Tohle předsevzetí dodržím

Titulka je vážně hrozná

to i laik snadno pozná

---

a že čas tak rychle letí

dám si už dnes předsevzetí

nenechám se nasírat

když budu blog otvírat

Když chceš rozesmát Boha

Mám ráda mexický film Amore perros. Možná ho znáte, možná ne, ale právě z tohoto filmu je věta "Když chceš rozesmát Boha, mluv před ním o svých plánech".

---

V naší domácnosti se moc plánovat nedá. Medvěd je totiž totální sabotér a plánokaz. Zásadně nedělá to, na čem se domluvíme. Naše živobytí ovšem vyžaduje určitou kooperaci, jinak vzniká nepřehledný stav věcí.

Už několikrát jsem zmínila, že nejsem žádný fanatický pořádníček, lehký chaos mi celkem vyhovuje, ale ctím určité zásady.Když mám někde být v devět, tak tam přece nebudu ve dvanáct, že. Medvěd takové detaily neřeší. Jeho "za chvilku jsem tam" může znamenat, že se objeví za deset minut a nebo taky za tři hodiny. Už jsem si na jeho velkorysý vztah k času zvykla a celkem s ním dovedu zacházet.

S čím si ale nedovedu ani po dlouhých letech soužití poradit, je Medvědova selektivní hluchota. Dost dlouho mi trvalo, než jsem odhalila, že se tváří, že poslouchá, co zrovna říkám, ale rozhodně mě neslyší. A nebo sice slyší, ale pouze něco. Většinou nějaký nepodstatný detail, meritum věci mu zůstává utajeno.

Vypracoval si důmyslný systém různého bručení a pokyvování hlavou, který používá v nepravidelných intervalech během mého rozprávění, takže neznalý člověk by mohl mylně usoudit, že naslouchá.

K této roztomilé vlastnosti má ještě jednu, stejně báječnou. Když se rozhodne informovat mě o něčem důležitém, přepne vysílání do mně utajené frekvence. Což v překladu znamená, že se pouze domnívá, že něco řekl a ve skutečnosti to říct zapomněl. Vznikají tak situace, ke kterým u nás dochází zcela běžně.

Ve čtvrtek před svátky se domlouváme (já mluvím, Medvěd pobrukuje), že v pátek se musí bezpodmínečně dojet do banky, jinak hrozí průšvih. Navečer je navíc nutné zajet k Máti, která má pro nás vychystané cukroví a peče vánočku. Pokud si čerstvou vánočku nevyzvedneme v určeném čase, vypukne přinejmenším občanská válka.

V pátek ráno se vzbudím, Medvěd nikde. Trochu znejistím, normálně vstáváme spolu. Říkám si, že šel asi zatopit. Letmý pohled z okna mi dává za pravdu, z komínu se fakt kouří. Seběhnu dolů, jako vzorná manželka uvařím kafe, nachystám štrůdl a čekám, kdy se Medvěd vynoří. Už dva roky nekouřím, takže odhadem tak po třetí cigaretě lehce znervozním. Kde, sakra, může být takovou dobu?

Nedá mi to a proběhnu barák. To není jen tak, různých prostor k nakouknutí máme opravdu dost. Zhruba za čtvrt hodiny mám jasno. Medvěd je fuč. Nejen Medvěd, ale i auto. Pokouší se o mne infarkt a dalších deset minut hledám telefon.

Telefon zvoní, Medvěd ho, jako vždy, když o něco jde, nebere. Konečně to vzal. Z jeho zcela nechápavého tónu je zřejmé, že naprosto netuší, proč se tak vztekám. Odjel ke kamarádovi (cca 80 km) spravovat quada. Včera mi to přece říkal. Neříkal. Ale jo, říkal, u odpoledního kafe. (To jsme včera vůbec neměli). Do banky? Ne, o tom nic neví. Vánočky? Taky neví a rozhodně to nestihne, mají moc práce a před osmou večer nevyjede. Doma bude nejdřív kolem desáté. Při představě, jak kolem půlnoci mámí z Máti vánočku, jsem se lehce orosila. Máti dost výrazně trvala na tom, abychom přijeli včas.

