čtvrtek 14. března 2013

Barack a Alžběta jsou ve střehu

Pokud by do našeho blogového minivesmíru tento týden zcela náhodou nahlédli Barack nebo Alžběta, museli by zcela jistě začít propadat lehké panice.


Místní blogeři se rozdělili do tří skupin.

První má zcela jasno. Svůj život by ráda strávila v New Yorku. Sice neví úplně přesně proč, zato ví úplně přesně, že Velké Jablko je jediné možné místo ke spokojenému žití.

Druhá, přibližně stejně početná skupina touží sbalit zavazadla a odstěhovat se do Londýna. I tato množina blogerů poněkud tápe v důvodech své vysněné migrace. Jedna blogerka je například fascinovaná londýnským deštěm, ve kterém se potřebuje každý den procházet. U jiné jsem se dozvěděla, že by ráda každé ráno snídala teplý croissand. Ta zřejmě při svém přesunu omylem vystoupila z letadla už v Paříži.

Jen nevelká část potenciálních cestovatelů to má v hlavě srovnané a tudíž ví, že by měli přinejmenším umět anglicky a že by nebylo rozhodně na škodu, kdyby měli představu, jak se chtějí v té své zemi zaslíbené uživit. Ostatní takovéhle prkotiny neřeší.

Poslední skupinku tvoříme my, peciválové. Jsme ochotni se přesunout maximálně z města na vesnici a nebo naopak. Víme, že to v našem státě vůbec není ideální, spíše jsme z místních poměrů i trochu znechucení. Ale přesto tu chceme zůstat.

Není nic špatného na tom, když mladí chtějí cestovat a poznávat jiné země. Jen mě trochu dostává do kolen naivita těch lidí, kteří jsou bláhově přesvědčeni, že hned za humny létá pečené ptactvo přímo do huby.

37 komentářů:

  1. U těch, co to mají srovnané, jsem se naštěstí už setkala i s tím, že dokázali vyjmenovat i negativa daného místa a nevidí to růžově.Já patřím k těm peciválům, co by se rádi podívali do světa i dál než tam, kde už byli, ale chtějí zůstat domovem tady.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Ti "srovnaní" ať klidně cestují a zkusí žít jinde. Naivkové by měli zůstat doma, jinak si fakt tu hubu natlučou
    Já taky ráda jezdím ven, cestování mě baví, ale ráda se zase vracím domů.

    OdpovědětVymazat
  3. I já jsem "pecivál." Dcera toužila...nedávno se vrátila z New Yorku, spokojená, ale VIDĚLA i negativa. Dost mě to potěšilo, že nezblbla

    OdpovědětVymazat
  4. Já si umím představit, že se usadím skoro kdekoli, na stovkách různých míst světa. Ale je to možná jen jiná forma peciválismu: Mohu-li kamkoli, proč bych nezůstal doma, že?

    OdpovědětVymazat
  5. Tos vystihla svým způsobem. Je to pravdivé a úsměvné

    OdpovědětVymazat
  6. To je nové téma týdne?
    Na několik článků s podobným tématem jsem narazila.
    Je fakt, že by měli vědět, že na jejich kýžený příchod do západních krajin se nikdo z místních netěší. Nikdo z místních nebude zvědavej na to, jak tam přijde někdo, kdo jim třeba sebere práci...
    Něco jiného je krátkodobá brigáda, žejo.
    A pak, v některých zemích je úplně jiná mentalita. Někdo je už povahou světoběžník, tomu nic vadit nebude, ale jiný zase může být zatraceně rozčarován.
    Patřím k peciválům. Myslím, že bych se nestěhovala, ani kdyby mi bylo dvacet.
    Jen bych se víc učila řeči, to je fakt...

