pondělí 12. ledna 2015

Čekání na bobek

Nemám ráda Vánoce. Nejen pro to všeobecně rozšířené konzumní šílenství, ale hlavně proto, že v mém okolí v tomto období poměrně pravidelně řádí prapodivné temné síly, které mi ze života dělají malé soukromé peklíčko. Kdykoliv se semele nějaký skutečný malér (skutečný, tedy ne že Kačenka ukradne naporcovaného kapra), vím, že Vánoce jsou za dveřmi.


Nejinak tomu bylo letos. Do vánočního týdne jsem nakráčela ve stavu naprostého šílenství, kdy už jsem měla všeho totálně plné zuby. Neuklizeno, neupečeno, nic připraveno, a já na pokraji sil po sérii dvanáctihodinových pracovních směn, kdy bylo nutné "zaskočit" za zaměstnance, kteří se rozhodli, že pracovat je už nebaví. A rychle sehnat nové? Utopie. Když slyším v televizi Sobotku blábolit o kruté nezaměstnanosti, nakopala bych mu s chutí trusník. Jsem zaměstnavatel a vím, že hodně lidem se prostě dělat nechce.

Malá jiskřička naděje, že bude snad konečně trochu klid, se ukázala až těsně před Vánocemi. To už jsme byli s Medvědem velice pěkně rozhádaní, jelikož pouhé míjení se mezi dveřmi, neustálý stres, kopice nevypraného prádla a namazaný chleba k obědu manželství příliš neutužují. Prskali jsme na sebe jako dvě zlostné kočky. Romantika nadcházejících svátků nám byla srdečně ukradená, pečlivě jsme se soustředili na probíhající domácí válku.

Vincent van Gogh si v záchvatu šílenství uřízl ucho. Mé rozervané duši stačilo ke štěstí ušmiknutí copu. V tvůrčím rozletu mě poněkud zbrzdily tupé nůžky, díky nimž jsem cop pižlala poměrně zdlouhavě. Výsledek byl očekávatelně příšerný. Přivolaná Jezinka se dostavila se svým kadeřnickým kufříkem a při pohledu na mou neotřelou vlasovou kreaci se zhroutila smíchy. Během přednášky o ne zcela psychicky vyrovnaných matkách opravila dílo zkázy a ze mne byl najednou zcela jiný člověk. Asi opravdu platí "dlouhé vlasy, krátký rozum", protože pod krátkým sestřihem uzrála behem odpoledne geniální myšlenka. Pečlivě jsem zahrabala válečnou sekeru a příjemně naladěná jsem očekávala Medvědův návrat na bojiště.

Léčba šokem zafungovala stoprocentně. Medvěd byl tak vyjevený z nové ženy, že naprosto zapomněl, že ještě ráno jsme byli rozhodnuti jeden druhého sežrat. Pod olivami se rozhostil klid a mír a Vánoce mohly konečně vypuknout v plné síle. Po obhlédnutí mé zdecimované domácnosti Jezinka bystře usoudila, že tentokrát Štědrý večer prožijeme všichni u ní. Mým jediným úkolem bylo napéct "přiměřeně" vepřových řízků, kapra si vyhradila dcerka pro sebe. "Přiměřeně" jsem odhadla na patnáct, protože Medvěd už od rána tvrdil, že zmírá hlady a tajně sbíral drobky od vánočky z kuchyňské linky a hrozilo, že Teroristovi v nestřežené chvilce spořádá granulky z mističky.

Přesunuli jsme se k Jezince, kde mne poněkud překvapilo kapánek husté ovzduší. Máti seděla v poklidu v obýváku a zřejmě v zájmu zachování duševní rovnováhy si četla v Atlasu hub. Jezinka místo smažení rybích řízků pochodovala po kuchyni s vařečkou v ruce a pronášela dlouhý monolog na téma "já tu holku jednou přerazím". Vysvětlení se skrývalo v koupelně, kde uslzená Cibule zírala do vany s čile plovoucím kaprem.

