sobota 30. ledna 2016

Čekám, až rozkvetou hrábě

Do nového roku jsem vykročila rázně, plna optimismu, elánu a s radostnou písní na rtech. Moje úvaha, že vše už půjde bez větších zádrhelů, se velice záhy ukázala jako zcela chybná. Do odvážných plánů mi zlomyslní bozi hodili vidle. Nepěkné vidle v podobě zlomené ruky.


Moji věrní čtenáři vědí, že různé průšvihy přitahuji jako ježek blechy. Celý loňský rok jsem ovšem prožila bez zásadnější zdravotní újmy, což velmi polichotilo mému sebevědomí. Bohužel to zároveň poněkud utlumilo pud sebezáchovy, který mne před sebedestrukcí v poslední době chránil.

Zlomená ruka neznamená konec světa, je ovšem převelice otravná. Snad i otravnější než můj ctihodný choť, jenž prodělal podivuhodnou meziroční metamorfózu. Narostly mu dvě hlavy s tykadélky, několik párů ručiček a v šeru zeleně světélkuje. Stal se z něj mimozemšťan. Zatím jsem nepronikla do tajů jeho podivného marťanského jazyka, takže komunikačně nám to poněkud skřípe

Jelikož jsem žena nedisciplovaná a zcela mi chybí základní smysl pro povinnost, zlomila jsem si ruku záludně ve čtvrtek, tedy před pravidelným pátečnám návratem Medvěda znaveného z toulek po Evropě. Nepřekvapilo mne, že moje zasádrovaná končetina je hluboce pod jeho rozlišovací schopností. Poněkud znejistěl až ve chvíli, kdy mu došlo, že doma nefunguje vše splavně v očekávaném zaběhnutém módu "navařeno, napečeno, uklizeno". Studená večeře a lehce zašmudlaná domácnost se přehlédnout nedaly.

V momentě, kdy bystře pochopil, že jednou rukou cibuli fakt nenakrájím a maso na guláš tvrdohlavě odmítám stříhat nůžkami, chopil se osobně výroby víkendového menu. Prozíravě jsem vyklidila bitevní pole a odebrala se s Kačenkou a Kájínkem na dlouhou osvěžující procházku. Nahánění Kájínka v šípkovém roští a přemlouvání Kačenky, aby laskavě vylezla z potoka, do kterého vzápětí rozjásaně spadl i Kájínek, se mi jevilo mnohem bezpečnější než pobyt v kuchyni. Medvěd vypadal velmi nenaloženě.

Domů jsem dorazila s promočeným Kájínkem nacpaným pod bundou, kde se mu nelíbilo a své rozčilení si kompenzoval tím, že mi cestou vyhryzal na břiše úhlednou díru do svetru. Kačenka byla rovněž pěkně otrávená, protože jí nebylo dovoleno dotáhnout si na zahradu obrovskou větev z břízy. Pomstila se hned za tři dny, když objevila zapomenuté hrábě a proměnila je na roztomilou kopičku třísek.

Kuchyně, ze které se Medvěd prozíravě odsunul neznámo kam, vypadala jako po kobercovém náletu. Kam oko dohlédlo, tam bylo nějaké nádobí v různém stupni špinavosti. Kde nebyly hnrnce, mističky, lžíce a měchačky, tam byly slupky z cibule, česneku i brambor. Nůž vkusně zapíchnutý do prkénka na maso ještě zvýraznil naprostou jedinečnost tohoto surrealistického zátiší.

Tiše jsem zaslzela, posléze zapudila vábivou představu, jak chotě nemilosrdně umlátím sádrou, a pak už mi nezbylo nic jiného, než jednoruč zlikvidovat tu spoušť. Lehce mne znervoznilo, když jsem v už vycíděné kuchyni neobjevila nic, co by vypadalo jako čerstvě uvařené jídlo. Podezření, že Medvěd využil situaci a všechno zrádně sežral sám, mě opět vrátilo k myšlenkám na hrubé násilí.

