neděle 4. listopadu 2012

Přátelé, napíšeme si malý průzkum.

Přesně tuhle větu nám říkával každý týden náš profesor francouzštiny. Je to věta na první pohled úplně nevinná, tenkrát ale vyvolávala v našich řadách solidní paniku. Znamenala, že během deseti minut opět vypluje na povrch, jak jsme tupí.


Pan profesor byl malý, kulaťoučký mužík s krátkými nožkami a velkou hlavou. K mé smůle měl obrovské odstávající uši. Ty uši mě naprosto fascinovaly, protože byly proti světlu průsvitné. Profesor nám zadal záludné otázky, zmáčkl desetiminutovou časomíru a stoupl si k oknu, zády ke třídě. To byla chyba.

Místo toho, abych se věnovala nepravidelným slovesům, jsem čučela na ty jeho neuvěřitelné, silně rozptylující slechy. Z francouzštiny jsem nakonec odmaturovala chvalitebně, ale asi jen díky tomu, že od třetího ročníku jsme měli jiného profesora, jehož uši mi nenarušovaly soustředění.

Ale trochu jsem odbočila od původní myšlenky článku. Ráda bych totiž provedla malý průzkum na téma - Jak píšete blog? Tím JAK mám na mysli přibližně toto - sedíte, ležíte, stojíte, máte nějaké rituály, bez kterých to nejde, píšete v určitou denní dobu... ?

Za těch pár měsíců, co píšu blog, jsem totiž zjistila, že to není až tak jednoduché. Pokud sedím, ať už u sebe v kanceláři nebo doma u pracovního stolu, nevymyslím vůbec nic. A nic znamená opravdu totální NIC. Ani čárka, v hlavě jenom bublina.

Musím mít hrnec čaje, limonáda, voda ani kafe se mi neosvědčily. Musím ležet na zádech s notbůčkem na břiše. Musí být noc nebo velmi brzké ráno. (Přes den ostatně nemám moc příležitostí k zalehnutí.) Nesmí mi být horko a Terorista musí být bezpečně zaparkován mezi polštáři na gauči. Pokud rotuje po bytě a cvaká při tom drápky po dřevěné podlaze, plaší mi veškeré případné nápady. A hlavně - musí se mi chtít. Z přinucení (= už týden mlčím jako hrob) nevzniklo zatím vůbec nic.

Možná takhle ujetá jsem jenom já, možná je nás daleko víc.

Takže, přátelé, napíšeme si malý průzkum? Časomíru nezapínám a uši mám v normě.

44 komentářů:

  1. Aniž bych si to předsevzal, prostě se tak nějak stalo mým zvykem, že blog píšu většinou buď během doby, kdy relaxuji v posteli po raní vaně (mám rituál - probudit se, napít se, jít na wc, vyčistit si zuby, dát si vanu, jít zpátky do postele, psát blog), nebo večer, pokud sem sám, když přijdu z města, opět po večerní očistě, opět v posteli.Tedy dalo by se dovodit, že k blogu chovám podobnou úctu jako muslimové ke koránu, protože k němu zásadně přistupuji pouze čistý

    OdpovědětVymazat
  2. to ovšem platí pouze pokud necestuji mimo ČR, nebo  se ten den nemusím nějak víc věnovat té ohavné činnosti zvaná práce.Na cestách totiž bloguji v podstatě kdykoliv a kdekoliv a stejně tak mě k blogování inspirují situace, kdy mám pracovat....Takže když si to shrnu, podle časů a frekvence  mého přispívání se dá výborně zjistit kde sem a co zrovna dělám....Asi bych měl nějak změnit "vzorec"

    OdpovědětVymazat
  3. Sedím, ležím, případně jinak se válím na gauči, mám nebo nemám kafe nebo čaj, ráno, odpoledne, večer, přinejhorším v noci, při písničkách nebo televizi. Myslím, že 'kdykoliv a jakkoliv' by to asi docela shrnulo.
    Moje Múza prostě není plachá a časově se taky moc omezovat nedá...

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem arituální :)Ale taky u mě platí tvé "A hlavně - musí se mi chtít."