K večeři jsme pochopitelně měli pouze vepřové řízky a Cibulka jen zářila. Vzhledem k tomu, že ze všech našich psů byl přítomen pouze jorkšíří Terorista, nebyla vánoční atmosféra ničím narušována. Skandál vypukl až o pár desítek minut později. To už byly dárky rozbaleny, káva a víno na stole a šťastná Cibule, která dostala vytoužené lego, uhnízděná na zemi, kde se jala okamžitě stavět. Pečlivě kolem sebe rozložila drobné dílky stavebnice a požádala ještě o jeden řízek, protože jí při rozbalování dárků zřejmě vyhládlo. Terorista jí asistoval se stavěním a pilně loudil. Za chvíli se ovšem ozval řev. Nevím, jak to ti dva spolu dokázali, ale Teroristovi se podařilo s kouskem vyžebraného řízku pozřít i hlavičku legového panáčka. Cibuli málem trefil šlak. Nejdřív nářek a slzy, pak nekompromisní požadavek, aby pejsek okamžitě vrátil, co ukradl. Trvalo mi hodnou chvíli, než pochopila, že si bude muset počkat. A vůbec se jí nelíbilo, jakým způsobem jí Terorista zcizenou hlavičku vrátí.

Druhý den jsme se vyzbrojily klacíkem a šly napjatě čekat na bobek. Snad mě nevidělo moc zvědavých očí, jak se na Boží hod hned zrána zaujatě šťourám ve psím hovně.







58 komentářů:

  1. Jé, tak já Vánoce už od dětství miluju. A asi už jsi to slyšela, že vánoce nejsou vánocemi díky naklizenému bytu a krabicím napečeného cukroví, ale pro tu atmosféru tajemství, kdy se narodil "Ježíšek", pro to těšení a očekávání, pro pohodu a televizní pohádky a když se přidá i zimní počasí, nemá tato doba chybu. Když si přečtu ten odstavec s výčtem toho, jak jsi hekticky prožívala adventní dny není divu, že jsi toho měla plné zuby, o to víc oceňuji s jakou lehkostí a vtipem jsi to všechno popsala. A před příštími Vánocemi se tak nestresuj, oni přijdou stejně. Lhostejno, jak jsme na ně připraveni.   

    OdpovědětVymazat
  2. Fíha, článek bez zlámané končetiny, zaseklé kosti v krku nebo naražené kostrče!
    Když jsem četla název, tak jsem čekala příběh, jak měl Medvěd zácpu a byl protivnej. U lega jsem se pro změnu bála, kdo šlápne na kostičku lega a bude řvát bolestí... Ale tohle vypadá jako krásné klidné prožití svátků. A hlavičku legáčka vem čert.

    OdpovědětVymazat
  3. A našli rádcové hlavičku, našli?   

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherné a vtipné počteníčko o českých Vánocích. Moc pěkně napsané, zcela se mi udělalo dobře a opadaly všechny chmury. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  5. Co se týče vánoc nějak je v posledních letech (ne)snáším asi stejně tak jak ty. Nedá mi nezeptat se ješitně jak se líbil věneček?   

    OdpovědětVymazat
  6. mengano, Ty mě budeš jednou mít na svědomí. Kdybych se teď zrovna nekroutila bolestí zad, určitě bych se oddala povalování po zemi v hurónském smíchu. Měli jste tak krásné Vánoce - nakonec jsem se ještě dozvěděla, že hovno kromě štěstí, je-li vyšlápnuto, nosí také části lego panáčků, je-li klacíkem řádně přeobráběno. Mívali jsme dalmatina Falka a ten pravidelně požíral moje ponožky. Vyprané, byl to přece jenom čistotný pejsek, a já pak s takovým zaujetím sledovala, jak neporušená avšak značně zabarvená ponožka vylézá z psí zadnice. Asi potřeboval pročistit střeva, ponožky jedl pravidelně.

    OdpovědětVymazat
  7. Shrnuto a podtrženo - prožili jste klasický předvánoční shon a pak radostné rozbalování dárků. Medvěd byl nasycen, byť ne kapřími řízky. Klid a mír se rozhostil ve vaší rodině. Až tedy na Teroristův neuvážený čin.   

    OdpovědětVymazat
  8. Vcera v noci som sa u Teba "stoural" a myslel som si, ze je podozrivo dlho ticho. Az som dostal obavy! Ale vidim, ze zivot v novom roku nabral svoj navykly, pravidelny, zabehany beh...Bobek, nie je to figura z detskych TV-seriaolov?

