Medvěd tvrdí, že ho moje zeleň jednou sežere. Občas se prý cítí osobně ohrožen. [7]: Máš pravdu Máti vždycky pojme podezření, že některá kytka roste podezřele pomalu a rozhodne se do věci rázně vložit.[8]: Jo, jsem blbý sedlák a občas mám dost velké brambory
OdpovědětVymazatJak je tedy vidět, kytky jsou docela fikané. Podle téhle teorie bych možná mohla kopřivy vyhubit urputnou péčí
Ale což.. tohle znám. Doma máme též několik květinek (dobře, převažují fialky, které zkrátka nějak až příliš dobře, možná až podezřele, na tom našem okně přežívají..) ale také, že bychom jim věnovali nějakou péči? To ne. Stejně jako Ty. Sem tam zalít a to je tak všechno.. (a mimochodem, povídat si s kytkami není nic nenormálního ;) )
OdpovědětVymazatNo, tak mne napadá, neříká se ono, že kytky kvetou nejvíc v době, kdy se jim zrovna nějak extra nedaří? No, to nic..
Pan prezident se s rostlinami (se stromy) dokonce objímá...
OdpovědětVymazatS barvami květin je to tak, že červená vždy převálcuje časem všechno. Stávalo se mi to samé. Z bílých se postupně stávaly červenější barvy. Jeden rok se změnila bílá na světle červenou a další rok už byla tmavě červená až dofialova.
OdpovědětVymazatMengano ty květiny jsou nádherné. Prý mění barvu podle složení hlíny, nevím, jen jsem to slyšela. Jedna Mičurinka pěstovala tulipány, sázela vždy cibulky na jedno a to samé místo, jeden rok byly červené,druhý žluté... a přitom to byly ty samé cibulky rok co rok!
OdpovědětVymazatS rostlinkami je dobré si povídat. Jejich úhel pohledu dokáže být obohacující
OdpovědětVymazatNo zrovinka dneska jsem chválila a dokonce i hladila "tchyni", když jsem zjistila, že jí z květináče lezou po dlouhých letech hned dva nové jazýčky, které jsem díky momentálnímu prozření zastihla těsně po zrození ještě upatlané od hlíny.
OdpovědětVymazatJinak o tom jaká jsem květinová macecha už jsem taky nedávno psala, tak dobře vím jak to funguje. Když ty chuděry vidí, že jsem stejně krutá jako matka příroda (ne li víc), hned se začnou snažit, aby vůbec přežily.
[10]: Rozmazlování nesvědčí dětem, natož kytkám [11]: Pan prezident je celkově velmi inspirativní.[12]: Tak jsem na tuhle tvoji teorii zvědavá letos. Od loňska mám růžovou lilii. Chystá se co nevidět vykvést. Uvidíme, jakou bude mít barvu [13]: Tulipánovou záhadu má tady nedaleko jedna paní na zahradě. Každý rok jí to tam kvete jinak. Je to stará paní, tak jí nepodezřívám, že by nějak esperimentovala s cibulkama.[14]: No, ty moje spíš naslouchají, než že by nějak podnětně přispěly do diskuze. [15]: Takže kytky jsou vlastně pěkné podlézavky Snaží se zavděčit.
OdpovědětVymazatGratuluju k prozření a držím palce, aby vydrželo pokud možno napořád
Krásné. Já si někdy povídám i s počítačem.
OdpovědětVymazat[17]: Taky mu říkáš, že je debil, který si zaslouží tak akorát vyhodit z okna?
OdpovědětVymazatJá si zas doma i venku povídám se smečkou svých koček, které mě věrně doprovází po domě a z jedné zahrady na druhou. A mluvím celkem hlasitě, takže se divím, že si ještě nikdo z procházejících kolem neklepal na čelo. Asi si říkají blázna radši nedráždit, zvlášť když má v ruce motyku..
OdpovědětVymazat[19]: Takové povídání bývá leckdy mnohem lepší než rozhovor s manželem
OdpovědětVymazat[8]: Tak tohle mi nikdy nevyšlo, už pátý rok mám za oknem ibišek, který zuřivě nekvete (a kvetl krásně, předtím). Už mu říkám, že jestli letos nehodí ani jeden květ, poletí do popelnice. Tváří se zakysle, teď mi dokonce sklopil listy, páč jsem ho zapomněla zalít, ale květ žádnej. Vyhrožování nevyhrožování.Proměna lilií z oranžové na červenou je mi taky záhadné. Ale jsou krásné, ty tvoje kytičky!
OdpovědětVymazatNavíc jsi mě pobavila, s tím, jak se bavíš s kytkama a Medvěd se čtyřkolkou. Vy k sobě prostě ladíte.
[21]: Mně můj ibišek taky jde dost na nervy. Je moc pěkný, ale kvete asi tak stejně jako ten tvůj. Jen to vylepšuje tím, že nasadí poupata, já se začnu těšit a poupata opadají. Vzal by mě čert
OdpovědětVymazat