Naštěstí se Kájínek, který mezitím uschnul a zapomněl na bundové příkoří, začal věnovat své oblíbené činnosti. S nadšeným štěkáním honil po celém baráku kočku a při té příležitosti objevil na pavlači zaparkovaný hrnec s gulášem. (Důvod pobytu guláše právě zde mi Medvěd odmítl blíže objasnit). Přilákal mě randál, který udělala shozená poklička, a tak jsem stačila zasáhnout ještě před tím, než drahoušek stihnul do hrnce vrazit makovici. Myslím, že jinak by nás Medvěd stáhnul z kůže oba dva.

Večer jsem se pokoušela nic nechápajícímu choti vysvětlit, že opravdu nedisponuji početným služebnictvem, které by mi pomáhalo udržet domácnost v obyvatelném stavu. Nechci po něm, aby uklízel, stačilo by, kdyby kolem sebe neustále nevytvářel větší než malé množství nepořádku. Tvařil se, jako kdybych ho nabádala ke skoku z osmého patra.

Je mi přehledně jasné, že je vše marné. Medvěd pořádníček je nesplnitelný sen. To se opravdu dřív dočkám, že mi rozkvetou poslední zbylé hrábě.





Ano, jsem vážně šmudla. A přitom se tak moc snažím.

63 komentářů:

  1. Holka, holka .... co říct. Asi nic....

    OdpovědětVymazat
  2. Panečku, koukám, že já mám doma stádo zlatíček. Já měla jen prstík, ale ono to je fuk, pořád je to znehybněná celá ruka. A moje rodina sice nedokázala pochopit, proč nepeču vánoční cukroví, ale aspoň můj drahý tak nějak fungoval. Když byl doma.
    Přeju pevné nervy a hodně sil.
    Kdepak, není to žádná legrace.

    OdpovědětVymazat
  3. A já si říkám, že jsi od září nenapsala ani řádku, že jsi se už na psaní vykašlala a věnuješ se jiným činnostem. A hle..., ona je to pravda! Tedy..., držím ti palce jsi brzo zase fit, neuvěřitelné co člověka potká!
    Ale věř, že z tohoto se dostaneš, jsou horší věci v životě, které tě zatím ještě dlouho nepotkají.

    OdpovědětVymazat
  4. Marťanský jazyk je vskutku složitý.
    Považ, má i postbudoucí čas.Guláš na pavlači je známá surrealistická báseň jednoho neznámého žižkovského barbara.Brzy vyzdrav. Neboť na rozkvetení hrabiček jsou potřeba obě ruce.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Jen se nežinýruj... jsem holt kopyto a dobře mi tak [2]: No, já mám kolem sebe taky stádo, ale příšerek. Nevím, která je největší, dost se to střídá [3]: Měla jsem poněkud složitý rok a podzim se obzvlášť vydařil. Nejdřív musím všechno pořádně strávit, než to pustím do světa.[4]: Postbudoucí? Tak to je to ještě horší, než jsem myslela.

    OdpovědětVymazat
  6. Je pravdou, že sis dala dost velkou pauzu. A to nejen v psaní, ale i ve svých sebedestrukčních pokusech. Navíc shledávám pozitivní posun v tom, že jsi své sebedestrukční aktivity přesunula do životně méně rizikových partií těla.

    OdpovědětVymazat
  7. Neštěstí druhého jednoho vždycky pobaví, tak i já jsem se pobavila a zasmála.