Když jsem přestala promýšlet, jak ho zabít a neskončit přitom v base, poslala jsem do banky naštvanou Jezinku. Medvěd nakonec dorazil v devět i s vánočkou a se mnou pro jistotu nemluvil ještě v neděli. Asi za trest, že neumím číst myšlenky.

Svátky mě moc neberou

Na rozdíl od většiny lidí nemám jakékoliv svátky příliš v oblibě. Vánoce nejsou výjimka.

---

Nepatřím mezi superhospodyňky, které lstivě odhalí každou bakterii v bytě a nemilosrdně ji zlikvidují. Předvánoční hygienicko-desinfekční šílenství mě proto nechává v naprostém klidu. Ne tak moji Máti, která při návštěvě u nás dokáže během několika málo vteřin lokalizovat veškeré nedostatky a se šarmem sobě vlastním mi je okamžitě omlátit o čenich.

Zkušeným okem jsem pár dnů před Vánocemi odhadla, že přes okna je letos ještě docela dobře vidět, takže v současném deštivém počasí by je myl opravdu jen magor. Medvěd se mnou o takhle nudných tématech zásadně nekonverzuje, proto po krátké poradě s Teroristou bylo rozhoduto, že vyperu jen záclony. Kdyby Máti jen tušila, jakého prohřešku proti zavedeným uklízecím postupům jsem se dopustila, zcela jistě by mě nekompromisně vyškrtla ze závěti.

Do pračky putoval i psí pelíšek, což jeho majitel nesl velmi nelibě. Neobměkčila ho ani aviváž s vůní levandule, trucoval v botníku dvě hodiny.

Medvěd vyprané záclony vůbec nezaregistroval, pochybuju, že by si všiml, kdybych do oken vkusně naaranžovala pytle od brambor. Jen ho lehce znepokojilo, že z jeho počítačového koutku zmizela týdenní skládka prázdných kelímků od jogurtů. Za léta manželství jsem vypozorovala, že má ke kelímkům zvláštní vztah. Nerad se s nimi loučí. Rád se jimi obklopuje. Pokud už je donucen k debordelizační akci, s oblibou je ukládá do myčky, kterou v případě normálního nádobí ostentativně přehlíží.

Vánoční cukroví nepeču od doby, kdy Ajťák a Jezinka s protesty opustili rodné hnízdo a postavili se na vlastní nohy. Pečení cukroví si okupuje Máti, která peče ráda, dobře a v množství větším než malé. Dvacet druhů je podle jejího názoru naprosto základní minimum, třicet druhů zaručuje bezproblémový průběh vánočních svátků. Každý rok jsme tedy všichni obdarováni mnoha krabicemi cukrovíčka, kterým se ládujeme ještě hluboko v lednu. Protože Máti je na tomto poli nepřekonatelný mistr, považuju za zcela zbytečné se vměšovat .

Na Štědrý den se pravidelně scházíme u nás doma. Pouze Medvědí domácnost disponuje takovými prostory, že není nutné jíst na etapy a všichni se vejdeme do jedné místnosti k jednomu stolu. Pravidelně nás bývá deset, k tomu je nutné připočíst dva psy. Výtržník Terorista dostává posilu v podobě Hysterky patřící Ajťákovi se Snaškou. Letos je duo obohaceno o miminko Kačenku, která za necelý měsíc, co ji máme přibrala dvě kila a obsadila tak nejvyšší váhovou kategorii ve smečce.

Jednotlivě jsme celkem bezproblémové osoby, ve větší skupince se z naší rodiny stává poněkud třaskavá směs. V plné sestavě mívá tato směs razanci středně velké atomové bomby. Odpovídá tomu i průběh Štědrého dne.

Cibulka od brzkého odpoledne pilně otravuje, kdy už bude večeře, aby už končně mohl dorazit Ježíšek. Moudře rozprávějící mužská část osazenstva překáží v kuchyni, trousí chytré rady a odmítá se odebrat k televizi. Jezinka se Snaškou vyrábějí každá svůj bramborový salát a jsou plně zaměstnány průmyslovou špionáží. Máti v jídelně sbírá případné poslední bakterie a já se snažím nechcípnout při smažení přibližně padesáti řízků.

