sobota 11. srpna 2012

Mazlík na útěku

Jednoho krásného dne se mne dcera s nevinnou tváří zeptala, jestli si může přinést domů sklípkana.


Naprosto nekompromisně jsem tenhle blbý nápad odmítla. Jezinka na mne vrhla zamyšlený pohled a odkráčela.

Už odmala byla Jezina dítě svéhlavé, v pubertě zcela na zabití a teprve na prahu dospělosti se z ní začal klubat poměrně snesitelný tvor. Vzhledem k tomu, že zrovna maturovala, předpokládala jsem, že bude můj zákaz respektovat.
To by ovšem nesměla být naše roztomilá Jezinka.

Za pár dnů se přinesla domů rovnou s celým terárkem, ve kterém seděl obrovský chlupatý sklípkan. Když jsem se probrala ze mdlob, byla jsem odhodlána Jezinu přibít na vrata a tu huňatou bestii vyexpedovat z baráku. Dívenka za pavouka bojovala jako lvice. Odpřisáhla, že se o něj bude vzorně starat, já o něm vůbec nebudu vědět ( pokud zruším návštěvy jejího pokoje) a chod domácnosti nebude jakkoliv rušen.

Medvědovi bylo zcela jedno, že se k nám nastěhoval vetřelec, nevšiml by si, ani kdyby Jezina přitáhla krokodýla. Poněkud jiný názor měl Ajťák. Prohlásil, že má jednak zcela blbou sestru, ale to všichni už dávno víme, a navíc je nejen dementní ale i nebezpečná svému okolí.

Boženka se tedy u nás zabydlela. Obcházela jsem ji uctivým obloukem, protože se mi zdálo, že na mne dost nevraživě civí. Snažila jsem se jí vlichotit do přízně a chytala jsem pro ni v trávě koníky. Koníky celkem ochotně sežrala, ale nějak zvlášť jsme spolu my dvě nekamarádily.

To léto jsme prováděli rekonstrukci panelákového bytu. Kdo zažil, ví o čem mluvím. Nepředstavitelný bordel a všude roztahaný nábytek. Dělali jsme průběžně ve všech místnostech nové podlahy a do toho Medvěd ještě trošičku rozboural koupelnu, aby to bylo z jedné vody na čisto. A v tom všem ještě pobíhali dva malí pudlíci.

Odjela jsem večer do práce, Jezinka se odvlnila někam se svým klukem a Medvěd s Ajťákem slíbili, že než se vrátím z práce, dodělají v kuchyni podlahu.

O půlnoci mi volal Medvěd. Po delších cirátech z něj vylezlo, že Božena není v terárku, už hodinu jí s Ajťákem hledají, ale nemůžou jí najít. V hlavě mi okamžitě naskočily katastrofické scénáře - Božka se plíží po bytě a v nestřežené chvíli zákeřně zaútočí na chudáčky pejsánky, kteří, zasaženi jejím jedem, bídně uhynou. Na mne skočí hned, jak přijedu z práce a pokud se jí nepodaří mne ulovit rovnou u dveří, tak mě zakousne ve spánku.

Medvědovi jsem přehledně objasnila, že domů se dostavím až v momentě, kdy Boženu najdou a zpacifikují. A klidně se v práci utábořím i na pár dní. V následujících třech hodinách jsem v třicetiminutových intervalech volala na bojiště, abych zjistila, jak hoši pokročili v pátrací akci. Hlášení podávali nastřídačku, ale moc optimismu v nich nebylo. V rozházeném bytě s vysazenými dveřmi mohla být ta biologická zbraň ukryta kdekoliv. Pročesávali prostor velice důkladně (alespoň to svorně tvrdili), ale po Božce se slehla zem.

Průběžně mne museli ujišťovat, že psi jsou zatím živí a zdraví a že sedí ve vaně, ve které není ani voda a ani pavouk. Medvěda jsem trochu rozladila požadavkem, jestli by je nedonutil štěknout do telefonu, abych měla jistotu, že žijou.

Teprve po čtvrté hodině ráno se konečně ta blbka Božena našla. Urazila zhruba metr a půl od terárka a zalezla do hromady knížek vyndaných z knihovny. A samozřejmě tohle místo se prohledávalo až nakonec.

Božku ještě pořád máme, ale stejně s ní nekamarádím.