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: mám to stejně hele! -,-
    - Mno jo! Oj mi peciválové! ^^
    - krásný lay! :3
    - ten psík v menu :3
    - já miluju cestování O.o
    [5]: přesně! ^^

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: My s Medvědem cestujeme hodně. Naši mladí taky. Ale vždycky zase pelášíme zpátky [4]: To je sympatická teorie [5]: Jo, člověk se i zasměje při pročítání některých článků [6]: Pokud půjdou za prací, tak jen ať jdou. Poznají jiný kraj a vůbec nazaškodí, pokud se na vlastní kůži přesvědčí, že všude je chleba o dvou kůrkách

    OdpovědětVymazat
  9. Ne nadarmo se říká všude dobře, doma nejlíp.A chleba je o dvou kůrkách taky všude. Mě cestování moc baví, klidně bych drandila podstatně víc než mi dovolují možnosti, ale vždycky se ráda vracím sem k nám....I když do ideálu to tu je hodně daleko.....

    OdpovědětVymazat
  10. Je pravda, ze vela, najma mladych ludi sa nechava ovplyvnit obrazkami a filmami, alebo mozno  par dnovym vyletom do zahranicia, kde je trava vzdy zelensia ako tam, kde momentalne byvaju. Ale je dost mozne, ze z toho casom vyrastu Potom prichadza to sklamanie, ze tych dazdivych dni je trochu viac, ako sa cakalo, a ze nie je ani cas prechadzat sa ,a ze croissand kazde rano sa stane akousi nudnou rutinou. Nuz, vsetko ma svoje pre a proti.

    OdpovědětVymazat
  11. Není to u nás růžové, ale taky ne černé, takže se hrdě hlásím k peciválům! :)

    OdpovědětVymazat
  12. Já bych se taky nikam nehrnula, co se týče mě, můžou být Barack i Alžběta ouplně klidní...   

    OdpovědětVymazat
  13. V pubertě člověk vidí věci tak nějak snazší, než jsou. Taky jsem viděla. Já chtěla (a pořád chci, nutno podotknout) žít ve Finsku. Vysvětlování, proč tu zemi miluju, by zabralo nějakou dobu. Ale jo, bylo by tu pár problémů, hlavně teda vzhledem k tomu, že zatim se nejsem schopná uživit ani v Česku, ehm. A taky nemám zrovna v lásce tuhou zimu. Ale zas po zbytek roku bych byla v pohodě, ještě víc totiž nesnáším parný léta...

    OdpovědětVymazat
  14. Na gymplu bylo mým tajným přáním jet s kamarádem Ávesem kopat uhlí na Špicberky.
    V zeměpisu jsme se učili, že tam je.

    OdpovědětVymazat
  15. Jo, a myslíš, že mladí znají poučku:
    "Všechny cesty vedou do Říma?"
    a
    "Si vivis Romae, Romano vivito more."

    OdpovědětVymazat
  16. Cestování je životní styl. Na tom žít trvale někde jinde nevidím nic zajímavého. Kouzlo je právě v poznávání různých prostředí.

    OdpovědětVymazat
  17. Já myslím, že všude chleba o dvou kůrkách. Tak proč se stěhovat někam jinam, kde člověk lidem nerozumí. A tím nemyslím jazykovou bariéru, ale odlišnou mentalitu.

    OdpovědětVymazat
  18. Nojo, tak jsem pecivál. Stejně většina z nich nikdy neodcestuje, jen mají plno řečí

    OdpovědětVymazat
  19. Naprosto souhlasím s posledním odstavcem. Kromě jiného.
    Je fakt, že jsem taky měla období, kdy jsem chtěla do Ameriky, bez důvodu. Vlastně - bylo mi 14, chtěla jsem pryč a mým cílem byla Au pair. Studovala jsem různé brožurky a Amerika mi přišla jako nejlepší možnost, protože tam na to mají zákony. Pak jsem z toho vyrostla, i když bych se tam ráda podívala, to jo, ale není to číslo jedna.
    Touhu po Anglii nesdílím ani jako studentka angličtiny, davové šílenství mě odrazuje a mám spíš nevysvětlitelný odpor.
    Poslední měsíc v Německu jsem měla celkem jasno v tom, že bych jinde žít nechtěla. Na pár měsíců fajn, to jo, ale už jsem chtěla zase zpátky domů. Teď už mám pocit, že jsem moc dlouho doma a vymýšlím, kam bych jak jela.
    Ale na trvalo by to nebylo, to mi je jasný.