    OdpovědětVymazat
  5. [1]:+[2]:
    To máš pravdu, u tebe už mám celkem představu Muslime [3]:
    Ty kdybys měla omezenou, plachou Múzu, vypadal by tvůj blog úplně jinak [4]:
    Máš kliku. A maminku, nekonečný zdroj inspirace

    OdpovědětVymazat
  6. Papa Hemingway pisal po stojacky. A mal na stene zavesene: "Toto musi byt zaplatene!" Americanky, ktore poznam osobne a ktore si nevidia zrejme od nosa tvrdia, ze sa na neho podobam. Vzdy im musim zdvorilo odpovedat, ze mozno, ale ze pisem urcite lepsie nez on! A sedim pri tom. Visim. Visim na kabli. Do postele by mi sice dosiahol, ale to som este nikdy neskusal a vdaka tomu ma prepalene len teplaky alebo pyzamo. Postelne pradlo je este intaktne. Bez kablu pisem vlastne tiez len na cestach.  To sedavam na lavickach a dost sa jedujem. (Niet kam dat horiacu cigaretu!)Som zvyknuty na moju pracovnu dosku, kde mam aj popolniky. (Asi styri, pät.) Pijem, co prave dosiahnem, bez toho, aby som musel vstat a bez ohladu na kvalitu. Ked je to pivo a ztepla, tak si myslim, ze ten Hemingway vedel, preco si nesadol. Je neprijemne spat na tastature pocitaca.

    OdpovědětVymazat
  7. Aha! Este nieco: cas nehraje ziadnu rolu. Musim vycihat kazdy vhodny okamih, ked ma prave nikto nehlada. (Ked ani ja sa sam nehladam... )

    OdpovědětVymazat
  8. Musím být hlavně sama. Nemám ráda, když se mi někdo dívá přes rameno. Nikomu neukazuju, co píšu, dokud to nedopíšu a nevychytám mouchy (i když je fakt, že je někdy chytám i dva dny po zveřejnění článku ). Pak potřebuju to správné rozpoložení v případě poezie a nápad u zápisků. Na místě ani čase zas tolik nezáleží, ale musí to být můj notebook anebo speciální sešitek, ze kterého dílko přepíšu. Když to mám jinde, pravděpodobně se se svým výtvorem už nikdy neshledám.

    OdpovědětVymazat
  9. Já mám inspiraci brzy ráno, nejlépe kolem páté hodiny. Je mi jedno kolik je kolem mě lidí, snesu i rámus. On ale kolem mě tak brzy ráno nikdo není. Přes den mě tu a tam  něco napadne, ale není to žádná sláva. Večer jsem snad nikdy nic nenapsala, jenom jsem upravovala a opravovala chyby. Všechno, co dávám na blog ve večerních hodinách, je psané ráno. Na papír nebo do sešitu si zásadně nic nepíšu. Vždycky to ztratím. Často se mi ale povede uveřejnit rozepsaný článek. Nedávno se mi to stalo při  překladu německého  článku. Překládala  jsem  doslovně německý text, s tím, že ho později předělám a upravím, aby nebyl kostrbatý. Místo uložit jsem odklikla uveřejnit a vypnula počítač. Odpoledne jsem se pak zhrozila. Dokonce mi tak někdo napsal i komentář.

    OdpovědětVymazat
  10. Občas píšu i v chůzi. Ale jenom v hlavě. Když dojdu k počítači, všechno mi z té hlavy zmizí... většinou.
    Jinak píšu vsedě. Ještě bych mohla psát vkleče, ale rozhodně ne vleže, bo mám klasický stolní počítač, žádný noťas...
    Doplňkové potraviny? Občas pytlík čipsů, a většinou kafe. Turek.   

    OdpovědětVymazat
  11. Je mi jedno jak píši, nepotřebuji k tomu nějaké věci jako ty. Sedím, ležím je to jedno. Ale většinou mě napadají věci zrovna v momentech, kdy se to vůbec nehodí. Například při písemce, když s někým mluvím. Zkrátka když se potřebuji soustředit na něco úplně jiného.

    OdpovědětVymazat
  12. Já sedím v křesílku a nožky na stole, jelikož porád něco grafickýho tvořím, tak když mě něco pro čtení napadne, hodím to do poznámkovýho blogu,no a když je to podle mě publikovatelný, tak to překopíruju na blog. Já vlastně k tomu psaní přišla jako slepý k houslím, původně jsem měla grafický web, placený ruský hosting, ale rusáci odpojili úložný prostor, vyinkasovali prachy a pomalu se vytratili. Hledala jsem jiný hostování a našla blog a na něm Vás milý blogaři.. a tak se stalo, že moje grafika je odsunuta kamsi v dál..      