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Doufám jen, že se příštích Vánoc dožiju. Pokud se bude opakovat letošní scénář, odeberu se do blázince. A tam mi budou nějaké Vánoce zcela ukradené [2]: Ano, máš pravdu. Posledními týdny proplpouvám v relativním fyzickém pořádku.
    Psýchu mám ovšem narušenou pořádně [3]:+[4]: Našli, našli Sice až be druhé várce, ale objevila se, potvora. Věneček sklidil zasloužené ovace [5]: To je dobře, že jsi se pobavila. Přeju hodně zdravíčka [6]: A zároveň legosírka [7]: Kdysi náš labrador, o kterých je známo, že jsou to naprosté popelnice, sežral silonové punčocháče. Nějak to neodhadl a jedna nohavice už byla sežraná a druhá mu čučela z huby a jemu se už nechtělo pokračovat. Dalo dost práce to z něj přeopatrně vytáhnout [8]: Když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně byly celkem průměrné Vánoce [9]: No, na blog (svůj i svých milých blogerů) jsem se prakticky měsíc vůbec nedostala. Chyběly síly a čas.Bob a Bobek - králíci z klobouku. Krásný kreslený Večerníček

    OdpovědětVymazat
  10. To mi řekni, proč ti čoklové žerou takovéhle věci. Dyť to není cítit po masu, ani po ničem voňavém. kdyby to aspoň rozkousali, ale oni to pitomci spolknou celé. Žolina nedávno měla zácpu a potom vytrusnila malinkatou baterii do hodinek. nevím, kde jí vzala, u nás se nic takového nepěstuje, ale skutečně jí vysr... když sbírám výtrusy do sáčku, hned jsem jí nahmátla. Tak, že už je nový rok a tudíž můžeš zahájit klidný život...

    OdpovědětVymazat
  11. No jo, já jsem si říkal, co asi s tebou je, že tě není vidět. A ty se prostě jen šťourala v hovně.
    Ještě, že se to šťourání v hovně neodehrávalo na Nový rok. To by v rámci hesla "Jak na Nový rok, tak po celý rok" mohlo mít pro tebe nedozírné následky.
    Šťourání v hovně na Boží hod by snad mohlo být považováno jen za hanobení církevního svátku. A jelikož už neexistuje inkvizice, tak by to mělo být zcela bez jakýchkoliv následků pro tebe.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Já bych ty psy teda přímo neodsuzoval, za to co občas snědí. Ani my sami totiž netušíme, co nám do našich oblíbených potravin namele náš chemicko-potravinářský průmysl.   
    Když to vezmu z estetického pohledu, tak mi připadá příjemnější spolknout baterku do hodinek, než cosi namletého z drůbežích paznehtů. Přičemž výživná hodnota u obého bude asi tak stejná.

    OdpovědětVymazat
  13. Poslední věta mě rozesmála nahlas Paráda, tvoje články mě prostě baví

    OdpovědětVymazat
  14. Já myslela, že se čekalo na bobek vnučky! To by mi nenapadlo, že pejska! Ale v rodině Medvěda se může čekat i na bobek kdovíkoho, že? Tam je sranda celoročně!   

    OdpovědětVymazat
  15. Oproti loňsku to byla selanka. Jak jsem si tak připomněla štafle místo vánočního stromku, tak si myslím, že jsi letos měla celkem vydařené Vánoce. Nebýt Teroristy, byla by to nuda.

    OdpovědětVymazat
  16. Prostě legobobek! Kdysi jsem taky míval tendenci brát Vánoce jako věc spíše infarktovou. To už je ale dávno pryč a došlo mi, že to kouzlo je schované v něčem úplně jiném, než v tom, že se všechno stihne připravit na jedničku.

    OdpovědětVymazat
  17. " Trošičku zatlač !!!... jen drobek !"( rodina čeká na bobek , -
    strýc totiž spolknul  kvedlačku ! )
    " Dejme mu něco na sračku !"
    ( křičí děd ) " V tváři už  zelená !"" Vyjde-li kvedlačka dřevěná ??
    ... zatlač !!" ( křičejí na něj )V tom ze strýce vyběhly  sáně !!
    ... dospělí všichni jsou vyděšeni, -
    děti jsou naopak potěšeny !