    OdpovědětVymazat
  20. (Moj komentar sa teda definitvne stratil v eteri.)Nevadi, nebol o nicom! Chcel som len upozornit, ze je velky rozdiel v "chciet" (vysnivat si, tuzit) a "musiet". (Utek, ekonomicka nutnost, nespokojnost a pod.) Po case sa dostavi nieco ako "rovnovaha", takmer rezignacia, proste klud. Potom uz jeden ani nemusi, ani nechce a stane sa (dusevnym) pecivalom, hoci sa bude trebars aj neustale premiestnovat. Pecival poletujuci aspon nasou planetou, ak nie priam vesmirom.Nikdy som nechapal, preco mojim blizkym nestaci vidiet svet v knihe alebo v televizii. Skutocnost stoji za milu kedves. Tak sa stal zo mna pecival bez domova. Neustale nespokojne kruziaci a neustale po peci tuziaci...

    OdpovědětVymazat
  21. Moc pěkně jsi téma týdne shrnula. Dobře napsané.   

    OdpovědětVymazat
  22. [9]: Z dovolené se člověk někdy vrací do zajímavých událostí. Jednou jsme v letadle při návratu z dovolené dostali noviny (předtím jsme byli 14 dní bez internetu a v televizi sledovali jenom BBC News) a já s úžasem četla o střelbě na Kočku v Monarchu při narozeninové oslavě Paroubka. Měla jsem pocit, že se vracíme nikoliv do Čech, ale někam do Bananistánu.[10]: Je to tak. Pár dnů dovolené je hodně daleko od reality, jak se v té které zemi skutečně žije.[11]: Všude dobře, doma nejlíp. Něco na tom pořekadle asi bude. [12]: Určitě se oběma ulevilo. [13]: Je zajímavé, že ze severských zemí lidé tíhnou zrovna k Finsku. Všimla jsem si toho už na několika blozích. Docela by mě zajímalo, proč zrovna Finsko a ne třeba Norsko.

    OdpovědětVymazat
  23. [14]:+[15]: V Ostravě je taky.
    Nejsem si jistá, že ty poučky znají, obzvlášť druhá by mohla některé i nemile překvapit. Sero sapiunt.[16]: Myslím to samé. Cestování je moc fajn, návraty domů ještě lepší. [17]: Mládež na to kouká asi trochu méně realisticky. Proto někdy bývají lidé zklamaní.[18]: Na "peciválství" není vůbec nic špatného. [19]: V žádné zemi jsem nebyla déle než 3 týdny na dovolené, tak nemám zkušenost s dlouhodobým pobytem. Tys život v jiné zemi poznala a vyzkoušela sis, jak se tam "opravdu" žije. Běžný život se s dovolenou určitě nedá srovnat a tak máš mnohem realističtější zážitky než "dovolenkáři".[20]: Určitě. Ekonomická nebo politická emigrace je něco úplně jiného. Lidé odešli, protože jím většinou nic jiného nezbývalo. Nebyl to žádný kapric.
    Ale stejně si myslím, že se jim i po té "blbé" zemi, z které museli utéct, stýskalo. Ty mi to ostatně potvrzuješ. [21]: Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, ale pak mě zarazila ta kopice roztoužených odchazečů.

    OdpovědětVymazat
  24. Dobře vystiženo Já budu asi kategorie : takový napůl pecivál. Bydlet už zůstanu ve městě, přestože jsem vyzkoušela s rodinou i život na venkově. A jezdím za přírodou a  poznáváním na jaře a v létě, formou výletů a dovolených. Tuzemsko i zahraničí. Všude dobře ale doma nejlépe.

