neděle 30. prosince 2012

Když chceš rozesmát Boha

Mám ráda mexický film Amore perros. Možná ho znáte, možná ne, ale právě z tohoto filmu je věta "Když chceš rozesmát Boha, mluv před ním o svých plánech".


V naší domácnosti se moc plánovat nedá. Medvěd je totiž totální sabotér a plánokaz. Zásadně nedělá to, na čem se domluvíme. Naše živobytí ovšem vyžaduje určitou kooperaci, jinak vzniká nepřehledný stav věcí.

Už několikrát jsem zmínila, že nejsem žádný fanatický pořádníček, lehký chaos mi celkem vyhovuje, ale ctím určité zásady.Když mám někde být v devět, tak tam přece nebudu ve dvanáct, že. Medvěd takové detaily neřeší. Jeho "za chvilku jsem tam" může znamenat, že se objeví za deset minut a nebo taky za tři hodiny. Už jsem si na jeho velkorysý vztah k času zvykla a celkem s ním dovedu zacházet.

S čím si ale nedovedu ani po dlouhých letech soužití poradit, je Medvědova selektivní hluchota. Dost dlouho mi trvalo, než jsem odhalila, že se tváří, že poslouchá, co zrovna říkám, ale rozhodně mě neslyší. A nebo sice slyší, ale pouze něco. Většinou nějaký nepodstatný detail, meritum věci mu zůstává utajeno.

Vypracoval si důmyslný systém různého bručení a pokyvování hlavou, který používá v nepravidelných intervalech během mého rozprávění, takže neznalý člověk by mohl mylně usoudit, že naslouchá.

K této roztomilé vlastnosti má ještě jednu, stejně báječnou. Když se rozhodne informovat mě o něčem důležitém, přepne vysílání do mně utajené frekvence. Což v překladu znamená, že se pouze domnívá, že něco řekl a ve skutečnosti to říct zapomněl. Vznikají tak situace, ke kterým u nás dochází zcela běžně.

Ve čtvrtek před svátky se domlouváme (já mluvím, Medvěd pobrukuje), že v pátek se musí bezpodmínečně dojet do banky, jinak hrozí průšvih. Navečer je navíc nutné zajet k Máti, která má pro nás vychystané cukroví a peče vánočku. Pokud si čerstvou vánočku nevyzvedneme v určeném čase, vypukne přinejmenším občanská válka.

V pátek ráno se vzbudím, Medvěd nikde. Trochu znejistím, normálně vstáváme spolu. Říkám si, že šel asi zatopit. Letmý pohled z okna mi dává za pravdu, z komínu se fakt kouří. Seběhnu dolů, jako vzorná manželka uvařím kafe, nachystám štrůdl a čekám, kdy se Medvěd vynoří. Už dva roky nekouřím, takže odhadem tak po třetí cigaretě lehce znervozním. Kde, sakra, může být takovou dobu?

Nedá mi to a proběhnu barák. To není jen tak, různých prostor k nakouknutí máme opravdu dost. Zhruba za čtvrt hodiny mám jasno. Medvěd je fuč. Nejen Medvěd, ale i auto. Pokouší se o mne infarkt a dalších deset minut hledám telefon.

Telefon zvoní, Medvěd ho, jako vždy, když o něco jde, nebere. Konečně to vzal. Z jeho zcela nechápavého tónu je zřejmé, že naprosto netuší, proč se tak vztekám. Odjel ke kamarádovi (cca 80 km) spravovat quada. Včera mi to přece říkal. Neříkal. Ale jo, říkal, u odpoledního kafe. (To jsme včera vůbec neměli). Do banky? Ne, o tom nic neví. Vánočky? Taky neví a rozhodně to nestihne, mají moc práce a před osmou večer nevyjede. Doma bude nejdřív kolem desáté. Při představě, jak kolem půlnoci mámí z Máti vánočku, jsem se lehce orosila. Máti dost výrazně trvala na tom, abychom přijeli včas.