Končeně je hromada rybích a vepřových řízků hotová, salát už je na stole a já odnáším do jídelny mísu s opravdu vydařenou knedlíčkovou polévkou. V té chvíli Terorista s Hysterkou usoudí, že už bylo dost spaní na gauči a bylo by fajn trochu se proběhnout. Kačenku nemusí pobízet, vybíhá ochotně za nimi.

Samozřejmě mi všichni tři vletí přímo pod nohy. Mísa s polévkou opíše ladný oblouk, knedlíčky jsou rozmístěny ne zcela pravidelně po celé jídelně a já se ještě před dopadem na zem stačím pomodlit, abych ty čokly nezalehla.

Psi přežili bez nejmenší úhony, já mám jen trochu naražený zadek. Rodinka artistické vystoupení přijala s uspokojením. Váleli se smíchy.

Nu což, vyberu si z ofiny prima domácí nudle, knedlíčky uklidí psíci a polévku prostě letos přeskočíme. O to dřív může přijít Ježíšek.

Ještě se někdo diví, že mě Vánoce a ostatní svátky nijak extra neberou?

Blbům zmar

Od pátku se snažím, aby mě neranila mrtvice. Samozřejmě kvůli novému, geniálnímu vzhledu a funkčnosti titulní stránky. Nejedu v tom sama, jak jsem si všimla všeobecná nasranost (jiný výraz nelze zvolit) vládne téměř v celé naší blogosféře.

---

Najde se sice pár patolízálků, kteří se nad novým designem rozplývají blahem, ale to jsou přírodní úkazy. Ti by Velkému Vezírovi pochválili cokoliv. Snad i ranní hovínko.

Opět se ukázalo, že pokud něco funguje, je naprosto nezbytné se v tom pohrabat a urychleně vymyslet změnu. Nejlépe k horšímu. A tenhle záměr tentokrát vyšel na 110%. Vezír musel strávit mnoho bezesných nocí, než přišel na to, jak otrávit Vánoce a dny přístí statisícům lidí.

Převelice mi vadí, že z titulky zmizel výpis článků mých oblíbených blogerů. To považuju za zvrhlost. Hlavně si neumím vysvětlit, PROČ se to stalo. Chybí mi racionální důvod pro takovou změnu. Že by Vezír nechtěl, abychom si navzájem četli články? Pitomost, že.

Chytré hlavy už vykoumaly, že tato funkce se dá nahradit přihlášením na Bloglovinu. To je sice hezké, ale mě dost otravuje se pořád někde registrovat. Navíc dost dobře nechápu, proč musím navštívit jiný server, abych se dozvěděla, co se děje na blog.cz. Je to stejně praktické, jako drbat se na hlavě nohou.

Existuje určitá možnost, jak se celkem pohodlně dozvědět, co moji oblíbenci právě vytvořili. Ano, je to funkce "odběr novinek" na blogu. Jenže ne všichni ji mají v provozu.

Prosím tedy co nejvíce blogerů, aby si odběr novinek zařadili do menu. Sice se tím nevyřeší naše naštvanost na zpackanou titulní stránku, ale alespoň o sobě budeme i nadále vědět. Moc totiž nevěřím, že Vezír přizná chybu a svůj přešlap v dohledné době napraví.

Pokud se mýlím a chytí se za frňák, tím lépe.

Co jsme komu provedli?

Koukám na to jako tele

zjištění je neveselé

---

Hlavní stránka překopána

zůstala jen jména známá

Ten, kdo tohle vymyslel

v pekle by se smažit měl

Oblíbení zmizeli

panstvo, je to v ...

To byl fofr

Karolína vyletěla

rychleji než koule z děla

---

Nečasovi bouchly saze

zaplatila za to draze

A tak děvče uražené

vládu zas do krize žene

Nikdo neví, co teď bude

smějí se jen huby rudé

Sypu si popel na hlavu

Jsem dáma pokročilejšího středního věku a občas na něco zapomenu. Po pravdě řečeno, většinou zapomenu všechno, co si nazapíšu. V poslední době jsem, zdá se, postoupila do vyššího levelu a už si zapomínám i zapisovat. Ještě pár let a netrefím domů. Medvědovi to možná udělá radost, ale já jsem z téhle představy mírně rozladěná.