    OdpovědětVymazat
  18. [11]: U toho našeho bambuly se ničemu nedivím. On nekouše vůbec nic. Prý to jorkšíři dělají snad všichni. Všechno bez přemýšlení zhltne. Radši by se udávil, než aby kousal. Myslím, že ta hlavička byla v nebezpečné blízkosti kousku říszku, který mu Cibule hodila.
    Dnes máme teprve třináctý den z nového roku a zatím nemám moc pocit, že by rok přehnaně hýřil klidem a pohodou. Zoceluju si nervy a vyčkávám věcí příštích. Medvěd se mi malinko pomátl [12]: Občas do hovna, ať už skutečného nebo pomyslného, šlápnu, šťourání klacíkem mělo premiéru. Máš pravdu, křesťanská církev je k hanobení poměrně tolerantní [14]: Těší mě, že ses pobavila [15]: Sugr, věř mi, že mi občas smích dojde. Ale zjistila jsem, že když mám převést "na papír" i docela neveselý zážitek, vyleze mi z toho to, co tady povětšinou čtete [16]: Vlastně máš pravdu I když letos po tom skoro měsíci neuklízení jsem měla doma taky převelice útulno [17]: Rozhodně nepatřím k předvánočním hysterickým uklizečkám a pekařkám cukroví. V tom s tebou zcela souhlasím, Vánoce jsou o atmosféře, klidu, vypadnutí z každodenního stresu. Letos to do poslední chvíle vypadalo, že nic takového se u nás konat nebude.[18]: Metamorfoza kvedlačky v sáně by mohla být zajímavým impulsem pro naši chřadnoucí ekonomiku. Až se toho chytí nějaký šikovný podnikatel, bude hned spousta nových pracovních míst

    OdpovědětVymazat
  19. To mi připomíná, že jsem podobné vánoce zažívala také a jsem moc ráda, že už to mám (snad) za sebou. Úplně vidím sebe sama.
    Šťourání v psích výkalech jsem také párkrát absolvovala.
    Snad příští vánoce budou pohodovější.

    OdpovědětVymazat
  20. Hahaha, čekání na bobek pobavilo. Alespoň je vidět, že v tom nejsem sama. V neděli jsem tři čtvrtě hodiny čekala a povzbuzovala našeho psa k položení kabelu. Měli jsme totiž vyrazit přes ves do lesa za našima s termoskou s čajem a byl jeho čas. Po předchozích zkušenostech, kdy pes vždy vykonal svou potřebu na návsi, jsem usoudila, že nevyrazíme, dokud nebude hotovo. Tak jsem čekala a čekala, proháněla psa po zahradě jak nadmutou kozu a pořád nic. Vsadím se, že čekal na náves. Nakonec mi došla trpělivost, psa šoupla zpět do ohrádky a hned to šlo.

    OdpovědětVymazat
  21. Jó Vánoce, svátky klidu, míru a pohody .
    Docela živě si pamatuju, jak jsem špejlí probírala hovínka prvorozeného, když spolkl tu největší plastovou placku ze hry Blechy. No a druhorozený, ten si vzal zase na paškál plastové kuličky z pistole .

    OdpovědětVymazat
  22. Vánoce jsou super. Největší sranda je, že to konzumní šílenství je vlastně jen naše hloupost jako ústupek vůči dětem. Právě děti jsou těmi kdo rozjíždí kola žádostí o hračky a další věci, které dostanou naservírované v reklamách a letácích, co na ně denně působí. Takže to hlavní je vychovat si skromné děti a nepropadat panice, že pod stromečkem nebude všechno co si dítě vymyslelo a nebo že ta hromada dárků nebude dostatečně veliká. Když tyhle žádosti a taky lákadla z obchodů ustojíme, užijeme si klasické tradiční vánoce s pečením cukroví, zdobením i pohádkami v televizi.
    To co mi vadí víc, je právě to honění se v práci před vánoci kvůli navýšení úkolů spojených s koncem finančního roku. Furt všude říkám, že ten konec finančního a tedy daňového roku by vůbec neměl být spojen s tím kalendářním. Měl by být třeba koncem února. Pak by před vánocemi byl větší klid.