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: Rozseknutou nadočnici spojenou s tou zagypsovanou rukou jsem cudně zamlčela Ale žádná tragedie, trocha krve a třídenní očumování ve špitále. Všechno totiž dělám s maximálním nasazením. Zbořila jsem se v pondělí a doma jsem vyhlížela Medvěda u studené plotny až od čtvrtka [7]: Jo, jo, nic tak nepotěší, jako když si hubu rozbije soused a ještě mu chcípne koza

    OdpovědětVymazat
  9. Určitě situace není nijak růžová, ale omlouvám se, moc jsem se bavila Nezoufej, určitě bude lépe   

    OdpovědětVymazat
  10. Já se nesmála, ale tak jsem se ujistila, jak je dobré mít po ruce pomocníčky  nejen v podobě mého muže, který když neuvaří, tak aspoň maso nakrájí, cibuli hodím do mixeru, kde stačí 3x stisknout knoflík a ona je hezky na kousky, nakonec na zamíchání, okořenění postačí jedna ruka-tedy otevřít skleničku s kořením by musel a papiňák to uvaří. Ten hrnec na balkoně míváme někdy také, kvůli vychladnutí obsahu. Držím palce, ať jsi už pojízdná, dohánět práci, o které muži netuší, že existuje není moc příjemné.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Rozseknutá nadočnice?! Takže zase hlava. To jsem tě teda hrubě podcenil. Tedy v tomto punktu zůstáváš svá, jen co je pravda.
    Teď konečně začínám chápat smysl klecových lůžek.   

    OdpovědětVymazat
  12. [9]:U Mengano stále zůstává pozitivním jevem, že ani nakřáplá hlava a zlomená ruka jí nijak neubírají na humoru. Jiný člověk už by byl dávno na antidepresivech, ale ona tyto bolestivé štrapáce zvládá s lehkostí vážky.

    OdpovědětVymazat
  13. V článku mi chybí mechanismus vzniku sádry na Tvojí ruce. A taky mi chybí vysvětlení, proč jednoručka uklidila kuchyň po Medvědovi a nezanechala ji v původním stavu

    OdpovědětVymazat
  14. Miluju tvoje články Jsem ráda, že můj milý je pořádnější než já, mám fakt štěstí, protože sama dokážu vytvářet dost velký nepořádek, nevím, co by se stalo, kdybychom to dělali oba dva
    Přeju, ať je ruka brzy v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  15. [9]: Jen se neomlouvej a klidně se bav. Mně jsou ty moje držkopády vlastně taky už k smíchu [10]: No jo, ale to by nesmělo na tu pavlač svítit odpolední sluníčko. To mě fakt zmátlo[11]: Vždyť mě znáš. Přežiju všechno a pokud nakonec skončím v klecovém lůžku, bude to z úplně jiného důvodu [13]: Mechanismus byl zcela prostý - spadlo na mne dříví z hranice. A druhá nejasnost - kdybych to neuklidila, tak pobývám mezi slupkami dodnes.[14]: Pokud binec ani jednomu z páru nevadí, tak spokojeně žijí na smeťáku a mají půlku starostí Ale aby to nevypadalo, že jsem nějaká sběračka bakterií. Naopak, ale Medvěd je ve vytváření bordelu opravdu extremista.

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Klecová lůžka jsou určena hlavně k tomu, aby si pacient sám neublížil. Což by právě na tebe dost sedělo.
    A to nám je harrypotterová Rowlingová chtěla zrušit.

    OdpovědětVymazat
  17. Moje kamarádka si v úterý zase zlomila palec u nohy, když vstávala z křesla... nějak se jí noha zaháčila do deky... no a už to bylo Tak ji posílím zápisky ze školy

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: Děkuju [17]: Na nás si nějaká potrhlá Bradavice nepřijde A náhodou loňskou statistiku mám bezvadnou - bez ztráty květinky. Nic vážného, pokud nepočítám silně pocuchanou psýchu [18]: Dnes to máte krásně jednoduché, všechno si snadno pošlete. My jsme si museli všechno opisovat, což zákonitě vedlo k tomu, že jsme na to většinou kašlali a pak byl malér

    OdpovědětVymazat
  19. Domácí práce jsou vidět, když se nedělají - říkávala moje babička.

