čtvrtek 5. července 2012

Tiše závidím

Asi mi to neslouží moc ke cti, ale tiše závidím lidem, kteří mají dost volného času.


Naprosto nechápu, kde spusta z vás bere čas na to, abyste každý den vymysleli a napsali článek na blog. Já to prostě nestíhám, i kdybych si zjednala výpomoc....

Několikrát za den mne napadne - o tomhle by se dalo napsat, tohle mě zrovna naštvalo, tohle se mi líbilo.....ale tím to skončí. Večer většinou totálně chcípnu a je po psacím elánu.

Momentálně mě navíc naprosto ničí vedro. Připadám si jako leklá makrela naložená ve vlastní soli. Opravdu úžasný pocit. Dvanáct hodin v práci je prima zážitek, doma binec jako v tanku, košík nevyžehleného prádla, v koupelně nacpaná pračka připravená k zapnutí. Nástup na druhou směnu.

Medvěd domácí práce zrovna nevyhledává. Podezřívám ho, že do dnešního dne netuší, kde máme myčku. Když se vybičuje k pořádku, tak špinavé nádobí nacpe do dřezu. To je ta lepší varianta. Pokud nemá zrovna den, tak hrnky a talířky sbírám po celém bytě. Zkoušela jsem jemnou domluvu i těžký teror, oboje bez valného výsledku.

Medvědí ponožkové variace mě taky pravidelně dostávají. Asi tak sto let ho žádám, prosím, nařizuju - fusekle se nehážou do koše naruby. Zřejmě je stižen nějakým druhem podivné hluchoty, protože ty zpropadený fusky jsou naruby vždycky.
Zkusila jsem použít stejnou metodu - ponožky jsem naruby vyprala a neobrácené je vzorně uklidila do skříně. Když jsem ho druhý den načapala, jak s naprostým klidem odchází do práce ve fuseklích, které měly vepředu na špičce takovou tu nitku, protože pochopitelně byly pořád ještě obrácené, tak to jsem fakt měla nakročeno k vraždě.

Bohužel nevlastním služku a Medvěda se mi za léta manželství nepodařilo (a už nikdy se mi to nepovede) vycepovat k pořádku a probudit v něm vášeň k žehlení a luxování. No jo, můžu si za všechno sama, ale zase na duhou stranu se přiznám, že chlapi, co vyšívají dečky a občas přepláchnou záclony, mně moc neberou. Mnohem lepší je, když umí naštípat dřevo nebo parádně obložit koupelnu.

Koukám, že jsem tu právě vyslepičila pár našich rodinných tajemství...................

8 komentářů:

  1. Nejjednodušší způsob, jak si něco znechutit, je psát z musu. Pak má člověk výčitky, pak se mu nechce, protože už "to porušil", pak má ještě větší výčitky...Já jsem taky včera chtěla napsat ještě jeden článek, ale nedala jsem to. Holt počínající viróza byla silnější...Fusky, fusky, fusky. Nám se zase dlouho ztrácely, tak jsme zakoupili několik sad Ponožkodýlů (Sockodiles) - skřípnu do nich pár fuseklí jen co je servu z nohy a až pak je hodím do koše. Mají i háček na pověšení, takže jsou u sebe celou dobu praní i sušení, a pak je manžel rovnou narovná do šuplíku a volné fuskodýly zase hodí do pytlíku v koupelně. Přiznám se, že kolíčkovat zapomínám nejvíc já :)

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý zlepšovák, neznám....do naší vísky zatím nedorazil... Co není na vsi, bude možná na netu:))
    Manžel sám rovná fusky do šuplíku? Sen...Mladá generace mužů je zřejmě samostatnější.

    OdpovědětVymazat
  3. Medvedí ponožkové variace xD No to ma zabilo.
    Pekne napísané! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Fuskodýli jsou k dostání na netu. Jinak u nás je to tak nějak napůl - já vařím, on myje nádobí, on luxuje, já vytírám, on věší prádlo, já ho rvu do pračky... Nějak se nám to prostě rozdělilo samo a je to fajn. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Pokud ti dává do koše obě ponožky, nevzrušuj se. Znám rodinu se dvěma dětmi, kde z pračky vyjede  sudý počet ponožek /samozřejmě naruby/, ale z větší či menší části lichých. Liché ponožky se dávaly do sáčku s nadějí, že při dalším praní se ty zbývající najdou.  
    Sáček byl stále větší a plnější  a najde se v něm dnes  i ponožka z let batolecích a  prepubertální dítě s nohou čtyřicítkou se podivuje, že  ta nemožná ponožka se slonem nemohla být přece jeho.
    Za všechno můžou trpajzlíci.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]:
    Stejný druh trpajzlíků úřaduje i nás. Ponožek,ke kterým neexistuje protistrana, mám už plnou igelitku. Zvláštní je, že chybějící kusy se nikdy, ale opravdu nikdy nenajdou. Začínám pochybovat o zákonu o zachování hmoty.

    OdpovědětVymazat
  7. I já jsem schopný vyrazit ven v ponožkách naruby a to klidně může bejt každá jiná! Navíc neumím ani obložit tu koupelnu. Myslím, že silné osobnosti ponožky prostě neřeší. Nepotřebujeme jít s davem a nosit fusekle správně jen proto, že je to obecně přijímaná norma. Zdravím tímto medvěda!

    OdpovědětVymazat
  8. [7]:
    Ano, úplně slyším Medvěda - chlap se o fusekle nazajímá, neb má naprosto jiné priority
    Nejde mi ani tak o obecně přijimané normy, jako spíš o to, že já musím ty zpropadený fusky obracet.
    Moje babička vždycky říkala - muž je vizitkou své ženy. A já jsem ze staré školy Takže dbám, aby Medvěd do světa vyrážel řádně upraven

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...