    OdpovědětVymazat
  23. Naprosto kouzelný článek. Velmi mě zaujalo stříhání copu, dělám to podobně, ve stresových situacích pociťuji silnou touhu po okamžité proměně a bohužel se většinou chopím právě nůžek. Výsledky bývají pozoruhodné a rozporuplné, ovšem můj muž je mimořádně nevšímavý, nevšiml si ani když jsem si obarvila obočí barvou na vlasy - i když to nedoporučují - a zapomněla barvu včas umýt. Několik dnů jsem silně připomínala Brežněva, ovšem můj muž neviděl žádný rozdíl.   Mám být ráda, nebo se bát.

    OdpovědětVymazat
  24. A našli, rádcové, našli     

    OdpovědětVymazat
  25. Také si myslím, že ve srovnání s těmi loňskými, byly u vás letošní Vánoce docela pohodové.

    OdpovědětVymazat
  26. Ještě, že jste hlavičku našli. Jo, Vánoce, to je vždycky pohodička. P.S. V zájmu duševní rovnováhy už 15 let nikoho nezaměstnávám. Stačí mi manžel.

    OdpovědětVymazat
  27. [20]: Já si raději nedělám přílišné naděje. Vánoce jsou u nás prostě jaksi začarované [21]: leckterý pes zásadně nedělá to, co od něj pániček očekává. Mám s tím poměrně dost bohaté zkušenosti [22]: Tvým synkům zřejmě chybí nějaký plastový vitamín [23]: Reklamy na hračky pro děti jsou čistokrevné zlo a ďáblův výmysl. Prudící potomek, který vytrvale loudí nějakou nebetyčnou blbost, kterou vidí v reklamě a která stojí pomalu jako menší ojeté auto, je fakt moc prima [24]: Mně většinou zatím stačilo nůžkami trochu pořádit v ofině. Tentokrát bylo duševní pohnutí opravdu důkladné
    Pravda, chlapi někdy dokáží být slepí. Jednou jsem změnila barvu vlasů dost výrazným způsobem a choť vůbec nezabral. Asi až tak po třech týdnech se mě u oběda zeptal, jestli nejsem ostřihaná Málem mě kleplo. Tentokrát měl zřejmě poněkud zjitřené smysly a zabral na první dobrou [25]: Našli, umyli a vrátili do krabice [26]: Proti loňsku idylka Jen ten měsíc před stál za starou bačkoru.[27]: Nemůžu se dočkat dne, až opravdu nikoho nebudu muset zaměstnávat. Vážně mi to neuvěřitelně drásá nervy. Asi jsem v poslední době neměla moc štěstí na normální lidi.

    OdpovědětVymazat
  28. Ešte raz sa musím vrátiť k tomu slovu "bobek". Terorista si sadol na bobek aby vypustil bobek a v ňom sa našiel Lolek. (Nebol aj Bobek a Lolek nejaký detský film?)Ináč super napísaný článok, ako vždy.

    OdpovědětVymazat
  29. [28]:/24 Nebyl to ten fialový přeliv, o němž jsme se už jednou bavily při příležitosti mého přiznání se k jasně oranžovému pruhu vlastní výroby v místě šedivé pěšiny? Mým mužem taky nebyl zpozorován, jen holky se mohly umlátit smíchy.

    OdpovědětVymazat
  30. Víš, že se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok, že jo?

    OdpovědětVymazat
  31. [24]:Absolutně logické. Problémy, které řešíme musíme do detailu analyzovat a tedy si i každého detailu všimnout. Pokud ovšem jde o naši partnerku, tu neanalyzujeme vůbec, ale naopak se u ní řídíme jen tzv. intuicí, tedy z neurologického hlediska jen porovnáním aktuálního obrazu s hromadou již "nakoukaných" obrazů v minulosti. Při tomto způsobu porovnávání jen mozek vnitřně na základě nevědomých metrik (tedy nezávisle na vědomí) určí míru odlišnosti aktuálního stavu od toho v minulosti "nakoukaného". Barva obočí způsobuje jen minimální rozdíl proti nakoukanému minulého stavu a tedy představuje opravdu jen minimální rozdíl pro zaregistrování změny, zvlášť když jde jen o typické tělové barvy (plavá, hnědá, černá). To co má ovšem velký vliv na celkový výsledek těch metrik nejsou barvy, ale hlavně tvary a proporce. Proto muž velice rychle reaguje na nové špeky (nebo naopak úbytek špeků) na partnerce, ale vůbec ho nevzrušují nové barvy. Ženy mají tohle přesně obráceně. Proto taky chlap nechápe, že ženská stráví třeba hodinu líčením, což z jeho pohledu nezachrání vůbec nic, když si už nechala narůst šest kilo špeků (a tedy vylítla daleko od ideálu). Z jeho pohledu by tu hodinu měla radši věnovat pořádnému cvičení.