    OdpovědětVymazat
  20. [15]:
    Dříví z hranice!
    Koho ses chytala upalovat?

    OdpovědětVymazat
  21. [19]: V novém roce jsi za to ovšem cukla hned od začátku pořádně.

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Původně se chystala upálit sama sebe. Ale na hranici už skončila spousta lidí, tudíž je to už malinko klišé. Tak na sebe ty polena jen naházela, aby byla originální.

    OdpovědětVymazat
  23. Nemaje Medvěda ni Medvědice, musím si vystačit při vytváření nepořádku sám se sebou. Právě jsem se rozhodl uklidit, ale mám potíž se k uklízení přes nepořádek dostat! Jako obyčejně moc pěkně a vtipně napsáno. Takhle pracovat s tématy, které by někdo jiný mohl brát jako námět na rádobydepresi, umíš snad jenom ty!

    OdpovědětVymazat
  24. [21]: Naštěstí nikoliv samu sebe. Pouze jsem byla v blbou chvíli na úplně blbém místě.[22]: Jsem stachanovec Už v lednu splněno na 100%.[23]: Ale houby. Za všchno můžou Kačena s Kájínkem. Káča lezla po hranici, Kájínek se motal dole, já jsem se jen snažila zabránit psímu masakru.[20]: To je svatá pravda [24]: Zcela jistě [25]: Solitérní muži mají daleko menší sklon k bordelismu než muži, kterým se za zády třepetá něžná ženská ručka. Dobře totiž vědí, že co si nakramaří, to si i sami budou muset uklidit.
    Děkuji

    OdpovědětVymazat
  25. Úžasná dámo "mengano"!
    Nejprve se "omlouvám " za svůj "nick", ale už skoro 30 let (z vojny) mám stejnou přezdívku, jako Váš muž. Nikoliv ovšem kvůli mohutnosti a výšce postavy, ale díky schopnosti prospat na vojně každou možnou chvíli (trvalý zimní spánek - lépe pak ty 2 roky utíkaly, ačkoliv později jsem se váhově i k tomu metráku přiblížil
    Váš blog jsem našel náhodou přes blog Malkielův (též nalezený náhodou). Jsem čtenář, od dětství jsem "hltal" knížky, ke kterým mě vedl můj táta. Díky jemu jsem přečetl kdeco a knih jsme měli (a dosud mám) doma docela dost hodně. Jen při dnešních cenách už si pečlivě vybírám, jakou knihu koupit. Takže děkuji internetu za možnost číst jinde a jinak. A díky netu mohu poděkovat i Vám za Vaše vtipné "fejetony" z Vašeho "psího" a "medvědího" soužití.
    Vyhýbejte se "katastrofám" a pište prosím takhle mile a úsměvně dál. Vaše články mi vždy vyloudí dobrou náladu na duši, stejně jako komentáře Vašich blogových přátel (inteligentních, milých, skvělých a mých už velmi oblíbených - mj: King Rucola, Tygr, Punerank, Arcana, Janinka, Kerria atd., atd... díky i vám všem za báječné a milé komentáře, a i Malkiel si jistě najde poděkování "mezi řádky", patří mu nejen za jeho superNOČNÍK, ale za "přívod" na Váš blog Doufám jen, že jsem ty ostatní skvělé "atd." opomenutím neurazil.
    Prokousal jsem se celým Vaším archívem a už se těším na nová dílka. Omlouvám se za dlouhý příspěvek. Psavec nejsem, ale teď mi to nedalo. Příspívat do "diskuzí" asi nebudu, ale číst budu s úsměvem dál poctivě. I komentáře. A děkuji za čistý a vtipný rodný jazyk.
    S díky a úctou    medvěd22
    PS: Škoda, že blog nepíše, nebo že Váš neglosuje Medvěd. Rád bych ho aspoň na dálku "druhově " pozdravil. Myslím, že budeme skoro vrstevníci. Vyřiďte mu prosím, že ho zdraví Takymedvěd z východních Čech. A mějte se krásně. Oba dva i všechna zvěř.
    Maléry evidentně přítahujete, tak přeji brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  26. Mengano! Konečne medzi živými! Na fotke, maskovanej sádrou máš celkom "pohledné" kolena. Tie sú - aspoň tie! - v poriadku, oder?Gute Besserung, drž sa!

