To mám za to

Pár posledních týdnů jsem se věnovala skuhrání. Vadilo mi, že je vedro, že je sucho, že musím zalévat, že vůbec neprší. Frfňání zřejmě překročilo únosnou míru a tak přišel trest. Přímo nebeský.

---

Letos se mi na zahradě dařilo. Vykvetlo všechno, co vykvést mělo. Dokonce i jiřina, kterou se Kačenka na jaře pokusila několikrát přesadit. Přežily a chystaly se vykvést gladioly, kterým Káča trochu okousala stonky. Po mnoha letech se rozhodl vykvést i ibišek, který se toho zatím ještě nikdy neodvážil.

Neobjevily se mšice ani molice. Zdatně jsem bojovala se slimáky a podařilo se mi zvítězit. Mé srdce zahrádkáře plesalo.

Medvěd si zcela překvapivě vzpomněl, že mi v zimě zlomil ruku a jako pozdní bolestné mi přinesl vytouženou žlutou lilii. Netuším, jak to dokázal, protože kytky zásadně nekupuje a nerozezná orchideje od mrkve.

Místo abych si užívala vší té rozkvetlé nádhery a pilně bez keců pobíhala s kropáčem, záviděla jsem všem, kteří nemuseli, protože u nich občas sprchlo. Máti ze vzdálenosti deseti kilometrů hlásila večerní přeháňky a svěží vzduch. Všude okolo zapršelo, jen v té naší pouštní vísce nekáplo už skoro měsíc.

Tak dlouho jsem remcala, až jsem si vykoledovala trest. Téměř bez varování přišla bouřka, jakou jsme tady ještě nezažili. V jednu chvíli romanticky zapadalo sluníčko za kopec a za pár minut se z nebe lily proudy vody. Zvedl se vichr a vyjeveného jorkšířího Teroristu usadil do bohyšek. Než jsem ho mezi lupeny vylovila, byla jsem úplně promočená.

Bouřka trvala necelou půlhodinku, ale vydýchávat ji budu tak pět let. Zahrada vypadá, jako kdyby tudy projely tanky. Z kytek jsou oškubaná košťata, květináče vysypané, ostružiny sklidil vítr. Pravda, přibyly mi dva truhlíky se zbytky muškátů, ale to mne moc nepotěšilo. Patří paní Chytré a uvelebily se mi na skalce.

Přiznám se, že mi ukápla i slzička. Už dva dny chodím mezi tou spouští a nejraději bych někoho nakopla. Jen nevím koho.

Bylo, není.