29 komentářů:

  1. Až dnes jsem docenila své štěstí, dcery si z prázdnin přivezly ,,jenom" psa.

    OdpovědětVymazat
  2. No tedy, toto bych asi nevydýchala. Božka nebožka. Článek výborný, četla jsem s napětím až do posledního písmenka.

    OdpovědětVymazat
  3. Já bych se asi zbláznila v té situaci, kdy pavouk, kterých se bojím i maličkých, pobíhá po bytě. Hezký článek. :]

    OdpovědětVymazat
  4. Přivést mi domů sklípkana bych nepřežila ani za nic, mám z pavouků šílenou hrůzu. Vážně bych to zažít nechtěla =D Ale tak přežili jste ve zdraví, pejsánci taky :) Moc pěkný článek, hezky se to četlo :)

    OdpovědětVymazat
  5. nenee, já bych ji vystěhovala, at by to stálo, co by to stálo, s ničím takovým bych bydlet nedokázala! to raději hada :)

    OdpovědětVymazat
  6. Já bych se teda taky nijak zlášť nechtěla do takového bytu vrátit Pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
  7. A představ si, že v Kambodži sklípkany jedí. Smažené.

    OdpovědětVymazat
  8. Brrr, obdivuji odvahu, se kterou se pánové pustili do honu na pavoučí slečnu Z té představy mi běhá mráz po zádech.

    OdpovědětVymazat
  9. A á myslela, že kdysi našich 7 potkanů je to nejhorší, co mě kdy moho s domácími mazlíky potkat.   

    OdpovědětVymazat
  10. [1]:
    Pes je plnohodnotný člen domácnosti a nechává mne v klidu. Vždycky jsme jich měli několik.[2]:[3]:[4]:Já se pavouků nebojím, ale sklípkan je na můj vkus poněkud přerostlý

    OdpovědětVymazat
  11. [5]:[6]:
    Pokud Božena sedí spořádaně v terárku, tak už mi dávno nevadí. A od té doby utekla už jen 2x

    OdpovědětVymazat
  12. [7]:
    Proti gustu žádný dišputát, jak říkávala moje moudrá babička
    Pokud je to jemný náznak, jak Boženu zařadit do potravinového řetězce, tak to raději ne. Už je holka přece jenom trochu v letech.

    OdpovědětVymazat
  13. [8]:
    Když jsem viděla jejich loveckou výzbroj, šla jsem do kolen - brankářské hokejové rukavice (o ty se střídali) a k tomu si omotali palice ručníkem. Nevím, jestli předpokládali, že Božena na ně skočí z lustru.

    OdpovědětVymazat
  14. [9]:
    Křeček a morče - klidně. Potkana rozhodně ne. S potkanem bych domácnost opravdu sdílet nemohla. Mám určité výhrady k jejich ocáskům

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: No je fakt, že ocásky nemají zase až tak feš, ale jsou to velice inteligentní  a silně sociálně založení tvorové. Nejprve jsem myslela, že se vzteknu, když má malá odnož přinesla domů jednoho bílého potkana, jak jsme později zjistili březí samici a ona k našemu velkému překvapení povila dalších 7 mladých, které nám samozřejmě zůstali. Ale to je téma na celý článek.   

    OdpovědětVymazat
  16. Tedá! Fůj! :) Pavouci nejsou mí přátelé a po tomhle vím jistě, že ani nebudou :)) Máš fakt hezkej styl vyprávění ;)

    OdpovědětVymazat
  17. [15]:
    I kdyby byli potkani sociálně založení víc než Bohoušek Sobotka, stejně mi do baráku nesmějí [16]:
    Díky U tebe jsem se taky pobavila.
    A udělal ti to opravdu parádně

    OdpovědětVymazat
  18. A co na to Jezinka? Jaktože se nezúčastnila hledání svého miláčka?
    (Sklípkana bych nechtěla ani kdyby mi k němu přihazovali milion. Leda možná, kdyby těch milionů bylo deset, abych mu nechala postavit domeček a sobě druhý, někde na druhém konci světa.)
    [7]: Ale fuj.
    I když jim se stejně fuj můžou zdát naše olomoucké tvarůžky. Řádně odleželé.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]:
    Drahoušek Jezina měla rande se svým zrovnahochem. To je celá ona - vždycky vyrobila nějaký malér a likvidace následků se už nezúčastňovala. Tenkrát se přinesla domů chvilku před mým návratem a ještě prý stačila rozdat pár moudrých rad, jak měli hoši odchyt provádět a její největší starostí bylo, jestli náhodou někdo Božence nezkřivil chloupek na zadečku.