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: My snad musíme být příbuzní. Já jsem vojnu prospal na dvou židlích v politicko-výchovné světnici, která v našem malém útvaru o 16 lidech sloužila současně jako jídelna a klubovna.
    Moje medvědí sklony se projevují zejména v zimním období, kdy bych nejraději zalezl do nory jako pravý medvěd a vylezl z ní až na jaře.
    Leč medvědí váhy naštěstí také nedosahuji.

    OdpovědětVymazat
  28. [28]: Jen jestli nepoužila hollywoodský trik a nejsou to kolena její snachy, na které si pro zlepšení celkového dojmu položila svoji osádrovanou ruku.

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Aj ta cela sadra je podozriva. Vzpomen len nezabudnutelny taliansky film, kde ti pani hlavni hrdinovia kradli na trhu, majuc "ruku v sadre", teda "umelu, sadrovu" ruku a volnou rukou pod kabatom zbierali zbozie z pultov. V tom case ma ten trik strasidelne ohromil...

    OdpovědětVymazat
  30. [31]:
    Vše sádrové je podezřelé - hlavně trpajzlíci.

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: Bacha na tie muchomůrky zo sádry, môžu sa ľahko rozbiť!

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Trpajzlíci jsou ze všeho nejhorší, ti vlezou všude. [31]: To naši Hnědočeši kradou i bez sádry a taky to jde.

    OdpovědětVymazat
  33. [32]:[33]:[34]: Vašim komentářům jsem se ze srdce zasmála [26]: Moc hezky vtipně podaný článek. Jdu na další

    OdpovědětVymazat
  34. [35]: Doktorka se srdcem? Zajímavá přezdívka. Má to snad naznačovat, že jiní doktoři srdce nemají?   

    OdpovědětVymazat
  35. Sláva, Mengano je zpátky! Sice poněkud pochroumaná, ale čilá a neopouští ji její humor. Přeji Ti brzké a zdárné uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  36. [27]: Děkuji za krásný komentář Velice mě těší, že jste obětoval tolik času a prohryzal se mým archive, klobouk dolů.
    Můj Medvěd glosovat nemůže ze dvou důvodů a)neví, zaplaťbůh, o blogu, b)není psavec, jeho písemný projev končí u seznamu na nákup
    Pozdrav mu vyřídím, musím jen vymyslet, kde jsem přišla k Medvědovi z východu
    Ještě jednou díky.[28]: Kolena jsou v naprostém pořádku a vzhledem k dalším tvým a Malkielovým komentářům vás oba ujišťuji, že se jedná o moje vlastní kolena. Od nikoho jsem si je opravdu nepůjčila, jsem s nimi celekm spokojená [30]: Na umělecký dojem moc nedbám [35]: Já jsem si už včera u tebe početla o orchidejích. Tak jsem ty svoje potvory vystěhovala do studené předsíně a jestli nerozkvetou, uvidí

    OdpovědětVymazat
  37. mengano, přeji Ti hodně sil a pevné kosti. Drž se, holka.

    OdpovědětVymazat
  38. [38]: Jé, opatrně s holkama - aby nedostaly rýmičku Nemělo by tam být méně, než 18-20°C přes den. Jestli šly z hodně velkého tepla, tak bych je radši postupně zvykala (pokud to jde).Já přeci na kvetení propaguji bezpečnější metodu: sklerózu

    OdpovědětVymazat
  39. [36]: Ano, nemají - jak jsi si už u mě hezky sám odpověděl. Mám tu přezdívku od svých pacientů - sama bych na něco takového asi nepřišla

    OdpovědětVymazat
  40. Houby z popela, ty jsi vstala z hrabiček!
    Marťanský jazyk je velice složitý, zdá se mi, že jím mluví čím dál více lidí, šíří se to jako mor. To už je snadnější naučit se čínsky!
    Přeji brzké uzdravení .