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to taky na sebe prásknu. Já píši vsedě u PC, mám klasiku, tak by to vleže nešlo. A myšlenky a nápady? Občas mne něco napadne, je to jedno kdy, to není podstatné, pokud je možnost udělám si poznámku. Je-li to v noci, tak si to opakuji do zblbnutí (aspoň téma), abych si to zapsala do hlavy a ráno si vzpomněla. Také se mi stalo, že jsem vstala a šla vedle do pokoje si to zapsat. A nic extra k tomu mít nemusím, ale většinou mívám odpoledne u PC kávu. Dopoledne k PC vůbec nechodím a večer sedím u telky a pletu u toho ponožky, tak to taky ne. Takže vidíš, úplně normální babka.

    OdpovědětVymazat
  14. Já střídám sed a leh ;) A pokud píšu svý obvyklý články, tak se mi pak chce něco úplně jinýho... o:)

    OdpovědětVymazat
  15. Čistě prováděcí fáze už je v pohodě, můžu psát kdekoli a v jakékoli poloze . Co je horší, chytit téma, to bývá problém. Ale jakmile nápad vyleze z ilegality a vymyslím aspoň nástin pointy, pak stačí třeba půlhodinka ve vlaku cestou z práce .

    OdpovědětVymazat
  16. Napřed musím mít myšlenku, nápad, občas to zraje i pár dní. A pak si prostě někam sednu, ke stolu nebo do postele, záleží, kde jsem zrovna nechala počítač a píšu. Bez hudby, hudba mi ruší myšlenky a nemůžu se soustředit.
    a pak se taky stane, že mám nutkání ze sebe něco vyplivnout, když mě něco rozhodí nebo tak. To nad tím pak  vůbec neuvažuju a článek nemá ani hlavu, natož pak patu

    OdpovědětVymazat
  17. Já potřebuju k psaní hlavně klid. Když ten je, jsem schopná psát v sedě i v leže, na koberci i v posteli. Dobře se mi taky píše, když jsem zababulená do deky a mám k tomu hrnek horkého čaje nebo kakaa a nějakou tu mlsku k tomu, pak to jde úplně samo -

    OdpovědětVymazat
  18. [6]:+[7]:
    Mám dojem, že ve stoje psával i Balzac.
    Od té doby, co nekouřím, mi odpadly cigaretové rituály Mívala jsem vajgly a popel všude, i v klávesnici. Ajťákovi z toho bývalo na omdlení.[8]:
    No to vůbec nepřipadá v úvahu, že by mi Medvěd zíral přes rameno. Když něco datluju a on se náhodou poblíž ochomítá, tak tvrdím, že posílám maily. Ale většinou už anebo ještě spí [9]:
    Tohle se mi povedlo naštěstí jenom jednou a od té doby jsem pekelně ostražitá

    OdpovědětVymazat
  19. [10]:
    To by ses divila, jak se "vleže" dá psát i u stolu. Jezinka na tohle byla expert. Když psávala úkoly do školy, tak mě pokaždé mohlo šlehnout. Hlavu si položila na stůl a tvořila.[11]:
    Je důležité, že tě něco napadne. [12]:
    Tvoje grafika je bezvadná. A je dobře, že jsi začala i psát, dobře víš, že k tobě chodím nakukovat

    OdpovědětVymazat
  20. [13]:
    Před spaním mě taky občas něco napadne, většinou nějaká říkanka. Jenže do rána ji spolehlivě zaspím a kdybych se ráno rozkrájela, tak si prostě nevzpomenu.
    Pleteš ponožky na čtyřech jehlicích? To už dneska mladé holky snad ani neumí [14]:
    To se vůbec nedivím Což tedy psát ve dvou?[15]:
    To ti závidím. Tohle prostě neumím. Kdyby na mě zevlili nějací cizí lidé, tak jsem v koncích

    OdpovědětVymazat
  21. [16]:
    Já pod vlivem emocí psát neumím. Většinou mě něco napadne, tak to napíšu. Ani si nic nepřipravuju dopředu. Mám to tak, že se prostě uvelebím a buď mě něco napadne a nebo si jen čtu jiné blogy.[17]:
    Kromě sezení beru všechno

    OdpovědětVymazat
  22. [19]:Ha, Jezinka na to přišla. Ale asi měla větší stůl... já kdybych položila hlavu na stůl, tak ji musím zabořit napůl do monitoru.

    OdpovědětVymazat
  23. Hej, ty mi koukáš do postele?:) Přesný - ležím na zádech s noteboočkem na břiše. většinou. někdy teda laskavě na tom pelechu sedím. vyjímečně píšu článek na mobilu do poznámek, ale to snad na návštěvě. už jsem to neudělala dlouho. a víš, kdy se píše nejlíp? Když máš dělat něco jinýho - prát, vařit, tygr dyndá kávu a něco k ní, to  mám nápadů! akorát ted mám nějaké podzimní prázdno. Nejradši čtu a spím:)

    OdpovědětVymazat
  24. Já si ho píšu nanečisto ve vaně.
    Nebo při focení (ve fotobatohu mám notýsek /čterečkovaný (sic!)/).
    Zkoušel jsem tvořiti i v kavárnách, ale na kvalitní kavárnu už v Praze těžko narazíš.