    OdpovědětVymazat
  20. Vždycky mě zajímalo, jaký důvod má to, že taková spousta žen má nehorázný problém s pavouky někdy až hraničící s hysterií? :)

    OdpovědětVymazat
  21. [19]: zrovnahoch - to se mi líbí! :)

    OdpovědětVymazat
  22. [20]:
    S pavouky nemám sebemenší problém. Na vsi patří pavouci k běžnému inventáři v baráku. Ovšem všeho s mírou. Božena je na můj vkus poněkud přerostlý jedinec Ještěrky mi taky nevadí a krokodýlů se docela bojím

    OdpovědětVymazat
  23. [20]: Egopede, mně osobně se prostě nelíbí jejich hnusný nohy, protože si hned představím, jak mi s nima všude vleze a ještě mě tam zapavučinuje! A taky jsem jako malá byla několikrát ponechána u televize, kde zrovna běžela Arachnofobie...

    OdpovědětVymazat
  24. [20]: Možná proto, že ti pavouci mají moc noh. Taky divný oči a kusadla. Kus kus.
    Mengano: s vama je myslím sranda. Pohoda čiší už ze samotného článku a vidím to jak živě. Jezinka má opravdu srdce na správném místě a je velká ochránkyně zvířectva, zejména když je nemusí momentálně hledat po celém baráku...
    Zrovnahoch, to se mi taky líbí.
    Kdybych si měla vybrat mezi sklípkanem a potkanem, tak beru toho potkana, ocas neocas.

    OdpovědětVymazat
  25. [24]:
    To jsi se asi zatím s žádným potkanem nepotkala. Na vsi není nic divného, když se ti potkan projde po dvoře. Pražáci na ně asi často nenarazí, ale my vesničani jsme docela zvyklí. Loni jsem sváděla ś jedním nablblým potkanem celkem tuhý boj. Nejdřív mi ohryzal čertvě zasazené lobelky, čímž mě poměrně dost rozčílil. Na kytky jsem háklivá To mu bylo málo, takže prokousal pytel s granulemi pro psa, část jich sežral a zbytek rozperendil po dvoře. Když mi užral špičky u sotva vylezlých gladiol, došla mi trpělivost a donutila jsem Medvěda, aby ho zcela nehumánně umlátil lopatou. Ochránci zvířat se mnou možná nebudou souhlasit, ale ten hajzlík si o to řekl
    Takže u mne nad potkanem zatím vede sklípkan. Ten sedí v terárku a čumí. Ještě ho nenapadlo řádit mi v květináčích.

    OdpovědětVymazat
  26. Tak to mě by rovnou odvezli, kdybych měla být v domě spolu se sklípkanem (nebo jiným větším pavoukem).
    Jezinka nejspíš zdědila zálibu v jiných domácích mazlíčcích po mamce, jen z toho nevyrostla=)

    OdpovědětVymazat
  27. [26]:
    Jezinka má už vlastní domácnost a mazlíky hromadíme tak nějak paralelně Kočky, psy, rybičky...to máme dnes  obě. Jen Božka byla výlučně její, ale když se holčička rozhodla, že vyletí z rodného hnízda, tak ji nechala u maminky. Její vyvolený se pavouků panicky bál

    OdpovědětVymazat
  28. Knížky asi tihle pavouci mají obzvlášť rádi. Jednou mi povídala kamarádka, že když soužila s jinou kamarádkou, pořídily si společného pavoučího mazlíčka. No a jak to tak chodí, pavouček opustil bezpečné místo svého terária a vydal se vzdělávat do knihovničky. Dlouho se nemohl najít, začínalo se na pavoučka zapomínat... Až pak se našel - rozpláclý pod jakousi jistě zajímavou knihou. Tomu se říká neunést vzdělání.Jéje, tak teď jsem zase posedlá, pořád se rozhlížím, zda někde v koutku nesedí a nečíhá neškodný český pokoutník či křižák. Uklidňuju se, že by kočičáci něco takového nedopustili, ale třeba by se jim zachtělo děsit arachnofobní "maminku"...

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Určitě jsem tě nechtěla vyděsit

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...