    OdpovědětVymazat
  32. Děkuji za zajímavou, podnětnou a nekompromisně logickou analýzu.

    OdpovědětVymazat
  33. [33]:Není zač. Lidský mozek je prostě zajímavý stroj. Proto doporučuju knížky od doktora Františka Koukolíka.

    OdpovědětVymazat
  34. Krásně napsané a tolik výstižné...jsem také zaměstnavatel a také nemám ráda vánoce.O nezaměstnanosti bych napsala dnes rozsáhlou diplomovou práci pro tucet studentů sociologie, protože moje osobní zkušenost velí, že lidé pracovat nechtějí a stát je v této nečinnosti podporuje včetně lékařů, kteří je nechají válet doma na gauči s ničím   

    OdpovědětVymazat
  35. [35]:Jako správně potrefenej zaměstnavatel se napřed utíkejte zeptat do nejbližší školy, proč mají děcka vánoční prázdniny od 20 prosince až do 4 ledna. Pak možná i vám, zaslepené, dojde, proč vlastně ti lidé spěchají domů ke svým dětem.
    Já sám tvrdím, že vánoce jsou nejhůř prošustrované dny volna v absolutně nejhorší části roku. Je zima, pořád tma, přitom ještě skoro žádný sníh. Kdyby ta děcka tohle volno dostala radši v květnu, byla by to jiná paráda.

    OdpovědětVymazat
  36. [36]:Nejsem ničím potrefená, vím, kdy mají děti volno a kolikrát do roka, bohužel jsem psala o zkušenosti během roku a né o vánocích.

    OdpovědětVymazat
  37. A víš co? Líbí se mi, že tobě se protentokrát vůbec nic nestalo, myslím tím opravdický úraz Ale naprosto živě a v barvách jsem si představila klacek rýpající se psím bobanu       

    OdpovědětVymazat
  38. [29]: To nebyl Bobek ale Bolek To byl taky nějaký kreslený seriál, mám dojem polský.[30]: Fialový přeliv jsem si nikdy naštěstí nevyrobila. Jednou jsem ze sebe udělala velmi pěknou mrkev, mám dojem, že jsem se tady s tím svěřila. Ale přešla jsem z přírodní blond barvy k tmavšímu odstínu, podle mne to byla dost výrazná změna, ale Medvěd byl v klidu [31]: Jestli to znamená, že celý rok bude na ho..., tak moc radost nemám [35]: Tak, tak, zlatá slova. Opravdu bych přála těm různým mudrlantům, kteří přesně vědí, jací jsou drobní zaměstnavatelé parchanti, aby si to vyzkoušeli na vlastní kůži [38]: Letošní rok nebude o úrazech, budu velmi opatrná. Ale nevěřím, že by mne nepotkaly katastrofy z jiného soudku. Mé okolí se určitě postará Bohužel při tom šťourání v bobku jsem nebyla neviditelná, jak jsem si marně přála. Jedna zvídavá sousedka se Jezinky ptala, cože to tam maminka poránu dělala

    OdpovědětVymazat
  39. [39]:[29]: Myslim, ze bobek alebo Bolek, oboje je strasne. Polsky film uz vobec nie, nemam rad, nejako...Okrem dvoch velikanov, Andrzej Vajda a ten druhy, ako sa ten volal? (Zabudol som, tie tri farby urobil, no to je ale fuk, oder?) HLlvne, ze ten "psi bobek" fungoval! Krasny vikend Ti prajem.

    OdpovědětVymazat
  40. Jak na boží hod, tak po celý...