    OdpovědětVymazat
  41. [41]: Tvoji bláhoví pacienti ani netuší jaké štěstí mají, že zrovna ty jsi jejich lékařka. Tím samozřejmě nemám na mysli jen to srdce, ale hlavně to ostatní, co v tobě je a jaké máš schopnosti. Gratuluji. I když sám tak nějak vím, co to obnáší s tím žít a jak nelehký to někdy bývá úděl. Ale tak už to prostě je. Člověk něco vyfasuje do kolébky od sudiček, tak to holt má.   

    OdpovědětVymazat
  42. [43]:Teď na vážno (jestli to svedeš): jak tedy řešíš, když vidíš, jací jsou doopravdy nejbližší lidé kolem tebe, příbuzní?

    OdpovědětVymazat
  43. [44]: Jo, určitě to svedu i na vážno. Nejsem pouze nesvéprávným bláznem, který si ze všeho dělá jen srandu, jak by to mohlo podle mého blogu i trochu vypadat. Tím bláznovstvím se ostatně ani moc netajím, protože v profilu mám napsáno: "medicínsky nediagnostikovatelný blázen". Všechno totiž musí být v rovnováze, všechno musí mít svoji protiváhu. Plus-mínus, dobro-zlo, voda-oheň, moudrost-bláznovství, atd.
    Ale odpověď na tvoji otázku bych spíš hodil do mailu, jestli ti to nebude vadit, protože to není tak nějak určeno pro širokou veřejnost.

    OdpovědětVymazat
  44. [45]: Samo, hoď - vlastně jsem s tím tak nějak počítala A předem díky

    OdpovědětVymazat
  45. Konečně jsi se ozvala, díky za psaní. Moc jsem se těšila a přišla jsi Bohužel je to bolestivé, ale je to tak napsáno že se musím smát. Přeji brzké uzdravení.
    Moc zdraví Irma.

    OdpovědětVymazat
  46. Tedy Mengano, ty jsi opravdu velká umělkyně. Tobě ty hrábě prostě musí vykvést. Jsem ráda, že jsi živá a "relativně" v pořádku...

    OdpovědětVymazat
  47. [39]: Děkuji. Znáš mě, jistě vše přežiju a ještě mě to posílí [40]: Sklerózu mám úžasnou, kvetou mi kvůli ní neustále fialky a vánoční kaktusy. Ty jsou tak zblblé mým anarchistickým přístupem k zálivce, že kvetou téměř neustále.[42]:Průšvih ovšem je, pokud máš takového Marťana po svém boku. To je kolikrát na antidepresiva [47]: Dnes jsem se zbavila sádry, tak si teď drbu tu plesnivou ruku a lituju, že nemrzne. Schovala bych si tu krásu nevídanou do palčáku nebo ještě lépe do štuclíku.[48]: Moje babička mi občas říkávala, že kdyby blbost kvetla, tak jsem samé poupě. Tak nevím

    OdpovědětVymazat
  48. Tak tohle tu dlouho nebyla. A vida, dobří holubi se vracejí a úrazy též. Na druhou stranu, lepší zlomenina ruky než komplikovaná zlomenina kotníku... I když ani jedno není žádoucí.
    Mengano, zlati, přeji ti rychlé uzdravení, nebo se ani nenajíš. Medvědovi uznání za kotel guláše. I když, shrábnout za sebou binec a projet pod vodou či v myčce to nádobí, by se šiklo.