---

Přiznám se, že jsem zapomněla splnit slib, který jsem už hodně dávno dala Valin. Ano, Valin mi strčila do ruky letenku a posadila mě do blogového otázkového letadla. Letadlo už před hodným časem přistálo, všichni cestující vystoupili, jen já jsem zaspala. Pokud už máte otázek plný chrup, nečtěte dál, ale slib splnit musím.

1) Koho upřednostňuješ více, Jasoně a anebo Drsoně?

Rozhodně Mlsoně. Mám ho doma a dá se s ním vyjít.

2) Znáš song "Když jsem takhle po ránu točil klikou lanovky?

Znám, ale vzhledem ke svým pěveckým schopnostem nikdy nezpívám. Ani po požití teplé žemle.

3) Máš zkušenosti s tím, že pýcha opravdu předchází pád?

Několik držkobití jsem v životě absolvovala. I když jim nepředcházela vždy nutně pýcha.

4) Víš, co jsou to škrkny?

Máme jich plný barák. Jak jinak si vysvětlit záhadné mizení všeho, co není přitlučené hřebíkem.

5)Jakou bys přiřadil/a/ ke svému jménu barvu?

Jakoukoliv, která mi dle mého mínění v daný moment sluší. Ale je jich čím dál tím méně.

6)Co myslíš, je smrt definitivní konec a nebo jen začátek něčeho nám neznámého?

To vážně nevím a doufám, že se to ještě dlouho nedozvím.

7)Co si myslíš o telepatii?

Přesně to samé jako o křišťálové kouli a věštění z lógru.

8)Vidíš nějaké opravdu účinné východisko ze současného světového marastu?

Zformátovat harddisk.

9)Co bys na sobě chtěl/a/ změnit?

Nic, protože jak se znám, nadělala bych víc škody než užitku.

10)Co je pro tebe momentálně nejdůležitější na světě?

Ani sůl, ani mír, ale je to Cibule.

11)Proč jsi vlastně začal/a/ blogovat

Přišlo mi to míň zdraví škodlivé, než začít pít rum.

Howg.

Zbytečné otázky

Růža chce mít doma klid

tak se snaží pochopit

---

že správná žena doma sedí

manžela si pilně hledí

Uklízí a denně vaří

zapomenout se jí daří

že se Pepa kdesi fláká

snad šel zase na panáka

Jenže proč tak divně voní

když se nad ní k ránu skloní?

Pepovo noční courání

Růženě hrůzu nahání

Nezeptá se, radši mlčí

dál celé dny doma trčí

K čemu by jí pravda byla

sama dávno pochopila

Obyčejný den 21.12.2012

Téměř celý svět se zatajeným dechem zírá na kalendář a čeká. Prý bude konec světa. Slabší povahy podléhají panice, zahrabávají rodinné úspory na zahradě pod jabloň a loučí se s domácími mazlíčky. Otrlejší jedinci jsou nad věcí a zachovávají klid.

---

Přiznám se, že taky patřím mezi ty, kteří pátek 21.12.2012 očekávají s lehkým mrazením v zádech. Pro své obavy mám několik těžko uvěřitelných důvodů.

Nedá se říct, že bych byla vyložené nemehlo. Umím spoustu věcí. Umím háčkovat, vyšívat a uplést moc pěkné ponožky. Umím dobře vařit, ostatně metrákový Mevěd je toho chodícím důkazem. Umím rovně zatlouct hřebík a vybílit koupelnu. Rozeznám kombinačky od sikovek a poznám křížový šroubovák.

Ovšem existují i činnosti, které umím o poznání méně. Mezi ně patří přikládání do kotle ústřeního topení. Pokud zimní večery trávíte ve vyhřátém bytečku v paneláku a vůbec netušíte, proč máte teplé radiátory, zřejmě nevíte, o čem mluvím.