    OdpovědětVymazat
  25. [23]:
    Jo, to máš úplnou pravdu. Minulý týden, místo abych se věnovala daním, po nichž toužil finančák, tak jsem mizela hned zvečera z kanclu. Nasyslila jsem se na gauč, vzala notbůček a čumákovala jsem na blogu. Až když mi fakt hořel termín, tak jsem začala něco dělat [24]:
    Vedeš Vanu asi nikdo nepřekoná. Věř, že tady u nás v Mevědově na kvalitní kavárnu nenarazíš vůbec. Bohužel.

    OdpovědětVymazat
  26. Dříve na mě útočily inspirace k básním ve sprše (viz např. píseň Sprchuju se strašně rád: http://kucerad.blog.cz/1010/sprchuju-se-strasne-rad), za poslední dva roky spíše ve vlaku, nejčastěji když se vracím z noční (viz např. Slonice: http://kucerad.blog.cz/1203/slonice). Na blog pak přepisuji finální verze. Málokdy se mi stane, že bych sednul k počítači a z fleku nějakou báseň vypotil.

    OdpovědětVymazat
  27. [26]:
    Vlaky a voda mají zřejmě nějaké inspirativní účinky.

    OdpovědětVymazat
  28. Já píšu už nějak málo. Většina myšlenek přichází u kávy a když zrovna nejsem nepřekonatelně línej, tak jdu k počítači a napíšu na jeden zátah včechno. Přečtu si to před zveřejněním, ale stejně nic neopravuju. Myšlenek je ale nějak málo a když už jsou, tak se sejdou s leností a nic z nich nevznikne.

    OdpovědětVymazat
  29. [28]:
    To je ovšem velká škoda. Trochu se s tou lenorou poper.

    OdpovědětVymazat
  30. [28]: To znám, přijde Múza, vznikne námět tak cca na 300 normostran, ale při mé lenosti, je to lepší zapomenout, bo kdo se s tím má psát, že?

    OdpovědětVymazat
  31. [30]: Přesně tak! Kdo by to psal? A pak taky: Stejně by to nikdo nečet a nikdo by nepochopil, jak jsem to celý myslel. Když to nedovedu vyjádřit jednoduše, nebudu psát radši vůbec.

    OdpovědětVymazat
  32. Tak já píšu v sedě u normálního počítače. Důležité je, abych na to měla klid, protože když mě pořád někdo ruší, tak nic nevymyslím. A taky musím vědět o čem psát, múza je strašně důležitá, tak se snad mrška nebude schovávat a přijde, když ji budu potřebovat.

    OdpovědětVymazat
  33. [30]:
    Mám ráda tlusté knížky Tvoje by určitě stála zato.[31]:
    Sakryš, proč ten pesimismus? Vždyť k tobě chodí číst spousta lidí.[32]:
    Určitě dorazí, neboj

    OdpovědětVymazat
  34. Tak to já má napad na článek zaměrně ve chvíli, kdy nejsem u PC a ani to nevypada, že s ek němu v brzké době dostanu. Prostě zákon schválnosti

    OdpovědětVymazat
  35. Můj ranní rituál je až na tu vanu stejný jak u Kruťáka, s noťasem na kolenou jsem zabořená v peřině dokud mi nedojde baterka. Do té doby mám shlédnuto vše co potřebuji, jsem připojena na chatu s Kovbojem a přitom píšu. No píšu, spíš vypotím pár vět a cpu hory fotek. Během dne a hlavně u polední kávy je druhé kolo, to už sedím u stolu a čučíc z okna na zahradu snažím se přivolat všechny možné i nemožné nápady. Dost často též jak Vendy píšu v hlavě  když někde jdu a stejně jak jí i mě se všechno při zapnutí kompu vykouří z hlavy....teď tohle píšu na chatě, pěkně si užívám teplíčka z krbovek, hraje mi Vangelis, koukám do plamenů a čichám vůni dřeva a dřevěných briket. A relaxuju poté co jsem uhrabala a zválcovala kus pozemku po sviňském nájezdu divokých sviní.A jelikož mi umřel foťák a nechal mne ve štychu tak budu muset myslet a vymýšlet jak zaplnit mezeru v archívu. Nějakým povídáním...ale jsem ráda že to že zapomenu to co jsem chtěla psát se nestává jen mě, staré pušce ale i omladině jako je Gabriel   

