čtvrtek 19. července 2012

Parádní ráno

Ať vstanu ráno kdykoliv, probudím se v deset,

Patří to k mému způsobu obživy - večer chodit pozdě spát a ráno nikam nechvátat. Pokud právě někoho napadla lehce dráždivá myšlenka, že se dozví pikantnosti ze života erosenky, tak bude zklamán.

Za prvé už dávno nemám ten správný erosenčí věk, protože pochybuju, že po světě běhá nějaké nadměrné množství babofilů. V kurzu jsou dívenky sotva škole odrostlé. Za druhé v naší nestřediskové vísce hampejz nemáme a rovněž se nenachází v okruhu zhruba pětadvaceti kilometrů. A uznejte, při dnešních cenách pohonných hmot a totální absenci vesnické MHD by někam dál dojížděl jenom šílenec.

Takže jsme si objasnili, čím se opravdu, ale opravdu neživím. Peníze na přežití si opatřujeme s Medvědem ve vzájemné spolupráci, a nijak extrémně adrenalinovým způsobem. Je ale fakt, že vzájemná spolupráce bývá občas poměrně náročná na nervovou soustavu. Ale o tom třeba někdy jindy....

Dneska ráno se stalo něco, co se mi nepovedlo snad posledních 10 let. Otevřu oči, jsem totálně vzhůru a budík ukazuje 5.59. Vskutku nevídané. Medvěd vedle mne chrápe, až se hory zelenají, takže se rozhodnu vypadnout z postele.

Venku je nádherně. Dokonale modrá obloha, sluníčko už vykukuje nad lesem, na plotě si udělalo ranní poradu hejno vrabců a řvou jako pomatení. Vzbudím psíka, který je evidentně otrávený a nechápe, proč takhle blbnu uprostřed noci.
U nás platí na sto procent - jaký pán, takový pes.

Po krátkých dohadech ho přesvědčím, že rozhodně neumře, když vyleze na terasu takhle záhy zrána. Vyrazíme spolu ven. Soused, ranní ptáče jako řemen, zůstává civět s otevřenou pusou a nevěřícně na mne zírá. Přestane dokonce kropit rajčata. Nevím, jestli je to způsobeno časnou ranní dobou a nebo mojí apartní noční košilkou. V té vstávací euforii jsem se poněkud zapomněla převléct. Ale přátelé, uznejte, ve svém baráku, na své terase se můžu poránu prohánět třeba ve skafandru a každému to může být zcela fuk.

Uvařím si čaj. Pejsek mi už dávno odpustil, usadil se mi na klín a tak tiše sedíme a koukáme na kytky, ptáky, sluníčko...hele, támhle je pěkně vypasený čmelák.... prostě si šťastně očumujeme to parádní ráno.

Napadá mne, že den, který takhle hezky začal, by vlastně mohl být hezký celý. Ale i kdyby se přihnaly nějaké průšvihy, tak tuhle chvilku mi nikdo nevezme. Prostě jsem se rozhodla, že dneska bude fajn.

10 komentářů:

  1. tak ať to tak máš i zítra, pozítří ...to je asi správný přístup

    OdpovědětVymazat
  2. 5:59 je takový baťoffský čas (tomu všechno končilo na devítku).
    Staročeši tomuto období říkávali kuropění.
    Kury u vás jsou?

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:
    Pokud svítí sluníčko, jsem schopná šťastně konverzovat i s lehce retardovaným úředníkem. Za pošmourna ztrácím elán...

    OdpovědětVymazat
  4. [2]:
    Kury jsou. I my mladočeši říkáváme kuropění. Občas, většinou po nějaké tancovačce, bývá vloženo i "v".

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Tancovačka dokáže zamíchat s časem, člověk pak ani neví, je-li den či noc.
    Po vloženém "V" následuje vložení "f":
    KUFRY jsou přede dveřmi.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Pročež ostražitý muž nikdy nedopustí, aby vložené "V" proniklo do veřejného povědomí. Eliminuje tak nebezpečí vyhoštění s vloženým "f".
    Velkoměsto je tutlání ráj, na vsi neututláš ani ň, natož "V".

    OdpovědětVymazat
  7. Nečekané malé radosti života.
    Když se mi podaří probudit se třeba v sedm a vstanu (mám práci převážně na odpoledne), tak najednou zjistím, že je den delší. To je taky dobré.
    Tobě asi vyšlo takovéto ranní vstávání i proto, že jsou dlouhé dny a sluníčko vstává i zapadá dřív.
    Za tmy a v zimě by tě to asi ven moc nelákalo...

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: No to máš pravdu, v zimě mám dost problém vykopat kolem poledne psa na "ranní" procházku. Já osobně asi jedu na solární baterky, protože v zimě jsem totálně vybitá:))

    OdpovědětVymazat
  9. ÚÚÚÚÚÚŽASNÉ!!!!!!!!!!!!!Škoda že jsem na mengano a na TlusŤjocha přišla až tak pozdě. Mohla jsem se bavit už dávno. Neskutečně chytré psaní. Neskutečně zábavné psaní. Trochu postraším .Když už jsem vás dva objevila,už od vás neodejdu!

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Nikdy není pozdě Takovéhle strašení se mi líbí

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...