My, vesničani, musíme v zimě trochu přiložit ruku k dílu, abychom se ve zdraví dočkali jara a neumrzli. Ano, i k nám dorazila civilizační vymoženost v podobě plynofikace. Jenže počítat umíme i na vsi. Rozdíl mezi vytápěním plynem a nebo dřevem je v řádu někdy i desetitisíců korun.

Mezi letní kratochvíle tedy patří "dělání" dřeva, abychom v zimě mohli radostně přikládat do rodinného krbu. U nás s Medvědem nejen do krbu, ale i do kotle. Pokud Medvěd není doma, přebírám funkci vrchního kotelníka já. A v tom bývá kámen úrazu. Doslova.

21.12.2010 moje skotačení v kotelně skončilo zlomeným malíčkem na ruce. Březové poleno bylo prostě silnější než já. Mevěd zranění zkušeným okem posoudil a rozhodl, že je to jen naražené. Po noci plné poezie, kdy jsem skučela jako šakal, svou diagnozu přehodnotil a skončila jsem na pohotovosti. Sádra byla poměrně slušivá.

21.12.2011 se mi v kotelně podařilo velice šikovně vrazit nohu mezi polena a následně upadnout. Po loňské zkušenosti jsem trvala na okamžité návštěvě lékaře. Bylo to prozíravé rozhodnutí, ukázalo se, že mám zlomených několik kůstek v nártu. Sádra byla tentokrát velice otravná a navíc jsem se musela naučit pajdat s berlemi.

Nejsem nijak zvlášť pověrčivá, ale stejné datum mi trochu vrtalo hlavou. A pak se vynořily zvěsti o konci světa zrovna v den, který mám já rezervovaný pro své soukromé katastrofy. Přiznám se, že na konec světa nevěřím. 21.12.2012 se určitě lidstvu nic strašného nestane a možná se nic nestane tentokrát ani mně. Zřejmě je nějaká chyba v Matrixu a já už mám letos splněno v předstihu.

12.12.2012 jsem se při vaření lehce zasnila a probrala mě až opařená ruka. Je fakt, že mě to bolí a obden musím na převazy, ale vypadá to, že bych příští pátek mohla strávit úplně v klidu. Snad.

Jedenáctkrát pro Cirrat

Cirrat mne vyvedla z omylu. Myslela jsem si totiž, že už si na mne nikdo nevzpomene a nehodí mi rukavici v podobě nových otázek. Cirrat se ale zeptala a já odpovídám.

---

1.Když jste byli malí (definici "malí" nechám na vás), napadlo vás někdy, že budete dělat to, co teď děláte (práci/školu nebo koníčky - nechám opět na vás)?

Nenapadlo a to ani v nejhorším snu. Matematika a čísla obecně byly vždy můj úhlavní nepřítel.

2. Máte (nebo mívali jste) nějaký svůj oblíbený kus oblečení? Takový, ve kterém je vám prostě dobře? Je s ním

spojená nějaká příhoda?

Lyžařské podkolenky. Jedna je červená, druhá bílá a provází mě chladnými zimními večery už mnoho let. Medvěd barevnou kombinaci nechápe, já ano. Zbytek mi sežrala pračka.

3. Co považujete ve vašem životě za nevysvětlitelné? Chtěli byste vůbec, aby se to někdy vysvětlilo, nebo naopak ne?

To, že se mi zatím ještě daří zachovat si zdravý rozum ve všeobecně panujícím blázinci.

4. Představte si, že se potřebujete soustředit. Na práci, na učení nebo na tvorbu. Pustíte si k tomu nějakou

hudbu? A máte pro tyhle příležitosti nějaký oblíbený styl hudby, popřípadě rovnou interpreta, kapelu

nebo skladatele?

K soustředění potřebuju trochu hluku, ticho mě ruší. Budu vypadat divně, ale je mi úplně jedno, co mi k

tomu hraje. Jedinou výjimkou je Cibule a její flétna. To prchám.