    OdpovědětVymazat
  49. [50]: Sádra je už po několika týdnech konečně dole. Teď se kochám plesnivou rukou a konečně začínám žít jako civilizovaná dáma Odvšivuju domácnost a hledím s optimismem do časů příštích. Jsem pevně rozhodnuta proplout celým rokem s písní na rtech

    OdpovědětVymazat
  50. Kouzelně vysvětlená tvá záludnost, že sis ručičku schválně naplánovala zlomit před velkým gruntováním. Tak ať se ti brzy bebí zahojí a jsi jako rybička.
    Jinak ti děkuji za krásnou zmínku o mé osobě a tvorbě v komentáři u Vendy. Člověk se poučí a dozví něco nového i z cizích komentářů.

    OdpovědětVymazat
  51. Podala jsi to s nadhledem tobě vlastním Dostalo mě maso,které jsi odmítla stříhat      Hele,dávej na sebe zase pozor

    OdpovědětVymazat
  52. [51]:
    Důležité je, jakou píseň zvolíš.
    Třeba taková "Ktož sú boží bojovníci"...

    OdpovědětVymazat
  53. Jak není zajištěna teplá strava a v dostatečném množství, s medvědy nejsou žerty, stávají se pak lidožraví

    OdpovědětVymazat
  54. [55]:
    Teď to off šem teď neplatí, je únor, to mají medvědi ještě zimní spánek.

    OdpovědětVymazat
  55. [52]: Vždyť víš, že se u tebe vždy divím a hlavně nechápu [53]: Dávám, jsem opatrnost sama. [54]: Mám obavy, že jako husitka bych se bacila řemdichem do hlavy [55]: U nás dpíše ženožraví [56]: Kéž by

    OdpovědětVymazat
  56. Tak koukám, že "sranda až na půdu" nepanuje jen u nás doma. Po týdnu jsem se vrátila ze špitálu, kde jsem odevzdala bez velké lítosti dělohu a docela mě odzbrojil manžel dotazem: ,,Ale v kotli budeš moct topit, ne?" Podotýkám, že máme klasický kotel na dřevo, kam se nepřikládají zrovna polínečka ale spíš pořádná polena. Topí pochopitelně děda, nemám moc chuti na návrat do nemocnice. Jo, máme to veselé. Tak hlavně hodně optimismu, pevné nervy a už žádné úrazy. Ať se ručka rychle vzpamamtuje. I když ono asi ani nic jiného nezbývá, že.

    OdpovědětVymazat
  57. Není nad šikovně zlomenou ruku Ale teď vážně, bez ruky se žije špatně, absolvovala jsem to poměrně nedávno a ještě mám v živé paměti, co všechno se jednou rukou opravdu nedá udělat. Medvědovi vzkazuju, že má být rád, že tu jednu zdravou ruku nemáte dohromady, to je totiž teprv sranda na druhou

    OdpovědětVymazat
  58. Neříkám to poprvý, ale vždycky to na mě tak dolehne: ty píšeš tak skvěle svižně a lehce. Radost to číst, ačkoli se tam kolikrát nic radostnýho neodehrává

    OdpovědětVymazat
  59. chote sadrou prast valeckem po hlave a odjed nekam tancovat. to muzes i se sadrou.

    OdpovědětVymazat
  60. [58]: Medvěd je podobně empatický jako tvůj choť. Zasádrovaná tlapka dle jeho úsudku není překážkou pro žádnou činnost. Obzvlášť pro nanošení dřeva, zvládnutí rozdováděné Kačenky, dojetí autem kdykoliv a kamkoliv...etc.[60]: Jako vždy ti musím poděkovat [61]: Pokud mi slíbíš, že mne budeš zastupovat před soudem, praštím ho třeba i dvakrát

    OdpovědětVymazat
  61. Hmm, tak oni jsou koukám chlapi skoro stejní, taky jsem měla před lety sádru, tříštivou zlomeninu pravého zápěstí a taky u nás lítaly pokličky, skoro všechno nádobí mi pomlatil za těch osm neděl.

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...