Když jsem přestala promýšlet, jak ho zabít a neskončit přitom v base, poslala jsem do banky naštvanou Jezinku. Medvěd nakonec dorazil v devět i s vánočkou a se mnou pro jistotu nemluvil ještě v neděli. Asi za trest, že neumím číst myšlenky.

25 komentářů:

  1. Velmi dobře popsané . Chápu tvé povytažené obočí, ale můžu tě ubezpečit, že to není nic zvláštního a podobné vlastnosti máme mnozí, byť v jistě ne tak vybroušené podobě. I já možná, kdybych se trochu snažil... A jen jedna faktická: Citát "Chceš-li rozesmát Boha, vyprávěj mu o svých plánech do budoucna" jsem kdysi před mnoha lety četl jako přiřčený Woody Allenovi .

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tuhle mimoverbální komunikaci u nás praktikují snad všichni. Dítka předpokládají, že jejich myšlenky čteme zcela normálně a tak se ani nenamáhají něco říkat. Když si dovolím zeptat se kde byli nebo kam jdou naštvaně odseknou že mi to přece včera říkali. Já koukám jako péro z gauuče kdy že, když se jeden po návratu z práce okamžitě odebral spát a druhý do svého pokoje z něhož vylez zase až ráno. A muž to samý. Ovšem samozřejmě za to vždycky můžu já pokud se něco důležitého neudělá nebo nezaplatí. Co se týče bezmyšlenkovitého přikyvování a neposlouchání zvlášť důležitýh informací tak v tom je také mistr nad mistry. A samozřejmě se pak hodně diví...takže už ani nic neříkám, a udělám si to podle sebe a na otázku kde jsem byla nebo kam jedu už většinou přecházím mlčením. Sáhodlouze vysvětlovat, že jsem mu včera večer říkala co mám ve městě za pochůzky prostě nemá cenu. Jediné co dokáže dodržet je ten čas, ale udržet v hlavě ty ostatní informace je pro něj nadlidský výkon....

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:
    Já tedy, po pravdě řečeno, taky občas vypustím nějakou informaci, ale to podstatné si pamatuju. Jinak bychom doma bídně zahynuli. Medvěd vůbec netuší, že existují nějaké faktury, které se musí platit a zcela jistě si nepamatuje číslo žádného našeho účtu. Kdyby mě zítra přejel autobus, tak potěš koště.[2]:
    Že by chlapská úchylka?
    Woody citát možná vymyslel, ale v tom filmu fakt zazněl. Pronesla ho Susana

    OdpovědětVymazat
  4. Tak u nás panuje dělba práce. Já vypouštím, co mi manžel říká a on má velkorysý vztah k času. Po nějaké době soužití jsem vypozorovala, že jeho "chvilkové" zpoždění trvá asi dvě hodiny. Pozvání rodičů "na oběd" tlumočím jako že nás čekají v 9 ráno čímž zaručím, že mezi 11 a 12 jsme na místě.

    OdpovědětVymazat
  5. Vždycky je třeba mít v záloze plán "bé" (tzn. katastrofický scénář).
    "Selektivní hluchota" je náramný pojem.

    OdpovědětVymazat
  6. Já se musím smát a jsem moc zvědavej, jestli sem napíše nějakej komentář i Markéta. Doufám, že ne!!! .-)))

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: To vůbec nezpochybňuji, jen jsem se vyděsil, že mám u citátu poznamenaný špatný zdroj. Pro jistotu si proto přepíšu zdroj informace na Woody (Susana) Allen .

    OdpovědětVymazat
  8. "Vypracoval si důmyslný systém různého bručení a pokyvování hlavou, který používá v nepravidelných intervalech během mého rozprávnění, takže neznalý člověk by mohl mylně usoudit, že naslouchá." Kouzelná charakteristika a celý článek také. Tebe by měli angažovat do silvestrovského programu.