5. Na jaký hudební nástroj byste chtěli umět hrát, bez ohledu na to, jestli si myslíte, že je to reálné,a

proč zrovna tenhle? Pokud už na nějaký hrajete, jak jste si ho vybrali? A je to ten váš vysněný? Pokud jste

hráli dřív a nechali jste toho, proč?

Na hřeben, protože je skladný. Hrála jsem na klavír, nehraju, protože je neskladný.

6. Všichni máte svůj specifický styl blogování a vzhled blogu. Jak jste došli zrovna k tomuhle stylu písmenek

designu? Z čeho jste vycházeli?

Ze stylu písma, který jsem začala používat na blogu mám těžkou depresi. Dozvěděla jsem se totiž, že tohle písmo

používají pouze mírně retardovaní jedinci. A to mi dělá opravdu starosti.

7. Představte si, že máte zaplacené všechny dluhy a účty a máte dost peněz na běžné výdaje (věnujte

té představě chvilku a užijte si ji). Teď si přestavte, že jste vyhráli sto tisíc korun, ale pod podmínkou, že je

musíte během 10 dnů utratit, zbylé peníze musíte vrátit, nemůžete je tedy uložit na účet nebo si je nechat

na horší časy. Nemůžete je darovat, musíte za ně něco koupit. Za co je utratíte?

Teď se budu tak hodinu tou představou kochat. Až se dokochám, vezmu sto litrů, koupím letenky a přesunu

se do Punta Cany, kde počkám, až přestane tak hnusně mrznout.

8.Jaké jídlo byste si pro sebe objednali na soukromou oslavu (třeba i té výhry)? Proč zrovna tohle?

Kopici pečeného masa, chléb pita, olivy, rajčata s mozarellou. Proč tohle? Protože mi to chutná víc než knedlíky

s omáčkou.

9. Jakou práci nebo povinnost se stoprocentně pokusíte odložit na později, pokud to jen trochu jde?

Jakoukoliv. Odkládat všechno na pak je můj velký koníček.

10 .Jaký je váš smysl pro pořádek?

Ambivalentní. Nesnáším, když se věci nevracejí na své místo a zastávám názor, že inteligent se vyzná v chaosu,

jelikož pořádek je pro blbce.

11. Ztroskotali jste sami na pustém ostrově. Je tam zdroj pitné vody, nějaké palmy a pár křovin, ryby,

písek, pár šutrů a malá jeskyně, kde můžete spát. Jakou jednu jedinou věc byste si přáli zachránit nebo najít

na ostrově?

Doufala bych, že se za nejbližší palmou vynoří Medvěd, protože s ním bych přežila i bez sirek.

Tolik tedy moje odpovědi. Podle zadání od Cirrat bych ještě měla napsat jedenáct věcí o sobě a vymyslet dalších jedenáct otázek pro jedenáct potenciálních obětí. Vyzpovídám se příště a otázky, s dovolením, nevymyslím, protože už jsem je jednou vymýšlela a to mi fakt stačilo.

Malá technická poznámka. I kdybych se na hlavu postavila, nejde mi srovnat rozházený text. Určitě to bude tou mou mírnou retardací.

Zelená slípka

To zas bude taškařice

v čele vojska je slepice

---

Vlasta zřejmě nestačila

nastupuje čerstvá síla

Karolína cpe se vzhůru

armáda má noční můru

Tahle čilá krasavice

pohnojí vše ještě více

Evropa chce ženy v čele

Kam to spěje? Do ...!

Šmejdi

Úžasem mi rozum stojí

spravedlnost asi dvojí

---

pro lid český platit bude

poslance prý máme chudé

S výplatou už nevystačí

na Kalouska těžce tlačí

odpustit by chtěli daně

zaplatíme tedy za ně

Zdá se mi to nesmyslné

ti co mají kapsy plné

čím dál víc jsou nenažraní

přitom žijí z naších daní

Vydařené mimino

Máme nové miminko

jen se bojím malinko

---

že pár týdnů uplyne

a dá si mě k svačině

Kačenka s hrdým otcem

Akvárko? Jen přes moji mrtvolu.

Tuhle lehce návodnou, přesto hodně ošklivou větičku pronesl Medvěd přibližně před dvěma roky. Bylo to v době, kdy jsem významně pronášela, jak moc by se mi líbily rybičky.

