pátek 1. února 2013

Žába k snídani

Někteří blogeři se v poslední době pustili do sepisování svých (ne)malých denních radostí. Každý týden sepíšou sedm hezkých věcí, které je potkaly v jednotlivých dnech. Nemám moc smysl pro pravidelnost a když vím, že něco musím, tak mě to nebaví.


Proto se do podobné akce nikdy nemůžu pustit, jelikož je mi přehledně jasné, jak by to dopadlo. Dopadlo by to převelice špatně. Skončila bych hned druhý týden. Ne proto, že mé dny jsou pochmurně neradostné, ale proto, že můj poměrně výrazný sklon k lemplovitosti by se projevil v plné parádě.

Každý den mě potká něco hezkého, i když je třeba celkově den blbec. K radosti mi stačí, že ráno svítí sluníčko a řvou ptáci. Dnes jsem se musela obejít bez sluníčka a ptáčky zasuploval sousedův kohout, ale mně to stačilo. Po deseti letech mi vykvetl kaktus, od kterého jsem to vážně ani ve snu nečekala. Jeden den nic, jen kulatý ježour, a druhý den krásný žlutý kvítek. Pro mně důvod k radosti. Moji praštění ancíci se zase vytřeli, takže budu mít dalších padesát mláďátek. Sice netuším, co s nimi provedu, ale stejně mám radost. Jak je vidět, potěší mě kdejaká hloupost.

Pro škarohlídy, kteří mají pocit, že na ně každý den číhá minimálně jedna katastrofa, mám radu. Zařiďte se podle tohoto citátu:

Člověk by měl každé ráno sníst žábu. Pak už ho ten den nic horšího potkat nemůže.

28 komentářů:

  1. Nám se třeli ancící hned po zakoupení, mladejch bylo vždycky plný akvárko, ale ostatní rybky je sežraly. Teď už zůstali jen ancíci a nic....Teda ta představa sežrané žáby mne děsí, já bych to trochu poupravila že bys měla každý den otevřít dopis od finančáku s výhružkou exekuce a taky už tě nic horšího za ten den nepotká....kdepak, to je pěkná blbost. pro člověka kterej je denně na silnicích toho číhá o dost víc. A za potvory(jorky) se tobě a Teroristovi omlouvám

    OdpovědětVymazat
  2. Dopisů z finančáku otvírám každý týden docela dost. Klienti jsou prostě dárečci
    Omluvu přijímáme a odpouštíme ti

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám radost, že mi chodí šnečí pošta.
    A že moje šnečí pošta dělá  radost jiným.
    A tuten týden jsem měl bohaté ouloffky antikvární.
    Kaktus mi kvete v rabótě.
    Koukám, že mám šťastné období.

    OdpovědětVymazat
  4. Citát je to moc pěkný, neznám ho. S článkem souhlasím. Zvykla jsem si v posledním půlroce na optimismus a jsem šťastnější. Nedávno mi také k radosti několik dní stačilo pozorování mé kytky, která se "uzdravovala" po tom, co mi ji málem zabily :) A teď když budou zase kytky venku, bude krásně.

    OdpovědětVymazat
  5. Hm, myslím, že se radši obejdu bez tý žáby, děkuju pěkně. I bez žab si většinou dokážu nějakejch těch radostí vážit. I když přiznávám, že poslední dobou mám takový nic moc období... Mimochodem, o tom projektu jsem taky uvažovala, ale obávám se, že stejně jako ty na to nejsem ten správnej typ...

    OdpovědětVymazat
  6. Také mě ten projekt láká. Mám však stejný problém s tou pravidelností. ALe nakonec, vždyť článek nemusí být každý týden

    OdpovědětVymazat
  7. [5]:
    Francouzi považují žabí stehýnka za delikatesu...

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní rada :) A s tou lemplovitostí nejsi sama. Připomněla jsi mi totiž, že jsem už víc jak měsíc nepokračovala v meme. Kaktusy jsou fajn, i když mi teď zase jeden uschnul. Na pěstování kytek jsem holt expert

    OdpovědětVymazat
  9. [3]: Ouloffky ti hezky srdečně závidím [4]: Přesně tak Už aby to bylo.[5]: Dneska se u nás na dvoře objevila žába. (Nevím, jestli jsem ji článkem nepřivolala ) a Káča neměla nic jiného na práci, než ji chudinku prohánět až do zblbnutí. Tak bych případně mohla jednu žábu poskytnout. Pražáci je budou určitě těžko shánět [6]: No jo, při mojí skleroze si už za týden na nic nevzpomenu.[8]: Ty jsi taková pěstitelka jako naše Jezinka. Před měsícem mi koupila bonsaj a jednu (úplně stejnou) pořídila sobě. Nevím, jak to zařídila, ale ta její už vypadá jako koště, všechny lupínky opadaly. Té mojí se daří velice uspokojivě

    OdpovědětVymazat
  10. Při pomyšlení, že bych snídala žábu, se mi dělá šoufl.
    Také mám denně nějakou radost, ale jsem líná to zaznamenávat.

