Svátky mě moc neberou

Na rozdíl od většiny lidí nemám jakékoliv svátky příliš v oblibě. Vánoce nejsou výjimka.

---

Nepatřím mezi superhospodyňky, které lstivě odhalí každou bakterii v bytě a nemilosrdně ji zlikvidují. Předvánoční hygienicko-desinfekční šílenství mě proto nechává v naprostém klidu. Ne tak moji Máti, která při návštěvě u nás dokáže během několika málo vteřin lokalizovat veškeré nedostatky a se šarmem sobě vlastním mi je okamžitě omlátit o čenich.

Zkušeným okem jsem pár dnů před Vánocemi odhadla, že přes okna je letos ještě docela dobře vidět, takže v současném deštivém počasí by je myl opravdu jen magor. Medvěd se mnou o takhle nudných tématech zásadně nekonverzuje, proto po krátké poradě s Teroristou bylo rozhoduto, že vyperu jen záclony. Kdyby Máti jen tušila, jakého prohřešku proti zavedeným uklízecím postupům jsem se dopustila, zcela jistě by mě nekompromisně vyškrtla ze závěti.

Do pračky putoval i psí pelíšek, což jeho majitel nesl velmi nelibě. Neobměkčila ho ani aviváž s vůní levandule, trucoval v botníku dvě hodiny.

Medvěd vyprané záclony vůbec nezaregistroval, pochybuju, že by si všiml, kdybych do oken vkusně naaranžovala pytle od brambor. Jen ho lehce znepokojilo, že z jeho počítačového koutku zmizela týdenní skládka prázdných kelímků od jogurtů. Za léta manželství jsem vypozorovala, že má ke kelímkům zvláštní vztah. Nerad se s nimi loučí. Rád se jimi obklopuje. Pokud už je donucen k debordelizační akci, s oblibou je ukládá do myčky, kterou v případě normálního nádobí ostentativně přehlíží.

Vánoční cukroví nepeču od doby, kdy Ajťák a Jezinka s protesty opustili rodné hnízdo a postavili se na vlastní nohy. Pečení cukroví si okupuje Máti, která peče ráda, dobře a v množství větším než malé. Dvacet druhů je podle jejího názoru naprosto základní minimum, třicet druhů zaručuje bezproblémový průběh vánočních svátků. Každý rok jsme tedy všichni obdarováni mnoha krabicemi cukrovíčka, kterým se ládujeme ještě hluboko v lednu. Protože Máti je na tomto poli nepřekonatelný mistr, považuju za zcela zbytečné se vměšovat .

Na Štědrý den se pravidelně scházíme u nás doma. Pouze Medvědí domácnost disponuje takovými prostory, že není nutné jíst na etapy a všichni se vejdeme do jedné místnosti k jednomu stolu. Pravidelně nás bývá deset, k tomu je nutné připočíst dva psy. Výtržník Terorista dostává posilu v podobě Hysterky patřící Ajťákovi se Snaškou. Letos je duo obohaceno o miminko Kačenku, která za necelý měsíc, co ji máme přibrala dvě kila a obsadila tak nejvyšší váhovou kategorii ve smečce.

Jednotlivě jsme celkem bezproblémové osoby, ve větší skupince se z naší rodiny stává poněkud třaskavá směs. V plné sestavě mívá tato směs razanci středně velké atomové bomby. Odpovídá tomu i průběh Štědrého dne.

Cibulka od brzkého odpoledne pilně otravuje, kdy už bude večeře, aby už končně mohl dorazit Ježíšek. Moudře rozprávějící mužská část osazenstva překáží v kuchyni, trousí chytré rady a odmítá se odebrat k televizi. Jezinka se Snaškou vyrábějí každá svůj bramborový salát a jsou plně zaměstnány průmyslovou špionáží. Máti v jídelně sbírá případné poslední bakterie a já se snažím nechcípnout při smažení přibližně padesáti řízků.

Končeně je hromada rybích a vepřových řízků hotová, salát už je na stole a já odnáším do jídelny mísu s opravdu vydařenou knedlíčkovou polévkou. V té chvíli Terorista s Hysterkou usoudí, že už bylo dost spaní na gauči a bylo by fajn trochu se proběhnout. Kačenku nemusí pobízet, vybíhá ochotně za nimi.

Samozřejmě mi všichni tři vletí přímo pod nohy. Mísa s polévkou opíše ladný oblouk, knedlíčky jsou rozmístěny ne zcela pravidelně po celé jídelně a já se ještě před dopadem na zem stačím pomodlit, abych ty čokly nezalehla.

Psi přežili bez nejmenší úhony, já mám jen trochu naražený zadek. Rodinka artistické vystoupení přijala s uspokojením. Váleli se smíchy.

Nu což, vyberu si z ofiny prima domácí nudle, knedlíčky uklidí psíci a polévku prostě letos přeskočíme. O to dřív může přijít Ježíšek.

Ještě se někdo diví, že mě Vánoce a ostatní svátky nijak extra neberou?