    OdpovědětVymazat
  36. když mě přepadne nálada něco napsat, sedím u počítače v obývacím pokoji. svůj vlastní notebook totiž nemám.
    není to pro mě úplně ideální, protože kolem pořád někdo chodí za mými zády a trošku mě to znervózňuje, případně zbytek rodiny v téže místnosti o něčem debatuje nebo se dívá na fotbal. proto se neobejdu bez sluchátek, ve kterých mi většinou hraje Yiruma nebo nějaká jiná klidná hudba, která nejen že mi pomáhá v psaní, ale i tlumí ruch okolo
    ráda také při psaní popíjím čaj a uzobávám něco sladkého. ale to není pravidlem, to záleží, jestli doma něco sladkého je, případně je-li čas na vaření čaje

    OdpovědětVymazat
  37. [34]:
    Notýsek, Gabrieli, notýsek! [35]:
    Zapomínání mě štve, protože zapomínám i to, kam jsem si něco zapsala.[36]:
    Kdyby kolem mne někdo coural, nenapíšu ani větu. Sluchátka nesluchátka.

    OdpovědětVymazat
  38. Jelikož mám stolní počítač, bohužel se mi nenaskýtají možnosti ležet, či válet sudy s myší v ruce. Asi jsem tak trochu staromódní a upjatá, ale mám ráda svůj klid, a proto nic nenapíšu, dokud nesedím doma u sebe v pokoji na židli - o samotě a v tichosti. Většinou si k tomu uvařím pořádný kotel čaje a nasadím sluchátka, ve kterých řve písnička, kterou jsem momentálně posedlá. Stále dokola a dokola.

    OdpovědětVymazat
  39. Nejčastěji píšu v houpacím křesle, jinak taky u stolu nebo v posteli. |A nějak se mi hřeje Ntb a je mi od něj vedro.
    Z blogu dost magořím, nápady mám pořád a při všem...blog narušuje můj život v práci i při bowlingu, na procházce i při práci na zahradě či vaření...odbíhám a MUSÍM UŽ SI TO ZATRHNOUT.

    OdpovědětVymazat
  40. [38]:
    Válet sudy s myší mě teda ještě nenapadlo [39]:
    Máš úplnou pravdu, blog je příšerně vlezlá záležitost. A nic si nezatrhávej

    OdpovědětVymazat
  41. Tak co se týče mě, tak sedím u stolu. V leže jsem to zkoušela jen párkrát a nebylo to ono. Jinak články přidávám nejspíš většinou večer nebo v noci. Podle toho, jak mi vyjde čas.

    OdpovědětVymazat
  42. Tak v tomhle budu naprosto nezajímavá, proto jsem přemýšlela, mám-li se vůbec ozvat, nicméně tím aspoň vyjádřím, jak zajímavý se mi tenhle průzkum zdá.
    Nicméně spíš bych si napsala, co při psaní na blog mít nemůžu. Hmm, připadalo mi to jako moc dobrý nápad, napsat, co nemůžu, ale najednou zjišťuji, že ani to nemůžu napsat. Vlastně napadá mě jedna věc - nesmím mít nikoho za zády a ostatně nikoho v téže místnosti, kde jsem já, pakliže dotyčný mluví. Ostatní mne rozptylují, potřebuji mít na psaní absolutní klid. Jinak můžu sedět kdekoliv s čajem i bez čaje, s cukrátkem i bez cukrátka, s morčátkem za zády (v kleci) i bez morčátka (v kleci), s pořádkem i nepořádkem v pokoji a tak různě

    OdpovědětVymazat
  43. [42]:
    No vidíš, když zjistíš, co nesmí při psaní být, tak ti z toho vyjde, co být musí. A je to
    Děkuju za účast vě vědeckém výkumu

    OdpovědětVymazat
  44. nóó, tak já většinou v sedě, občas vleže, většinou však v posteli. 8) a většinou večer, nicméně pravidlo to není. a taky u toho dost často jím. nebo odbíhám snižovat stavy piškotů, kornflejků, křupek, oplatků nebo čehokoli, co je zrovna po ruce. ( mezi přednáškami / na přednáškách je pak krize, když si svačinu sním na začátku a pak jen vyhladovělá zírám do monitoru [ na druhou stranu, zírám do něj i s jídlem, takže jde spíš o jakýsi pokus o smysluplnou činost k jinak nesmyslnému zírání ] )

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...