    OdpovědětVymazat
  41. [36]:No a teď si představte, že já jsem naopak takový zaměstnanec, že když vidím, že je fakt krize a deadline se blíží, obětuju celý víkend a buším v práci. Sám od sebe. To je sen co?
    Ne zrovna kritické záležitosti, které ode mne moje rodina očekává, musí počkat. Úspěch mého zaměstnavatele je v prioritách hned za zdravím a možná ještě opravdu velkou nespokojeností (kdyby se to opakovalo moc často) mé rodiny a taky za zdravím mne samotného. Jsem opravdu hodně loajální a flexibilní. Ovšem má to samozřejmě i druhou stránku věci. A tou je dobrý plat, za který si ten zaměstnavatel tu maximální loajálnost opravdu zaslouží. A tahle druhá stránka velkému množství podnikatelů u nás prostě chybí. Cítí, že je hodně nezaměstnaných a tak ty peníze nepovažují za důležité. Pak se ale nemůžou divit, že dostali jen to co si zaplatilli. A je úplně jedno, kolik jiných nezaměstnaných čeká za dveřmi.

    OdpovědětVymazat
  42. [42]:Tohle je samozřejmě reakce na [37]:Beallara

    OdpovědětVymazat
  43. Zlati, ty nikdy nezklameš.
    Ušmiknuté vlasy? Tys měla dlouhé vlasy? Ale zase, jak dobře se ti teď udržují, jak lehce se umývají, s jak malým množstvím šamponu, a jak rychle schnou... Někdy se hodí, vzít do rukou nůžky. Třebas tupé.
    Vánoce se teda pořádně vyvedly! A jak to dopadlo s kaprem? Dostal nakonec paličkou do hlavy nebo jste ho zhrzeně vypustili zpátky do řeky či do rybníku?
    Cibulka dostala první lekci, že v životě není nic lehké a že některé věci končí v... místech neetických. Snad se povedlo onu figurku najít. A umýt a vysušit.
    Jinak, doufám, že doba povánoční už byla mírumilovná a doba ponovoroční už je zase v polném proudu. A považ, že za necelých dvanáct, nebo vlastně už jedenáct měsíců, tu máme zase vánoce.

    OdpovědětVymazat
  44. [42]: To je mnohdy pravda, taky jsem jeden čas pracovala ve firmě, která jaksi neproplácela přesčasy (protože nastolila zvyk, že se odepsal odchod v pravidelných 22.00 hodin - a že se tam dělalo ještě do půl jedné, do půl druhé nebo do půl třetí do rána, to už se nebralo v potaz. A dělalo se proto, že se musely dokončit objednávky... Možná by tenkrát pomohlo, kdyby se přibrali ještě tak dva-tři lidi, ale to už by byly další dva-tři platy navíc a to si společnost, která měla kolem 3 milionů měsíčně obrat, nemůže dovolit.
    Přesto jsme tam jak ty trubky dělaly, protože s prací u nás je to na dvě věci.
    Společnost už dnes neexistuje a nevím, jestli ještě existují tyhle neplacené přesčasové hodiny. Počítám, že ano.
    K pracím před vánoci - tohle je nejhorší nešvar, finišovat a stachanit tak, aby se do dvacátého stihlo. Místo toho, aby si člověk užíval adventu a předvánočního období a v práci dělal normálně. No, je to tak nastaveno, bohužel...

    OdpovědětVymazat
  45. P.S. ještě jednou - a Mengano, nepomohlo by vzít nějakého brigádníka? V takovém hektickém období? Tedy, nevím, co máš za společnost, v čem podnikáš...   

    OdpovědětVymazat
  46. Legáček bez hlavičky a jinak nic? To byly Vánoce na pohodu!Doufám, že Terorista neměl s vrácením hlavičky problém, a že ses v tom hovně dloubala jen jednou a krátce. Úplně jsem si vzpomněla, jak jsem já deset minut pobíhala za naší jorkšířicí, který ze zadku za vlas viselo hovno a ona si ho za boha nechtěla nechat odstranit, utíkala přede mnou a tahala to jak kačera... Kdo se tenkrát na sídlišti koukal z některého z těch tisíců oken, ten se jistě královsky bavil.

    OdpovědětVymazat
  47. [39]: A kdo by měl. Ale třeba to znamená, že cokoli budeš hledat, nakonec najdeš.