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem se k tomu projektu připojil i s tím vědomím, že pravidelnost prostě nebude. Cílem a smyslem není naučit nás disciplíně, ale vděčnosti. A já mám zač být vděčný! Ty určitě taky! Už jen za to, že máš Medvěda, ne Piš jen občas, nepravidelně a jen o tom, na co si vzpomeneš. Dobré zůstává dobrým i třeba v malé míře.

    OdpovědětVymazat
  12. Ten citát je super.
    Já mám s pravidelností taky problém, většina projektů zůstala nedokončená, protože mě to prostě přestane bavit. Uvidíme, jak dlouho mi vydrží tohle. Ale chci se do toho nutit, protože je fajn si zrekapitulovat, že ten týden nebyl zas tak hrozný a že nemám důvod depkovat a trpět ranníma víkendovíma depresema. Donutím se vždycky vidět to hezký a i když si s odstupem nemůžu už vzpomenout, co že mě to potěšilo, snažím se ze zadní části mozku vydolovat alespoň nějako prkotinu.

    OdpovědětVymazat
  13. [10]: Rosničky jsou docela hezké [11]: Asi máš pravdu. Měli bychom být vděční i za málo.[12]: Něco na tom bude. Někdy mám večer pocit, že celý den byl úplně příšerný. Možná kdybych se pořádně zamyslela, tak bych nějakou radůstku vyhrabala. Jen bezpečně vím, že bych nevydržela si to pravidelně zapisovat

    OdpovědětVymazat
  14. Především bych řekl, že ten den už asi nic horšího nemůže potkat žábu .

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Teď jsi tomu fakt nasadil korunu   To mi nedělej.

    OdpovědětVymazat
  16. Žába leze do bezu,
    já tam za ní nelezu
    kudy ona
    já na druhou stranu...     

    OdpovědětVymazat
  17. Tak mne taky napadlo, že ta žába za moje nenálady nemůže. No ale- polsední dobou jsem ráda,že se ráno mrknu do zrcadla a jsem to pořád ještě já.

    OdpovědětVymazat
  18. Jeden čas jsem se snažila udržovat každý týden rubriku Dóbro dóšli , pravda, vydrželo to pár měsíců, ale já jak mám pocit, že něco MUSÍM, tak se mi tak děsně nechce...

    OdpovědětVymazat
  19. S kaktusem se mi nedávno stalo to samé - celé roky si jen tak nenápadně stojí a vlastně člověk neví, jestli žije nebo nežije. Prostě se časem nijak nemění. Jednoho dne skutečně vypotil jeden bílý kvítek. Měla jsem z toho neskutečnou radost a byla jsem na sebe jako na pěstitelku jednoho kaktusu skutečně pyšná. Pak to říkám otci plná nadšení a co on na to? Že prý to je dost možná poslední pokus rozmnožit se před smrtí. No nezničilo by to vaši náladu? Ta jeho slova teď ve mě hlodají a i když z nich vypustím celé to kousavé symbolické posleství, které mi chtěl dost možná předat, kvetoucí kaktus už mi radost nedělá.

    OdpovědětVymazat
  20. [14]:'To nemělo chybu.
    A žábu zrovna nemusím, mně stačí marinovanej mlok.
    Je opravdu hnusnej.
    A vidím, že i ty ses inspirovala, i když jednorázově... svoje drobné radosti jsi našla. Já se pro změnu nějak špracjla. No, asi si přičtu k dobru, že jsem dnes mimořádně nepřipálila brambory. Poslední dobou tomu vaření moc nedávám a kdybych měla vařit v nějaké restauraci, vyhodí mě bez náhrady...

    OdpovědětVymazat
  21. P.S.gratuluji ke kaktusovému květu i rybičkám.
    Mohla by sis udělat svátek!
    Den kaktusového květu.
    Proč ne? Japonci slaví i třešňové květy... takže ty můžeš kaktusovej.   

    OdpovědětVymazat
  22. Kazde rano ciham na zabicku. Princeznu. Zakazdym dufam, ze si rano umyla zuby, a nesmrdi jej z huby. (Dalej ma napada neslusny rym...) Tak sa radsej s osudom udobrimva versovanie zatvorim.
    (A uz mam jednu temu na temu "stastne zazitky", nie?)

    OdpovědětVymazat
  23. [16]: A na druhé straně narazíš na hada [17]: To ti závidím. Při ranním pohledu do zrcadla velice často mívám pocit, že to vůbec nejsem já.[19]: Teď jsi mi nasadila brouka do hlavy.[20]:+[21]: Taky bych to mohla pojmout jako den plodnosti. Kaktus, rybky... [22]: Vtiskni žábě políbení
         v krásnou dívku se pak změní
         jenom bacha - ropucha
         ta se mění v zloducha

    OdpovědětVymazat
  24. zivot je spousta malych radosti vid? :)

    OdpovědětVymazat
  25. Mám stejný názor. Kdo se umí radovat z maličkostí má vzácný dar a je ušetřen závisti a žaludečních vředů
    To pojídání žáby je dokonalé, teda jako doporučení, zkoušet bych to nechtěla   

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Pokud bychom čekali jen na velké radosti, tak třeba taky strávíme celý život jenom čekáním

    OdpovědětVymazat
  27. Mně se stačilo v posledních dnech ráno vzbudit a zaradovat se, že jsem živá.

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...