Puntíkatá vdova

Stát se vdovou není úplně jednoduchá věc. Žena, zvyklá po mnoho let na všudypřítomnou ochrannou náruč svého chotě, je vržena po podivného světa, ve kterém zcela chybí špinavé prádlo naházené vedle koše, mokré ručníky se nepovalují na zemi v koupelně, rulička toaletního papíru způsobně visí na držáčku, záchodové prkénko ani nenapadne zůstat ve vztyčené poloze, v posteli nejsou zákeřné drobky a dokonce je možné sledovat v televizi stupidní seriál, přestože na konkurenčním kanálu běží zásadní reportáž o závodech čtyřkolek na Sahaře.

---

Veškeré bakterie byly pochytány a nekompromisně zlikvidovány. Polštářky na gauči sedí jako pecky a celý týden se nehnou ani o milimetr. Nádobí je v myčce, nikde se nepovalují hrnečky od kafe, kelímky od jogurtů jsou v koši a ani by je nenapadlo schovávat se za monitorem nebo za kytkou na okenním parapetu. Všude je uklizeno a ...nudně prázdno.

Nikdy bych si nepomyslela, že mi Medvědův vrozený bordelismus bude tak chybět. Ve slabých chvilkách se zasním a zasteskne se mi po rozebrané špinavé vrtačce s velkou dávkou estetického cítění odložené na jídelním stole, po hysterickém hledání klíčů, dokladů a mobilů, po všem tom chaosu, který kolem sebe Medvěd zcela systematicky vytváří.

Naštěstí se ze mne nestala vdova definitivní, ale pouze vdova v kategorii vdov zelených či slaměných. Moje stýskání má tedy pouze dočasný charakter a kulminuje s blížícím se pátkem. Pak nastává prudký emoční zvrat a v průběhu víkendu se občas vyskytnou i situace, kdy hrozí, že se stanu vdovou černou, jelikož mám chuť Medvěda zaškrtit a zahrabat do skalky.

Víkendy trávím praním týdenní porce špinavého prádla, což je převelice zábavná činnost, kterou si zpestřuji vyvařováním dobrůtek, které si mlsný kamioňácký jazýček naporoučí. To mi nervovou soustavu nijak výrazně nenarušuje, povyažuji to za samozřejmou věc. Choť by měl být přiměřeně vycíděný a dostatečně nakrmený. Jen už v sobotu odpoledne tluču hlavou do zdi a přemýšlím, jak jsem mohla být tak pitomá, že se mi nostalgicky stýskalo po nějakém tom drobném nepořádku.

Medvěd, celý týden bez mého odborného dohledu, nekontrolovatelně vlčí. Během pár hodin promění celkem spořádanou domácnost v dobře zavedené smetiště. Přelézám hromádky prádla, tašek a bot, geometrickou řadou rostou špinavé talířky, hrnečky a obligátní jogurtové kelímky, zhasínám permanentně rozsvícené světlo v koupelně, dotahuji kohoutky a pátrám po šamponu, který už zase trůní na kuchyňské lince. Do mého tichého zoufalství v nestřeženém okamžiku vletí Kačenka, nepříčetně šťastná, že má doma páníčka, jenž opět nezavřel domovní dveře a ona se prodrala až do obýváku. Po její kratičké přátelské návštěvě, kterou by si v týdnu rozhodně nedovolila, posbírám popadané květináče, uchlácholím zdivočelého jorkšířího Teroristu, který je zcela konsternován vpádem nežádoucího elementu na své výsostné území a pomalu se začnu rozhlížet po nějaké vražené zbrani.

Dovolím si lehkou kritiku a dotáži se chotě, jak to dělá, že při svém nadání ještě nemá z kamionu popelnici? Odpovědí mi je zcela nechápavý pohled a ujištění, že jsem vedle jak ta jedle. On si přece dvakrát v týdnu v kamionu luxuje a všechny věci musejí mít své místo, jinak by to nešlo! Tuto informaci se můj mozek vzpírá přijmout. Medvěd se mojí očividnou nedůvěrou cítí velmi dotčen a na podporu svého tvrzení mi předloží dokumentární fotografie. Mám možnost shlédnout desítky snímků motorového miláčka zevně i zevnitř. Ten mizera má pravdu. Naklizeno jako v pokojíčku.

Ve volných chvílích se pravděpodobně začnu věnovat výzkumu, jak je možné, aby se v jednom člověku snoubily vlastnosti Mr.Propera a vepříka. Považuji to za celkem zásadní otázku, jejíž zodpovězení otevře oči mnoha tápajícím ženám.

Vzhledem k zítřejšímu svátku, který platí i za našimi hranicemi, očekávám návrat milovaného chotě již dnes večer. Tak se naposledy rozhlédnu po čistém a spořádaném bytě a v očekávání nevyhnutelného si dám rybí tuk. Je prý dobrý na nervy a nemá vedlejší účinky jako dávka antidepresiv. Do neděle vydržím a pak se mi zase klidně může začít stýskat. Nemám to vážně jednoduché.

Ďábel v rouše beránčím