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Ono dostat peníze od EU a nemuset se tam skoro o nic starat je v podstatě taky dovolená, s tím rozdílem, že musíš vyřídit různá povolení, banku, telefon, ale víceméně to je taky dovolená, jen trochu jiná.
    Ono jde taky asi o to, s kým tam člověk je, protože když se má o koho opřít, je to fajn.
    Možná bych to asi viděla ale jako s manželství. Kdo v něm není, chce dovnitř a kdo v něm je, chce ven.

    OdpovědětVymazat
  26. Mládí má své názory,
    Vidí jiné obzory.
    Ideály vzít jim nelze,
    Má to přece svoje meze.
    Každý svého štěstí strůjcem jest,
    Chce li se uživit, pracovat musí všude fest.

    OdpovědětVymazat
  27. Jsem pecivál. Jsem tak líná, že se mi ani nechce přemýšlet o tom, co jsem to vlastně chtěla napsat . Jo, už vím, kdyby existoval teleport, přiblížila bych se trochu Slunci, páč mi je dneska pěkná kosa .

    OdpovědětVymazat
  28. [24]: Já jsem zkusila městský život, ale nelíbil se mi. Mám raději vesnici.[25]: Někdo to "dovnitř ven" zkouší několikrát za život. A stejně neví, co chce [26]: Jasně shrnuto [27]: Před chvílí jsem s hrůzou zjistila, že na teploměru máme -12. To vypadá na konec světa

    OdpovědětVymazat
  29. Mně by nedělalo potíže zvyknout si v jiné zemi, klidně i natrvalo.  Pochopitelně by to nesměla být nějaká zaostalá země. Klidně bych žila v některé ze západních nebo severských zemích  jako  v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Švédsku, Norsku. . .
    Rozhodně bych si nevybrala Španěsko nebo Itálii.
    Jsem pro, aby všichni mladí šli do světa na zkušenou a viděli, jak to chodí.

    OdpovědětVymazat
  30. Moja sestra niekolko rokov maka v Anglicku a nie je to med. Slova, slova.. snenie, snenie o ceste a dobrom zivote brzdi skutocny zivot a radost sneho .
    Ja som posledna skupina i ked som chcela si privyrobyt v zahranici.. triezvo samozrejme.
    Len teraz opatrujem babku a dokonca som si nasla nedavno uzasneho chlapca. Tak budem poctivym pecivalom

    OdpovědětVymazat
  31. Jo, jo a ještě jednou JO! Mně z toho tekly nervy, jak si to představují tak snadně.

    OdpovědětVymazat
  32. Tak, kdybych nevěděla, co s penězma, nebyla bych proti, trošku okouknout svět, ale doma bych se jinde necítila.
    Faktem je, že čím jsem starší, tím víc lpím na rodné hroudě.
    A ti mladí? Život jinde není zdaleka to jediné, co jim připadá bez problémů a snadné jako facka.
    Skoro mě mrzí, že já už jsem z toho vyrostla.

    OdpovědětVymazat
  33. [30]: Ty jsi takový světoběžník   [31]: Tak ať ti to vydrží. [32]: Skoro jako Hurvínek válku. Realita pak leckoho překvapí.[33]: Chvíli okounět klidně. Ale pak hajdy domů.

    OdpovědětVymazat
  34. Souhlasím a sama se řadím do nějaké samostatné skupiny těch, kteří to mají promyšlené (snad). Do Ameriky ani do Londýna se stěhovat nechci ani náhodou a ani by mě nenapadlo jezdit někam kvůli dešti.

    OdpovědětVymazat
  35. [35]: Důležité je, že to máš promyšlené.

    OdpovědětVymazat
  36. Londýn je nádherný, lidi milí a žít tam byl vždycky můj sen. Ale už jen kvůli jazyku a tomu, že si opravdu neumím představit tam mít práci, kterou chci dělat, to i snem pravděpodobně i zůstane=) Alespoň co se týče vyloženě toho stěhování.

    OdpovědětVymazat
  37. [37]: Co ty víš. Jazyk se doučíš, jsi mladá a sen se ti třeba jednou splní.

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...