---

Medvěd moji touhu po akvárku jednoznačně diagnostikoval jako středně těžkou mozkovou disfunkci. Pokoušela jsem se sice problém s ním prodiskutovat, bylo mi však nekompromisně řečeno, že ryby prostě NE. Moje argumenty, že rybičky nedělají kravál, nevyhazují z akvárka krmení a ani nezakousnou sousedovi slepici, nebyly vyslyšeny.

Zkusila jsem usmlouvat alespoň vodní želvu, ale ani to neprošlo. V rámci udržení bezkonfliktního manželského vztahu jsem přestala loudit a na akvárko zapomněla. Ne tak Jezinka. Při první příležitosti, což byly moje narozeniny, mi doma přistála velká skleněná koule a v ní dvě krásné rybky.

Na světě byl průšvih jako hrom. Medvěd se sice neodvážil dárek vyhodit z okna, ale nelibost dával najevo dost jednoznačně. S rybičkami se nebavil, se mnou také ne. Dokonce odmítal na rybky byť jen pohlédnout.

To ovšem nebylo to nejhorší. Podstatně větší trauma mi přivodilo zjištění, že mít akvárko je sice fajn, ale nic o akvaristice nevědět je fajn o poznání méně.

Následovaly hodiny strávené pročmucháváním internetu, abych nebyla za úplnou blbku. Po pár dnech jsem měla hlavu jako pátrací balon a o rybách, filtraci, odkalování, výměně vody a krmení se mi i zdálo.

Samozřejmě, první, co jsem zjistila, bylo, že kulaté akvárium je víceméně zhovadilost. Moc prima, když ho máte doma. Ale kupodivu jsem dokázala, že moje rybičky se měly čile k světu, i když plavaly v kouli.

S ubíhajícím časem Medvěd malinko změnil názor. Přestal se tvářit, že je akvárko neviditelné a občas jsem ho přistihla, jak čučí na rybky. Zákeřně jsem využila jeho rodícího se citového vztahu k rybám a několikrát týdně jsem pronášela, že jim v té blbé kouli asi fakt není úplně nejlíp.

Řešení jsem pro jistotu nenabízela žádné. Medvěd má nejraději, když na všechno přijde sám. Nezklamal. Netrvalo dlouho a oznámil mi, že rybám v kouli nesvědčí a musí se koupit akvárium jiné. Dostala jsem přesně takové, jaké jsem vždy chtěla.

Rybky se přestěhovaly a mohl být pohádky konec.

Jenže to by Medvěd nesměl mít naprosto dementního kamaráda. Zmínil se před ním, jaký jsem zapálený rybí chovatel a že zrovna toužím po skalárech. Jaksi si nepovšiml, že jsem si mezitím dvě maličké skaláry koupila.

Medvědův slabomyslný kamarád se přihrnul k nám na návštěvu a já jsem byla rázem zralá na internaci v psychiatrické léčebně. Nepřijel sám, s ním se dostavily dva igelitové pytlíky a v nich zhruba třicet různých rybiček. Byly tam nejenom skaláry, ale i dva nádherní terčovci, ancíci, tetry a čichavci.

V první chvíli jsem vůbec netušila, co je to za druhy a byla jsem na pokraji zhroucení. Po pár hodinách na internetu jsem rybky identifikovala a rozhodně se mi neulevilo. Zjištění, že terčovci jsou háklivé bestie, které se chovají opravdu obtížně, mi na náladě a klidu zrovna nepřidalo. A zkuste nacpat rozmazlené terčovce s dalšími rybami do již obsazeného akvária. To prostě nejde.

Po chvíli rozvažování mi došlo, že Medvěda uškrtit nemůžu. Kamaráda blba taky ne. Medvěd uznal, že tohle se jim opravdu nepovedlo a do dvou dnů mi pořídil další akvárko.

Vzhledem k tomu, že o rybách nejdřív nechtěl ani slyšet, to byl solidní výkon. A teď se ještě musí tvářit, že má rybky rád. Koneckonců do baráku nám je v množství větším než malé nasadil on.