    OdpovědětVymazat
  9. [4]:
    Jak je mi to povědomé [5]:
    V naší domácnosti i k plánu "bé" musí existovat ještě plán "cé". Medvěd dovede být velmi tvořivý.[6]:
    Markétka by klidně mohla na tebe něco prozradit

    OdpovědětVymazat
  10. [7]: Zkouška spojení. Neentruju.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]:
    Jako šaška? [9]:
    Celý můj život po boku Medvěda je fantastický

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: No vida, funguje to a neodentrovaná reakce na komentář mi do mailu přišla. Cesta do hlubin administrátorovy duše má zjevně správný směr!

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Společný vědecký výzkum přinesl své plody Ještě by mě zajímalo, jestli upozornění na emaily nechodilo jen tobě nebo i ostatním.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Vědeckým metodám zdar!! Lebedím si, jak to teď krásně funguje. Budu na to myslet, až budu psát nějaký veršovaný komentář, protože ten vždycky začínám na novém řádku. Odteď vložím na první řádek vždy aspoň tečku nebo smajlíka . Mimochodem, neříkal kdysi něco Malkiel, že mu informace o reakcích na komentáře nechodí?

    OdpovědětVymazat
  15. [15]: Říkal
    Tvůj objev mě ujistil v přesvědčení, že admini jsou opravdu naprosto geniální. Tedy alespoň v oblasti ztěžování života blogerstvu.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak jestli Bůh nahlíží i do naší rodiny, musí mít už ze smíchu škytavku...

    OdpovědětVymazat
  17. [2]:Asi byl ten citát tak dobrej, že ho použili i v tom filmu.
    Já viděla jen kousek a byla to zrovna ta scéna se psama. To mě tak vzalo, že dál jsem se nedívala.
    Tím neříkám, že by film nebyl dobrej.
    Jinak, k tomu neposlouchání... asi je to ve více domácnostech. Ale někdy je to docela na zabití. Fakt.
    Zkus pro změnu nemluvit se svým mužem, než aby nemluvil on s tebou.
    I když, za případnou hádku to nestojí...

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: .
    Zkus se na ten film podívat Mně psí zápasy taky vadí, ale dalo se to vydržet.My většinou s Medvědem zmlkneme tak nějak vzájemně. Chvíli si pomlčíme a pak už je to zase dobré. S ním se totiž nejde "konstruktivně" pohádat

    OdpovědětVymazat
  19. U nás je to přesně obráceně. Já sice poslouchám manžela, když mi něco vykládá, ale nějak mi to jen prolétne hlavou a nedej Bože, když se ho za chvíli zeptám přesně na to, co mi před chvílí říkal. V tu ránu je oheň na střeše, protože si myslí, že to dělám schválně.  Nedokáže pochopit,že mi to vylétlo z hlavy. Takže se přimlouvám za mědvěda, jestli to nemá podobné jako já.
    A je pravda, že já  si také myslím, že manžel čte moje myšlenky, protože  mluvím naráz o několika věcech a on se v tom pak neorientuje a dochází k nedorozuměním.

    OdpovědětVymazat
  20. Selektivní hluchotu a domnělé čtení myšlenek znám z obou stran. Občas mě udivuje, že přes to všechno naše domácnost stále funguje!

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: S Medvědem byste mohli vytvořit zajímavé duo [21]: Léta praxe udělají své

    OdpovědětVymazat
  22. To je dokonalé. Bohužel je podobných více filmů.
    Mimochodem, ten úvodní citát se mi moc líbí.
    A k pořádku - to je děsně subjektivní věc. Doma se můžou zvencnout, že přehozené věci přes opěradlo židle jsou bordel. No tak jsem celý život žila v podobném duchu s tím, jaký nejsem bordelář. Po přestěhování na kolej jsem však zjistila, že všichni ti pořádkumilovní lidé jsou na tom z pohledu mé rodiny mnohem hůř :)

    OdpovědětVymazat
  23. [23]: Všechno,i pořádek, je relativní

    OdpovědětVymazat
  24. How do I find peer reviewed articles ? = . , . - . # % ! . . & . ! . . . $ = @ - + . ^ > ^ http://essay-for-your-day.gq/133/ Biology research proposal . , . : Opposite of critical thinking . + . , . < . + > ) = ( . $ # : ( , . - ! . ?

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...