    OdpovědětVymazat
  48. [40]: Červená, Modrá, Bílá...jo, to jsem viděla, ale režiséra bych si musela najít na netu. Jsem hlava děravá [41]: Počítám s tím [44]: Měla jsem hodně dlouhé vlasy. Až někam dost pod lopatky. Pravda, mytí bylo k zbláznění, šampon mizel před očima A hlavně, já naprosto nesnáším, když se mi při vytírání dostane dlouhý vlas na ruku, fujtajbl. Tak to jsem si užívala převelice Kapra jsme odnesli zpátky na sádka. Porybný na nás koukal prapodivně, protože dva dny před tím, jsem z něj kapra vyloudila Ještě že je to známý, jinak bych asi přišla do řečí, že jsem cvok.Nevím, jestli si Cibule odnese nějaké ponaučení, ona se v bobku šťourat nemusela. Stála nade mnou a kibicovala [46]: Vendy, věř mi, že jsem zkusila kdeco. Z pracáku poslali dva naprosto nepoužitelné exoty, kteří hlavně chtěli razítko, že je nechci. Což mě teda vážně vytočilo. Tak jsem jim do lejstra napsala, že odmítli místo a oni se ještě cítili dotčení, že je vyrazí z pracáku.[47]: Jo, jo, bobky pěkně zavěšené na dlouhém vlasu znám moc dobře. Ale to neřeším, ať si s nimi náš nablblý jorkšír poradí sám. Na dvoře má dost prostoru k realizaci [48]: Tak takový výklad mě nenapadl Vzhledem k tomu, že jsem sklerotik a pořád něco hledám, tak by to bylo fajn. Zrovna před chvílí jsem tak půl hodiny hledala telefon. Sama doma, nikdo mě nemohl prozvonit a já chodila jako bludná ledvina a nenajít a nenajít. Z nějakého záhadného důvodu jsem si ho odložila na košík s vypraným prádlem. Netuším, co mě k tomu vedlo. V blázinci už mi chystají pelíšek

    OdpovědětVymazat
  49. [49]: Nojo, tak to je blbý. Myslím s prací.
    S vlasy už je to lepší! A s mobilem... radím koupit ještě jeden a prozvonit ten druhý. A naopak.
    Né, dělám si srandu, ale je fakt, že díky tomu, že mám ještě pevnou linku, jsem si vlastní mobil už několikrát prozváněla.   

    OdpovědětVymazat
  50. Mít dva telefony je dobrý, ale když je člověk blbej, ani to nemusí stačit. Onehdá jsem si prozváněla mobil, hledala po celém domě, zvonil tak blízko, vyděšený kocour přede mnou utíkal. Co myslíš, visel mi na krku! Tedy ten mobil .

    OdpovědětVymazat
  51. [24]:
    Nejdřív Mengano a pak komentáře a já slzím. ZTohle mi nedělejte. Jen mne tak napadlo, že jsem už dlouho nic od tebe nečetla, ťuknu a hned je veselo. Ta moje živá představivost je hrozná. Pak si muž ťuká na čelo, když mne slyší se řehtat.
    [51]:

    OdpovědětVymazat
  52. [51]: Jo to jsou pak šoky, když se na to přijde

    OdpovědětVymazat
  53. mengano: Čekám na tvůj další článek, jako vy jste čekali na bobek! Kde je?

    OdpovědětVymazat
  54. Mně se asi stejská!Už se blíží klidnější období?:)

    OdpovědětVymazat
  55. [21]: To je jasné, nechá si to na dobu a místo, kde bude mít obecenstvo. Naše Terezka klade miny různě, ale vždycky tak, abych se tam dostala a mohla uklidit. Jednou nás přistihli v městě městští strážníci a zrovna když jsem neměla pytlík. Oni měli a půjčili, ani pokuta nebyla. Nevěděla jsem, že měšťáci nosí pytlíky. Haha. co jsem to napsala = pytlíky asi na cokoliv. No to jsem to vylepšila
    Tento článek byl lepším dárkem k vánocům než nějaký bourák   

    OdpovědětVymazat
  56. Secured ) $ # > \ ^ . ? ? " < : . : @ ? . . * ? - ^ . & ) . . http://essay-for-your-day.gq/8/ Descriptive essay thesis statement \ > ? $ Too much homework causes stress . ( > " : . \ # + * ) . . ) . % & . . ! # \ %

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...